Might and Magic 4: Clouds of Xeen

Platforma: PC / Žánr: RPG Dungeon / Developer: New World Computing / Vydavatel: New World Computing / Rok: 1992

Kdybych měl zhodnotit, v čem všem je Might and Magic 4 lepší, než předchozí díl série, tak bych tady mohl napsat traktát o grafickém zpracování a o zbytku hry byste si mohli přečíst v recenzi na Might and Magic 3: Isles of Terra. Ale tak jednoduché to samozřejmě nebude.

Po třetím díle to má Might and Magic 4 trochu těžké, protože vizuálně se jedná o dost podobný engine, jen přibyla ta detailnější grafika a pár drobných vylepšení navíc. Což ale nemění nic na tom, že jde stále o špičkovou hru a dalo by se uvažovat, jestli tady nejde o nejlepší díl Might and Magic série. Ale proč jsem mu dal o něco málo menší hodnocení než M&M3 a taky proč mám trojku v TOP všech RPG a dungeonů a M&M4 už ne, to se dozvíte na konci recenze. A na úplný závěr se pochlubím finálním score po dokončení hry :-)

Samozřejmě má hra nový příběh a když se po prvotním úkolu zbavit město Vertigo otravy městské studny pustíte po stopách zlého Xeena, spřádajícího temné plány s celou planetou, tak vás hra doslova pohltí a ještě vás odmění nádhernou podívanou.

Na začátku si můžete poctivě naházet statistiky až šesti postavám, pro lenochy je zde možnost začít hrát s přednastavenou partou. Už jen výstup z hospody a první pohled do města, udělá dojem, pokud máte tu správnou hračičkovskou fantasií. První zvuky, první příšerky, první souboj, první questy. Vše naprosto nezaměnitelně definuje pojem Might and Magic. Spousta věcí je zde povědomých díky dílu 3 a obdobnému enginu, což je vlastně pozitivní. Člověk se cítí tak nějak jakoby doma a zároveň se těší na prozkoumání nových lokací, měst, lesů, hor a jeskyní. Otevření městských bran a vstup do volné přírody je další metou, která hráče navnadí.

Byť jsou dungeony prošpikovány dveřmi, pákami, klíči, výklenky ve zdech, pastmi a podobně, Might and Magic série nikdy nehrála na puntičkářskou interakci s prostředím, jako dungeony typu Dungeon Master, kde jste kurzorem prošmátrávali každičkou cihlu, ale taky každičký předmět jak na zemi, výklencích tak v inventáři. Mnohé eventy se i zde odehrají textovou formou a i s předměty se nakládá více méně textovou formou. Nicméně, jak jsem zmínil, prvků na řešení je zde v uzavřených dungeonech docela dost. Ve hře funguje příjemný automaping, zachycující váš průchod jak dungeony, tak venkovními prostory.

Venkovní lokace a města jsou zase bohaté na questy, které fungují takovým tím zadávacím způsobem - narazíte na NPC postavu a ona vám řekne nějaký hint, nápovědu či přímo zadání, co máte kde udělat. Pro přehlednost zde funguje celkem vyčerpávající quest log, protože mnohá zadání řešíte kolikrát o dost později, na hodně vzdálených místech a na lecos by se dalo pak opomenout. Questy naštěstí nemají ten nepříjemný pošťácký charakter typu dones-dostaneš, jako je tomu u mnoha moderních RPG, ale jsou krásně provázány s příběhem a mají silnou návaznost na další questy, které odemykají klíčové lokace.

Souboje jsou zpracovány jako v díle předchozím. Pohybujete se po krocích, ale s vámi celé prostředí, takže váš jeden krok je také jedním krokem nepřítele. Souboje jsou na tahy přímo v prostředí hry. Nepřepínají se do žádné soubojové obrazovky. Ale taky to není jako třeba ve Wizardry, kde na vás nepřátelé vyskakují odnikud a tím defakto tu soubojovou obrazovku spustí a ukotví vás na místě, dokud nedobojujete. Nepřítele v Might and Magic 4 vidíte už z dálky a můžete jej ostřelovat z luků a samostřílů, než se přiblíží na dosah mečů a sekyr.  

Management postav vypadá téměř stejně, jako u M&M3, ale doznal mnoha vylepšení po stránce přehlednosti a tak jsou zde už lépe rozlišeny jednotlivé typy výzbroje, zbraní a není to pomícháno do jednoho seznamu equipů. 

