Quest for Glory: So you want to be a hero

Platforma: PC / Žánr: Adventure-RPG / Developer: Sierra-on-Line / Vydavatel: Sierra-on-Line / Rok: 1992

První díl Quest for Glory série je remakem původního Hero' s Questu z roku 1989, proto bych o něm mohl prakticky říci totéž, co jsem již napsal v recenzi na Hero's Quest, jen teda s tím, že příkazový řádek vystřídalo plné ovládání kursorem myši a 16 barevnou EGA grafiku vystřídala opravdu hodně propracovaná až úchvatná 256 barevná VGA. 

Bylo by to ovšem trochu málo, protože obě verze hry se od sebe některými prvky liší z herního pohledu natolik, že se tomu trochu budu věnovat v následujících řádcích. Remakování adventur do pokročilejšího enginu byla taková Sierrácká kratochvíle (samozřejmě šlo vždy o cílenou propagaci nového enginu). Takže jsme se dočkali nejen remaků z ranné EGA grafiky do ještě pokročilejší EGA grafiky (což se týká King's Questu 1 a 4), ale také remaků starých EGA Sierrovek do pokročilejšího enginu ve VGA grafice (tady bych mohl jmenovat například Space Quest 1, Larry 1, Police Quest 1 a právě Hero's Quest, přejmenován nakonec na Quest for Glory kvůli podobnosti názvu s HeroQuestem od Games Workshop). 

Krátce o hře jako takové, aby to nebylo jen o tom porovnávání - QFG je adventura skloubena s RPG prvky. Na začátku si vyberete ze tří povolání - bojovník, mág, zloděj. Pro každé z povolání se trochu liší gameplay i přístup k některým lokacím. Během hry je třeba různými činnostmi i souboji vylepšovat statistiky jako je síla, obratnost, odolnost, schopnost v boji, magii atd. RPG prvek je jen kořením k tomu základnímu, k adventuře, která se hraje klasickým point and click způsobem jako například King's Questy, ke kterým má série Quest for Glory asi nejblíže. Příběh je klasický hrdinný epos - zlá baba Yaga zaklela Barona i jeho syna, baronova dcera se ztratila a zemi sužují banditi. A vy jste ten hrdina, který zemi zachrání.

Tolik k povinnému obecnému shrnutí, o čem tato hra zhruba je. Více detailů si můžete přečíst v recenzi na Hero's Quest, který se obsahem v podstatě (mimo výše zmíněné) jinak neliší. Příběh je stejný, náplň hry taky, co se týče obsahu lokací, tak jsou zde jen kosmetické změny, jako například to, že v původní verzi je hřbitov průchodný i ze severní strany, ve VGA remaku je hřbitov ze severu uzavřen budovou krypty.

Celý remake je jednoduše hlavně o grafice, to není třeba nijak zastírat. Hned po spuštění hry vás ohromí kvalita prokreslených scenérií, z kterých doslova číší jakási hutnost a snaha vymalovat vše do těch nejmenších detailů, které tehdy 256 barevná grafika umožňovala. 

Podívaná je to vskutku nádherná a musím říci, že v době, kdy se mi tenhle remake dostal do ruky (bylo to tedy až někdy v roce 1998 díky plné hře na Score CD)  tak mě opravdu velmi nadchnul. Prostě tenhle upgrade mi tehdy přišel takříkajíc cool (hrozné slovo) a myslel jsem si, že čemukoliv v EGA grafice prostě odzvonilo a nemá cenu už koukat na nic, co by šlo pod úroveň Quest for Glory. Jen King's Quest 6 a Quest for Glory 3 a 4 bych označil ze Sierrovek tehdy za ještě krásnější.

EGAčkový Hero's Quest, který jsem tehdy dohrál někdy dávněji před tím, se mi ve vzpomínkách najednou vybavoval jako hrubý, z nouze ctnostně nakreslený produkt, který bych skoro poslal do zapomnění. Tolik moje pocity někdy v roce 1998. K čemu jsem však dospěl, když jsem si ze studijních důvodů právě v posledních dnech dohrál nejprve tento remake a pak si ze zvědavosti pustil i původní EGA verzi?  Sám jsem byl z toho značně překvapen a člověk by neměl dělat unáhlené závěry jen kvůli tomu, že má něco více barev. Umění lze provést i s daleko méně.

Co je tedy jinak kromě grafiky a vlastně také názvu? Oproti Hero's Questu nabízí Quest for Gory pohodlné ovládání kursorem, je to čistý point and click. Hodně to pomáhá u tréningu, nemusíte např. u stromu psát climb up a climb down, abyste vyšplhali nahoru a pak dolů, stačí jen klikat na kmen a postavička kmitá nahoru a dolů. Opakované házení kameny a kouzlení je taky svižnější. Vlastně vše je svižnější, že hra uteče, ani nevíte jak. 

Nevím jestli bohudík nebo bohužel, se zde Sierra asi rozhodla usnadnit hráčům postup hrou také tím, že na navýšení statistik se až tak nenadřete. Dost mi přišlo, že na další bodík do statistiky stačí udělat mnohem méně úkonů než v Hero's Questu. Tím se také značně usnadnily střety s nepřáteli a nejsou hned z kraje tak smrtící. I to dost zkrátí hru.

Souboje se rovněž změnily a místo intuitivnějšího ovládání šipkami z původní verze tady myší můžete klikat v menším čtverečku na obrazovce na jednotlivé příkazy a symboly. Tohle je naopak tak těžkopádné, že ani nesledujete pořádně, co se děje na obrazovce, ale soustředíte se na onen čtvereček a zběsile se snažíte něco uklikat, abyste vyhráli. Samozřejmě ale pořád naštěstí zůstala možnost ovládat souboje na numerické klávesnici, takže v těchto případech na chvíli myš pustíte z ruky a vrátíte se ke starému ovládání na klávesnici. 

A teď největší kámen úrazu - rozhovory. Hero's Quest nabízel takovou puntičkářskou pečlivou hravost. Když jste se dozvěděli nějakou informaci, zapsali si ji někam do poznámek a pak s touto informací mohli dále operovat v dalších rozhovorech. Stačilo ji vypsat do příkazového řádku a sledovat, zda postava na tuto informaci reaguje. Radost, že hra dále bere v potaz vámi poznamenanou informace a posouvá se tím dále, je pak neskonalá.

Jenže, Quest for Glory, a další adventury ve VGA enginu v point and click systému, nenabízí možnost něco někam napsat. A tak každičkou informaci, kterou se v Quest for Glory v rozhovoru dozvíte, máte automaticky na inkriminovaných místech, kde je ji pak třeba sdělit, zařazenou v dialogovém okně v nabídce. 

V podstatě tak došlo k tomu, že se sami v rozhovorech nemusíte vlastně dopídit ničeho. Hru posunete dále klidně prostým rychlým odklikáním všech odpovědí nabídnutých v rozhovoru, aniž byste si třeba museli přečíst jedinou větu. Klidně můžete takto ignorovat, co vám kdo říká a je to strašná škoda. 

Hra tím v podstatě ztratila jeden ze základních prvků hratelnosti a za to ji jasně srážím body dolů. Bohužel tohle nevyrovná ani nádherná podívaná u grafické stránky. Nepomohou ani líbivé melodie. Ztráta pocitu, že jsem na něco přišel a pochopil jsem z pokecu jemně skrytou informaci, to ubírá hře strašně moc. Možnost jen tupě odklikat všechny nabídky z dialogového stromu témat bez přečtení, co vám dotyčný vlastně říká, navozuje pocit, že se hra v tomto aspektu hraje tak trochu sama.

A vůbec, co se týče té atmosféry, tak i po té grafické stránce, co jsem si po QFG zahrál původní EGA verzi, si nejsem úplně jist, jestli některé umělecké prvky, nakresleny v té EGA grafice, překreslením do detailnější VGA, vlastně taky neutrpěly. 

Jasně, více barev, větší ostrost, uhlazenost, jenže...proč mi hladina v jezeře v EGA grafice více působivě připomíná lesklou hladinu vody, než v té VGA verzi? Proč mám na hřbitově pocit, že v EGA grafice působí hřbitov, křivé stromy za ním, a stín listnatého stromu na zdi, mnohem více znepokojivě a mrazivě, zatímco v remaku vypadá hřbitov jako turistická prohlídka u starobylé krypty? Není nakonec ta VGAčková líbivá (ale fakt jako moc pěkná) překreslenost tak trochu kýč, nenavozující přesně to, co by z daného screenu měl hráč skutečně cítit, což se EGA verzi daří naprosto jednoznačně?

Je to prostě tak, že ačkoliv je těžko rozsoudit, který obrázek které lokace je hezčí v té či oné verzi, protože krásné jsou oba, jsou prostě momenty, kdy ta EGA grafika v minimalistické 16 barevné grafice dokáže prostředí a atmosféru odrazit mnohem lépe, než krásný VGA obrázek vyšperkovaný mnohdy na hranici kýče. Tím nechci urážet VGA grafiku a její obdobu na dalších platformách, to mě nechápejte špatně. Stále VGA grafiku, a pixel art v ní, považuji absolutně za vrcholné grafické umění v počítačových hrách. Jde jen o to porovnání tady, kdy máme originál a pak vyšperkované překreslení.

A to jsem byl ještě před tímto testem - dohrání obou verzí krátce za sebou - přesvědčen o tom, že nemá cenu jít do EGA verze, pokud je k dispozici VGA verze. Nyní už si to nemyslím. Ale aby to nevyšlo striktně špatně pro remake, které obecně není vůbec špatnou adventurou, jen nepřekonává originál, tak netřeba jednu z verzí vytěsňovat. Je dobré si zahrát opravdu obě. Každou třeba za jinou postavu. 

No nebýt těch stromově větvených rozhovorů, které vám automaticky prozradí nabídkou to, co máte v dalších rozhovorech řešit, mohlo být hodnocení stejně vysoké, jako u Hero's  Questu. Grafika, byť opravdu nádherná, to nezachraňuje jen proto, že i EGA má svou krásu a více barev a větší prokreslenost se tady tedy nejeví jako zásadní trumf, který by původní verzi válcoval. 

Pro bližší pohled na rozdíly se můžete mrknout na srovnávací galerii obrázků níže. Jinak vycvičenou postavičku si můžete i z této VGA verze naimportovat do druhého dílu Quest for Glory 2: Trial by Fire. Remaková VGA verze tomu nijak nebrání, přenesou se jen číselné data.

Hodnocení: 90%

Ringo

Moje mapa údolí Spielburgu

A teď si dáme slíbené porovnávací obrázky s původním Hero's Questem: