The Colonel's Bequest (aka Laura Bow 1) - report č. 2

Platforma: PC / Žánr: Adventure / Rok: 1989



Minule jsme opustili Lauru v momentě, kdy uhodilo 12:00, nyní budeme pokračovat, co se dělo dále...

ACT VI

12:00

Máme přesně půlnoc a Colonel Henri ve své ložnici není a co více, zjevně putuje po svých, protože jeho vozík je zde, opuštěný. Kdepak se nám Colonel Henri toulá?

Jdu se podívat, jak si vede Fifi s Jeevesem na rande. Vycházím nahoru do jejího pokoje a co nevidím, Fifi i Jeeves leží mrtví na podlaze!!!

Na stolku jsou květiny. Láhev zkoumám lupou, nyní jsou na ní již otisky prstů dva. Oba pili před smrtí koňak, byli snad otráveni?

Jdu se podívat do baru. Clarence už tam nepije, zůstává tam po něm sklenice. Prozkoumávám ji lupou a nacházím otisk prstů.

Zpět nahoru, do Clarencovy ložnice. Čas se posouvá na:

12:15

Clarence něco sepisuje u stolu, možná bude lepší se podívat na jeho chování přes kukátko, než když mě zde registruje.

Kukátkem pozoruji Clarence, ale stále píše. Co tak se ještě podívat na Lilli, jestli už spí? Čas se posouvá na:

12:30

Lilli nespí, přede mnou dělá, že jako nic, ale když odejdu a znovu vpadnu do místnosti, tak rychle něco schová. Takže kukátko, no.
Píše si tajný deník, který přede mnou schovávala.
Clarence spisuje, Lillian spisuje, kolem hromada mrtvol, Colonel nebyl na svém vozíku....koukneme na něj.
A, Colonel už je zase zpět v ložnici, sedí a pokuřuje.
Vycházím zase na procházku do přírody...čas se posouvá na:

12:45

U dveří do Colonelovy pracovny sedí venku Rudy a hladí psa.
Když se jej chci na cokoliv zeptat, hrubě mě odbude.
Vcházím do pracovny a všímám si, že dveře kabinetu se zbraněmi jsou otevřeny. Ale zřejmě nic nechybí, někdo něco asi hledal.
Lillian stále sepisuje svůj deníček a Clarence píše u svého stolu. Colonel není u sebe.
Jdu zase ven, rozhodl jsem se vyzkoušet houpačku a ta se pode mnou propadla, asi není na mou váhovou kategorii.
Nikde nic nenacházím a tak se jdu podívat k Celii. Zaklepu jí na dveře, čas se posouvá na:

Act VII

1:00

Celie je nervózní, diví se, že jsem ještě venku a že mám rychle běžet do svého pokoje spát, že je ve vzduchu spousta zla a nemám se potulovat venku. Něco jí říká, že se zamkne a už nebude otevírat.
Dívám se ke schodkům do pracovny, odkud odchází Rudy někam pryč směrem ke kapli. Sleduji ho a dělá takový okruh a promenáduje se kolem stopy v hlíně, v které jsem po vraždě Ethel našel otisk orla. Že by to byly jeho stopy?

Vstupuji nakonec do Colonelovy pracovny. Skleněná skříňka na stole je rozbitá a Derringer (pistole) z ní je pryč. Někdo tady kradl!
Vydávám se hned do Colonelového pokoje, vyjedu z knihovny výtahem nahoru. Colonel u sebe není. Ještě mrknu do zadní místnosti do Wilburovy ložnice...

Neskutečné, je tady mrtvola!!! Poznávám Clarence, právníka, který už svůj příběh asi nedopíše. Byl zabit bodnutím do hrudi nožem, nůž je stále v ráně.

Prozkoumávám tělo, Clarence má v kapse sirky, vezmu si je, mohou se hodit. Odcházím z místa hrůzného činu. Colonel je již ve svém pokoji a v klidu pokuřuje, když mu řeknu, že má ve vedlejším pokoji mrtvolu, tak se rozčílí, že už těch šílených historek z mé strany bylo už dost. 

