Platforma: PC / Žánr: FPS Action - Dungeon/ Rok: 1994
V minulé části deníku jsem SHODAN překazil plán s infikováním planety Země, jenže SHODAN má k plánům A (s laserem) a B (s kontaminací) i finální plán C. Rozšířit svůj program do počítačové sítě na Zemi. V sedmém inženýrském podlaží stanice se nachází čtyři antény, pomocí nichž chce SHODAN vyslat data na naší rodnou planetu. Musím tedy jednat rychle a všechny čtyři antény odpálit. nyní mi dochází, že ty plastické trhaviny uschované ve čtvrtém podlaží budu konečně potřebovat. Nejprve si tedy udělám krátký výlet skrze výtahy zpět do čtvrtého patra. Cestu si krátím skrze výtah do levelu pátého, z něj pak nákladním výtahem do skladu v patře čtvrtém. Dojdu si tam pro plastické trhaviny (čtyři kusy stačí) a rychle zpět do levelu šestého a tam do výtahu za Diegovou skrýší, kterým se svezu do patra sedmého.
Level 7 - Systems Engineering
Sedmé podlaží stanice je celkem spletité a komplikované. Některé dveře jdou otevřít jen z druhé strany a já tak musím bloudit skrze různé servisní chodbičky, abych se dostal do těch správných zákoutí a pootevíral si různé zkratky, abych nemusel ty složité cesty absolvovat znovu. Všiml jsem si, že v jednom tunelu se produkují nepříjemná hlídací vozítka, které při kontaktu s narušitelem explodují a síla výbuchu je obvykle fatální. Chodbou s tímto tunelem jen rychle proběhnu, aby si mě tihle samodestrukční roboti na kolečkách nevšimli.
Patro je velmi nepříjemně střeženo různými druhy cyborgů, kteří čekají v různých zákoutích a vyvýšeninách. Takže se pečlivě rozhlížím, je nutno se často koukat za sebe. Mám ve výbavě zařízení, které umožňuje si zapnout zpětné zrcadlo. Ale popravdě jej moc nevyužívám, spíše mě mate a spoléhám tak na fyzické otáčení se. Stejně tak si zbytečně nezakčňuji pohyb pomocí skateboardu. Jsem spíše na to tajné plížení se a údery ze zálohy.
K bojům musím ještě zmínit, že kromě standardních cyborgů, asasínů, enfoncerů, warriorů a samo destrukčních robotů tady narazím na působivého obřího zmutovaného cyborga, vypadajícího jako troll, do kterého je třeba již opravdu něco nastřílet, ale můj zbrojní arzenál je již tak rozsáhlý, že nemám obav, že bych nenašel něco účinného. Taková magapulse zbraň dokáže rozpustit všechno. U slabších cyborgů si dokonce někdy jen tak pohrávám a vytáhnu slabší bouchačku, nějakou pistoli, do které mám hromady nábojů a jen si je tak ze zábavy z dálky ostřeluji, dokud nepadnou.
Když si zvyknu na strukturu levelu s jakousi stupňovitou centrální místnost, dokáží se již snadno zorientovat. V tomto levelu je výskyt kamer opravdu hojný, je jich snad přes dvacet a já si užívám jejich ničení. Ve výběžcích na každé straně sedmého patra nacházím postupně čtyři antény. Na tři z nich namontuji trhavinu a prchám, aby mě nezranil následný výbuch. I zde se nachází obří procesor, jehož zničením konečně dosáhnu security levelu na nulu a mohu tak konečně otevřít i dveře, jež SHODAN zamknula. Samozřejě ani v tomto patře nezapomenu oživovací komoru přepnout na správnou funkci a vypínám tak cyborgizaci padlých. Tentokráte mi to opravdu zachrání život, ale o tom až za chvíli.
Je tady také jedna radioaktivní oblast, v které si pomáhám detoxikačními stimulanty. Za touto oblastí však nacházím něco, co je pro další postup naprosto nezbytné a zásadní. Ochranný oblek proti radiaci, který na sebe samozřejmě hned navlékám. Později se to bude hodit.
