Icewind Dale

Platforma: PC / Žánr: RPG/ Developer: Black Isle Studios / Vydavatel: Interpaly / Rok: 2000

Trochu se osvěžíme v parném létě a podíváme se do země, kde svou chladnou krásou vládne sníh, zima a mráz. Icewind Dale je příkladným ideálem pro všechny milovníky bílých zasněžených krajin. Já se mezi ně rovněž řadím. Byť mám poslední dobou raději léto, tak zimní časy, kdy krajinu zasype sníh, na mě působí zvláštní nenahraditelnou melancholickou atmosférou, která mě nabádá sahat v rámci koníčků k dílům, které do této atmosféry skvěle zapadnou. Znáte to, venku sníh, fujavice, pološero, odeberete se do své vyhřáté komůrky, když není vyhřáta dost, sáhnete po dece, teplý čaj nebo grog to jistí, usadíte se do křesla a otevřete třeba nějakou parádní knížku, nebo rozehrajete nějakou super "zasněženou" hru. Ať už Ishar 2, nějaký ten Might and Magic či The Elder scrolls: Arenu se zimními oblastmi, anebo právě Icewind Dale.

Icewind Dale, tentokráte z produkce Black Isle Studios, je v pořadí třetí hrou (po Baldur´s Gate a Planescape Torment) běžící na Infinity engine od vývojářů BioWare. Tou první byl Baldur´s Gate a můj názor na něj už asi znáte. Takže jak mohl dopadnout Icewind Dale? Je pravda, že v době boomu Baldur´s Gate, jsem se logicky jako RPGčkář na té vlně kapku vezl taky. Některé prvky mě bavily, některé mě rozčilovaly, jiné mě nudily. Přesto se nedá těmto hrám upřít, že navzdory chladnější renderované grafice přinesly určitý líbivý vizuální styl a třeba okolní menu, inventáře, knihy, to vše krásně zapadalo do patřičného stylu fantasy světa, o dokonalé adaptaci AD&D pravidel nemluvě.

Tím světem je Forgotten Realms právě s pravidly Advanced Dungeons&Dragons zapůjčenými od firmy TSR. Do poloviny 90. let jsme byli zvyklí na spojení TSR a AD&D s firmou Strategic Simulations Inc. (Gold Box hry, Beholder, Dark Sun, Ravenloft). Ale časy se holt měnily a mění, SSI o licenci TSR nakonec přišli a naopak ji získaly další firmy, které mohly plně využívat AD&D pravidel ve svých hrách. A tak tomu je právě i tady. 

Hra se tedy odehrává na kontinentě Faerûn a příběh začíná hodně podobně, jako v každé předchozí AD&D hře, s jakou jsme se na počítačích mohli setkat. Vaše parta se na popud starosty města Easthaven setkává v místní hospůdce a dostává úkol prozkoumat město Kuldahar, jelikož se zde dějí hodně podivné věci (podobnost se zadáním v hospodě v Eye of the Beholder 3 čistě náhodná:-). Parta úkol přijímá a hned po té, co opustí město, se stává první podivná věc. Na cestě do hor jsou přepadeni obry, kteří způsobí lavinu a zasypou cestu zpět do Easthavenu. A odteď se kola událostí roztočí na plné obrátky, cesta vede jen kupředu, zpátky ni krok.

Jak už jsem podotknul, grafika je předrenderovaná, působí chladněji než pečlivě pixel artově vykreslované hry, ale na druhou stranu se může pochlubit vysokou mírou detailů a hned úvodní zasněžené scenérie nenechají nikoho a pochybách, že tohle bude fakt podívaná. Atmosféra by se dala prostě krájet a pro mě je Icewind Dale vizuálně nejkrásnější klasickou Infinity hrou. Lokality jsou totiž velmi působivé, mnohdy až dech beroucí. Dodnes nezapomenu na zamrzlé muzeum s příšerami coby exponáty v ledu. Do toho všeho hraje docela epická monumentální hudba. 

Infinity engine se stal na dlouho oblíbenou šablonou moderních PRG her, kde postavy, viděny izometricky shora, putují detailně propracovanou krajinou, lesy, horami, loukami, městy, jeskyněmi. Pohyb probíhá v reálném čase, takže partu vodíte tak trochu jako označenou skupinu jednotek v nějaké realtime strategii. Když se semele boj, hra se zapauzje, můžete rozdat úkoly a pak zase odpauzujete a doje k realtimové vřavě. Kdykoliv se vám něco nezdá, lze znovu spustit pauzu a pozměnit úkoly, zadat jiné cíle, seslat jiná kouzla, vypít nějaké ty lektvary a pod. 

Co se mi na tomto systému nezamlouvá jsem popsal už u Baldur´s Gate. Totéž platí pro Icewind Dale. Nedokonalý pathfinding a nepřehledná bojová vřava, které někdy ani pauza nezabrání, a prostě to necháte nějak dopadnout, nejsou zrovna můj šálek čaje a souboje v této podobě spíše přetrpím, než že by mě bavily. Raději mám každý moment bitvy pod kontrolou v nějakém tahovém režimu. Kdo by chtěl aspoň nádech tahového režimu zde, může si zapnout autostopku po každé provedené činnosti jednotlivých postav. Ale není to moc šikovné, působí to zmatečně a zdlouhavě.