Jdu prozkoumat tajné chodby. Colonel v klidu pokuřuje ve své místnosti. Prozkoumám chodbu na proti. Všímám si stopy v prachu od bot, prozkoumám ji lupou. Neshledávám nic zvláštního.

Jdu prozkoumat ložnici Clarence a Rudyho. Židle je převrácená, na zemi je kaluž krve a na stole je otevřený deník, do kterého Clarence posledně něco psal. Dívám se do knihy, do které Clarence psal a čas se posouvá na...

1:15

V knize je na stránce napsáno dnešní datum, 27. Května 1925, pak se dále píše, že nechápe, co se na tomto místě děje, že se cítí být čím dál více sám, neví, kde se poděl Wilbur, Gertie, Gloria, zda odešli bez něj. Má stísněný pocit a obavy a rád by ostrov také opustil, kdyby byla nějaká možnost.

Takže kdo nám tady ještě psal deníček? Lillian už není ve své posteli, zapomněla si také zamknout kufřík, takže jej drze otevírám a nacházím její deníček. Beru jej k sobě. V deníčku není nic moc zajímavého, na obalu jsou otisky prstů a uvnitř nějaké záznamy, ale ten na poslední stránce je pozoruhodný, píše, že je velmi zklamaná a nemůže věřit, co jí strýček Henri provedl. Myslela si, že je pro něj jako dcera, ale nyní zjistila, že není ničím více než ostatní tady. Dále píše, že s tím ostatní nemohou jen takhle odejít. Nemohou. Poslední věta je znepokojující, říká: "jen mezi tebou deníčku a mnou, musejí jít za to všechno, co mi provedli". Pak píše nějaké šílenosti, že ví, že ji všichni chtějí odstranit, že nikdy nebyla šílená, ale že jí chtějí vytěsnit. Nyní, oni musejí... a tím záznam končí.

Ještě prozkoumám deníček lupou, je zde otisk prstů uvnitř přední obálky.

V domě kromě Henriho vlastně už nikdo nezbyl. Henri sedí u sebe, Rudy se potuluje kolem baráku, Celie by měla být ve svém domě zamčená a Lillian je kdo ví kde. Takže jdu ven se poohlédnout.

Stále mi je záhadou tmavá studna, do které mě napadlo si rozsvítit, ale ať zkouším co zkouším, nedaří se mi rozsvítit lampa ani sirkami.

Stále nevím, na co je fontánka napravo od domu a na co je zvonička.

Jdu do kaple, nevím proč, ale něco mi říká, že tam je ta parketa a pořád nemám nic, čím bych ji nadzvedl. V kapli sedí Celie a modlí se, čas se posouvá na....

1:30

Celia mne nevnímá a dále se modlí, co je mi záhadou, že zde najednou se mi daří lampu rozsvítit sirkami, stejnými postupy, jaké jsem zkoušel neúspěšně venku, možná tam moc foukalo. Ale to je tak vše, na co jsem tady přišel. Jdu tedy ven, vlezu do dětského domečku, čas se posouvá na:

1:45

...a tam si hraje Lillian s panenkama, jak kdyby byly živé, vůbec se mnou nekomunikuje. Je zabraná do hry. Zvláštní.
Na tabuli na zdi je nakreslených 6 čárek, z toho 4 jsou přeškrtnuty. Ta tabule tu před tím nebyla.

Jdu zase ven a teď mě něco napadlo, a jelikož následné odstavce napsané kurzívou,  jsou pozdním nápadem, který jsem už měl udělat dříve, jen si to tady odložím, jak jsem to dojížděl v pozdním čase, kdy se hra schyluje ke konci a je mi jasné, že ne úplně k 100% úspěšnému. 

