The Settlers

Platforma: PC / Žánr: Strategy-RTS/ Developer: Blue Byte / Vydavatel: Blue Byte / Rok: 1993

Píše se rok 1993 a na Amigu vychází hra z dílny slavných Blue Byte (Battle Isle, Historyline 1914-18, Battle Isle 2), která položila základ specifickým budovatelským strategiím a když se řekne v jakémkoliv směru The Settlers, tak se každému nejprve vybaví tato hra. Nebudu spekulovat, nakolik inspirovala později tvůrce slavné deskovky Osadníci z Catanu, to je druhá hra věc, která se lidem asi po vyřčení slova The Settlers (osadníci), vybaví.

Jako PCčkář jsem vnímal tehdejší žabomyší spor PC vs Amiga dosti ortodoxně a Amiga mi mnohdy jako PCčkářovi uštědřila KO ve smyslu, že jsem amigistům zatraceně záviděl nějakou hru, která vyšla u nich a ne na PC. Ať už šlo o Ambermoon, Black Crypt a poslední ťavkou byli právě Settleři. Mohl jsem tak akorát závistivě koukat na obrázky z Excaliburu a představovat si, jak tyhle hry hraji. Tečkou pro mě bylo, když jsem v polském Těšíně po vstupu do jednoho počítačového shopu viděl, jak tam nějaký týpek na Amize tuhle hru smaží a já jsem věděl, že tu hru chci a dokud ji nebudu mít, můj život nebude kompletní :-)

Jenže štěstí se na mě alespoň v případě The Settlers usmálo a o půl roku později hra vychází i na PC pod názvem Serf City a dočkala se i CD verze s možností přepnout do SVGA grafiky (což jsem ale nikdy z principu nedělal). Každopádně jsem si konečně mohl hru zahrát a řeknu teda, je to něco.

Zajímavé je, jak člověk nelpí na grafice, ale vždycky to vlastně byla nejprve grafika, která vzbudila tu prvotní touhu hru mít a hrát. Tak než se pustím do principu hry, které stejně všichni znáte, začnu u grafiky. Když napíši slovo roztomilá, bude to zavánět kýčem. Ten se do série prodral o něco později, ale první The Settlers disponovaly nádhernou, v podstatě uvěřitelnou, středověkou grafikou a když jsem viděl ty detaily, jak človíček začne stavět nějakou budovu tím, že si donesl fošny a začal postupně sbíjet konstrukci budovy, pak nahazovat kamenné zdivo a nakonec střechu, nemohl jsem se na to vynadívat. K tomu všemu ten středověký hradní feeling, to bylo pro milovníka hradů, jako jsem já, přesně to pravé.

Samozřejmě grafika není vše, ale hra dokázala nadchnout i herním systémem. Začínáte s hradem s naskladněným základním materiálem a menším prostorem okolo, kde jsou lesy, pole, hory atd. Úkolem je získávat suroviny pro další rozvoj a samozřejmě rozšiřovat životní prostor. Začnete dřevorubcem, ten pokácí první stromy. Postavíte pilu, která klády zpracuje na fošny, z kterých se dá stavět. 

Nutností je najít zdroje kamene, protože budovy s kamenným zdivem bez kamene samozřejmě nepostavíte. Když si vytvoříte základ - dřevěné klády - fošny - kámen, můžete stavět cokoliv. Nezapomeňme na lesníka, který se postará o sadbu lesů, aby nám lesy, tedy zdroje dřevěných klád, brzy nedošly. 

Když máme tento základ, je třeba se poohlédnout dále. V horách lze těžit uhlí, železo, zlato i ten kámen. Jenže horníci vyžadují jídlo, a tak se bude třeba začít starat o potravinovou soběstačnost. Začneme stavbou farmy, mlýnu a pekárny. Tady máme jasný řetězec - obilí - mouka - pečivo. Lidé samozřejmě rádi maso, i to jim zajistíme, řetězec s jídlem lze rozvinout stavbou vepřína a řezníka do směru - obilí -  prasátko - maso. Kolem jezer lze postavit rybářské domky a zarybařit si.

A na co máme ty doly na železo, uhlí a zlato? Brzy si všimnete, že při rozšiřování území narazíte jednou na limit, kterým je hranice soupeře. Když postavíte na hranicích pevnost, obsadí ji váš človíček, který si z vašeho skladiště vezme meč a štít, a kolem pevnosti se rozšíří vaše pole působnosti. Jak vám ve skladě dojde základní zásoba mečů a štítů, zjistíte, že rozšíření armády docílíte další výrobou mečů a štítů a na to potřebujete železo a uhlí. A vytvoříte další řetězec - důl na uhlí + důl na železo - tavírna - kovárna = zpracované železo - zbraně. 

Vojáci jsou však cháska hamižná a aby bojovali lépe a stali se z nich elitní vojáci s tím správným zápalem, musíte jim dohodit peníze. A přesně na to je zlato. Natěžené zlato putuje do mincovny, a z té, po dostatečným zásobení zlatem a uhlím, putují peníze rovnou do pevnůstek na hranici, kde se z nich mohou vojáci radovat. 

Kromě zbraní budete potřebovat i nářadí, protože každé povolání - dřevorubec, zemědělec, řezník, kovář, kameník, pekař  atd. potřebují nástroje jako kladivo, sekyru, kosu, sekáček, váleček. K tomu slouží dílna, která bude vyžadovat zpracované dřevo a také zpracované železo. Když postavíte třeba kovárnu, ale nemáte ve skladě kladivo, zůstane vám neobsazená a nefunkční. Pak budete štelovat, že se v dílně má vyrobit primárně kladivo, aby si jej jeden z človíčku pak mohl vzít, kovárnu obsadit a začít pracovat. 

