The Lost Files of Sherlock Holmes: The Case of the Serrated Scalpel

Platforma: PC / Žánr: Adventure / Developer: Mythos Software/ Vydavatel: Electronic Arts / Rok: 1992

Světoznámý detektiv Sherlock Holmes by se mohl nabízet jako provařený hrdina videoher od pradávna, ale ve skutečnosti her s touto legendární postavou není mnoho. Nicméně v roce 1992 se konečně zjevila ne zrovna provařená firmička Mythos Software a pod křídly Electronic Arts s game designérem R.J. Bergem vydává plnohodnotnou point and click adventuru mající plně vystihnout atmosféru, která práci Sherlocka Holmese, ale i období a místo, v kterém působil, obestírá. A to se vším všudy, včetně pozvolného a velmi pečlivého pátrání, hledání indicií, a výslechu svědků či podezřelých. Pokud byl Police Quest od Sierry simulátorem policajta, tak Sherlock je dokonalým simulátorem detektiva. Tady se bude pracovat s důkazními předměty, které jako střípky do mozaiky budete sbírat na podezřelých místech a budete si je spojovat s jednotlivými osobami, které podrobíte pak výslechu. Ve vlastní laboratoři si budete ověřovat chemické sloučení látek nalezených na místě činu a pod mikroskopem zkoumat detaily věcí, které vás díky tomu zavedou na místo původu.

Nejprve se zastavím u toho, s jakým vlastním osudem mám tuto hru propojenou. Psal jsem to vlastně už u King's Questu 5. The Lost Files of Sherlock Holmes byla jednou z prvních dvou adventur, které jsem spatřil jako ukázku u kamaráda, který mi na počátku 90. let ukazoval několik her na svém PC a mezi nimi i zmíněného Sherlocka coby čerstvou novinku. Stejně jako u ukázky KQ5 jsem tím byl byl unešen a sledoval jsem nádherné lokace a drožku pohybující se po mapě mezi nimi. Dodnes si pamatuji i detail, že kamarád tehdy měl vadnou jednu z disket a nemohl se díky tomu ve hře pohnout někam dále. Hra zabírala 7 MB prostoru na disku a nebylo tehdy výjimkou mít hard disk jen s kapacitou 20 MB, jako tomu bylo o něco málo později u 286 coby mého prvního počítače. Zaplácnout třetinu disku jednou hrou nebylo úplně fajn. Takže jsem si tehdy ani nesliboval, že hru budu mít u sebe na počítači a jen jsem si pěkně snil o tom, že třeba časem někdy a vybavoval si stále ty krásné scenérie. Nakonec jsem Sherlocka získal díky abandonware webům až kolem roku 2000 a to už jsem měl na must play listu takovou řádku her, že jsem si Sherlocka jen zařadil do fronty a byť jsem jej tehdy na zkoušku rozehrál, fakticky jsem jej dohrál až teprve čerstvě nyní. 

Pokud hru neznáte nebo jste ji dosud nehráli, kladete si možná otázku, jak mohlo tohle dílo dopadnout, když se toho tehdy chopila neznámá firmička Mythos Software pod záštitou Electronic Arts, kteří na adventury zrovna často nevsázeli. Ostatně za situace, kdy tento žánr absolutně ovládali giganti Sierra-on-line a LucasArts, zatímco ti ostatní jen tak nesměle zkoušeli své štěstí tu více, tu méně úspěšně, byla zkouška proniknout do těchto vod pouštěním se na značně tenký led. Odpovědi na tuto otázku jsou v tomto případě ale velmi jednoduché. Vezmu to popořadě a začnu něčím, co upoutá pozornost prakticky vždy jako první. Milým překvapením budiž tedy hned z kraje grafika, která člověka znalého Sherlocka Holmese a viktoriánské Anglie nenechá ani na vteřinku na pochybách, že je tady správně. 

