Quest for Glory 5: Dragon Fire

 Platforma: PC / Žánr: Adventure-RPG / Developer: Yosemite Entertainment / Vydavatel: Sierra-on-Line / Rok: 1998

Musím říci, že tady jsem narazil na něco velkého. Něco opravdu velkého. Z počátku to působilo velmi rozporuplně a z pocitů "co to má jako být" jsem si po chvilce nadávání říkal, počkat, mně se to snad dokonce i líbí. Já si tady prostě jen tak v této hře žiji a každý den se sem rád vracím.

Quest for Glory 5 je posledním dílem série, který mě po všech předchozích dohraných Quest for Glory her čekal. Nebyl mi kdysi souzen. Při několika pokusech ve své době hru rozjet došlo vždycky k pádu hry a nepomáhaly mi ani všechny dostupné patche. Vyladěná GoG verze naštěstí už šlape jako hodinky a tak jsem hru před asi dvěma týdny konečně rozehrál. Oproti předchozím dílům série je to u této hry pro mě absolutní premiéra. Nikdy před tím jsem neměl herně tu čest, ani že bych hru třeba jen vyzkoušel či chvíli hrál. 

Po nádherném kresleném VGAčkovém čtvrtém díle přišel velký šok. Ano, píše se rok 1998 a VGA pixel artu prakticky odzvonilo. Začala dominovat předrenderovaná grafika snažící se co nejvíce podobat realitě. Postavičky už nebyly ve 2D, moderní byly polygonové 3D modely lidí v tehdejších ještě nedokonalých technických možnostech. Proto dost často tyhle hry stárly hůře, ba dokonce děsivěji, než jejich krásně kreslení 2D předchůdci. Je tohle však případ Quest for Glory 5? Odpovím později.

Dále je druhá polovina devadesátých let symbolická tím, že se tak trochu boomem 3D akcelerátorů oprošťuje od všeho, na co byli hráči zvyklí před tím. Netýká se to tedy jen vzhledu grafiky, ale začalo umírat spousta žánrů a mezi nimi i klasické point and click textové adventury. Adventurní žánr tak začal brouzdat spíše do vod 3D akcí s nějakými těmi puzzly. Čím je v této době tedy Quest for Glory 5? Jde ve šlépějích předchůdců, nebo jej moderní doba semlela a už nemá s předchozími díly nic společného?

Kouzelník Erasmus vás přemístil do země zvané Marete. Konkrétně tedy do města Silmaria. Byl zde zavražděn král. Vládne zde zvláštní kult draka, sužující celou zemi, v které se nemůže cítit bezpečně naprosto nikdo, což záhy poznáte. Navíc je Silmaria pod neustálými útoky otravných Římanů. Úkolem je vypátrat a zneškodnit vrahy a v sedmi velmi nebezpečných úkolech dokázat svou kompetenci stát se novým vládcem Silmarie. K tomu vám dopomáhej bůh.

Je načase odpovídat na výše položené otázky. Začnu grafikou. Když jsem viděl prvních pár scenérií, byl jsem v šoku. Padaly ze mě slova jako hnus, nulový art, vypadá to jak výukový program ze starověkého prostředí, budovy vypadají jako naplácané ikonky do nějakého terénu jak v nějaké tehdejší strategii, třeba Caesar 2....

Pokud čtenář dosud neseznámen se hrou chce přestat číst s tím, že tohle ne, tak ještě počkejte, nastane totiž krkolomný dějový zvrat v mém vnímání hry. V hloubi duše totiž cítím, že ty první antické budovy nejsou zase až tak úplně špatné. Jen mám z počátku hodně pocit, že mi k této sérii nesedí antika. V dalších obrazovkách však už vidím docela krásné středomořské scenérie, že si připadám jak na dovči u moře někde v Chorvatsku nebo Řecku. Miluji středomořský styl architektury a ona je tady docela hojně prezentována.

Nakonec si říkám, ty jo, vždyť ono to i v tom renderu vypadá docela malebně, struktura města je parádní, některé obrazovky začínají být i dech beroucí....sakra, mně se to fakt ale líbí. Fakt se mi to líbí a to tak, že moc. A jak zjistíte, že ve hře naprosto dokonale funguje čas a přechod k soumraku, pak noci, na nebe se vyhoupnou hvězdy a kraj zahalí tma... jsem pohlcen a hra si mě totálně graficky získala. 

Mám za sebou tunu her, ale normálně teď přemýšlím, jestli jsem někde zažil takhle impresivní střídání dne a noci. A pokud tohle řekne fanatik do EGA a VGA grafiky, který moc nemusí modernu, tak to už je sakra co říci. Však mrkněte na obrázky okolo. Říkám si sice pořád, není to tak krásně kreslené, jako Quest for Glory 3 a 4, ale je to sakra hodně hezké. Možná na svou dobu a ranné technické možnosti realistické grafiky, až extrémně hezké. 

