Nobunaga's Ambition 2

Platforma: PC / Žánr: Strategy-TBS / Developer: KOEI/ Vydavatel: KOEI / Rok: 1988

Firmu KOEI a její tvorbu v oblasti tahových strategických her nemusím myslím nijak složitě představovat. V recenzi na Romance of the Three Kingdoms jsem na konci sepsal průřez tvorbou této firmy, takže přejdu tady hned k další z nich. A tou je Nobunaga's Ambition 2.

Tak trochu tím přeskočím díl nultý a první, nicméně si zaslouží drobnou zmínku minimálně z historického hlediska. Nobunaga's Ambition z roku 1986 byla totiž následníkem vůbec jedné z prvních tahových strategických her na počítačích. Tou hrou byla Nobunaga no Yabō od KOEI z roku 1983. Doslova by se dalo říci, že to byla na počítačích historicky dokonce druhá nebo třetí tahová strategie po hrách jako Empire od Waltera Brighta z roku 1977 nebo Reach for the Stars od SSG z roku 1983. 

Zkušenost mám tedy z předchůdců jen s Nobunaga's Ambition z roku 1986, a to takovou, že jsem ji chvíli zkoušel v PC verzi a přišla mi už moc těžkopádná a nepřehledná. Ovšem v graficky hezčím remaku na konzoli SNES jsem si v ní přes emulátor dohrál alespoň jednu z těch menších map (byla tam i možnost ovládnout jen část Japonska). Každopádně série Nobunaga's Ambition byla tou první, která založila herní koncept, kterého se KOEI drželi i u dalších svých strategických her. Nicméně prvnímu dílu se tady na blogu hlouběji věnovat už nebudu, protože je druhému v podstatě podobný, jen je méně dokonalý. Dám pak na konci článku za touto recenzí k němu jen pár obrázku pro představu.

Mnohem více mě tedy zaujala Nabunaga's Ambition 2 (v PC verzi). Princip ve strategiích od KOEI je vždy velmi podobný a tak kdo už nějakou jejich strategii hrál, bude se tady cítit jako doma. U těch starších titulů, jako je i Nobunaga's Ambition 2, je klasikou postranní menu s příkazy, které provádíte skrze čísla uvedené u každého z nich. Dominantou obrazovky je mapa rozdělena na očíslované regiony a vašim úkolem je jednotlivé regiony dobývat, následně je hájit a snažit se je smysluplně obhospodařovat.

Nobunaga's Ambition 2 se odehrává v rozpolceném Japonsku, které bude třeba sjednotit. A nebude to nic snadného. Soupeři vám nic nedarují jen tak a zároveň si budete muset hlídat záda před vzpurnými šlechtici (v Japonsku daimyo), které budete muset stále uplácet, aby vám byli věrní. Věrní a kvalitní šlechticové jsou klíčem k úspěchu. Každou dobytou oblast musíte nechat některému ze šlechticů na starosti, jiné budete potřebovat posílat dále do bitev s co možná nejpočetnějšími armádami. Na obrázcích si můžete všimnout, že je graficky mapa rozdělena do třech obrazovek. Japonsko je tu sice položeno na ležato, ale jde o jižní, střední a severní část.

Hra probíhá v ryze  tahovém režimu, který je několika fázový. První strategickou fází je postupné zadání úkolů v jednotlivých provinciích všem generálům. Druhá fáze je taktická. Tedy bitva v provincii, do které vás hra přepne, dojde-li během tahu někde ke střetu. A pak tady máme třetí fázi, obléhání, kterou mě hra doslova nadchla. V Romance of Three Kingdoms jsme byli zvyklí na to, že jedna mapa je ta strategická, druhá taktická, a to bylo vše. Tady přibyl k tomu siege, tedy obléhání a dobývání japonských hradů, které každou provincii střeží.

Nyní trochu ty jednotlivé fáze rozeberu. Každou provincii budete každým tahem, je-li v ní jeden, nebo více šlechticů (daimyů), obhospodařovat některou z činností. Můžete zadat, že provincie bude produkovat jídlo, nebo zbraně, případně obranné prvky. Čím více šlechticů v provincii, tím více vykonané práce. Ale šlechtic se také může věnovat místo toho vojenským činnostem. S naverbovanou armádou vtrhnout do sousední provincie, nebo tam provést špionáž, ale lze také diplomaticky vyjednávat třeba o spojenectví nebo vojenské pomoci proti jinému regionu.

