Rex Nebular and the Cosmic Gender Bender
Platforma: PC / Žánr: Adventure / Developer: MPS Labs / Vydavatel: MicroProse / Rok: 1992
Umím si představit příběh, že mistři na simulátory a strategie, vývojáři z MicroProse (z hlavní divize MPS Labs), ve volných časech hrávali tak intenzivně adventury od Sierry, Lucasů ale taky Access Software, že si jednoho dne, fascinováni tímto žánrem, řekli, že také udělají takovou hru. Stalo se tak léta Páně 1992, kdy vyšla jejich první point and click adventura Rex Nebular.
Inspirací pro hru nasbírali tolik, že z toho vznikl docela divoký guláš, jehož všehochuť několika hrdinů i témat v jednom mohla dopadnout jakkoliv. A tak hned po spuštění hry, zhlédnutí intra a provedení prvních kroků, získá hráč jasný dojem, že hraje další pokračování Space Questu s Rogerem Wilcem, který se postupně přetaví v jakéhosi vesmírného Larryho, aby se vše zakončilo ve velkém stylu Lucasova Indiana Jonese v kombinaci s Texem Murphym z adventur od Access Software. A to naprosto nepokrytě.
Prapodivný název Rex Nebular je jméno hrdiny, který na objednávku hledá na planetách cenné předměty historické hodnoty, aby je následně svým zákazníkům přinesl a získal za ně bohatý obnos peněz. Týpek je na první pohled směsicí všech výše zmíněných hrdinů. Z intra pochopíte, že Rex je svým způsobem asertivní svéráz a dobrodruh, který si jde za svým, nehledě na riziko.
Tvůrci však asi nechtěli, aby byla hra úplně smrtelně vážná (to snad ani s takovouto směsicí vzorů nejde) a pokusili se to z počátku okořenit drobnými humornými situacemi. Proto Rex zároveň působí dojmem tak trochu nemehla, podobně jako Tex Murphy, nad kterým ovšem bdí ochranná ruka štěstěny. Náznak toho humoru přijde ale jen na začátku a pak na konci hry. Zbytek se utápí spíše v potemnělé náladě s mírným pokusem o morbidní horor a je to tak vlastně jen dobře, nesklouzává to zbytečně do vyložené parodie.
Na této posteli došlo pod dohledem vlády k něčemu, co byste čekali v sérii Leisure Suit Larry:-)
Posledním zákazníkem Rexe je jistý plukovník Stone, který shání vázu, ke které má silný citový vztah. Váza se nachází na planetě, na jejíž souřadnicích však Rex nic nenachází, jakoby se vypařila. Přesto na místě, kde by se měla nacházet, detekuje Rex silné magnetické pole. Než stihne prostor dokonale prozkoumat, objeví se za ním bitevník, který vypnul maskování (i kousek Star Treku tady najdeme) a bez milosti jej sestřelí. Neovladatelnou Rexovu loď přitáhne magnetické pole a vida, planeta tady je. Jen je maskovaná podobně, jako bitevník, který Rexe sestřelil.
Loď dopadne naštěstí na vodní plochu, díky čemuž zůstane celá. Rex tedy přežije. Letmý průzkum planety ukazuje, že tady žijí snad jen samé ženy. A koupou se tady zásadně nahé! Ale netěšte se. Jednak to ve hře uvidíte jen jednou, ale hlavně tyto ženy jsou nemilosrdné a jediné, co chtějí, je Rexův genetický materiál. Ani v tomto případě se netěšte, protože jej chtějí získat samozřejmě násilím s následkem smrti. Krása žen je najednou to poslední, co zde bude Rex moci obdivovat. Postupně odhaluje záhady této planety a krutou pravdu. Došlo tady k válce mezi muži a ženami. Muži očividně prohráli a byli vyhlazeni.
Nenávist žen k mužům je jedna věc, druhá věc je, jak zajistit pokračování lidského pokolení. A tak ženy nastraží ve vesmíru past a sestřelují lodě, které se náhodou ocitnou v blízkosti skryté planety. Takto se snaží lovit muže, z nichž získávají to, co k rozmnožení potřebují (bohužel jen operativně). Samozřejmě by si přáli jen ty nejkvalitnější geny, a tak když Rex po prvních krůčcích po výstupu na pevninu zakopne a upadne, vyvolá jen zklamaný povzdych a pozdvižené obočí žen, které svůj nový úlovek natěšeně zpovzdálí sledují. Ale co už, lepší něco, než nic.
Další naději těchto žen je vynález, který umí proměňovat ženu v muže a naopak. Tímto by se dalo docílit toho, že se ženy na potřebnou chvíli dostanou do mužského těla. Samozřejmě není cílem vyrábět takto muže, které tady tolik nenávidí. Pravděpodobně má jít jen o formu zpříjemnění si předání získaného genetického materiálu od mužů.
Navzdory okopírování spousty nápadů odjinud vymysleli autoři docela zajímavou zápletku v celkem přitažlivém a mysl pohlcujícím prostředí. Neznámá planeta, záhadný střet žen a mužů, prostředí nejprve hezké přírodní divočiny na této planetě a pozdější přesun do obří neobydlené metropole jménem Machopolis, města, které bývalo sídlem mužů. Naděje krásného světa plného krásných žen se však postupně rozplyne v návalu krutých scén a snahy se vymanit ze spárů těchto zlých bytostí. Rexe nakonec čeká i vynucená dočasná proměna v ženu. Ale to už prozrazuji moc.
Pokud bych měl posoudit, jak se Rex Nebular ovládá, tak tady MicroProse přichází se svým vlastním enginem (v kterém mimochodem vydali později ještě hry Return of the Phantom a Dragonsphere). Tento engine lehce kopíruje příkazový systém Lucasovek s příkazy umístěnými v levém dolním rohu. Vkládá do toho navíc zajímavý nový prvek, kdy se kromě pevně stanovených příkazů objevují další možnosti po kliknutí na vybraný předmět v inventáři.
Se specifickými předměty lze tímto dělat třeba dva až tři další možné úkony, které se vypisují pro změnu v pravém dolním rohu vedle vyobrazeného detailu zvoleného předmětu. Je to vlastně multifunkční náhrada za příkaz Use (použít). V podstatě tomu není co vytknout. Snad jen to, že spoustu příkazů ze základního levého menu vlastně pořádně nevyužijete a slouží jen ke zmatení při řešení puzzlů.
Zajímavostí je volba obtížnosti na lehkou, střední a těžkou na začátku hry. Lehká znamená osekané puzzly, těžká znamená puzzly v plné palbě. Nabízí se možnost postupně hrát všechny tři obtížnosti a přicházet si tak na ty těžší puzzly až po dohrání hry na lehčí obtížnost. Je pravda, že na počátku i na nejtěžší obtížnost bude zkušený hráč postupovat zdánlivě snadno, ale ke konci se to postupně zvrhává v šílené nápady, jak kde co zkombinovat.
Zejména v metropoli o dvou úrovních jsem narazil na situace, které bych bez pomocí návodu asi nikdy nerozseknul. Kombinace různých přístupových karet, baterií, výbušnin, načasování, vymýšlení, kam uniknout, je někdy tak krkolomná, že jsem se mnohdy utápěl ve frustraci, jestli je hra tak těžká nebo já tak blbej:-) Ale musím uznat, že většina puzzlů nakonec více méně logiku měla a ty, které jsem zvládnul, náležitě oceňuji, že byly zábavné, a záludné ty, které jsem nezvládnul.
Graficky mi přišel Rex Nebular mírně rozporuplný. Oplývá celkem hezkými detaily a některé obrazovky působí ikonicky, ale oproti ryzí pixealrtové práci v hrách od Lucase a Sierry tady trochu cítím jakousi ušpiněnost, jakoby hra byla místy líznutá digitalizací. Můj dojem umocnilo zpracování několika málo detailů obličejů, které jasně vychází z fotky. Přesto mají jednotlivé scenérie svou osobitou atmosféru. Například procházky po domorodých vesnicích s chýšemi se slaměnou střechou se mi v mysli ukotvily mezi ty zásadní obrazce, na které si vždy vzpomenu, když se řekne slovo adventura.
Podobně je to i s hudbou, která jakoby zvukově doslova říkala to, co vidíte a cítíte. Ale nemohl jsem se vymanit i z pocitu, že už jsem jednotlivé motivy slyšel už někde jinde. Ona vlastně celkově atmosféra vyznívá tak, že už jsem tohle někdy zažil. Nejvíce mě asi napadá Space Quest 4 (Sierra) a Martian Memorandum (Access).
Teď si skoro připadám, jako když jsem psal o Simonovi a bojuji s tím, zda tady převažuje pocit výborné adventury a výborné zábavy nad formou. A těžko se zbavuje vtíravých myšlenek, odkud bylo kde co okopírováno. Stejně jako u Simona to nakonec vychází i u toho Rexe spíše do plusu. Což znamená, že jsem se u Rexe vlastně vcelku bavil. Nicméně aby při tom porovnání těchto dvou "nápado-vykrádačských" her nedošlo k mýlce, Rex nehraje kvalitativně takovou vysokou ligu, jako Simon the Sorcerer, ani náhodou. Nepomůže mu asi ani to, že je to snad jediná adventura (alespoň o jiné nevím), v které se můžete vyčůrat na záchodě s prapodivným zvukovým efektem zvaným po americku "farty party".
Ovšem adventura je to vcelku zábavná, komplexní, dokáže vtáhnout, ale rozhodně nejde o žádný zázrak přepisující adventurní dějiny (řečeno hokejovou mluvou našich komentátorů:-) Je to jen další adventura v řadě, sklouzávající spíše k lepšímu nadprůměru, která jinak vlastně ničím výrazně nevyniká. Ale minimálně za jedno zahrání určitě stojí. Já si ji teda teď pro připomenutí a získání screenshotů projel po dlouhatánských letech podruhé a.... vlastně to stálo za to:-)
Hodnocení: 75%
Ringo
Komentáře
Okomentovat