Kromě toho, že vaše postavy sbírají experience body a levely, je tady velmi podstatný skill systém. Postupně ve hře narážíte na různé učitele, kteří vás naučí třeba pathfinding, a pak můžete prolézat hustší lesy. Je tady plavání, horský průvodce atd. Podobně se učíte v magických guildách kouzla. Nejprve je se nutno do nich ale zaregistrovat. Hodně se mi líbí systém kouzlení, kde je už od třetího dílu zavedena nutnost u mnoha kouzel kromě spell pointů utrácet i gemy. Gemy, i peníze můžete v případě velkých přebytků ukládat do banky, kde se vám úročí.

A nyní konečně k tolik zmiňované grafice. Might and Magic 4 totiž graficky působí jako mnohem dotaženější díl než byl Might and Magic 3, který sice byl už pěkně malebný a VGA, ale některé momenty vypadaly malinko ještě trochu jako EGA grafika. Jakoby měl prostě o něco méně barev, než by mohl mít. Might and Magic 4 vypadá prostě uhlazeněji. Takže je radost pohledět na malebné lesy, hory, zasněžené oblasti, pouště. Svět Might and Magicu má různé podnebné pásy a dle toho se mění prostředí, v tomhle vynikal ale každý díl. Ten třetí byl obrovský grafický pokrok, čtverka to dovršuje většími detaily a nebál bych se říci, že jde prakticky o jeden z grafických vrcholů této série.  

Ve srovnání s předchůdcem si můžeme také všimnout, že se zvětšily mapy a každá lokace má mnohem více čtverců, než tomu bylo minule. Dungeony jsou zde rozsáhlejší, města rovněž. A tady se pomalu dostávám k jedné věci, a to, proč Might and Magic 4, potažmo World of Xeen, nemám na prvním místě a proč jej o kousek ta trojka přeci jen předčí. Ona totiž grafika není všechno, uhlazenost není všechno. Hodně udělá to, jak je svět poskládaný, jakou má soudržnost a jak co do sebe zapadá. Ne, že by v Might and Magic 4 něco nezapadalo. 

Jenže co je velmi znatelné, je úbytek lokací celkově. Might and Magic 3 překypoval lokacemi a každá tam měla jedinečný smysl. V Might and Magic 4 těch lokací tolik není a tím působí i přes rozsáhlejší mapy jednotlivých dungeonů jako menší a tak trochu prázdnější. Lze také dohrát za mnohem kratší dobu. A když už jsem zmínil World of Xeen, tak v době, kdy hra vyšla, působila navíc nedodělaně, protože jsou zde uzamčené lokace, přechody a pyramidy, coby teleporty, které se zpřístupní až po donahrání Might and Magic 5: DarkSide of Xeen, čímž se oba díly spojí v jeden obrovský svět. Teprve v této podobě se stává plně konkurence schopným s Might and Magic 3: Isles of Terra.

Nechci být pochopen špatně, Might and Magic 4, navíc spojený s M&M5: Darksude of Xeen, je skutečně vrcholem M&M série, než se od šestky dost změní příchodem nového 3D enginu. Je v něm vše, co tam má být, ale ta trojka je prostě o malinký kousíček ucelenější a byť to nevyhrává s M&M4 graficky, tak mi přijde větší, volnější a tak nějak více jakoby plnější. Třeba už jen nezastropování levelů u postav, kdy jste v Might and Magic 3 limitováni jen množstvím financí nutných na zaplacení trenérovi, je výrazným plusem. Might and Magic 4 má bohužel level cap na 20 s možností si přidat 2 další bonusové levely navíc. Zřejmě s ohledem na to, abyste nevtrhli pak do Darkside jako neporazitelní.

Každopádně musím říci, že v době, kdy jsem poprvé nainstaloval Might and Magic 4, to bylo pro mě něco jako další zjevení, modla a nikdy na tu atmosféru v této hře nezapomenu. Jednoznačně patří k vrcholným dílům mezi dungeony obecně a jsem rád, že jsem si ji někdy před třemi léty mohl zopáknout v takovém herním maratónu znovudohrávání klasik M&M 3, 4, 5 a World of Xeen, a zase si tak tyhle úžasné hry prožít. Neztratily nic na svém kouzlu. Mohl bych tady rozebírat, jak portréty charakterů mění obličeje dle toho, jakou chytnou nemoc, že každý herní rok zestárnou, ale může je potkat i magické zestárnutí a z party vám zbude banda dědků a babiček s mizernými statistikami a spoustu dalších úžasných aspektů obohacujících tento dungeon, který dostává hru nad laťku toho, na co jsme v běžných menších hrách tohoto typu zvyklí.  A musím zmínit ještě jednu věc, na které se autoři dali záležet a to je krabicová originálka. Krabice hry je opravdu obrovská a nádherná, ve srovnání s jinými hrami (viz druhý obrázek). 

Hodnocení: 95%

Ringo