Tady vidíte, jak dokonalý ekonomický koncept The Settlers na počítače přinesli v realtimovém režimu a to v dosud nevídané podobě. Jasně, spousta her fungovala na principu - natěž A + B a vyrobíš C v různých variantách, ale asi ne dosud takto komplexně a většinou to byla navíc deviza tahových strategií. Co se týče roztomilého budování, kdy se díváte, jak budovy rostou od základů, tak i zde pro Settlery existovala inspirace a to ve hře Castles, kdy takhle panáčci stavěli hrad. Nicméně ani v Castles nebyla forma budování takto komplexní jako v The Settlers.

Podstatou hry je tedy vytvořit fungující království, zajistit dostatek surovin, materiálů, nářadí a zbraní. Aby to nebylo jednoduché, bude vám v tom bránit soupeř, který se snaží o totéž. A jednoho dne se vaše hranice střetnou a vy budete chtít kousek území soupeře, hlavně hornaté prostory, z kterých soupeř ždímá železo a zlato. A tady pak vypukne válka. 

Boje nejsou nijak takticky sofistikované a probíhají útokem na konkrétní pevnost, kterou si vyberete a nakliknete, kolik vojáků z vašich pohraničních pevností se pustí do té nepřítelovy pevnosti. Samotný boj probíhá automaticky a na férovku jeden na jednoho. Vojáček přijde k bráně pevnosti a vyzve na souboj vojáka, který ji brání. Ostatní čekají ve frontě, až na ně přijde řada, kdyby voják v souboji padl. Někdy se však před pevnosti semele solidní bitva několika soubojů jeden na jednoho, kdy soupeřovy vojáčci udělají proti vám výpad. Úspěch vojáka závisí na jeho hodnosti, dle toho, jak je zaplacen zlatem. Je zde však i menší prvek náhody, aby to bylo trochu napínavé, takže někdy i silnější voják selže a porazí jej ten slabší. Ale co jsem tak vysledoval, dost často je to po té, co porazí až příliš mnoho nepřátel a hra mu dává asi pak nějaké penále za to, že už je bojem vysílen.

(Zahájil jsem útok na nepřátelskou pevnost, ložiska zlata musí být mé)

Po té, co soupeřovu pevnost dobudete, tak ji obsadíte, stane se vaší a připojíte tak okolní území ke svému a můžete začít obdělávat novou půdu. Nevojenské budovy soupeře v této oblasti krásně shoří. Ale stejně tak shoří i budový po té, co někdo do soupeřova zastavěného, a ne moc chráněného, území rozšíří vliv z nějaké nově postavené a obsazené pevnosti.

(Nepřátelská pevnůstka dobyta, soupeřovy budovy okolo hoří, brzy zde postavím svůj důl na zlato)

Co je s The Settlers neodmyslitelně spjato, je stavba cest, po kterých se vaší lidé pohybují. Stávají se nosiči v daných úsecích cest mezi budovami či praporky. Tento systém se pro skalní příznivce prvních dvou dílů stal natolik oblíbený, že kdy později autoři přišli s třetím dílem The Settlers, kde se panáci pohybovali už kdekoliv a i souboje se přizpůsobily spíše klasickým realtime strategiím - označ dav a pošli na soupeře, tak mnoho fanoušků sérii dalšími díly opustilo, včetně mě a zůstalo věrno The Settlers 1 a 2 se striktně nařízeným pohybem lidí po cestičkách. 

Byl to totiž významný taktický prvek, jehož odbouráním v pozdějších dílech hra přišla o určitou jedinečnost a kouzlo. Ono totiž plánovat i to, kdo co ponese a co bude nosit primárně, chtělo kapku strategické nasazení a štelování v managementu, aby to klaplo. A to, že to autorům po dlouhých letech došlo, svědčí vydání sedmého dílu opět s cestičkami. 

Nakonec zmíním jednu zajímavost. Hru šlo hrát na jednom počítači v hot seatu ve dvou hráčích, pomocí dvou myší, což bylo v neinternetové době něco neskutečného, moci hrát strategii, odehrávající se v reálném čase, na jednom kompu proti lidskému soupeři. The Settlers jsou pravda strategií realtimovou, ale spíše budovatelskou, není to kalsický koncept RTS jako Dune 2 - označ a pošli. Koncept hry není nijak hektický, má pomalé tempo, takže se v klidu můžete dívat, jak jednotlivé části vašeho království rostou, v pohodě se probíráte skladovými zásobami a plánujete, kde je třeba doplnit nedostatky. Někoho dokonce může iritovat, že nelze urychlit čas. Mně tohle tempo ovšem vyhovovalo.

Mohl bych tady ještě básnit o tom, proč je pro mě The Settlers 1 tím nej dílem (a hlavně nejhezčím), zatímco většina fandů se pak přimkla více až k druhému dílu se starověkou vizualizací (mimochodem taky skvělému a nepochybně propracovanějšímu v mnoha aspektech, ne nadarmo figuruje v mém TOP10 strategií) , ale to by bylo na dlouhé povídání. Jednoduše mi více seděl ten středověk a lépe mi zapadal do krajiny. Asi by to bylo, jako vysvětlovat, proč má pro mě nej atmošku Civilization 1 navzdory dokonalejším pozdějším dílům :-)

The Settlers je jednoznačně fenomén, který rozjel mánii budovatelských strategií a kromě dalších pokračování od Blue Byte vyšly hry v podobném duchu od dalších tvůrců, např. série Cultures, a nepochybně inspiroval kdejakou budoucí budovatelskou hříčku, včetně těch pak značně zjednodušených mobilních, či internetových prohlížečových her, kde prostě zadáváte, co se má stavět, těžíte a produkujete.

Hodnocení: 90%

Ringo