I zde jsou poházeny zajímavé záznamy, které za sebou zanechali padlí členové posádky. Arnold Hessman si stěžuje na opětovnou poruchu přístupu do Gamma kvadrantu inženýrského patra. Willard Richie zase zjišťuje, že SHODAN pozměnila přístupové kódy a už se nelze prolomit do jejího systému.
Klíčová je informace Biancy Schullerové, která měla vyšetřovat Diega. O jeho vině již není pochyb. Jenže Bianca se sama ocitá ve svízelné situace. Hlásí, že celá posádka byla zmasakrována. Ona, coby poslední člen odporu, přebírá isolineární chip, na kterém odpor pracoval. Tento chip má SHODAN paralyzovat.
Bianca dále hlásí, že se hodlá proplížit do nejvyššího devátého podlaží na můstek, tam chip nainstalovat a detekovat "mozek" SHODAN v síti a následně ji eliminovat. Druhá zpráva Biancy vypovídá o jejím plánu dostat se k procesoru na můsteku. Jenže vstup k procesoru je blokován několika silovými poli, které lze vypnout pomocí panelů v silně střežených místnostech. Bohužel poslední zpráva Biancy hovoří o obklíčení Cyborgy a nemožnosti uspět. Chip má u sebe, pokud by padla, bude jej mít někde schovaný v kapse.
Arnold Hessman v další pozůstalé zprávě hovoří o totální kontrole SHODAN nad stanicí. Jednou šancí je odpálit hlavní reaktor stanice. Není jiné cesty, než se uchýlit k této sebevražedné variantě. Jedinou možností, jak přežít odpálení reaktoru, je rychlý útěk po spuštění sebedestrukční sekvence pomocí evakuačního modulu umístěném v pátém podlaží v docích.
Po té, co jsem si poslechl snad všechny audio záznamy, jdu konečně odpálit čtvrtou anténu. Nechal jsem si ji nakonec. Je chráněna silovým polem. To se vypíná na postranním panelu, v kterém musím opět vyřešit puzzle. Puzzle není těžký, takže otevírám přístup k anténě, namontuji trhavinu. Zatímco mi běží čas na útěk, SHODAN chytře opět zavřela silové pole a já nemám kam uniknout.
Zazní její hlas, vysmívá se mi. Chytla mě do pasti. Jsou dvě možnosti. Rychle běžet k panelu a vyřešit puzzle. Když jsem hrdinně zahodil všechny logic probe, což jsou hackerská zařízení řešící puzzle během sekundy, s tím, že si všechny puzzly přeci umím vyřešit sám, tak tady by fakt jeden přišel vhod. Samozřejmě puzzle vyřešit nedokáží včas, trhavina exploduje, mé zdraví klesá na nulu a já jsem přesunut do oživovací komory.
Pchá, SHODAN, teď se směji já, tvůj cyborg program je tady rovněž vypnut a já se mohu zase těšit živý a zdravý na to, jak ti zatopím. Antény jsou odpáleny všechny čtyři a i plán C na zničení lidstva rovněž selhal. Takže jak vidíte, vyvázl jsem z toho naštěstí nakonec dobře. A tak mohu sdělit ještě jednu zapeklitost tohoto patra. Asi není důležitá, ale zůstala mi neodhalena malá pravá dolní část mapy. Je to totiž jednosměrná past. V podstatě do toho místa spadnu a místo se okamžitě zavře pevnou mříží. Bohužel lehká neopatrnost mě v tomto místě vrhla do litého boje s přesilou a opět padám do bezvědomí a zbytek řeší oživovací komora. Už se nedozvím, co tam bylo, mříž do těchto prostor nelze otevřít a jinou cestu jsem nenašel.
