King's Quest 2: Romancing the Stones (AGD Interactive remake)
O tomto remaku stařičkého King's Questu 2 by se dalo napsat jednoduše tohle: je nádherný, monstrózní a značně odlišný od předlohy. Proto však zaslouží více, než jen drobnou zmínku v recenzi na původní dílo od Sierry-on-line. Podobně, jako u remaku King's Questu 1, se po dohodě se Sierrou, a zapůjčením licence na originální dílo, rozhodli AGD Interactive (dříve pod názvem Tierra Entertainment), udělat VGA remake této legendární adventury. Tentokráte na to však šli jinak, než jen pouhým převedením původní hry do nového grafického kabátku, jako tomu bylo u her King's Quest 1 nebo Quest for Glory 2.
Aby hra pro znalce nebyla jen speedrunovou záležitostí, kde se mrkne hráč akorát na hezčí grafiku, odpovídající úrovni např. Quest for Glory 4, byl překopán v podstatě celý postup hrou. Zůstaly jen střípky a náznaky, ale mnohé dějové záležitosti se změnily, řešení jednotlivých questů se značně rozvětvilo a motivace některých charakterů jsou jiné, než v původní verzi.
U příběhu je tedy shodná jen jen kostra - získat tři "klíče" (drahokamy) k otevření brány do magického světa a zachránit princeznu z věže. Směr zisku tří klíčů je sice obdobný, řešení se však prakticky zcela liší. Byť jsou tu náznaky původního řešení, tak to obvykle nestačí a kolem něj se rozvine prakticky nový děj, který v originále vůbec nebyl. Hra je taky 3x delší než původní verze.
Z hlediska přínosu něčeho nového na poli remaků starých 2D adventur to byl krok zajímavým směrem. Ne nadarmo hra získala ve své době ocenění jako jedna z nejlepších adventur roku. Obecně se hra zařadila mezi 30 nejlepších her zdarma ke stažení. Nutno dodat, že hra se v podstatě dále vyvíjela a od roku 2002 do roku 2009 dospěla do enchanced edice, verze 3.1, s finální audiovizuální podobou, které se budu teď tady věnovat.
Takže pojďme na přínosy, které tento remake přinesl. Jednoznačně je to grafika. Ta je prostě úžasná a je zbytečně protahovat článek sérií superlativů. Prostě jen řeknu, že je to pecka a nemám k ní výhrad. Vše je nádherně precizně prokresleno, se spousty detailů.
Okolní obrázky v podstatě hovoří za vše. Tady nastane otázka, zda lze respektovat po tomhle ještě původní verzi hry. Remake je samozřejmě beze sporu z grafického hlediska dech beroucí. Ale samozřejmě i původní verze měla ve své jednoduchosti také své kouzlo a atmosféru, kterou ji nelze samozřejmě upřít. Byť to teda ještě bylo se zjevnými omezeními tehdejších grafických možností.
Hra má pěkný soundtrack a je taky namluvená. Dokonce se podařilo získat pro hlas krále Grahama Joshe Mandelu, který namluvil krále i v CD-ROM verzích King's Questu 5 a 6 od Sierry. Tady nemá cenu s původní verzí nic srovnávat, tam byly hudba a zvuky nula, nula, nic.
Ovládání hry je intuitivní, pohodové a ani tady nelze mít výhrady. Sice příkazový řádek vystřídalo point and click ovládání, ale to je od roku 1990 prostě zcela přijatý standard. Jednoznačně jde o precizní dílo, které by nemělo narušit snad už nic. Přesto bych pár výhrad ke hře měl. Je tady totiž něco, co z prvotního zápalu a nadšení přeroste v úmornou záležitost a člověk pak tak trochu čeká netrpělivě na konec, místo aby se radoval z obsahu navíc.
U remaků her vzniká zásadní dilema. A to, nakolik má být věrný předloze. Má být původní hra jen námět, který má být zdokonalen a rozsáhle překopán do spíše jiné podoby, anebo by se měl držet striktně předlohy a pokusit se o zopakování atmosféry původního díla s tím, že jen doladí neduhy, případně obohatí grafiku, pokud ji měl originál nějak extra chudou?