Jdu ke zvoničce, olejem namažu zvon, jdu pak k provazu s okem a chystám se zatáhnout za něj holí, jako už několikrát před tím, ale zkusím se postavit co nejvíce na bok to jde a hle, zvon padá, ale naštěstí mě tentokráte nezasáhne. Takže dva pokroky najednou, lampa je rozsvícena, teď jen najít způsob, jak a kde s ní posvítit do tmy. Zvon jsem shodil pomocí naolejování a nalezenou holí.

Zvon byl uchycen jakousi klikou, kterou si vezmu. A třetí úspěch, konečně jsem zjistil, jak vytáhnout kbelík ze studny (příkaz wind up mě prostě nenapadl, až po té, co jsem prozkoumal klavír v zábavní místnosti, s klikou, kterou se natáčel, aby hrál něco sám, mi to došlo). Nicméně jsem v kbelíku nenašel nic jen vodu,

Zatím zkouším všechny možné varianty, jak kliku dát do hřídele, která je pod sochou u fontány, nebo ji použít třeba na studnu. Nic nefunguje. Už začínám být zoufalý, že hledám radu kde to jde. 

Nakonec přišla tzv. rada po telefonu, a fakticky první návodová rada, Richmondovi jsem zoufale psal, že je tu plno dodělávek a nic mě nenapadá, ale do návodu koukat nechci, tak mě lehce navedl a napsal mi, že v jistém místě nepomáhá jen příkaz examine, look a pod., ale musím napsat doslova look into. Ten příkaz jsem použil třeba na studnu, loď ve stodole, na vázy, ale prostě mě nenapadlo dát look into do kočáru ve stodole. Takže tady mám prakticky první konzultaci mimo mé myšlenky a tak i pomoc z venčí, když nepočítám, že ještě před startem hry jsem byl upozorněn, že si mám dávat pozor na to, že příkaz search dělá něco jiného než examine a jde použít jen u mrtvol) 

Nakonec se vracím do stodoly s lodí, v druhém rohu je kočár a do toho jsem nahlédl a nacházím páčidlo.

S páčidlem se vracím do kapličky k rozvrzané parketě, nyní je jasné, co s ní. Používám nalezené páčidlo. Pod parketou je schovaná stará Bible. Beru Bibli, Na obalu zevnitř jsou napsána jména nějakých lidí, kdy se narodili a kdy zemřeli nebo kdo si koho vzal. Jsou to lidé z nějaké rodiny Croutonů. Dále nacházím uvnitř Bible zvláštní poznámku, kdy píše matka nějaké Sarah, že jejich konec se blíží a že zvon zazvoní poslední noci a pak už nezazní nikdy. Po té vracím bibli zpět do skrýše. V knize se hovoří o zvonu a o rytíři Lancelotovi. Zvon už mám vyřešený teď jdeme prozkoumat Lancelota v chodbě, tedy to brnění, co je za dveřmi po vstupu do domu a zkusíme, co olej umí u něj. Už před nalezením bible jsem zkoušel olejovat ruku se sekyrou a dopadlo to špatně, rozsekla mě vejpůl. Bible mě ovšem má Lancelotem navést právě k tomu rytíři .Zkusíme teď naolejovat jiné části :-)

Naolejoval jsem helmu a otevřel hledí a našel zde poznámku na papíře, kde matka Sáře vzkazuje, že zde je ukrytý ventil k její oblíbené vodní nymfě.

Nyní mohu jít použít ventil na nymfu u fontánky a spustit jím vodotrysk.

A teď zpět k tomu, jak jsem hru vlastně dokončil, s tím, že jsem to potom loadnul a uděla jsem tyhle věci psané kurzívou, jenže již pozdě a na mé nedokonalé dohrání to už moc pozitivní vliv nemělo.

Ještě udělám průzkum domu.Podívám se do své ložnice, zda tam nebude třeba Lillian. No, překvapení, čas se posouvá na:


Act VIII

2:00

Rudy pobíhá po mé ložnici a hledá něco pod postelemi a pod křesly. Copak se mu ztratilo? Po delším procházení okolo domu si všímám psa u hlavního vchodu. 

