Martian Memorandum
Platforma: PC / Žánr: Adventure / Developer: Access Software/ Vydavatel: Access Software / Rok: 1991
Systém hry se nese částečně v duchu předchozího Mean Streets. Hráč podstoupí sérii rozhovorů, které jej budou odkazovat na další lokace, které musí navštívit, pořešit v nich nějaké záležitosti, aby se pak mohl v dalších rozhovorech dozvědět nové informace a adresy dalších míst. To v podstatě tedy zůstalo stejné.
Ředitel společnosti na terraforming Marsu, Marshall Alexander, si jednoho dne objedná Texe Murphyho, aby vyřešil citlivou rodinnou záležitost. Jeho dcera Alexis totiž zmizela. Z podezření na únos se vyklube ale něco zajímavějšího. Navíc se ukáže, že Marshall Alexander je více, než ztrátou dcery, znepokojen tím, že mu s ní zmizel artefakt - nějaký mocný kámen.
Tento kámen ve skutečnosti hýbe celou politikou kolem kolonizace Marsu. A kolem politiky je samozřejmě spoustu špíny, mafiánských praktik, konspirací a nakonec i vražd. Postupně se před vámi rozvíjí naprosto strhující příběh, který graduje každým dalším rozhovorem. Během pátrání se vám postupně rozkrývá dění kolem korporací kolonizujících Mars, v níž hraje rodina Alexandrů hlavní roli. Aby toho nebylo málo, tak po jeho dceři a vzácném artefaktu pátrají další lidé včetně jednoho mafiánského bosse.
Atmosféra je opět taková v Blade Runner stylu. Jste detektiv sbírající důkazy pro svůj případ ve futuristickém San Franciscu roku 2039, zdevastovaném jadernou válkou. Scenérie jsou velmi působivé, už jen kancelář Marshalla Alexandra působí naprosto mocně, stejně jako jeho záhadný hlas. Do toho navštívíte několik futuristicky vybavených bytů nebo špinavých zapadlých uliček s podivnými existencemi. Nakonec navštívíte i Mars samotný a zjistíte, že je na něm stejně živo, jako na Zemi.
Oproti předchozímu dílu, ale také oproti dílům následujícím, má tímto Martian Memorandum jedno specifikum. Děj se totiž neodehrává jen na Zemi (případně třeba vesmírné stanici nad ní). Zhruba polovinu hry strávíte na Marsu. Z počátku jsem se trochu bál, že to hře odejme určitou specifickou atmosféru postapokalyptické planety Země. Ale naštěstí napětí nepolevuje ani na Marsu a hra nabídne spoustu zajímavých lokací a působivě napínavých situací i zde.
Rukopis Access Software v oblasti grafiky, i nasamplované řeči, je i tady opět naprosto příznačný. Byť jsou lokace samozřejmě nakresleny nebo dokresleny, stále se snaží působit realistickým dojmem, jakoby šlo o digitalizovanou fotografii. U obličejů postav je zřejmé, že jde o fotky či animace reálných lidí. Lokace působí renderovaným dojmem a byť jsou samozřejmě vzhledem k době vzniku značně pixelované, obsahují spoustu detailů a nejde jim upřít stylovost. Grafika oblastí na Marsu mi v mnoha případech připomínala Perihelion (dungeon na Amigu).
Zatímco v Mean Streets se hudba objevila vždy jen jako úvodní znělka po příletu na nějaké místo, navíc pokaždé stejná, u Martian Memorandum už můžeme hovořit reálně o hudebních kvalitách. Je to vlastně první díl, kde uslyšíme klasický a spíše nenápadný jazzový podkres, který provází i díly následující.
V čem se Martian Memorandum od Mean Streets liší zásadněji je zřejmé od samého počátku. Mimo střílecí pasáže zmizel i simulátorový vizuál při přesunu mezi lokacemi. Stačí jen zadat místo a během sekundy jste tam. Další odlišnost je v tom, že zatímco Mean Streets stavěl především na statických obrázcích lokalit, v jejichž popředí se odehrával rozhovor, tady si více užijete samotné aktivní adventurní složky. Tedy míst, v kterých se můžete procházet. Už hned ze startu hry se můžete procházet po své kanceláři, prohrabávat věci nebo dalekohledem šmírovat, co se děje v sousedství.
Samozřejmě nechybí i ty statické obrazovky, kde se odehraje čistě jen rozhovor, ale už jich není tolik, jako v Mean Streets. Odpadá tím tak trochu jedinečnost prvního dílu, Martian Memorandum je v podstatě naprosto klasická point and click adventura ovládaná myší. Není už ani striktně rozdělen pohyb od interakce a použitelné věci si musíte najít pixel huntingem.
Pokrokem je, že si nic nemusíte nikde zaznamenávat a netřeba nikde v rozhovoru nic vpisovat ručně. Každá nová lokace nebo kontakt přibude v ingame seznamu lokalit a lidí. Rozhovory samotné jsou vedeny dotazováním se z tohoto seznamu.
Někdy je navíc třeba dotyčného o něčem nejprve přesvědčit. To se děje formou volby až ze tří odpovědí. Pokud odpovídáte špatně a nedoberete se výsledku, je možno rozhovor opakovat a zkusit jiné odpovědi. Tohle už je položený základ rozhovorového systému dobře známý z následných pokračování této herní série.
V Mean Streets se po stisku Enter v aktivní obrazovce nějaké oblasti objevil výpis všech věcí, s kterými šlo manipulovat, a teprve v tomto módu jste s nimi mohli něco dělat. Tady je ten výpis nakonec sice taky, a to pod tlačítkem help. Takže se v případě pixel huntingové krizi, kdy nevíte, kde co hledat, vlastně můžete kouknout, jaké věci na použití tady jsou. Dost to ale hru usnadňuje a nevím, jestli help není v podstatě jakýmsi návodem, protože se mi zdálo, že o objektech sděluje až příliš, a tak jsem jej během hry nepoužíval, vyjímaje asi dvou případů. Co se týče užití posbíraných předmětů z inventáře, tak to už neprobíhá automaticky na patřičných místech, ale musíte si je vybrat v inventáři a ukázat na místo, kde je chcete použít.
Jestli jsem o Mean Streets napsal, že je to pro mě vykopávka roku 2022, protože jsem ji dohrál poprvé teprve letos a byl jsem z ní naprosto nadšen, tak o Martian Memorandum bych musel minimálně napsat totéž. Od prvotních momentů ve mně hra budila nadšení, které nevyprchalo ani do samotného závěru.
Kdybych měl chválu vyvážit nějakými negativy, tak bych hře vytknul jeden opravdu kratičký časový limit a jednu zbytečnou sekvenci končící smrtí při špatném kroku. Takovými lokacemi se pak prostě doslova proloadujete. A pak je tu jedna záležitost při řešení vstupu do maringotky v chudinské čtvrti, na kterou jsem sice překvapivě přišel náhodou a docela rychle, ale spíše její vyřešení hraničí s bugem než s logikou.
První dva díly Tex Murphy série byly pro mnohé spíše okrajovou záležitostí a série s Texem pro ně začala v momentě, kdy svět spatřil Under a Killing Moon. A přitom Martian Memorandum je už v podstatě takový Under a Killing Moon, akorát v 2Déčku a už jen vizuál vaší kanceláře vám to napoví. A co více, příběhově a dějově je podle mě hned za The Pandora Directive nejlepším v celé sérii. V podstatě je totiž faktem, že v Martian Memorandum byla započata stěžejní kostra příběhu o mocném artefaktu o který bojují různé skupinky, chtějící ovládnout, změnit či zničit svět, a další díly už čerpají tak trochu stále z téhož.
Martian Memorandum se tedy řadí k naprosté adventurní špičce a dějové TOPce, čímž lze tímto Access Software zařadit vedle takových adventurních velikánů, jako je Sierra-on-Line, Lucas Arts, Legend Entertainment nebo Revolution Software. Nechybí mu nic, co dělá adventury jedním z nejzajímavějších žánrů. Máme tady strhující události, stylově zajímavé grafické pojetí, zábavné logické rébusy k vyřešení, atmosféru, která by se dala krájet a hraje se to jedním dechem.
Doporučuji na řešení hry nekoukat do návodu, protože i přes pár opravdových zapeklitostí je hra v podstatě z těch dobře řešitelných bez pomoci. Jediné, co mě tak ve hře vykývalo, byl jeden velmi krátký časový limit na průzkum a pak jedna nepozornost v rozhovorech. Nebýt netrpělivosti, tak bych i tyhle dva zádrhely vyřešil bez hintu, protože to bylo něco, co jsem xkrát už ve hře v obdobné podobě řešil a vyřešil. Takže kdo nehrál, tak s chutí do toho, stojí to za to. Stejně jako Mean Streets hodnotím 85% s tím, že sám pro sebe tam vidím ještě tak 2 - 3% navíc.
Hodnocení: 85%
Ringo
Komentáře
Okomentovat