Na tuhle otázku si úplně neumím jednoznačně odpovědět, je to dost individuální a záleží kus od kusu. Mám totiž nejraději díla původní, a když už sahám po remaku, řeším dilema, zda není remake vlastně až příliš stejný jen s tím, že mi graficky odebral původní atmosféru, na kterou jsem byl zvyklý, čímž se stává tímto zbytečným.
Na druhou stranu je tento remake už natolik odlišný od předlohy, že ani náhodou nemohu říci, že kdo dohrál King's Quest 2 remake, má splněnou další Sierrovku a netřeba sahat po původním graficky zastaralém díle. Obě verze hry mají totiž naprosto odlišné kouzlo a nebudu to dále okecávat, původní a pohádkověji naivnější verze mi asi malinko seděla více. Zároveň nelze říci, že by tento remake patřil mezi ty zbytečné. Díky těm odlišnostem je to právě naopak.
Odlišná je i mapa hry. Lokace jsou sestaveny spíše pro logičtější průchod, odpadla většina zbytečných obrazovek, v kterých nebylo vůbec nic a sever s jihem jsou uzavřeny. Není to tedy strukturou válec jako v původní verzi hry.
King's Quest 2 remake se značně inspiroval v potemnělé, ponuré a nemrtvolné Quest For Glory 4. Jak graficky, tak atmosférou. Co bylo v původní verzi KQ2 naivně pohádkové, tady zasadil do temných konotací, odebral to, co bylo vlastní King's Questu 2 a plně ztvárnil tím, co bylo vlastní Quest For Glory 4.
Například místo původně kostelíku v hispánském stylu, kde člověk čeká odpočinek a útěchu, tady máme opuštěný chrám temnot s vybitými okny, který jakoby vypadl právě z Quest for Glory 4 pověstné chrámem temného kultu Jediného.
Naopak upíří pasáž původního King's Questu 2 jasně odlišovala, kde je dobro a kde zlo. Zatímco remake z toho dělá trochu komediální frašku, která mi přišla na sílu. Místo hradu, kde sídlí zlý Dracula, který nezaslouží nic jiného, než dřevěný kolík do srdce, jsem měl dojem, že jsem navštívil Adamsovu rodinu v jejich strašidelném, ale zároveň vlastně přátelském domě.
Větvení questů je místy fajn, místy však opět trochu na sílu, kdy pro zisk původně banálního předmětu musíte absolvovat občas až otravnou pouť připomínající cestu slepičky za vědrem vody pro dávícího se kohoutka. Zejména ke konci to pak vyústí v tu výše již zmíněnou úmornost. Někdy je těch dějových větví prostě až moc a přišly mi místy samoúčelné.
Přes všechny ty změny, které mi nepřišly úplně vždy pozitivní a mnohdy nabourávaly takové to osvědčené "v jednoduchosti je krása", je však remake King's Questu 2 vynikající adventurou. Možná bych ji ale vlastně ani nenazval remakem, jako spíše adaptací. Pokud teda někdo chce plnit celou sérii King's Questů, doporučuji si nejprve zahrát původní verzi, a ten remake až s odstupem času jako bonus. Již název napovídá, že Romancing the Stones není totéž, jako Romancing the Throne :-)
A proč si remake zahrát až až po původní verzi? Protože se budete většinou bavit tím, že se naprosto nedostaví dojem jako u jiných remaků, že půjde jen o nudný speedrun v nové grafice. Tady vám zábavně hra ukazuje dlouhý nos při každičkém - "jo, tadyhle mám udělat tohle, jak si pamatuji z originálu", a ejhle, tohle tu nefunguje, je to jen návnada pro znalé, ale řešení je třeba pak úplně jiné.
Hodnocení: 85%
Ringo
Hra ke stažení zde: http://www.agdinteractive.com/games/kq2/about/about.html
Komentáře
Okomentovat