Na klice od hlavních dveří je pověšena cedulka s nápisem "potkáme se v zahradě s kašnou".

Opět jdu k fontánce obklopené živým plotem s rozbitou bránou. Čas se posouvá na:

2:15

A co tu nevidím, najednou všechna má podezření padají. Leží zde mrtvá Lillian! A byla zastřelena!
Prohledávám tělo a nacházím u ní klíč. Beru jej s sebou. Ze země taky zvedám derringer.

Je jasné, že musím zpět do domu. Ale ještě mě napadlo mimo soutěž posunout sochu Nymphy, taky pozdě...otevírají se tajné dveře do podzemí, které jsem měl jistě najít již dříve.

Vcházím do tajné chodby, je již jasné, na co je lucerna a celá akce kolem spuštění fontány asi spočívala v odčerpání vody z chodby, aby byla průchozí, ale to je jen domněnka. 

Tak, a jsem v tajné místnosti někde pod zemí.

Aby toho nebylo málo, nacházím zde všechny mrtvoly, dále je zde díra, vkládám do ní kliku od zvonu. Otevírám s ní tajnou stěnu. další chodba mě vede ke schodů, nad nimiž je poklop.

Ten otevírám a zjevně se nacházím v hrobní kobce. U kobky s nápisem ruby nacházím váček s drahokamy. Možná jste si všimli, změny fontu, tohle jsou poznámky o věcech, na které jsem přišel opět pozdě a na dohrání hry a vyhodnocení již nemají vliv kromě méně položek v Incomplete v Lauřiném deníku. Do druhého pokusu se budou tyto znalosti samozřejmě hodit.

Nyní zpět do domu a k dokončení hry.

Jdu přes kuchyni, slyším kroky nad sebou na schodech. Vycházím schody v chodbě a slyším dále kroky po schodech ještě výše. Vycházím schody ke dveřím vedle pokoje Fifi, ty zamčené. Jsou nyní odemčeny. Vcházím dovnitř a sleduji bitku mezi Rudym a Colonelem. Zjišťuji, že stále funguje příkazový řádek, zkouším vystřelit z derringeru, ale nneí nabitý a náboje nemám. A vlastně ani nevím, po kom bych střílel, kdo z nich je vinen :-)

Rudy nakonec vítězí a Henri padne na zem mrtvý. Rudy mi pak vysvětluje, že jednal v sebeobraně a že se Henri pokoušel jako ostatní zabít i jeho.

Resumé je tedy nejasné, v podstatě došlo k úspěšnému odjezdu z ostrova, ale viník nebyl vlastně odhalen, jen byla přijata pravda toho, kdo přežil poslední. 

Konečné resumé tohoto mého hraní je, že v měřítku, jak jsem si vedl, jsem dokončil nějaký kousek pod nejvyšší příčkou značící můj úspěch. Když odmyslím věci, co jsem tady napsal kurzívou, které mě dovedly docela pozdě k dalšímu pátrání díky lehkému poradenskému naťuknutí, měl jsem ukazatel teploměru přesně na 4 příčce. S dořešením věcí kurzívou, kde jsem byl naťuknut s páčidlem v kočáře a obsahem bilble coby hintem k dalšímu postupu jsem pak pár bodíků přidal. Když pročítám deník Laury na konci hry, několik věcí tam zůstalo Incomplete. Tahle hra je nastavená prostě tak, že ji člověk musí projít víckrát, než přijde na vše. Proto se vrhnu do druhého hraní a to bude předmětem deníku č. 3, kde se budu věnovat jen tomu, co jsem postupem hrou minul. Takže příště se můžeme těšit na velké odhalení a prozkoumání tajů domu, které mi utekly. 

Ringo

A nyní 24 stránkový deník, kde jsou záznamy o úspěších i nedostatcích: