Might and Magic 4 + 5 World of Xeen

Platforma: PC / Žánr: RPG Dungeon / Developer: New World Computing / Vydavatel: New World Computing / Rok: 1993



Původní plán vtěsnat možnost spojení Might and Magic 4 a Might and Magic 5 do některé z recenzí na samostatný díl jsem si rozmyslel po té, co jsem si asi před třemi lety, po odehrání všech variant (jak samostatný M&M 4, samostatný M&M 5, tak potom společný World of Xeen), uvědomil, jak rozdílný a jedinečný jsou všechny tři varianty zážitek. 



Kdysi dávno, někdy na konci devadesátek, jsem měl jen díl, ten čtvrtý, který jsem dohrál s nadšením a nějak jsem neřešil, že bych někde mohl sehnat díl 5, spojit oba světy a tím oba díly splnit najednou. A bylo to vlastně dobře. Save se mi bohužel nedochoval, takže jsem byl postaven později před situaci, že dohraji samostatně i díl pátý, protože jsem si říkal, nebudu se zdržovat znovu dohráváním čtverky, jen abych měl otevřených pár bonusových lokací navíc. Po dohrání i pátého dílu samostatně však ve mně hlodala myšlenka, že jsem dohráním obou dílů samostatně spatřil dvě dílčí outra, ale to velké finální prostě bez dojetí obou dílů neuvidím.


A tak jsem se rozhodl, že jednak znovu dohraji díl čtvrtý a rovnou na něj ten pátý napojím a projedu tak hru i ve variantě World of Xeen (mé výsledné score po dohrání WoX je na prvním obrázku). Ono to šlo i jednodušeji, prostě těsně před dohráním pětky napojit čtvrtý díl a s vycvičenou partou zpětně tu část, odehrávající se ve čtverce, prolétnout. Jenže nastal nějaký kix. Teleportační pyramidy ve hře byly zřícené a do Clouds of Xeen nešlo projít. Nevím, čím se to stalo, jestli prostě hra projde nějakou událostí, kdy už zpětný návrat možný není, ale na tohle je třeba dávat pozor, kdyby to někdo plánoval podobně. Ono je totiž jedno, jestli si v rámci Worlds of Xeen donahrajete čtvrtý díl až k pětce a nebo naopak, ke čtvrtému později donahrajete pětku.

Každopádně teď zmíním ideální variantu, abyste nemuseli oba díly kvůli World of Xeen dohrávat 2x (byť se tomu u jednoho z nich nevyhnete) a obě hry, i jejich následné spojení, si užili na maximum se vším všudy.

1. Nainstalovat samostatně M&M 4: Clouds of Xeen, dohrát, zhlédnout outro a zazálohovat savy.

2. Nainstalovat samostatně M&M 5: Darkside of Xeen, dohrát.

3. Doinstalovat k M&M 4: Clouds of Xeen i pátý díl Darkside of Xeen tak, aby se obě hry spojily ve World of Xeen, následně loadnout z uchovaných savů poslední pozici při hraní Clouds of Xeen. Nyní se vám otevřou jednak bonusové oblasti, které vám Clouds of Xeen hlásil jako uzavřené a také se můžete pomocí pyramid teleportovat do Darkside.


Celý tenhle proces je důležitý zejména proto, abyste si mohli Clouds i Darkside samostatně užít jako samostatné hry se všemi úskalími a překážkami, protože při spojení obou světů můžete libovolně přebíhat mezi oběma světy a tak si naboostovat postavy, že pak třeba Clouds část projedete jen tak s prstem v nose, bez jakýchkoliv potíží v soubojích a to by byla trochu nuda.

Samostatný Darkside je příjemně obtížný, někdy si sice zanadáváte, ale pak se poplácáte po rameni, že jste i tuhle obtížnost zmákli. Postavy, které se nabouchají už v Clopuds of Xeen, to totiž mají v Darkside neskonale jednodušší.

Spojením obou světů se ve hře otevře několik lokací, ke kterým jste ve čtverce nenašli klíč. Tyto lokace jsou obvykle docela obtížné a některé z nich projet je fakt o nervy. Klíčový je však rozšířený děj, kdy můžete oba rozdělené světy nakonec spojit, což je něco, k čemu hraním obou dílů samostatně nedojdete. Je zde i bonusový dungeony, které mi přišel tak trochu zbytečný, nemá na děj přímo návaznost a jde vlastně jen o obtížnostní výzvu. 


Jak vidíte, nepopisoval jsem moc jednotlivé aspekty, ty už máte v recenzích na jednotlivé díly. Graficky se nic nemění, systémově se mění akorát původně ve čtverce dost omezený level cap.
Přes to World of Xeen ohodnotím samostatně a nejde jinak, než mu dát maximum díky své propracovanosti, rozlehlosti, zábavnosti. Dalo by se říci, že v tomto smyslu to byl asi jediný krokovací dungeon, který mohl díky své komplexnosti zpracování i venkovního světa opravdu konkurovat Wizardry 7. Dilema, zda je lepší Might&Magic 3 nebo spojený M&M 4 a 5 ve World of Xeen je u mě stále živé, ale vždycky asi na tu nejvyšší příčku stejně postavím tu trojku, protože ta to tak nějak zvládla na jeden zátah a byla tu dříve. M&M 4 a 5 přeci jen kapku těží z úspěchu trojky, nicméně, je to taky za sto, tak proč to více okecávat.

Hodnocení: 100%

Ringo



Pozn.: Ještě pro zajímavost moje aktuální dojmy z roku 2017, kdy jsem k tomu tehdy napsal tento komentář. Sice je v kostce již nastíněn tady v recenzi, ale doplňuje některé detaily.

12.10.2017: Po dohrání samostatné MM5 a pak hned MM 10 se cítím opět uhranut a příjemně pohlcen MM světem a tak mi to nedalo a rozhodl jsem se přeci jen znovu dojet MM4 spojenou tentokráte s MM5 do World of Xeen. Prostě si tu Darkside po měsíci zopáknu znovu s tím, že projedu i čtverku a tím pozamykané lokace, které mi kdysi ve čtverce nebyly přístupny. Clouds část mám tedy již dojetou a vrhnu se znovu do Darkside. Z celého toho maratónu mám skvělý pocit, že nejoblíbenější díly série budu mít proklepnuty do posledního detailu, samostatně a pa ki spojeně. Gameplay je sice stejný, ale trochu se liší postupy a je hodně těžké na rovinu říci, jestli je lepší WoX jako celek nebo zahrát každý díl zvlášť, protože obě varianty mají něco do sebe. Ve WoX se moc nebojím o prachy a o expy. Když je někde těžší lokace, jdu nasbírat expy do jednodušších lokací v Darkside, vím už vlastně kde, o to je to snažší. Clouds jsou bohaté na prachy, na gemy a je tam respawn, v Aréně můžete sbírat expy do alelůja. V Darkside respawn není a je třeba složitě přijít na perpetum mobile na prachy, smostatná Darkside bez Clouds je tedy více o přemýšlení kam jít, kde zaco utratit atd. Spojením s Clouds tato starost odpadá. Clouds samostatný je o parník jednodušší než samostatný Darkside. Zatímco v Clouds nasbíráte 20 levelů za celou hru, v Darkside jste nuceni 20 levelů nasbírat během první cca třetiny hry, jinak si neškrtnete. Končíte pak někde na lvl 70. Takže jsem zvědav, na kolikátém levelu skončim v Darkside s postavami, které prošly Clouds. Na závěr, jestli to máte někdo jako já a řadíte MM4 a MM5 k nej v sérii, opravdu si užijte oba díly nejprve samostatně, nejprve MM4, pak MM5 a pak si hry rozjeďte znovu spojené dohromady. Překvapivě necítím omrzení z procházení již známých lokací znovu, to se mi stane opravdu u málokteré hry.





Komentáře

  1. Když jsem se před lety konečně zakousl do M&M IV, tak bych nikdy neřekl, že sérii Xeenu odehraju celkem 3x (2x jako WoX, 1x oba díly samostatně). A zřejmě se k oběma hrám ještě časem vrátím. Vnitřně taky svádím boj MM3 vs MM4-5, ale čistě objektivně, trojka přeci jen o fous vede. Z Xeenu mě nejvíce sedla čtyřka, ale to je pro změnu čistě subjektivní, protože Clouds mi prostě lépe sedly vizuálně a atmosférou, nicméně Darkside je taky výborná.

    Pokud jde o Dungeon of Death, tak ten pohled na něj může být samozřejmě všelijaký. Z pohledu hry to jakoby nedává smysl, zdánlivě jde o jakousi hříčku/výzvu, která ovšem má pointu a tou je samotné finále dungeonu. Hráč tu objeví překvapivou pravdu o podstatě světa Xeenu a tenhle motiv krásně koresponduje s finále jedničky a znovu se objevuje třeba v sedmičce.

    Ono je to celkově zvláštní, Jon Van Canghem (JVC) dokázal tvořit výborné hry, ale jeho cit pro vyprávění příběhů už tak dobrý nebyl, proto celá série M&M vypadá po stránce příběhu dost nekonzistentní - takové skákání od jednoho motivu k druhému. Jenomže klíč je v detailech a najít si v nich souvislosti, jinými slovy přistoupit na podivný jazyk samotného JVC ;) Popravdě, jemu to tenkrát možná přišlo jasné, ale po letech to působí podobně, jako kdybych dneska něco vysvětloval a použil k tomu odkazy na seriál Novákovi ... heh, kdo si dneska vůbec vzpomene, kdo to Novákovi byli? :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já měl kdysi MM4 na prvním místě, ale jak jsem si ty hry zahrál hned po sobě, tak jsem změnil názor a MM3 mi přijde konzistentnější a taková jakoby více překvapivá. Ale je to fakt jen o procento. Jakoby prostě lepší dojem v celkovém zpracování toho světa. MM 4 a 5 zase kralují po vizuální stránce. Když se řekne Might and Magic, mám vždy před očima své první kroky po Clouds of Xeen. Jinak Clouds mám raději kvůli přírodě. Darkside byl fakt už Darkside, jakoby trochu apokalyptický kvůli té obloze a já mám přeci jen raději panorámata s oblohou modrou. Po herní stránce je ale asi ten Darkside zase o to jedno procento lepší než Clouds. Vzniká z toho zajímavý kompromis, chtěl bych mít na prvním místě Clouds of Xeen, protože jsem se v něm cítil asi vůbec nejlépe, ale o procento jej poráží jak předchozí, tak následující díl. Strašné dilema:-)

      Smazat
    2. Jinak ještě k příběhu - já mám asi raději přeci jen sbírání drobných střípků, které mi ten příběh tvoří v mysli, než čtení rozsáhlých výpravných textů. Je to i jeden z důvodu, proč jsem hru přirovnal k Wizardry 7, ta byla taky o sbírání střípků a vlastně obě hry si jsou stylově blízko - pokusy na planetách, spojení fantasy se sci-fi, drobné informace, dávající do kupy bohaté představy o tom, co se tady děj, navíc to má skrze několik dílů parádní návaznost.

      Smazat
    3. Viz níže, mě to zase v odpovědi ujelo a klikl jsem jinam.

      Smazat
  2. Přesně, ta příroda okolo Vertiga a pak dále, na to se nedá zapomenout. Když jsem pak s odstupem času rozehrál trojku, tak to v ní taky všechno bylo (+něco navíc), ale na druhou stranu to vlastně nebylo úplně to, co jsem čekal, to je prostě daň za vývoj grafiky. Nicméně pokud se hráč oprostí čistě od vizuálu a pohodlnosti hraní, tak ta trojka zkrátka musí přinejmenším o ten fous vyhrát. Jinými slovy, to že jdu od MM4 k trojce proti času, bylo parné jen v první hodině, max. dvou, ale pak už mě hra pohltila a bylo jasno. Darkside jsem jinak docenil až při jeho samotné rozehrávce a hodně jsem zalitoval, že jsem prvně začal s WoX. Jenomže to jsem nemohl tušit.

    Kdybych měl dneska někomu poradit, co ze starších M&M zkusit, tak bych jednoznačně zvolil čtyřku. A hned bych dodal, že jí není potřeba dohrát, ale každý by si měl alespoň zkusit cestu z Vertiga do Rivercity, protože jedny to k tomu dohrání potom nadchne a dalším to zas hodně prozradí o tom, jak série M&M před šestkou vypadala. A osobně věřím tomu, že hodně lidí by díky tomu dalo šanci desítce.

    U čtyřky bych asi jako u jedné z mála her přiznal, že tu hraje svou roli nostalgie, což je docela paradox, protože úplně první jsem na začátku milénia zkoušel jedničku a ještě předtím jsem měl zkušenosti s ROA: Blade of Destiny. To vlastně ani žádná historie není, vždyť je to v podstatě nedávno, ale to prostě pochopí jen ten, kdo má se čtyřkou vlastní zkušenosti ;) To se prostě zprostředkovat nedá, to se musí zkusit, stejně jako Ultima Underworld (v opačném případě pak vznikají podobné mýty jako, že Arx Fatalis nebo Underworld Ascendant jsou duchovní nástupci UU1).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Sakriš, jsem se zase hned 2x uklikl ... právě, příběh M&M je podáván takovým způsobem, který mi perfektně sedne, ostatně to byl jeden z důvodů, proč jsem nikdy neskousl tolik glorifikovaný Planescape: Torment. Halda textu o tom samé, a přitom dost věcí by šlo vycítit už jen ze samotného hraní - taky mi sedla nakonec až ta část, kde se méně kecá a na řadu přijde vlastní představivost a kombinatorika.

      Smazat
    2. K Clouds taky cítím i silnou nostalgii, ta grafika a ty zvuky, mám to spjato s tímto prvním a neotřesitelným dojmem. Trojku jsem kdysi vůbec hrát nechtěl, hned v prvním městě jsem se ošklíval a říkal si, ty jo, to je skoro EGA grafika. Ale pak jsem se hecnul a byla to prostě paráda. V podstatě tomu nechybělo oproti čtverce kromě té detailnější grafice nic. Někdy jsem měl i pocit, že to ani vlastně graficky nestrádá, třeba v těch zasněžených lesích. Ale jinak to grafické dělení už u mě dávno opadlo a zpětně kolikrát hraji stařičké hry, které jsem ve své době nehrál jen proto, že jsem si stanovoval nesmyslné limity typu - pod VGA už nejdu a pod. Nakonec jsem v novém miléniu dohrál i Might and Magic 1 v pár barvách, což by v 90. letech bylo pro mě nemyslitelné, člověk tehdy prahnul strašně i po té dokonalé grafice, v tom smyslu, že přicházela ta VGA a bylo to strašně malebné a člověk nechtěl hrát něco v horší nebo chudší grafice. S příchodem 3D a renderu se to ale ve mně zlomilo, vizuál se zhoršil a já jsem prahnul po čemkoliv v 2D, třeba i v těch 8 nebo 16 barvách :-)

      Smazat
    3. Jinak s PT to mám obdobně, ubilo mě tam mlácení prázdné slámy, vůbec mě to nebavilo číst. Jak říkám, raději střípky, krátké informace a skládání si příběhu v hlavě ve fantasii a ne aby mi postavy vyprávěly, jestli venku drobně pršelo, když seděli na WC po tom či oném detailně popsaném jídle s bramborama se slupkou, v kterých občas křupnul kamínek mezi zubama. Takže zlatý Might and Magic, zlaté Wizardry. A když už pořádná zapříběhovanost, tak ve stylu Lands of Lore, kde stačí u NPC pár vět k vysvětlení podstatného.

      Smazat
    4. Už jsem to asi někde psal, pro mě se z pohledu grafiky stal osudný právě hon za tím 3D. Dokud jsem neměl tolik silný PC a dokud jsem měl dost omezený zdroj her, tak mě grafická stránka tolik netrápila. Hodně věcí mě přišlo naprosto perfektních a u Isharu mi třeba doslova spadla čelist. I u Blade of Destiny si zcela jasně vybavuji, jak se mi ten vizuál líbil. Jenomže jak léta běžela, tak jsem si stanovil určitý limit a dost tomu pomohlo i to, že ne každá hra ideálně zestárla. Přeci jen takový BaK mi před lety přišel mnohem hezčí. Zlomem byly Wizardry 6, to mě opět naučilo hry vnímat i jinak, než jen po grafické stránce. Dneska mě mrzí, že jsem si nějaký limit vůbec tvořil, a že jsem se vůbec hnal jen za tím vizuálem. Vždyť z těch současných her nakonec hraju jen minimum a vesměs se vracím opakovaně k hrám, které už dneska taky nejsou zrovna nějakými novinkami :D

      Smazat
    5. Já jsem na jednu stranu říkával, že na grafice nezáleží, důležitá je hra a byla to pravda v první polovině 90. let jen z části a nerad jsem si to přiznával. Protože byť jsem z počátku hrál všechno a hra byla prostě hra, tak s příchodem VGA jsem hltal z Excaliburu a pak Score ty obrázky a samozřejmě čím hezčí a lákavější grafika, tím více jsem hru chtěl. Největší šok byl tehdy pro mě asi Ishar 2, hrami s horší grafikou jakoby se člověk přestal chtít pak zabývat. Jenže to byla jen ta VGA a SVGA. Jakmile přišly ty rané 3D paskvily, tak jsem nechápal, proč je někdo ochoten za nádherné pixel art malby ve VGA grafice přijmout nějaké nevzhledné hranoly pokryté texturou nějakého koberce na stěnách, místo poctivého vykreslení kamínku vedle kamínku, cihličky vedle cihličky. Když jsem o dost později viděl obrázky z M&M6 v časopise, bylo to strašné zklamání, vypadalo to doslova hnusně oproti malebnému Clouds of Xeen. Jediné, kde jsem 3D bral byly simulátory, tam to k tomu patřilo jako k technické záležitosti a tam jsem třeba ty hranoly v F-15 II nebo Frontierovi naopak obdivoval. Ale do fantasy mi to nikdy nepasovalo.

      Smazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětSmazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak definovat žánr Dungeon - názorová výměna Richmond, Elemir, Anorak(jvempire), StriderCZ a Ringo

Eye of the Beholder - report č. 1

Baldurs Gate