SHODAN zuří, stanicí zazní hlas určený jejím strážcům. SHODAN vyjadřuje zklamání, že přes veškerou její snahu nebyli vymýceni narušitelé, kteří nebezpečně pronikají skrze stanici k jejímu řídícímu systému na můstku v devátém podlaží. Pro jistotu v osmém patře vypíná silový most, jedinou možnou fyzickou cestu k můstku.
V tyto okamžiky mi rovněž přichází mail ze Země, ze společnosti TriOptimum. Kontaktuje mě opět Rebecca Lansing. SHODAN nasměrovala Citadel Station na cestu směrem k planetě Zemi. Jaký je její plán se zatím neví, ale určitě to není nic pěkného. Jedinou nadějí je jen odpálení reaktoru stanice. Samozřejmě je milé, že Rebecca projevila zájem i o mé přežití. Během destrukčního procesu budu mít dostatek času na to, abych unikl do pátého podlaží, nastoupil v docích do evakuačního modulu a odletěl od stanice co nejdále. Sděluje mi i důležitý kód 001 k odemčení evakuačních modulů.
Level R - zničení reaktoru.
Pomocí výtahů co nejkratší možnou cestou prchám do levelu R, v kterém je reaktor za dosud zamčenými dveřmi. Dveře lze nyní otevřít a já tak vstupuji do vysoce radioaktivní oblasti. Oblek proti radiaci pomáhá, ale ne na 100%. Víte, co to je smažit se uprostřed jaderného reaktoru? Samozřejmě okolo reaktoru hlídá armáda cyborgů, takže nejprve svedu litý boj. Zranění a vysokou míru radiace pro jistotu řeším v bezpečném místě u regeneračního sarkofágu v tomto patře. Kousek dále je prostor čistící organismus od radiace.
Cyborgové jsou tedy odstraněni. Uprostřed reaktoru stisknu tlačítko, které spustí výtah na principu silového pole a ten mě vynese úplně nahoru, k panelu, na kterém je nutno namačkat šestimístný bezpečnostní kód. Pokud není člověk úplně slabomyslný, docvakne mu, že kód se skládá přesně z těch čísel, na kterých se zastavila sekvence po zničení procesorů v prvních šesti patrech stanice. Mám zaznamenány čísla 4 3 5 9 2 6, naklikám je na panelu a nyní mohu pákou spustit autodestrukční sekvenci. Houkavý zvuk mi prozradí, že jsem uspěl. Odteď zní stanicí sirény a čas od času jde cítit otřesy, jak se hromadí energie k obřímu výbuchu. Nyní zběsile prchám vyléčit zranění, ozáření a rychle co nejkratší cestou skrze výtahy do pátého podlaží k dokům.
Level 5 - únikové moduly.
Vzpomínám si na dvoje dveře na kódový zámek, které jsem při předchozí návštěvě pátého patra neotevřel. Nyní k nim mám ovšem kód od Rebeccy. 001. Aby to nebylo tak jednoduché, tak tady čekají strážci, které sem SHODAN vyslala, protože přesně ví, kam budou teď směřovat mé kroky.
A samozřejmě mě tady čeká druhá inkarnace super cyborga Edwarda Diega. Zmasakruji jej pořádnými dávkami ze svého škorpiona a hurá k evakuačním modulům. Povalují se tady lékárničky, které si sem posádka nanosila ještě v době naděje, že stanici evakuují, než jim to SHODAN zatrhla.
Snažím se tedy jeden z modulů nastartovat, jenže....následuje výsměch SHODAN, uzamkla systémy modulů a tak s nimi odstartovat nelze. Tohle je fakt krize. Co teď? Jediná šance je nabourat se do systému a SHODAN zničit tam. Jenže lokalizovat ji lze jen z můstku a zničit ji lze jen pomoci isolieárního chipu, který ji oslabí. A jak je zřejmé, Bianca Schullerová někde u můstku padla a chip nenainstalovala. Budu to muset risknout. Musím nahoru na můstek. Vracím se rychle do levelu 7. Je tady výtah, z něhož lze nyní vyjet do osmého patra stanice.