Po projití několika obrazovek budí jednotlivé lokality, v kterých se pátrání bude odehrávat, jednoznačný dojem, že by klidně mohly být dokonalým ilustračním podkladem pro některou z knih Arthura Conana Doyla. Takhle bych si mimochodem zároveň představoval výstavu dokonalých impresionistických obrazů v nějaké galerii věnující se dílu tohoto autora. The Lost Files of Sherlock Holmes vám vykreslí ulice Londýna viktoriánské Anglie na konci 19. století v dokonale nádherném pixel artu. Vyobrazení bohatě vybavených interiérů a úchvatných venkovních prostor překypuje ohromujícími detaily. Občas jsem se při posuzování grafiky pozastavoval nad jedním faktem. Tohle vyšlo dříve než Gabriel Knight od Sierry, který si zakládal na podobně stylovém vyobrazení pro změnu New Orleans s konexemi na dávnou historii s takovým tím nádechem starožitnosti.  

Okolní obrázky hovoří za vše. Nebojím se říci, že jde dodnes o nejkrásnější hru tematicky zaměřenou na Sherlocka Holmese, vystihující přesně tu potemnělou staroanglickou atmosféru s všudypřítomným do hněda laděným nádechem. Ulice starého Londýna, často zahaleného mlhou, jsou plné cihlových a kamenných staveb, jejichž interiéry oplývají velmi pestrou starobylou dobovou výbavou. Kromě vlastního stylového bytu na Baker Street navštívíte místní operu, zbohatlické sídlo, i skromnější obydlí obyčejných lidí, policejní stanici inspektora Lestrada, nechybí kulečníkový klub, klasický britský pub, rugbyové hřiště, ZOO, stylové lodní doky, obchod s vycpávanými zvířaty, voňavá parfumérie nebo naopak nevábně zavánějící márnice. 

Grafici nenechali nic náhodě a vystihli každičký detail a to nezvládne jen tak někdo, kdo si pečlivě neprostudoval celé dílo a k tomu dokonale nenasál dobovou atmosféru z nějakých ilustrací, popřípadě filmů vyobrazujících prostředí v daném období, kdy detektiv Sherlock Holmes působil. Pokud se ptáte, kdo byli těmi grafiky, tak šlo o umělce Scotta Mavora, který si na pomoc přizval i svou stejně nadanou mamku Elinor Mavor k dokončení finální podoby některých lokací a postav. Nad tím vším dohlížela vrchní grafička firmy Electronic Arts Nancy L. Fong. V dávných časech ta spojitost vývojářů s vydavateli byla velmi úzká a šlo obvykle o přímou spolupráci obou firem i po té produkční stránce.

Proč jsem se u grafiky tolik zdržel nemůže být žádným překvapením. Zatímco etablované mašinérie na adventury Lucas a Sierra samozřejmě vydávaly rovněž grafické skvosty jako byly Indiana Jones: And the Fate of Atlantis, Monkey Island 2, Quest for Glory 3, King's Quest 6, a docela luxusně se nově v té době zapsal i Westwood s The Legend of Kyrandia, tak se najednou zjeví někdo, kdo ojediněle vydá taky adventuru a to graficky tak nádhernou, že se velikánům nejen zdatně vyrovná, ale místy jsem si položil i otázku, jestli je v některých ohledech z uměleckého hlediska i nepředčí (opět se vrátím k tomu, že to vyšlo o nějaký ten rok dříve než Gabriel Knigt). Jasně, každá ta hra má vtisknut osobitý styl jednotlivého geniálního grafika a těžko se posuzuje, co z toho je hezčí. Jen tím chci zdůraznit, jak z toho vychází The Lost Files of Sherlock Holmes úspěšně.

Hudba, kterou uslyšíte, jakoby stylově vypadla z nějakého filmu o Sherlocku Holmesovi a je vcelku poslouchatelná, ale nesmí být moc nahlas, jelikož některé melodie mají takové ostré vtíravé zvuky, které mohou po čase lézt trochu na nervy:-) Nepodařilo se mi však sladit, aby byly slyšet hudba i zvuky zároveň. Respektive jsem z toho pochopil, že buď si zapnete hudbu nebo zvuky, obojí nelze (možná se pletu a někdo mě opraví, třeba je na vině mé nastavení hry). Což je trochu takový malý mínus, ale tohle mě osobně u her moc netrápí, stejně si většinou poslouchám nějaké vlastní CD od oblíbených kapel, pokud hra nemá vyloženě výjimečnou hudbu a nějaké zásadní zvuky:-) Kratičké kreslené filmečky (cutscene), kterých je ve hře pět včetně intra, jsou obdařeny i dabingem.

Co dělí adventury na ty profi a pak na ty z druhého sledu, je ovládání a také to, jak celý komplex činností navázaných na řešení problémů a rozvíjení děje funguje dohromady. Jakmile jeden z prvků drhne a hra má například hloupý inventář, neintuitivní menu nebo je složená z ne zcela zapadajících souvislostí, je jasné, že jde dost často o béčko nehodné ztráty času. Nic z toho se však netýká The Lost Files of Sherlock Holmes. Vše se ovládá pomocí přehledného menu s příkazy typu prohlédnout, zvednout, pohnout s něčím, použít, popovídat si s někým atd. Z menu se dá přepnout do přehledného inventáře, v kterém se seznam příkazů omezí jen na ten nejnutnější k práci s předměty, které lze použít, dát někomu nebo si je prohlédnout. 

Interakce s prostředím probíhá naprosto pohodlně a intuitivně. Hra využívá sice klasického pixel huntingu, ale stačí pečlivě projet obrazovku lupou a vše, co se dá k něčemu využít, se textově vypisuje, takže v drtivé většině nelze nic minout (v mém případě až na jednu jedinou věc za celou hru, což ještě zmíním na konci;-), byť pár vychytávek typu dva předměty těsně vedle sebe se tady najdou. Nechybí zde pečlivá detektivní práce, při níž budete z místa vražd sbírat drobné věci, které arogantní a lehce natvrdlý inspektor Lestrade lehkovážně přehlédl jako nesouvisející, nebo jen proto, že si nevšiml. Tímto za něj v podstatě budete řešit případy, zatímco on vždy slízne smetanu, jak už to v příbězích Sherlocka Holmese bývá. K ruce vám nechybí ani věrný Dr. Watson, který vám slouží hlavně jako záznamník a občasný konzument vašich řečnických otázek. Občas na ně bude odpovídat a vnášet do nich amatérský pohled na věc, zatímco vy, jako Sherlock Holmes, se tím ujistíte, že jste inteligenčně někde mnohem výše a nad poznámkami z řad lidu si můžete nadřazeně povzdechnout a dotyčné poučit o pravdě a samozřejmě zdůraznit, jak nic nepochopili:-)

Naprosto geniálním prvkem je deník Dr. Watsona, který si kompletně zapisuje, co kde bylo vyřčeno, tedy veškeré dialogy v plném znění. Adventur jsem dohrál spoustu (doposud celkem 119), ale popravdě si nevzpomenu na žádnou, v které bych zažil komplexní zápis všech rozhovorů, které si kdykoliv můžete znovu pročíst a nechybí ani možnost vyhledávání konkrétních slov nebo jmen. Takže v případě, že si nebudete moci vzpomenou a zaslechnete nějaké jméno, tak místo hloubání, sakra kde jsem to jen slyšel, si načtete Watsonův deník, zadáte jméno do vyhledávače a heuréka, naskáčou místa v textu, kde se zmíněné jméno nachází. Bye bye papírový deníčku s propiskou po ruce nebo poznámkový bloku. Tady to je vše přímo ve hře. Vytknul bych tomu jen drobnost, že Watson zapisuje i to, když se na něco někoho ptáte znovu a on odpovídá znovu a úplně stejně. Deník je pak i plný rozhovorů, které vedete znovu jen proto, abyste se ujistili, že tam něco třeba nepřibylo. Ale zase je to na druhou stranu autentické, Watson prostě zapisuje vše, co děláte.

Řešení zdejších problémů nezávisí jen na předmětech, které najdete a dáte si do spojitosti s nějakými objekty, na které je použijete. Klíčem k všemu jsou také výpovědi lidí v rozhovorech, které musíte vést naprosto precizně. Vynechat nějaký dotaz z lenosti se nevyplácí. Mnohé odpovědi skrývají adresy k dalším lokacím, které budete muset navštívit. Vyzpovídaní lidé nejsou kolikrát vůbec vstřícní či sdílní a někdy vede klikatá cesta přes různé zádrhely, nalezené důkazní předměty zařazené do správných souvislostí a vyzpovídání dalších osob k tomu, aby se klíčoví svědci rozpovídali. 