K tomu musím ještě přičíst zajímavý moderní pohled na celkovou perspektivu, kdy na vás při přechodech ve venkovních lokacích neblikají vždy jednotlivé obrazovky, ale procházíte jimi plynule, jakoby se celá situace otáčela, přibližovala a oddalovala pomocí kamery. Cestování do vzdálenějších končin si hra půjčuje tak trochu z Quest for Glory 3. Pohybujete se tak postavou po mapě a vstupujete do předem vyznačených lokací na ní. Budete se i plavit po moři na vzdálenější menší ostrůvky.

A zestárla hra tedy dobře nebo špatně po grafické stránce? Musím říci, že překvapivě dobře, dokonce mnohem lépe, než jiní její současníci.  Jsem nakonec rád, že je to takové něco mezi. Render, ale pořád ještě malebný. Polygony postav jsou někdy sice rozpohybovány prkenně, ale ne nijak drasticky a nevypadají ani moc hranatě. Je to takový docela snesitelný přechod od pixel artu k docela reálně vypadajícím scenériím středomořské krajiny a baráčků rozesetých okolo. Obrázky jsou to v konečném důsledku fakt hezké. Je pravda, že z hlediska umění na to občas člověk spíše nekouká způsobem, že tady autoři parádně vystihli atmosféru a tady to pěkně vystínovali a pod. Spíše koukáte na to, že tadyhle na ostrově je fakt pěkný hrad.

Grafiku jsem teda nějak rozebral, co tedy další aspekty hry? Zůstaňme ještě u technického zpracování. Hudba. Hudební doprovod je rovněž úchvatný a celou dobu pobřinkávají na realisticky znějící hudební nástroje lehké podmanivé melodie jen tak do pohody, že byste si otevřeli vínko a koukali na moře. A když se blíží soumrak, rozezvučí se cvrlikání cikád a je hotovo. Hru si zamilujete a nic s vámi už nehne. Jako bonus můžeme přidat dabing, který je podobně, jako v Quest for Glory 4, velmi povedený. Tohle by mohl pohřbít snad už jen zoufalý gameplay.

Jenže ani tady nemůže škarohlíd sloužit. Fakt ne. I kdyby strašně chtěl, nejde to. Od svých předchůdců hra totiž čerpá to nejlepší a ani za nové prvky se nemusí vůbec stydět. Všichni jistě znají princip Quest for Glory série. Adventura mixnutá RPG prvky s akčními souboji. Na tom se absolutně nic nezměnilo. 

Postava má svou profesi z kategorie bojovník, kouzelník, zloděj nebo paladin. Dle toho se odvíjí gameplay, přinášející pro různá povolání nějaké ty odlišnosti v adventurním řešení hry. Jestli se něco výrazně změnilo, tak za prvé souboje. Ty odpovídají spíše hack and slash systému akčních RPG her. Ne, že bych tomuto systému nějak holdoval, ale v QFG sérii byly souboje vždy akční a abych pravdu řekl, v tomto díle mi jejich zpracování přijde nejvíce smysluplné. Už to není face to face statická obrazovka s drobnými pohyby kupředu a vzad s údery, vykrytím nebo obranou. Tady máte regulérní prostor k pohybu a cíleným útokům a bojujete najednou i s několika nepřáteli najednou.

Další změnou je to, že hra docela v hodně questech vsází více na to soubojové řešení než adventurní. Prostě si tady zabojujete více, než jen při náhodných setkáních. Některé úkoly přímo spočívají v tom ubít nějakou potvoru. Ale netřeba se bát, že přijdete o svou porci adventurní point and click zábavy. Té je tady nadmíru dostatek a tak hra nenechá nikoho na pochybách, že jde především o adventuru. I když teda tady RPGčkuje nejvíce ze všech dílů.

Poprvé se podíváte také pod mořskou hladinu. Podmořské dno je zpracováno zajímavě. Nečekejte nějakou složitou Subnauticu, ale jako nástřel z roku 1998...to by šlo. Občas vás tady napadnou dravé ryby a máme tu podmořský souboj na život a na smrt. Tady musím zmínit, že přibyl nový skill, který může postava trénovat oproti dílům předchozím, a to je plavání.  

A byť jsem to už zmínil u popisu grafiky, dostanu se teď konečně k tomu, kde se hra odehrává. Každý díl Quest for Glory nás přivedl do jiného kulturního prostředí. Po středověkém Německu, Persii, Severní egyptské Afriky a upírské obdoby karpatské Transylvánie, se dostáváme do starověkého Řecka. Je pravda, že mi to z počátku společně s grafikou nesedlo. Celou dobu tady máme více méně středověk, a najednou se ocitnu ve skanzenu starověku.

Jenže i tohle tady sedí, jako dobře vychlazené pivko do precizně umytého kriglu. Jde to ruku v ruce soubojově laděného dobrodružství. Celé je to velký starověký hrdinský epos. Souboj titánů. Jak předchozí díly odkazovaly na různé pohádky, tady jsou odkazem starověké báje a pověsti a to tak propracovaným způsobem, že vám budou díky čtenářským znalostem docvakávat některé tématicky laděné rébusy. Budete si říkat, vždyť jo, že mě to nenapadlo dříve, vždyť tohle jsem kdysi četl v té a té pověsti. Takže jednoduše, i když se mi to nechtělo z počátku líbit, vyústění série do starověku plného mytických oblud i hrdinů je naprosto logické a jedná se o čistou trefu do černého.

Chápete to, jo? Jak tady házím jeden superlativ za druhým na něco, o čem jsem byl z počátku přesvědčen, že se mi nemůže líbit. Rčení poturčenec horší Turka tady bylo naplněno do poslední kapky. Prostě mě to přesvědčilo a z odporu se stalo absolutní zalíbení.  Jasné, není to VGA pixel art, je tu více soubojů, než by se na čistou point and click adventuru slušelo, jenže z komplexního hlediska jde o perfektně namixovanou porci zábavy, že jsem naprosto na rozpacích, jak k tomu přijdou vlastně tolik mnou vychválené předchozí díly. Protože tady vyvstává vážná otázka. Není tohle nakonec nejlepší díl Quest for Glory série? 

Než si zodpovíme i tuto otázku, tak by bylo vhodné ještě popsat, jak se to s celkovým lore, odkazem na minulost, jak do toho zapadá náš hrdina a podobně. Zajímavé je, že vývojáři nejsou tentokráte čistě Sierra-on-line osobně, ale je zmíněna jedna jejich divize a to studio Yosemite Entertainment, založené v roce 1979 Williamsovými, kteří mají na svědomí všechny ty Quest, Larry a Gabriel Knight adventury. Jde stále o odnož Sierry a designérem je stále Lori Ann Cole. A ono to dopadlo tím pádem opět logicky dobře a je to jako dělané pro fandy série, protože vám tady předhodí skoro všechny známé z dílů předchozích s veškerými odkazy na vaše předchozí činy.

Potkáte se tady s Elsou z prvního dílu, která na vás bude mluvit německým přízvukem. Je tady také paladin Rakeesh, kouzelník Erasmus nebo kočkoženy ze Sapheiru. A už ani nebude v celé té dokonalosti překvapením, že to vše krásně do sebe zapadá a že tady v tom starořeckém prostředí nejsou jako pěst na oko.

Co říci závěrem. Nějaké chybky? Inu pár drobností by se našlo. Hra opět hraje na to, že ji můžete splnit a přitom spoustu věcí minout. Proto jsou některé rébusy úmyslně hodně zapeklité, abyste je schválně minuli a byli donuceni si hru zahrát znovu, třeba za jiné povolání a třeba s lepším score na konci. Nejvíce mi vadily opět momenty, které minete nenávratně. Jeden z hlavních questů můžete klidně splnit jen z 1/5. Když si jej uzavřete jako splněný, už se nelze vrátit k ostatním 4/5 a nezískáte některé věci. Naštěstí to není dead endové a hru lze dokončit i tak. Nezní to vyloženě jako chyba, ale já bych byl asi přeci jen nakloněn tomu, aby se nesplněné části nevypnuly a šlo se k nim kdykoliv vrátit.

Celkově hra je, i není, klasickou Quest for Glory. Konzervativně zůstanu u toho, že čtvrtý díl je prostě nejlepší esencí všeho, co tato série přinesla. Nicméně Quest for Glory 5 je důstojným zakončením série a sám o sobě, nebudeme-li srovnávat, precizní hrou. A teď si po pravdě půjdu sesumírovat, co vše vyšlo v roce 1998 na PC a co vše mě z toho tehdy oslovilo. Protože Quest for Glory 5 bude dost možná pro mě nejlepší PC hrou roku 1998 vůbec a překonají ji snad jen nějaké japonské RPG z konzole Playstation.

Hodnocení: 95%

Ringo

Takhle vypadá město, když jsem jej poskládal z jednotlivých obrazovek. 

A takhle by asi vypadaly souhrnně obrazovky města, kdyby to bylo ve staré dobré VGA :-)

Edit jedné faktické nepřesnosti, kvůli které jsem poupravil odstavec, kde zmiňuji Yosemite Entertainment. Ve skutečnosti nejde úplně o jinou firmu a jiné lidi. Trochu jsem teď prohledával ty jména, co stojí za jednotlivými studii a Yosemite Entertainment je fakticky divize Sierry pojmenovaná podle sídla a založili ji v roce 1979 Ken a Roberta Williams jako divizi mající produkovat pro Sierru právě adventury všech těch Quest, sérií, Larryho i Gabriela Knighta.