Když dojde k bitvě, přepnete se do taktické detailnější mapy provincie, kde budou hory, lesy, vodní plochy, ale také města a hrady. V tomto prostoru se v tahovém režimu střetávají ikonky vašich jednotek, vedených vašimi šlechtici, se soupeři. Pokud jste dobrý stratég, tak jste se na válku náležitě připravili. Tady totiž teď půjde o to, jak kvalitně jste vyzbrojili, vytrénovali, vybavili vojsko jídlem a samozřejmě nakolik jste se jako hlavní panovník šlechticům věnovali úplatky, aby bojovali opravdu z přesvědčení a neprchli v panice z boje. Zajímavé je z taktického hlediska i rozdělení jednotek na jízdu, pěchotu a střelce s palnými zbraněmi. Tady už je pak na umu každého hráče, jak s výhodami i nevýhodami jednotlivých typů jednotek naloží v bitevní vřavě.

Všechny tyto faktory budou rozhodovat o úspěchu v boji, jehož finální tečkou je dobytí hradu a ovládnutí provincie. A tady se dostávám k obléhání. Ve většině strategií od KOEI to bylo tak, že jste obsadili město na taktické mapě jen formou vejití na čtvereček, kde bylo město umístěno a tím to haslo, nepočítám-li detailnější střety armád po taktické fázi například ve hře Genghis Khan 2. Tady se přepínáme do další taktické mapy, detailního půdorysu hradu, a tady se rozhodne, zda vaše úsilí korunujete úspěšným proniknutím do hradu, nebo vás obránci odrazí od hradeb a nakonec odejdete z celého válečného dobrodružství jako spráskaní psi. Hrady jsou obehnané příkopy a je třeba prorazit bránu, následně vás ale čekají další překážky, hradby, bráněná nádvoří a musíte se probít až do jádra.

Po boji se můžete rozhodnout, jak naložíte se zajatými šlechtici soupeře. Zda je popravíte nebo propustíte. Možná se pak přidají k vám. Válečná část hry je samozřejmě to nejzábavnější, ale hra je velmi detailně provedena i po všech dalších stránkách. Provincie sice ovládáte jednoduše čísly a příkazy k hospodaření, ale působí to nesmírně komplexně. Stejně tak práce se šlechtici je doslova hra personalisty. Je třeba umět vážit, který generál bude vhodnější pro hospodářskou část hry, a kterého naopak budete posílat na hranice a připravovat do války se sousedy.

Z technického hlediska je hra celkem pohodově zpracovaná v 16 barevné grafice. Působí sice možná příliš  schématicky a jednoduše, nemůže se detaily rovnat modernějším hrám, jako Romance of the Three Kingdoms 11 nebo Nobunaga's Ambition 15: Sphere of Influence, ale mně celkem vyhovovala. Působila na mě příjemně a účelně doplňovala herní atmosféru. Mám k tomuto typu grafiky u her od KOEI takovou slabost a doslova je vyhledávám :-) 

Nobunaga's Ambition 2 patří u mě vedle Genghis Khana 2 vůbec k těm nejoblíbenější starým klasickým strategiím od KOEI. Zatímco na Genghis Khanovi 2 jsem obdivoval RPG prvky a důraz na královský rodokmen do x-té generace, u Nobunaga's Ambition 2 si cením na svou dobu detailního zpracování bojiště včetně obléhací fáze hradu a dokonalé vtažení do atmosféry středověkého Japonska.

Hodnocení: 90%

Ringo 

Pro zajímavost, takhle vypadala stařičká Nobunaga's Ambition 1 z roku 1986 v PC verzi, ta však vyšla až v roce 1988. Ale s těmi letopočty nebudu zatěžovat, ono to v Evropě na PC obvykle vycházelo o dva roky později než v Japonsku na těch jejich MSX počítačích:

A takhle vypadala Nobunaga's Ambition 1 v mnohem pozdějším remaku z roku 1993 na konzoli SNES: