Quest for Glory 2: Trial by fire

Platforma: PC / Žánr: Adventure-RPG / Developer: Sierra-on-Line / Vydavatel: Sierra-on-Line / Rok: 1990

Dnes budu pokračovat v Sierra-on-line seriálu. Možná někoho překvapí (nebo nepřekvapí), že poslední dva měsíce se věnuji adventurám právě od Sierry a bude to ještě nějakou dobu pokračovat.  A je to dáno tím, že jsem je tady článkově trestuhodně tak trochu stavěl na vedlejší kolej za RPG a strategie. To teď napravuji. 

Rozhodl jsem se jednak splnit si resty a dohrát ty adventury, které jsem od Sierry za svou herní kariéru nestihl zahrát, anebo jsem je rozehrané nechal na někdy a teď bych je rád dokončil. Přeci jen je to také královský žánr a hlavně, popravdě jsem vlastně na adventurách od Sierry začal svou herní éru na svém prvním počítači, takže si zde rozhodně zaslouží čestné místo. Tak to jen tak odbočka na úvod :-)

Když se zaměřím na sérii Quest for Glory, z které jsem dohrál kdysi jen jedničku, trojku a měl jsem dobře rozjetou čtverku, kterou jsem kvůli bugu nedokončil, tak je na čase splnit i zde zásadní resty. Díky možnosti převádět vycvičené postavy do dalších dílů se nabízí jasný plán, dohrát celou sérii už od prvního dílu. Ten jsem tedy znovu dohrál jak původní EGA verze, tak ve VGA remaku. Tím jsem zahájil takový QFG maratón s odhodláním projet tu sérii najednou po sobě až do posledního pátého dílu.

Quest for Glory 2 pro mě byla tedy teď premiéra, hře jsem se totiž odedávna více méně po pár pokusech o zahrání vyhýbal, přesto, že se mi 1, 3 a 4 díl moc líbil. Kdysi mi na ní totiž něco nesedlo a zařekl jsem se, že tenhle díl vynechám. Ale svědomí by mi to nakonec nedovolilo, nedohrát nějaký prostřední díl série, navíc, když jsem si v té EGA grafice začal libovat, takže jsem se rozhodl tuto mezeru napravit.

Quest fot Glory 2 nabízí fakticky většinu stylu gameplaye, jako byl v jedničce. Jde o mix textové adventury s příkazovým řádkem, kombinované s RPGčkem. Vedle klasických adventurních úkolů mimoto bojujete s potvorami v poušti, cvičíte svou postavu různé schopnosti a využíváte je pak i v té adventurní části.

Hra v podstatě navazuje na příběhovou linku z prvního Hero's Questu. Jistě vzpomínáte na humanoidní kočkolidi v hospodě Spielburgu, hospodskou Shameen, tanečnicí Shemu a taky bandity okradeného obchodníka Abdula Doo. Tam jste se od nich také dozvěděli, že jejich město v dalekých pouštních krajích, Raseir, se potýká s vážnými problémy. Násilím byl odstraněn místní emír a vládu uchvátil Ad Avis, temný mág. 

Když tito "peršané" zjistí, že jste schopný hrdina a zachránili jste Spielburg před zkázou, požádají vás o pomoc, kterou samozřejmě přijmete a odletíte společně na létajícím koberci do orientu, konkrétně města Shapeir. A tady začne vaše dobrodružství a snaha záchránit jednak Shapeir, na který jsou posíláni elementálove zlé magie, kterou vysílá Ad Avis z uchváceného města Reseiru, ale hlavní je vyhnat zlo z druhého města a odstranit zlého mága. 

Atmosféra pohádky tisíce a jedné noci je zde fakt parádní. Ze hry dále číší fascinace autorů hry z tehdy slavného Prince of Persia (to už druhou adventuru od Siery po KQ6 přirovnávám atmosférou k této plošinovce :-). Prostě taje orientálních zemí vždycky tak nějak lákaly všechny dobrodruhy. Něčím magicky přitažlivé a zároveň nebezpečné, kruté a smrtící. 

Jelikož oblast Shapeiru je vskutku nebezpečná, musíte svou postavu (kterou jste si mohli naimportovat z předchozího dobrodružství) ještě lépe vycvičit v jednom z povolání - bojovník, mág a zloděj. Cesta bojovníka a mága jde celkem kombinovat, cesta zloděje je pak z adventurního hlediska komplikovanější a nabízí více úkolů a lokací, vyplývajících ze zadání, které dostanete v cechu zlodějů. 

Já popravdě cestou zloděje nikdy nešel, nikdy mi jako hrdinovi neštimovalo, že během hrdinských činů se budu vloupat do domů obyvatel města. Přesto je asi hraní za zloděje nejzajímavější, což mi potvrdil závěr hry, kde jsem nechtíc závěrečnou lokaci prošel zlodějskou cestou.

Z toho vyplývá, že hra nabízí různé varianty, různé řešení a tím i solidní variabilitu, která na dostatečně dlouho pobaví. V čem se může lámat to, zda se hodnocení bude šplhat směrem nahoru, nebo jej srazí nějaké neduhy, je zpracování hry obecně. Grafika, hudba, skladba questů a celková soudržnost  adventurního pojetí. Tady se pak ukáže, zda stejný gameplay v jiném prostředí znamená stejně dobrou zábavu, jako v předchozím díle, anebo půjde spíše o nastavenou kaši.

Vzhledem k tomu, že se vše odehrává v pouštní zemi, zjistíte záhy, po okouzlení hezkým obrázkem první hospody a následně prvním náměstím v orientálním stylu, že tohle je graficky, až na pár málo dalších opravdu hezkých a působivých lokací, bohužel skoro už všechno. 

Ne, že by nekonečná poušť s horizontem s dunami, nebo skalní masívy na severu a jihu, nebyly pěkné. Ale jsou pořád stejné. Prostě příliš často probíháte x stejnými obrazovkami pořád dokola po většinu hry. Náměstí jsou krásná, ale taky příliš stejná. Ale nebojte, hezké lokace, kde půjde obdivovat uměleckou kvalitu EGA grafiky budou, jen mi přišlo, že jsou dávkovány celou hru strašně nerovnoměrně a ta poušť a uličky zabírají drtivou většinu času stráveného ve hře. 

Co zejména hru dost zabíjí, jsou uličky města, v kterých se orientuje naprosto zoufale a nevěřím, že existuje někdo, koho tyhle pasáže hry bavily nebo by mohlo bavit. Jde o nepříjemné bludiště, a to, že se postava po přechodu do další obrazovky bludiště točí k vám na monitoru stále zády, způsobuje naprostý chaos v orientaci. Graficky jsou navíc uličky strašně chudé, vypadají, jako kdybyste procházeli dungeonem hnědého zbarvení, který sem tam oživí jen zamčené dveře jakože domů místních lidí.

Lze koupit samozřejmě mapu, ale až po té, co si spielburgské zlaťáky proměníte ve směnárně. Jenže ta se nachází právě někde ve spletitých ulicích města. Po nalezení směnárny a zakoupení mapy přijde obrovská úleva z usnadnění, které nabízí automatický přesun po kliknutí na mapě na již známou a navštívenou lokaci. 

Ne, že by ve hře nebyly i nějaké pěkné interiéry, nicméně je jich pomálu, některé nejsou ani nijak zvlášť ohromující, a v mnoha zrovna těch pěkných se moc dlouho neohřejete. Nejhezčí je tady asi obydlí, vodní království, kouzelnice Azizy. Pokud bych však od hry po prvním Hero's Questu, nebo jiných předchozích vrcholných EGA výtvorů od Sierry, jako Space Quest 3, King's Quest 4, Conquest of Camelot nebo Laura Bow 1, čekal další mejdan působivé stylové EGA grafiky, musel bych být trochu zklamán. A mírně taky jsem.

Je otázkou, nakolik může za nemastný neslaný celkový dojem z vizuálu zasazení do monotónního prostředí nekonečných písečných dun a temných spletitých uliček orientální metropole. Ale zase na druhou stranu, ty obrázky tady, co jsem pro vás ze hry připravil, takhle okolo pohromadě, přeci jen nakonec vypadají dost hezky ne? :-)  

Hudebně je hra docela do pohody, v některých obrazovkách zazní typicky orientální melodie. Ale není jich mnoho. V Hero´s Questu si pamatuji mnohem působivější hudbu, která mi zůstala v paměti.

Kvalita skladby questů a rébusů je občas diskutabilní. V podstatě na ní není nic špatně. Jen je mnohdy podřízena časovému limitu. Nepřijdete na to, co s elementálem do dvou dnů ve hře? Game over. Nevystihnete útok elementála na město a bloudíte někde v ulicích, popřípadě se poflakujete po poušti a trénujete postavu a uplynou vám dva dny jen tak mezi prsty? Game over. 

Někdy je obtížné se vyznat v tom, zda tápete jen proto, že jste ještě něco nesplnili, pořádně jste neprobloudili uličky nebo jen prostě ještě nenastal čas na další časem danou příběhovou sekvenci a musíte si na ni počkat třeba lelkováním v poušti a laškováním s jedovatými škorpióny. 

Hra tak působí mírně nekonzistentně a budí dojem, že ne vše díky běhu času pak do sebe úplně zapadá, na druhou stranu to není zase nic tak kritického. Prostě s tím, že je tady možnost zabloudit a ztratit tím drahocenný čas, je o to více nutné každého ze všeho pečlivě vyzpovídat a informace si zaznamenávat. V každé zmínce může být hint a nebudete pak tápat po ulicích, jestli se tam, či onde, náhodou něco nemá stát.

Hru naopak hodně pozvedne jednak hodně propracovaný pokec u čaje s kouzelnicí Azizou v moc pěkném zázemí, a potom úžasný quest s uschlým stromem v poušti. Tady jsem si opravdu pochvaloval chytře vymyšlený postup a lebedil si v parádní atmosféře.

Ostatní adventurní úkoly jsou pak spíše takový standard. Někdy více, či méně, sofistikované. Někdy jsou jednoduché, někdy ztroskotáte na nedostatek informací a zásek obvykle vyplývá z toho, že se na něco nezeptáte tak správně, jak byste měli, aby z toho vyšla odpověď, která vás navede k řešení. Je tu i pár věcí, kde je důležité trefit správný pixel a nezlomit hůl nad formou řešení jen kvůli rychlé domněnce, že to poprvé nešlo, tak to asi nebude ono.

Přestože jsou ve hře časově dané eventy, které se prostě odehrají, a kolem 17 dne musíte z města Saphier, povinně vypadnout, nehledě na to, zda máte vše splněno, zůstává gameplay značně nelineární a lze tak mnoho věcí i nenávratně minout. Naštěstí i s nátlakem na plnění úkolů do určitého počtu dní je na vše celkem dostatek času. Trefil jsem jej na poprvé a až se 17 dnem, kdy jsem měl vše splněno a hra mě přenesla nenávratně Raseiru, jsem si říkal, ty jo, ještě že tak, co kdybych to nestihl.

Přesun do druhého města je pak trochu spichnutý rychlou jehlou. Je zde cítit, že má jít už o spíše finální doběhnutí hry. Přesto se hra nesmyslně snaží nabudit dojem dále plynoucího času a nějakého dění v ulicích zdemolovaného Raseiru. Někdy jde prostě jen o to posunout den dále tím, že se vyspíte v hospodě a to je vše. Samotné zakončení si pak už můžete prožít dvěma až třemi různými způsoby. Nejsrandovnější je tady cesta zlodějova. Autoři do hry vložili i pár vtípků a projít harémem byla docela sranda.

Ještě jsem nezmínil souboje. Ty jsou prakticky stejné jako v díle prvním, jen se trochu změnil pohled do izometrického stylu. Souboje v této hře jsou tak nějak, co si budeme nalhávat, navíc. Není to nějak extra propracovaná složka, ale patří k práci dobrodruha. Kdo rád grinduje a pak to chce místním nepřátelům v poušti nandat, tak si zajde zabojovat. 

Vesměs však stačí vše umlátit i dýkou, pokud máte vysoké statistiky v síle a skillu pro útok. Úhybné manévry budete dělat jen z touhy nabytí čísel do statistik obraných skillů Parry a Dodge. A co nezvládnete v souboji, můžete opět dohnat v guildě bojovníků, kde lze trénovat bezpečně. Mimochodem v ní už zase čekají další žadatele o pomoc pro další díl série, tedy třetí a určitě poznáváte toho lva a bojovnici z džungle.

Jediné, co bych mohl ke hře ještě nyní dodat, je takové uzavření dilematu, zda jde o hru dobrou, nebo špatnou a to jak obecně, tak v rámci série. Určitě stojí za zahrání a řekl bych dokonce nejednou. Určitě nedělá adventurám ani QFG sérii ostudu. Ale je třeba se smířit s tím, že vás na ní budou některé věci prudit. 

Z adventurního hlediska zde nejsou sice chyby zásadní, narazíte na rébusy průměrné, ale také na vynikající, nicméně kombinace nelinearity s časovým nátlakem nepůsobí úplně příjemně. Přitom ne, že by první Hero's Quest nabízel o desítky geniálních puzzlů, a taky herních obrazovek, více. Mnohé byly taky jen průchod lesem. Nicméně, vzbuzoval prostě dojem větší rozmanitosti. A tím bych to uzavřel. 

Počkat, vlastně ještě ne. Musím zmínit, že Sierra se asi z pádného důvodu vyhnula práci na remaku této hry do VGA kabátku, jako to bylo u prvního dílu, nicméně v roce 2008 přišla s remakem firma AGD Interactive, která požádala Sierru o práva a zároveň konzultace. Čili stopa Sierry v tom remaku je, ale dělal jej už někdo jiný. A o tom, jestli při porovnání EGA vs VGA remake dojdu ke stejným závěrům, jako při porovnávání EGA verze a VGA verze prvního dílu, si řekneme příště. Musím tu VGA verzi nejprve dohrát :-) 

K hodnocení jen tolik - dlouho jsem lavíroval na 70%, ale hra přeci jen postupem hraní u mě rostla a těch 5% navíc ji ještě tedy přihodím. Jinak nějak s podezřením sleduji, že na rozporuplnější  kousky kolikrát sepíšu megarecenzi a na TOP tituly se mi tak obtížně hledají slova, že je kolikrát "odbudu" pár odstavci a převzatými obrázky z internetu. Ale hodně je to o tom, že ty best of tituly už jsem dohrál dávno a screeny jsem si k nim kdysi nedělal a nejsou až tak čerstvě v paměti, takže čerpám spíše ze vzpomínek, a to je dost rozdíl oproti tomu, když to člověk má zrovna takto aktuálně zahrané, jako  právě Quest for Glory 2.

Hodnocení 75%

Ringo