Might and Magic 6: The Mandate of Heaven

Platforma: PC / Žánr: RPG Dungeon / Developer: New World Computing / Vydavatel: 3DO / Rok: 1998


Šestý díl mé oblíbené série vyšel v době, kterou jsem z hlediska vývoje považoval za značně rozporuplnou a Might and Magic 6: The Mandate of Heaven (M&M6), ty rozpory odprezentoval v plné parádě se vším všudy. Psal se rok 1998 a vypadalo to tehdy, že pravověrným dungeonům před dobrými dvěma lety odzvonil umíráček. Série Might and Magic se však nevzdávala a přichází s novým dílem, který sebou nese všechna pozitiva z dílu minulých, bohužel i pár negativ poplatných době.


Krokovací dungeony opravdu tehdy zemřely, trendy byl plynulý pohyb v 3D prostředí a Might and Magic chtě nechtě musel nastoupit na tuhle vlnu. Ne, že by hra byla vyloženě odpudivá, spíše byla taková střídavě kýčovitě roztomilá, střídaje se s dojmy nepřirozeně word artově rozmístěných obrázků do nějakého 3D prostoru, než že by se to blížilo nějakému nástinu tehdy tolik vyžadované realističnosti v pohledu na scénu. Jasně, pokrok oproti třeba Betrayal at Krondor, který mi přijde stylem vyobrazení krajiny M&M6 nejbližší, to ale určitě byl. I tak mi přišlo, jakoby starší The Elder Scrolls: Arena a Daggerfall vypadaly přirozeněji než tohle, a také že vizuálně byly starší krokovací M&M 4 a 5 prostě hezčí.


Skoro to vypadalo, že jsem se hře spíše tehdy vyhýbal, a tomu, že jsem ji jednoho dne nainstaloval a dohrál, dost napomohlo až vydání hry na Level CD někdy kolem roku 2000. Když už jsem teda hru měl, že, tak proč jí nezkusit. A co se nestalo. Po spuštění mě hra naprosto vtáhla a pohltila a nemohl jsem se od ní 2 měsíce odlepit. Přes všechny neduhy, a snahu o úlitbu moderní době, dokázali vývojáři vtisknout hře velmi silnou atmosféru umocněnou jedním z nejhezčích a nejpůsobivějších soundrtacků, jaký ve hrách můžete slyšet. Navíc, když se to na tom monitoru rozpohybuje, tak to dokonce nevypadá tak zle a když jsem si po čase zvykl na tu mírnou barevnou kýčovitost, začala hra vypadat dokonce tak nějak malebně.


A kde se vizuálně povedla odrazit atmosféra na max, tak to byla podzimní krajina se stromy s listím různých načervenalých a žlutých odstínů. Takže když jsem udělal prvních pár kroků k bráně prvního města New Sorpigal, tak jsem zapomněl na všechny mé výtky typu "už to není ono jako dříve" (i když na pár otravností jsem ve hře nakonec stejně narazil).


Might and Magic 6 je do detailu propracovaná hra žánru RPG-dungeon, a jak už je zvykem v této sérii, obrovská část se odehrává venku. Snaha o 3D nakonec nevyšla úplně na prázdno, protože ve výsledku se s tím obrovským světem autoři poprali vcelku skvěle a jistý pokrok to byl i ve smyslu pohybu po tak rozsáhlém otevřeném světě.


Herním systémem nám autoři přinesli takřka bezchybný typický Might and Magic. V prvním městě dostaneme první questy, mrkneme se do prvních kobek v různých zapomenutých místech a po prvních soubojích se jdeme samozřejmě poptat za trenérem, jaké skilly by nám mohl vylepšit, protože nám to v tom boji moc ještě nejde. 


Skill systém v Might and Magic 6 je opravdu hodně kombinační. Je možno se zaměřit na konkrétní dovednosti jako souboj konkrétní zbraní, schopnost užívat lépe obranné prvky jako štíty, lehkou zbroj, pak těžkou zbroj, na jaký typ magie se postava zaměří... a rozložení skill pointů po level upu postavy se tak stává doslova strategickým rozhodováním. Tady musím říci, že oproti předchozím dílům došlo k výraznému pozitivnímu posunu. Hráč se na vývoj charakteru musí soustředit daleko více a není to jen o zisku expů a nakoupení skillů u učitelů. S postavami se dá opravdu neskutečně vyhrát a dotvářet je k obrazu svému.


Souboje zůstaly naštěstí tahové. Po přiblížení se k partě nepřátel se hra zastaví, a rozděluje dle iniciativy tahy, kdo má kdy udeřit - která vaše postava či který ze skupinky nepřátel. Je zde ale i jistý realtime prvek. Ze souboje se můžete jakoby "odhlásit" tím, že hru odpauzujete a prcháte pryč. Nepřátelé vás však mohou pronásledovat. Nepřátele jde v reálném čase také ostřelovat z dálky, oni mohou však činit totéž. Musím zdůraznit, že některá místa jsou pekelně tuhá, nepřátelé v takovém Doom Castle jsou dodnes mou noční můrou. Na porážku různých Lichů, Titánů a Draků, budete potřebovat opravdu již nadstandardní schopnosti. 


Sběr expů ze soubojů je důležitý a čím více, tím lépe. Ale tady bych hře vytkl jednu opravdu závažnou věc, která mi vadí více, než ta místy prkenná grafika, na kterou jsem si už zvykl a umím v ní najít krásy. Nepřátel je spousta, a když řeknu spousta, tak se připravte na oblasti, kde je jich sroceno desítky a desítky a člověk se někdy nepohne dále, dokud ty davy nepobije. Oni třeba nejsou po menších skupinkách moc silní, ale v davu 100 rozzuřených peassantů se to někdy může jevit jako boj s rozkopnutým vosím hnízdem. 


Herní prostředí je velmi rozmanité, pohybujete se po krajinách různého typu a různých podnebných podmínek. Po malebné podzimní krajině navštívíte sychravé zimní oblasti, ale také vyprahlé písčité pouště. Je zde spousta měst, hradů a zajímavých dungeonů, ať už v podzemí, nebo nějakých pyramidách, kde se díky přehlednému automappingu naštěstí neztratíte. NPC vám zadají tuny questů, které se zapisuji v quest logu. Naštěstí to nejsou nějaké brutální pošťácké orgie, spousta questů časem vyřešíte samovolně návštěvou dalších lokací, do kterých stejně tak jako tak musíte vstoupit.


Příběh je zajímavý tím, že navazuje na strategickou hru ze stejného univerza, Heroes of Might and Magic 2 (trestuhodně jsem o Heroesech ještě nepsal, napravíme), a odehrává se ve stejné zemi, tedy Enrothu. V podstatě jde o klasiku, dostanete za úkol zachránit království Ironfistů. Might and Magic měl vždy i sci-fi rozměr, obvykle šlo o světy, s kterými si zahrávaly mocnější mimozemské bytosti. Nejinak jeto mu i zde, ale asi by bylo škoda to prozrazovat těm, kterým hra z nějakého záhadného důvodu unikla. Jeden z důvodů, proč se popisem příběhu moc v článcích nezabývám a popisuji je v podstatě strašně nerad (lehká reakce na výtku, že jsem vůbec v recenzi na Eye of the Beholder nezmínil příběh :-)


Hra je rozsáhlá, a to tak, že až obludně. Přemýšlím, jestli je to dobře nebo špatně. Naštěstí nejde o nějakou náhodnou generaci lokací, ale každý prostor zde  prostě existuje od začátku hry a má své pevné místo a klíčový obsah. Takže je ohromující, s kolika lokacemi si autoři dali pečlivou práci a jak je hráč mohl zajímavě ovlivňovat. Nabídli možnost měnit přesvědčení, hru můžete dohrát jako dobrák a nebo také jako zlý. Díky šikovnému systému magie se z vás může stát polobůh, který si s hordami nepřátel, kteří se časem mnohdy otravně respawnují v plné síle, poradí klidně meteorickou bouří, která vyhladí celou oblast. Naučíte se létat a dívat se na krajinu z ptačí perspektivy a tady si každý uvědomí, že ono je to celé docela vlastně hezké.


Kdybych měl tedy porovnat hru s předchozím World of Xeen, který byl rovněž monstrózní, musel bych si u The Mandate of Heaven jednoznačně všimnout kroku směrem kupředu u vývoje postav. Jednoznačně došlo k posunu v interface, vše se opravdu velmi pohodlně a přehledně ovládá, včetně inventáře, kde to u předchozích dílů Might and Magic kapku skřípalo. In-game grafika je na pováženou. Rozhodně považuji za krásnější Might and Magic 3, 4, 5 a vyhovoval mi více krokovací systém. Na druhou stranu Might and Magic 6 nabízí zajímavé využití pohybu v krajině, létání a podobně, že by to v krokovacím režimu nebylo to pravé ořechové a to 3D prostředí tak šestému dílu sedne více, byť místy nevypadá tak pečlivě propracované, jako v případě poctivého pixel artu předchozích 2D krokovacích dílů.


Might and Magic 3, 4 a 5 měly dost navrch v ekonmické oblasti. Peníze se tam v bance úročily, a rovněž i gemy, které byly nutné pro seslání silnějších kouzel. Tohle Might and Magic 6 prostě nemá, v bankách se neúročí a k magii žádné gemy nepotřebujete, jen manu. Na druhou stranu šestý díl má velmi propracovaný systém alchymie, takže hromadíte lahvičky, sbíráte různé byliny a mícháte velmi užitečné lektvary. Pro alchymisty ráj. Já se tedy přiznám, že mě alchymie v žádné hře nebrala a vždy mě tak trochu otravovalo plevelení si inventáře bylinami a lahvičkami. Ale to je spíše problém osobních preferencí, nikoliv hry. 


Předchozí díly Might and Magic obvykle operovaly s 6 člennou partou, M&M6 je trochu osekán na 4 členy v partě, na pomoc si však lze vzít až dvě NPC, které partě přidávají různé bonusy dle jejich profesí. Některé přihrávají více peněz ze soubojů, jiné dávají bonus k fyzickým útokům a podobně. Vynikající nápad.


Takže vidíte, hra tehdy rozporuplná, jako doba sama, ale výsledek teda podle mě nakonec parádní, a i přes nějaké ty neduhy bych označil Might and Magic 6 jako královskou záležitost mezi tehdejšími hrami. A vydavatelé do toho šli opravdu poctivě, protože  US verze hry měla neskutečnou krabici, kterou považuji za jeden z největších klenotů své sbírky. Ono to na fotce moc není vidět, ale ta krabice má takový reliéfní povrch, všechny ty grafické prvky jsou tam vystouplé, jak drak, tak i nápisy. Obsah krabice představoval rovněž luxus například v podobě plátěné mapy. Evropská verze distribuovaná UBI softem ale bohužel už tak bohatá nebyla.


Jednoznačně jde prostě o herní božárnu a povinnost tohle hrát a dohrát. Nic na tom nemění ani úplný závěr hry, který považuji za kapku ulítlý, ani předchozí výtky ke grafice . A byť mám sice raději předchozí tři díly, tenhle jim ani náhodou nedělá ostudu a zábavou se jim vyrovná. Engine hry, byť vizuálně ne nijak zázračný, byl pro autory i hráče vlastně natolik vyhovující, že v něm udělali NWC ještě další dva díly, které byly taky fajn, ale ta šestka z nich tak nějak zvláštně vyčnívá opravdu jako božská. Dokonce jí byl vzdán hold a při vydání desátého dílu Might and Magic 10: Legacy byl k němu šestý díl přidáván zdarma ve sběratelské krabicové edici. 

Hodnocení: 90%

Ringo


Uvedu ještě zajímavost, že když jste chtěli ve hře běžet, bylo nutno mít stisknutý Shift, což bylo strašně otravné. Tenhle neduh byl později ze hry odstraněn (např. ve verzi na GoGu nebo v tom bonusu u M&M10.

Komentáře

  1. Tuhle příručku mám také, ale v českém vydání. Smutné je, že od její koupě jsem M&M6 nehrál :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já ji získal úplně náhodou. Prodejce z USA nabízel ty luxusní verze krabic za M&M6 a M&M 7 a to za luxusních 32 dolarů včetně poštovného za jednu, což při tehdejším přepočtu vycházelo cca 800 Kč, tedy 1600 Kč za obě hry. Jaké bylo mé překvapení, když jsem rozbalil ten balík s MM6 a MM7 a v něm byla ke každé hře i tato příručka. Luxusní bonus.

      Vymazat
    2. Tak to je opravdu příjemné překvapení. Já ji mám z aukra v rámci mánie sbírání veškeré české herní literatury.

      Vymazat
    3. Zrovna nedavno si u nas v obchode nejaky zakaznik objednal vsechny herni prirucky co jsme tam meli asi 20 let na sklade. Nebyl jsi to ty? :) Ja je kolem toho roku 2000 objednal u Stuare v dobrem umyslu, ze se budou rozprodavat 20 let me ani ve snu nenapadlo.

      Vymazat
    4. Asi loni jsem tři kupoval, řešili jsme to na DH pokud si vzpomínám. Vyzvedával jsem je na prodejně od kolegy.

      Vymazat
    5. Ajo, mas pravdu, uplne sem na to zapomnel :)

      Vymazat
  2. Musím se doznat, že MM6 jsem nedohrál. Tenkrát jsem s hrou strávil moře času ale někde u konce v té scifi části jsem už neměl sil a chtěl jsem už si odpočinout. Zpětně jsem za to rád, protože jedu celou sérii od prvního dílu a tím pádem si šestku konečně dám komplet. Ale tenkrát jsem byl z té hry úplně hotovej, ta hudba po zahájení hry, vše se celkem plynule hýbalo. Úplně něco nového pro mě. A přesně jak Ringo píše, ta kombinace barev, je trochu zvláštní, jenže mě se to líbilo, a ten inventář! A konečně bylo možné v něm zjistit info o předmětech. Fůra nových a skvělých vylepšení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě na té grafice tehdy nejvíce zaskočila taková ta geometričnost a jakási čistobarevnost bez nějakých struktur u tho menu. Skoro jako by to byl spíše databázová aplikace než hra. Takže jsem si trochu na to musel zvykat, než mi mysl alespoň malinko namluvila, že bych to mohl vnímat, že to má jakýsi antický nádech :-) Ingame grafika místy krásná, místy jen ok, místy rozporuplná, všimni si třeba toho mostu na jednom z obrázků. Jako pěst na oko, jak kdyby tam někdo plácl objekt, který tam nepatří. V recenzi na Betrayal at Krondor mám taky obrázek s mostem a u něj jde vidět, že tam nádherně zapadá do krajiny a je i architektonicky stylový. Na druhou stranu mnohé budovy ve městě jsou pěkně detailní, i přes svou až pohádkově nazdobenou nepřirozenost. A třeba ten hrad mi přijde jak z návštěvy z Legolandu :-)

      Vymazat
    2. Tak jsou lide kterym MM nevonela, mrmlali cosi o ruzovych minotaurech a lunaparku :)

      Vymazat
  3. Legendarni hra, clovek muze prskat na ruzne veci ale tezko hledat zastupce dungeonu ktery by dosel takove popularite. Skoda jen ze nekde v pozadi uz hrala smutna labuti pisen odchodu dungeonu ze sceny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdyby NWC měli volnější ruku, dostatek času a zůstali u původního stylu osmičky, tak by devítka měla šanci vystoupit ze stínu a možná i ukázat, že tenhle typ her to ještě spočítané nemá. Ve finále to byl spíš další hřebíček do rakve :/

      Vymazat
  4. U mě má šestka z pochopitelných důvodů výjimečné postavení :) Hrál jsem jí tuším 2,5 měsíce po odpolednech a dlouho jsem netušil, jak se k té hře vlastně postavit. Celé to bylo takové pokus/omyl a možná právě proto mě hra učarovala ... už jen ten soundtrack, konkrétně Adagio (in G minor) od Albinoniho, které se rozeznělo hned po intru a pak ty okolní zvuky. To samé rozhodlo o tom, že zatnu zuby a hru prubnu.

    Grafika jako celek nebyla nic moc, o tom žádná a ta zmínka o grafické podobnosti s Betrayal at Krondor je zcela na místě, protože díky M&M 6 pro mě bylo snadné vplout právě i do BaK, byť jsem ho tenkrát jen načal a nedohrál jsem ani první kapitolu. Šestka ovšem dokáže některými scenériemi překvapit, třeba to sněžení na severu a do toho opět patřičný hudební doprovod. V tomhle má novodobá trilogie M&M hodně společného s Heroes II-III, kde ta hudba a zvuky taky umí vhodně dokreslit atmosféru. V NWC to prostě uměli skloubit a jako celek to působilo hodně lákavě. Do toho odlehčené mechaniky ala Wizardry Lite ... ;)

    Krabici mám standard od Ubisoftu, pak Platinum Edition, Milenium Edition a díky Flashovi mám i Might and Magic VI Limited Edition: The Mandate of Heaven. Nicméně tu reliéfní krabici bych bral taky :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně z grafického pohledu štvalo jen ztvárnění ksichtů družiníků a družinic. To nerozdejchávám ani dneska :) Příšernost největšího kalibru!

      Vymazat
    2. Taky si odmítal vzít do družiny Kleopatru (Liz Taylor)? :) Mě zprvu celkově nesedla ta nesourodost grafických prvků, jak už popisoval Ringo, ale časem jsem si zvykl i na ty obličeje - byť je taky pravdou, že z toho výběru používám celá léta jen 4 typy obličejů, akorát jim měním role. Když pak přišla sedmička, tak jsem si naopak nemohl zvyknout na tu kreslenou grafiku ... ty postavy mě přišly jak z plastelíny :D

      Vymazat
    3. Elizabeth jsem určitě v družině měl :) Ta mi přišla ucházející jako jedna z mála. Té šestce se ale musí nechat, že to je graficky dost unikátní. Ale u těch stromů mně to děsně připomínalo stylizaci stromků v jednom prastarém golfu - World Class Leader Board z roku 1988 od Accessu (toho jsem se něco nahrál) :)

      Vymazat
  5. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alespoň využiju tenhle přesunutý post k dotazu ... teď jsem si teprve ze screenshotů všiml, ty si hrál všechny ty boje na tahy? (jasně, vždyť ono to máš i v tom popisku, to jsem předtím jaksi neregistroval :D) Tahový režim jsem používal jen výjimečně, od šestky výše je ten systém nakloněný spíše real-time soubojům, protože většina dovedností hýbe s faktorem zotavení a nemalý vliv má atribut rychlosti, který to stahuje ještě více (více útoků za jednotku času a tím pádem vyšší DPS). Celkově je to až silně zneužitelné, Yuyu by mohla vyprávět :) V tahovém módu tohle padá, v něm se projevuje akorát ta zmíněná iniciativa, ale taky je fakt, že se v něm lépe cílí kouzla a střelba. Já si teda z webu vybavuji, že se mě kdysi někdo na hraní čistě v tahovém režimu ptal, ale osobně jsem si myslel, že tohle využíval jen zlomek hráčů, už jen kvůli těm hordám nepřátel, kdy je to dokonce životu nebezpečné. Ten dotyčný už se tuším nikdy neozval, takže bys byl první takový, koho znám ;)

      Vymazat
    2. Já tedy taky v 99% používal tahový režim :) Odmítal jsem z toho dělal doomovku :-D

      Vymazat
    3. Zásadně na tahy, realtime jsem používal jen při ostřelování z dálky, čímž jsem si získával trochu výhodu. Pak jsem realtime používal při kosení respawnutých slabochů, kteří v závěrečné fázi padli po jedné ráně. Ale v regulérních těžších soubojích zásadně v tahovém režimu.

      Vymazat
  6. Mě by to teda v té době ani nenapadlo a i dnes mě to právě přijde tak trochu kuriózní. Tahový režim byl něco, co jsem znal max. z Heroes, takže pro mě to bylo přirozeně něco cizího. Bral jsem to spíš jako berličku u tuhých soubojů, kde byl nepřítel rychlejší a hlavně početnější. Tahový boj třeba s takovýma okama v hradu Darkmoor si nedokážu ani představit :) Při prvním hraní jsem byl obecně rád, že jsem vůbec přežíval, ale dneska z toho tu doomovku taky umím udělat ... nj, tak to už jste dva :D

    OdpovědětVymazat
  7. šestý díl mě zasáhl asi jako vás všechny, nikdy jsem ho ale nedohrál, grafika se mi líbí je taková zvláštní,zajímavá a s parádní hudbou to dává skvělou atmosféru, pamatuji si nějakou jeskyni hned na začátku hry, kam mě někdo poslal, bylá plná pavouků, z toho jsem byl úplně vyřízen:D hru jsem hrál až když vyšla na nějakem CD k časopisu, jo a souboje až na vyjímky jedině tahové ;) 7 díl už mě nebavil, 8,9 a 10 jsem už nezkoušel, možná někdy časem...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Osmý díl je výborný, ale ten sedmý mě překvapivě taky zatím nedokázal zaujmout natolik, abych se dostal nějak dále než kousek za první ostrov. A to jsem ho rozehrával asi 4x. Desítka je ale naprosto dokonalá, je to oslava krokovací éry Might and Magiců (ne nadarmo mám úvodní obrázek blogu právě z ní :-). Je to navíc tak zajímavě vyvážené, co se týče přísunu expů, že to nemá žádný respawn a ani mi to nevadilo. Prostě když člověk chtěl postavy trochu posunout, musel si vybrat ten správný fight, který šel zvládnout tak nějak na hraně a o to pak byla větší radost z posunu vpřed.

      Vymazat
    2. Takže už jste 3 :) No, holt já na tahovkách nevyrostl :D U sedmičky jsem měl taky problém. Napoprvé mě ta hra celkově odradila a dlouho, opravdu dlouho, jsem se k ní neodvažoval vrátit. Až někdy po roce a něco jsem vytáhl zazálohovaný save a hru dojel. Naproti tomu osmičku jsem prošel hned a byl jsem nadmíru spokojen.

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak definovat žánr Dungeon - názorová výměna Richmond, Elemir, Anorak(jvempire), StriderCZ a Ringo

Ishar: Legend of the Fortress

Heroes of Might and Magic 2: The Succession Wars