Level 8 - Security
Osmé patro, sloužící jako bezpečnostní, dostává svému jménu. Nacházím se v obří hale, ale fakt jako monstrózně obrovské se stropem v nedohlednu. Uprostřed haly se tyčí obrovský pilíř, v jehož polovině výšky lze rozeznat nějaký vstup dveřmi, kolem kterých jsou umístěny energetické miny. Ty během sekundy odsají energii na nulu. Což znamená, že se k nim nepůjde dostat pomocí tryskových bot, které samy o sobě odsávají energii závratnou rychlostí.
Jak v obrovském pilíři uprostřed, tak ve stěnách okolo, jsou výklenky, z kterých koukají cyborgové a neváhají zahájit palbu, jen co mě uvidí. K tomu se tady vznášejí v prostoru drony. Takže opráším svůj um plížícího se agenta, snažím se pomocí zákoutí vyhnout křížové palbě a postupně jednoho nepřítele po druhém eliminuji přesnou střelbou. Vše trochu narušují občasné silné otřesy stanice způsobené autodestrukční sekvencí.
Když vyčistím celou obří halu a projdu všechny dostupné místnosti v jejím přízemí, začnu hledat cestu směrem nahoru. Všimnu se jednoho funkčního silového výtahu, který mě vyveze někam nahoru. Letmo se rozhlížím a zjišťuji, že jsem v obrovské výšce, až to navozuje lehké pocity závratě. Dostávám se na náhorní plošinu ústící do chodby. Je načase to tady prozkoumat.
Po různu nacházím přístupové karty k zamčeným dveřím, některé odemykám i pomocí dalšího výletu do cyber prostoru. Postupnými krůčky takto odhalují drobné komplexy chodeb po stranách úrovně, jíž vévodí obří prostor v jejím centru. Doslova si užívám kombinační průzkum, kde si postupně otevírám dveře, zprovozňuji silové výtahy, které mě vždy vyšvihnou vysoko nahoru. Občas se jen tak rozhlížím dolů a užívám si výhledů na mistrně zkonstruovanou stanici.
V cyberprostoru jsem narazil na drobný zádrhel, nepodařilo se mi prolomit ochranu jednoho souboru, který otevírá jakési vojenské prostory na pravé straně mapy. Ani na několikerý pokus se mi to nedaří a každý neúspěch je "korunován" vysílením v podobě úbytku zdraví. Jelikož tady není oživovací komora, nemohu si dovolit jakékoliv riziko smrti. Už tak je to tady bráněno tak, že po litých bojích se po lékárničkách jen zaprášilo. Nechávám to tedy být, pro postup dále to není klíčové. Klíčové je, že jsem našel jakousi plasma pušku, jejíž síla je naprosto drtivá.
Nebyl bych to já, abych si nevyzkoušel něco, co nemá jít, zda to opravdu nejde. A tak se pokouším najít skulinku mezi energetickými minami k dveřím umístěným ve výšce centrálního pilíře. A je tady. Naložím se zásobou baterek, které si jinak pečlivě šetřím na různých snadno přístupných a zapamatovatelných místech (aby nezabíraly místo v inventáři v momentech, kdy baterky nepotřebuji) a snažím se pomocí tryskových bot vznést k jednomu z výklenků nacházejícího se lehce po straně nad dveřmi. Tím se vyhnu minám. Dobiji energii a z výklenku se pomocí tryskových bot lehce spouštím do strany ke dveřím, rychle je otevřu a vbíhám do chodby. Ufff.
To jsem si vyzkoušel, nicméně nakonec mému puntičkářskému já to stejně nedá a jdu vyřešit regulérní postup. Ten spočívá v průzkumu celého patra, odstranění všech bezpečnostních překážek a nakonec nalezení tlačítka, které spustí k těm vyvýšeným dveřím silový most vedoucí z jedné z náhorních plošin. Po spuštěném mostě lze pohodlně projít.
Než se podívám, co za dveřmi je, nelze opět nezmínit obsah několika audiozáznamů, povalujících se i na tomto podlaží. Edward Diego si v jednom starém záznam postěžoval na činnosti Biancy Schullerové v inženýrském levelu. Ví, že chce zhatit jeho plány. Abe Ghiran si všímá, že se ze security levelu stává neprostupná pevnost, v které SHODAN organizuje obranu proti proniknutí na můstek. Odstraňuje mosty a místo toto instaluje silové výtahy určené cyborgům.
A nyní, copak je za těmi dveřmi za zprovozněným mostem? Radioaktivitou konaminovaná chodba, z níž vede žebřík někam nahoru, hodně vysoko. Ocitám se v další chodbě, vycházím z pilíře ven na další silový můstek vedoucí k dveřím na jeho druhém konci. Vstupuji do dveří a ocitám se v podivné malé okružní chodbě. Místnost vypadá jako změť kovu a organické hmoty. SHODAN se očividně hodlá promutovat do nějaké fyzické živé formy.
Když chodbu projdu dokola, všimnu si výtahových dveří. Jenže se tady náhle zjeví další, již třetí, verze cyborga Edwarda Diega. Evidentně další výsledek tvorby znovu výroby cyborgů a jejich mutací z padlých a také výsledek nových pokusů s teleportací, protože se tu Diego objevil jen tak z prostoru. Tento Edward Diego je mnohem odolnější než jeho první dvě verze. Nakonec se mi jej podaří ustřílet pomocí Magpulse.
Ale není to protentokrát žádná výhra. Po jeho smrti se z okružní chodby stane místnost, když se otevře stěna uprostřed a z tohoto prostoru se na mě vyhrne zmutovaný trollovitý cybog s doprovodným komandem. Na tohle jsem si musel zapnout energetický štít, průběžně se dopovat léčivy a nebýt plasma rifle, prskající projektily v roji i do stran, asi by to nedopadlo dobře. Nakonec jsem souboj zvládnul s odřenýma ušima. Na zemi si všímám přístupové karty, kterou si samozřejmě vezmu. Do toho zjišťuji, že dveře zpět jsou navždy uzavřeny a čeká mě jen výjezd výtahem do deváté úrovně s řídícím můstkem.
Level 9 - Bridge
Pomocí nalezené přístupové karty od padlého Diega odemykám dveře výtahu a vyjíždím do devátého patra. A právě včas. Přichází mail od Rebeccy, v kterém mi sděluje, že externí kamery zaznamenaly oddělení devátého podlaží - tedy můstku, od zbytku stanice. Vlastně mohu SHODAN pro tentokráte poděkovat, jelikož v tomto šel čas i proti mně díky spuštěné autodestrukci reaktoru. O pár chvil později přichází další mail od Rebeccy. Kamery zaznamenaly explozi zbytku stanice. Ale já jsem v "bezpečí" na odpojeném patře s řídícím můstkem, v bezpečné vzdálenosti od výbuchu. Můstek dále funguje zřejmě ze záložních zdrojů.
Struktura zdiva tohoto podlaží byla SHODAN přetvořena k jejímu obrazu a nese se tak ve stejném duchu, jako ta poslední místnost předešlé úrovně. Musím uznat, že to vypadá působivě, byť hrozivě. Ale ne, SHODAN a její práce si žádné mé sympatie nezíská. Jdu s ní udělat krátký proces.
Nebudu složitě popisovat, že zde byly bitvy hektické. Takže jednoduše, byly hektické. Stráž čeká v kdejakém zákoutí a za kdejakými tajnými dveřmi ve zdi. Moje palné zbraně tedy zažijí doslova střeleckou exhibici. Mohu však jen pochválit své plíživé schopnosti, které udělaly z vidiny jinak zběsilé přestřelky docela záškodnické postupné ukusování nepřítelových sil. I zde se lze účinně skrývat a útočit zákeřně na nic netušící cyborgy. Rozhodně se nechci dostat do jejich přímé palby. Jde totiž o ten nejelitnější výběr, který tady SHODAN má.
Kromě akce je i tady nutno splnit nějakou tu kombinatoriku s puzzly, tlačítky, zamčenými bariérami a podobně. Úroveň se skládá s centrální části, která je prozatím uzavřena. Pak jsou tady čtyři okrajové sekce. V jedné je umístěna základní deska centrálního procesoru. Tam se prozatím ale nedostanu, protože v přístupu brání tři silová pole.
Abych odstranil tři silová pole, musím zprovoznit tři elektronické obvody v třech přístupných sekcích. Začnu tou nejmenší, skládající se z jedné haly, v níž musím postupně na každé stěně stisknout tlačítko, abych otevřel panel s obvodem. Každé to tlačítko ale otevře i tajnou stěnu, za kterou se skrývá cyborg. Postupně je tedy likviduji, zpřístupním si panel s obvodem a odstraním první bariéru.
Další sekcí je zvláštní hala s podlahou ze silových polí. Tlačítkem jedno ze silových polí odstraním a mohu se tak spustit do komplexu spletitých chodbiček. Jsou dobře střeženy, ale postupně likviduji všechny cyborgy a dostávám se k panelu, ve kterém po chvíli logické práce odstraním další silové pole.
Nejtěžší je třetí sekce, která má dva vstupy. Ten druhý, bezpečnější, lze zprovoznit jen skrze výstup pomocí tryskových bot. Nebezpečnější vstup vede přes radioaktivní zónu. Co nastalo teď bych skoro považoval za to nejtěžší, co jsem tady zažil. Čekalo mě spletité bludiště plné neustále se obnovujících pojízdných bomb. Nemělo vůbec cenu se pokoušet prostor vyčistit. Okamžitě se v ještě hojnějším počtu začaly objevovat další ze všech stran. Takže nezbylo, než vystřílet jen to, co se mi pletlo do cesty, pojistit to aspoň trochu svým energetickým štítem a rychle najít a vyřešit patřičný obvod k třetímu silovému poli. Nakonec se to povedlo a rychle pryč odsud.
Silová pole by byla odstraněna, základní deska procesoru odhalena, ale co teď? Prohledávám zbylá zákoutí a na pravé straně mapy najdu chodbičku do menší místnosti. Uprostřed ní je klec. V ni jsou pozůstatky kostí. Vězeň to má zjevně za sebou. Tlačítko na zdi spustí teleport, který mě přenese přímo do klece. Překvapivě tady leží isolineární chip. Vypadá to, že vězněm byla samotná Bianca Schullerová. Tlačítko na dně klece mě teleportuje zase ven.
Nyní již běžím s chipem k procesoru, vkládám jej do základní desky a SHODAN je konečně zpomalena a oslabena. Způsobí to otevření vchodů do centrální místnosti s můstkem. Tady dojde k prudké přestřelce s početným zástupem cyborgů. Je to finální bitva. Situaci trochu stěžuje to, že je centrální místnost zamořen radioaktivitou. Když sundám i toho posledního cyborga, vstoupím na samotný můstek. Zde je vstup do cyber prostoru. Poslední.
Následuje velmi frustrující putování cyber prostorem se spoustou ochranných programů. Naprosté zoufalství ve mně vyvolávalo to, že tentokráte je prostor spletitý, se spoustou křižovatek, vedoucích do nepřehledných datových uzlů, v kterých není vždy zcela zřejmé, jak z nich ven. Nakonec naprosto čirou náhodou zabloudím do té správné odbočky vedoucí do samotného centra, v kterém se skrývá programový kód samotné SHODAN. Pomocí pulsaru mažu SHODAN ze systému. Nezaháleli ani pracovníci společnosti TriOptimum, kteří pak ke zbytku stanice vyslali záchranný modul, kterým mě vyzvedli z tohoto šíleného místa. The End.
Ringo
Komentáře
Okomentovat