Might and Magic 6: The Mandate of Heaven

Platforma: PC / Žánr: RPG Dungeon / Developer: New World Computing / Vydavatel: 3DO / Rok: 1998

Šestý díl mé oblíbené série vyšel v době, kterou jsem z hlediska vývoje považoval za značně rozporuplnou a Might and Magic 6: The Mandate of Heaven (M&M6), ty rozpory odprezentoval v plné parádě se vším všudy. Psal se rok 1998 a vypadalo to tehdy, že pravověrným dungeonům před dobrými dvěma lety odzvonil umíráček. Série Might and Magic se však nevzdávala a přichází s novým dílem, který sebou nese všechna pozitiva z dílu minulých, bohužel i pár negativ poplatných době.

Krokovací dungeony opravdu tehdy zemřely, trendy byl plynulý pohyb v 3D prostředí a Might and Magic chtě nechtě musel nastoupit na tuhle vlnu. Ne, že by hra byla vyloženě odpudivá, spíše byla taková střídavě kýčovitě roztomilá, střídaje se s dojmy nepřirozeně word artově rozmístěných obrázků do nějakého 3D prostoru, než že by se to blížilo nějakému nástinu tehdy tolik vyžadované realističnosti v pohledu na scénu. Jasně, pokrok oproti třeba Betrayal at Krondor, který mi přijde stylem vyobrazení krajiny M&M6 nejbližší, to ale určitě byl. I tak mi přišlo, jakoby starší The Elder Scrolls: Arena a Daggerfall vypadaly přirozeněji než tohle, a také že vizuálně byly starší krokovací M&M 4 a 5 prostě hezčí.

Skoro to vypadalo, že jsem se hře spíše tehdy vyhýbal, a tomu, že jsem ji jednoho dne nainstaloval a dohrál, dost napomohlo až vydání hry na Level CD někdy kolem roku 2000. Když už jsem teda hru měl, že, tak proč jí nezkusit. A co se nestalo. Po spuštění mě hra naprosto vtáhla a pohltila a nemohl jsem se od ní 2 měsíce odlepit. Přes všechny neduhy, a snahu o úlitbu moderní době, dokázali vývojáři vtisknout hře velmi silnou atmosféru umocněnou jedním z nejhezčích a nejpůsobivějších soundrtacků, jaký ve hrách můžete slyšet. Navíc, když se to na tom monitoru rozpohybuje, tak to dokonce nevypadá tak zle a když jsem si po čase zvykl na tu mírnou barevnou kýčovitost, začala hra vypadat dokonce tak nějak malebně.

A kde se vizuálně povedla odrazit atmosféra na max, tak to byla podzimní krajina se stromy s listím různých načervenalých a žlutých odstínů. Takže když jsem udělal prvních pár kroků k bráně prvního města New Sorpigal, tak jsem zapomněl na všechny mé výtky typu "už to není ono jako dříve" (i když na pár otravností jsem ve hře nakonec stejně narazil).

Might and Magic 6 je do detailu propracovaná hra žánru RPG-dungeon, a jak už je zvykem v této sérii, obrovská část se odehrává venku. Snaha o 3D nakonec nevyšla úplně na prázdno, protože ve výsledku se s tím obrovským světem autoři poprali vcelku skvěle a jistý pokrok to byl i ve smyslu pohybu po tak rozsáhlém otevřeném světě.

Herním systémem nám autoři přinesli takřka bezchybný typický Might and Magic. V prvním městě dostaneme první questy, mrkneme se do prvních kobek v různých zapomenutých místech a po prvních soubojích se jdeme samozřejmě poptat za trenérem, jaké skilly by nám mohl vylepšit, protože nám to v tom boji moc ještě nejde. 

Skill systém v Might and Magic 6 je opravdu hodně kombinační. Je možno se zaměřit na konkrétní dovednosti jako souboj konkrétní zbraní, schopnost užívat lépe obranné prvky jako štíty, lehkou zbroj, pak těžkou zbroj, na jaký typ magie se postava zaměří... a rozložení skill pointů po level upu postavy se tak stává doslova strategickým rozhodováním. Tady musím říci, že oproti předchozím dílům došlo k výraznému pozitivnímu posunu. Hráč se na vývoj charakteru musí soustředit daleko více a není to jen o zisku expů a nakoupení skillů u učitelů. S postavami se dá opravdu neskutečně vyhrát a dotvářet je k obrazu svému.

Souboje zůstaly naštěstí tahové. Po přiblížení se k partě nepřátel se hra zastaví, a rozděluje dle iniciativy tahy, kdo má kdy udeřit - která vaše postava či který ze skupinky nepřátel. Je zde ale i jistý realtime prvek. Ze souboje se můžete jakoby "odhlásit" tím, že hru odpauzujete a prcháte pryč. Nepřátelé vás však mohou pronásledovat. Nepřátele jde v reálném čase také ostřelovat z dálky, oni mohou však činit totéž. Musím zdůraznit, že některá místa jsou pekelně tuhá, nepřátelé v takovém Doom Castle jsou dodnes mou noční můrou. Na porážku různých Lichů, Titánů a Draků, budete potřebovat opravdu již nadstandardní schopnosti. 

Sběr expů ze soubojů je důležitý a čím více, tím lépe. Ale tady bych hře vytkl jednu opravdu závažnou věc, která mi vadí více, než ta místy prkenná grafika, na kterou jsem si už zvykl a umím v ní najít krásy. Nepřátel je spousta, a když řeknu spousta, tak se připravte na oblasti, kde je jich sroceno desítky a desítky a člověk se někdy nepohne dále, dokud ty davy nepobije. Oni třeba nejsou po menších skupinkách moc silní, ale v davu 100 rozzuřených peassantů se to někdy může jevit jako boj s rozkopnutým vosím hnízdem. 

Herní prostředí je velmi rozmanité, pohybujete se po krajinách různého typu a různých podnebných podmínek. Po malebné podzimní krajině navštívíte sychravé zimní oblasti, ale také vyprahlé písčité pouště. Je zde spousta měst, hradů a zajímavých dungeonů, ať už v podzemí, nebo nějakých pyramidách, kde se díky přehlednému automappingu naštěstí neztratíte. NPC vám zadají tuny questů, které se zapisuji v quest logu. Naštěstí to nejsou nějaké brutální pošťácké orgie, spousta questů časem vyřešíte samovolně návštěvou dalších lokací, do kterých stejně tak jako tak musíte vstoupit.

Příběh je zajímavý tím, že navazuje na strategickou hru ze stejného univerza, Heroes of Might and Magic 2 (trestuhodně jsem o Heroesech ještě nepsal, napravíme), a odehrává se ve stejné zemi, tedy Enrothu. V podstatě jde o klasiku, dostanete za úkol zachránit království Ironfistů. Might and Magic měl vždy i sci-fi rozměr, obvykle šlo o světy, s kterými si zahrávaly mocnější mimozemské bytosti. Nejinak jeto mu i zde, ale asi by bylo škoda to prozrazovat těm, kterým hra z nějakého záhadného důvodu unikla. Jeden z důvodů, proč se popisem příběhu moc v článcích nezabývám a popisuji je v podstatě strašně nerad (lehká reakce na výtku, že jsem vůbec v recenzi na Eye of the Beholder nezmínil příběh :-)

Hra je rozsáhlá, a to tak, že až obludně. Přemýšlím, jestli je to dobře nebo špatně. Naštěstí nejde o nějakou náhodnou generaci lokací, ale každý prostor zde  prostě existuje od začátku hry a má své pevné místo a klíčový obsah. Takže je ohromující, s kolika lokacemi si autoři dali pečlivou práci a jak je hráč mohl zajímavě ovlivňovat. Nabídli možnost měnit přesvědčení, hru můžete dohrát jako dobrák a nebo také jako zlý. Díky šikovnému systému magie se z vás může stát polobůh, který si s hordami nepřátel, kteří se časem mnohdy otravně respawnují v plné síle, poradí klidně meteorickou bouří, která vyhladí celou oblast. Naučíte se létat a dívat se na krajinu z ptačí perspektivy a tady si každý uvědomí, že ono je to celé docela vlastně hezké.

Kdybych měl tedy porovnat hru s předchozím World of Xeen, který byl rovněž monstrózní, musel bych si u The Mandate of Heaven jednoznačně všimnout kroku směrem kupředu u vývoje postav. Jednoznačně došlo k posunu v interface, vše se opravdu velmi pohodlně a přehledně ovládá, včetně inventáře, kde to u předchozích dílů Might and Magic kapku skřípalo. In-game grafika je na pováženou. Rozhodně považuji za krásnější Might and Magic 3, 4, 5 a vyhovoval mi více krokovací systém. Na druhou stranu Might and Magic 6 nabízí zajímavé využití pohybu v krajině, létání a podobně, že by to v krokovacím režimu nebylo to pravé ořechové a to 3D prostředí tak šestému dílu sedne více, byť místy nevypadá tak pečlivě propracované, jako v případě poctivého pixel artu předchozích 2D krokovacích dílů.

Might and Magic 3, 4 a 5 měly dost navrch v ekonmické oblasti. Peníze se tam v bance úročily, a rovněž i gemy, které byly nutné pro seslání silnějších kouzel. Tohle Might and Magic 6 prostě nemá, v bankách se neúročí a k magii žádné gemy nepotřebujete, jen manu. Na druhou stranu šestý díl má velmi propracovaný systém alchymie, takže hromadíte lahvičky, sbíráte různé byliny a mícháte velmi užitečné lektvary. Pro alchymisty ráj. Já se tedy přiznám, že mě alchymie v žádné hře nebrala a vždy mě tak trochu otravovalo plevelení si inventáře bylinami a lahvičkami. Ale to je spíše problém osobních preferencí, nikoliv hry. 

Předchozí díly Might and Magic obvykle operovaly s 6 člennou partou, M&M6 je trochu osekán na 4 členy v partě, na pomoc si však lze vzít až dvě NPC, které partě přidávají různé bonusy dle jejich profesí. Některé přihrávají více peněz ze soubojů, jiné dávají bonus k fyzickým útokům a podobně. Vynikající nápad.

Takže vidíte, hra tehdy rozporuplná, jako doba sama, ale výsledek teda podle mě nakonec parádní, a i přes nějaké ty neduhy bych označil Might and Magic 6 jako královskou záležitost mezi tehdejšími hrami. A vydavatelé do toho šli opravdu poctivě, protože  US verze hry měla neskutečnou krabici, kterou považuji za jeden z největších klenotů své sbírky. Ono to na fotce moc není vidět, ale ta krabice má takový reliéfní povrch, všechny ty grafické prvky jsou tam vystouplé, jak drak, tak i nápisy. Obsah krabice představoval rovněž luxus například v podobě plátěné mapy. Evropská verze distribuovaná UBI softem ale bohužel už tak bohatá nebyla.

Jednoznačně jde prostě o herní božárnu a povinnost tohle hrát a dohrát. Nic na tom nemění ani úplný závěr hry, který považuji za kapku ulítlý, ani předchozí výtky ke grafice . A byť mám sice raději předchozí tři díly, tenhle jim ani náhodou nedělá ostudu a zábavou se jim vyrovná. Engine hry, byť vizuálně ne nijak zázračný, byl pro autory i hráče vlastně natolik vyhovující, že v něm udělali NWC ještě další dva díly, které byly taky fajn, ale ta šestka z nich tak nějak zvláštně vyčnívá opravdu jako božská. Dokonce jí byl vzdán hold a při vydání desátého dílu Might and Magic 10: Legacy byl k němu šestý díl přidáván zdarma ve sběratelské krabicové edici. 

Hodnocení: 90%

Ringo

Uvedu ještě zajímavost, že když jste chtěli ve hře běžet, bylo nutno mít stisknutý Shift, což bylo strašně otravné. Tenhle neduh byl později ze hry odstraněn (např. ve verzi na GoGu nebo v tom bonusu u M&M10.