Icewind Dale se však oproti první Baldur´s Gate hraje mnohem příjemněji. Možná tomu napomohlo prostředí a atmosféra, možná je hra více doladěná (což by po dvouletém odstupu být měla), ale tak nějak celkově svižněji odsýpala. Už jen to, že po souboji stačí dát -rest- a postavy během odpočinku sesílají léčbu automaticky, udělá hodně. Doplňování zdraví manuálními pokyny v Baldur´s Gate byla fakt tryzna, odpočinek sloužil jen na doplnění kouzel do spellbooků. Tady postavy odpočívají komplexně se všemi regeneracemi a léčbami, jako tomu bývalo dříve ve starých  RPG hrách od SSI.

Svižnější je i posun ve hře a tak má hra zcela jiný spád, který ji fakt sluší. Vůbec nemám nic proti komplexní mapě a chození sem a tam a sbírání střípků z různých koutů světa, ale přímočarost v Icewind Dale mi v tomto formátu prostě sedla více, než odhalování mapových sektorů v Baldur´s Gate 1. Icewind Dale je soustředěna spíše na jednotlivé lokace, které když dokončíte, posouváte se dále v ději do dalších nových končin. Což také znamenalo méně pošťáckých questů typu slepička jde dusícímu se  kohoutkovi pro vodu.

Hra tedy běží na pravidlech AD&D a to precizně, bezchybně. Vše funguje jak má, vše si lze nastudovat a není zde prostor na to se divit, proč se sakra stalo zrovna to či ono. Perfektně vše ladí se zpracováním, inventář, statistiky postav, zpracování knihy kouzel, veškerá menu, v podstatě je to "chodící" reklama na hru s AD&D pravidly. Level up postav probíhá pěkně dle tabulek. Faktorem náhody je virtuální hod kostkou, který kapku modifikuje, zda dostanete o pár bodíků k hit pointům více nebo méně. V soubojích zase kostka rozhoduje o úspěšnosti zásahu, závisle samozřejmě na urovni schopností bojovníka. Za mě tedy spokojenost, pokud se tedy člověk spokojí s AD&D pravidly ve hře, které mnohým přišly po čase až příliš svazující a omezující. 

Postavy, které budete mít v partě, plně odpovídají tomu, na co jsme z Forgotten Realms zvyklí. Člověk, Elf, Trpaslík, Půlčík...prostě fantasy Tolkienovská klasika. A samozřejmě každý má své povolání a je asi zbytečné nějak rozsáhlé rozepisovat, že bojovník bojuje na blízku, Elf někde z poza buku střílí lukem, kouzelníci metají firebally a další útočná či obranná kouzla a Půlčík, coby zloděj, někde zákeřně backstabuje nepřítele kudlou do zad. Na to vše dohlíží klerik, kterému nejde o nic jiného, než o zdraví vašich charakterů, pokud zrovna palicí netluče dotírajícího nepřítele.

Mimochodem každičká činnost se vypisuje v logu na spodku obrazovky a můžete si tak pročítat, co vaše postavy udělaly, s jakou úspěšností a na základě jakého výpočtu. Stává se z toho tak trochu taktická hříčka a když se vám bude chtít, můžete z vlastností postav vytřískat docela solidní bonusy rozhodující zásadní souboje. Těch si užijete do sytosti, jelikož bestiář této hry je velmi bohatý a nepřátel jsou opravdu kvanta. Kromě občas docela těžkých řadových soubojů narazíte i na mega tuhé bosse, které jen tak na pohodičku neudoláte a tady budete opravdu muset začít řádně taktizovat. 

Doplňování výbavy postavám je taky radost sama o sobě. Každičká nová lepší zbraň, či zbroj, přinášejí návaly radosti a touhu je hned vyzkoušet v akci. Inventář se pak plní dalšími zajímavými předměty a na své si přijdou i láhvičkáři, tedy ti, kteří marně hledají další volný slot, jelikož všechny už mají zaplněny lektvary, šetřenými na ty úplně nejhorší časy :-)

Jak tedy hru hodnotit s mým přístupem k Baldur´s Gate a časem vypracovanou skoro až averzí na Infinity engine? Jakkoliv mám RPG žánr nejraději, tak fakticky nesahám už dlouhá léta po ničem, co vizuálně připomíná Baldur´s Gate :-) Nicméně tady musím přiznat, že na první Icewind Dale mám jen ty nejlepší vzpomínky a byla to vynikající hra. 

Je to bezmála snad už 20 let od doby, kdy jsem hru dohrál, a při jakémkoliv zpětném ohlédnutí, mé kritice Infinity her a Bioware produkce, vyčnívá Icewind Dale vždycky na té špici povedených věcí, což mě vždy malinko zviklá a řeknu si, jako úplně zlé to všechno v těch Baldursovkách zase nebylo. A co více, po těch 20 letech už i u Icewind Dale cítím jakési malé prvky nostalgie, už to přeci jen není nějaká extra moderna a možná si zaslouží zařazení do kategorie klasika, kterou bych si asi někdy i rád zopakoval, a to možná v té Enchanced edici, co prodávají na GoGu.

80%

Ringo

Pozn.: obrázky jsou převzaty z www.mobygames.com

Enchanced edice 2014