The Lost Files of Sherlock Holmes se tak stává doslova další téměř filmovou, nebo možná interaktivně knižní epizodou Sherlocka Holmese s tím, že je vše ve vašich rukou. Nejvíce bych hru pak asi přirovnal k Mean Streets z roku 1989 od Access Softvare, v kterém jste pomocí výslechů v ryze textovém módu dolovali z lidí další souřadnice k novým lokacím. Tady to probíhá podobně s tím, že k těm rozhovorům máte nádherný grafický podklad v podobě interaktivní lokace. Nové lokality se pak zaznamenávají na parádní detailní mapě Londýna a mezi nimi cestujete drožkou. Trochu to připomíná Fantoma Staré Prahy, jestli vzpomínáte na tu českou variantu deskovky Scotland Yard.

Nechybí zde ani zvláštní činnosti, které trochu vybočují z klasického schématu - sbíráme věci, mluvíme s lidmi. Tak například na vaší adrese 221B Baker Street máte ve svém skromném bytě i malou laboratoř, v které zkoumáte chemikálie, popřípadě si dáte něco i pod mikroskop. Naštěstí po vás nebude hra vyžadovat maturitu z chemie nebo na vás klást nároky jako nějaká logicko chemická hříčka, vyžadující sáhnutí po těch správných ingrediencích. Stačí jen vědět, co chcete zkoumat a to, že je pod zkumavkou třeba zapálit lihový hořák. Jednotlivé chemické sloučeniny si již Sherlock vybere z poličky automaticky sám. A pak tady je jedno milé rozptýlení. V místní hospodě vám neřeknou ani slovo, dokud neporazíte čtyři zdejší namachrované borce v šipkách. A to v podobě docela solidního a zábavného simulátoru šipek. Strávil jsem u něj dobré dvě hodinky a dost mě to bavilo.

V podstatě vám nechci detailně přiblížit herní preciznost zkoumání důkazů a důmyslné skládání celé mozaiky tohoto případu, a to z jednoho krásného důvodu. Tím bych totiž těm, kdo hru ještě nehráli, vyslepičil řešení některých rébusů a to by byla strašná škoda. Kouzlo této hry dost spočívá v tom, že si na vše pěkně přicházíte po celou hru sami. Vážně, jestli zakysnete, nebojte se i hodinku nebo dvě pátrat na vlastní pěst a pokud možno zapomeňte na to, že je někde nějaký návod. Ta radost si na vše přijít sám bez rady je pak neskutečná. Navíc to vlastní pátrání tomu dodává to pravé napětí. Co byste měli z toho, že nalistujete návod, v kterém si přečtete - vezmi tohle a tamhle s tím udělej tohle a tohle? A vy byste to jen ve hře zopakovali. Umíte si představit, jak z toho vyprchá celá ta napínavost z toho, že jste na něco přišli jako Sherlock Holmes?

Záměrně až k závěru jsem si nechal kriminální případ, který bude muset Sherlock vyřešit. Rovněž nemůžu podrobně popsat, o jak spletitý příběh jde, protože to je přesně to, co budete svým pátráním sami postupně odkrývat, tak zmíním jen úvod. V jedné z uliček Londýna dojde k vraždě mladé ženy, oblíbené herečky. Vše nasvědčuje tomu, že by mohlo jít o další oběť Jacka Rozparovače a inspektor Lestrade se této varianty drží jako klíště, jenže si neví úplně přesně rady s tím, jak poskládat důkazní materiály tak, aby o jeho teorii nebylo pochyb. Proto požádá o pomoc Sherlocka Holmese, kterého sice moc nemusí, ale moc dobře ví, že jeho práce při vyšetřování je vždy geniální a přijde na něco, na co mozková kapacita Lestrada nestačí. Problém je v tom, že Sherlock obvykle přijde na mnohem více, než by Lestrade chtěl, což pak dělá z Lestrada trochu idiota. Opravdu tedy zabil Jack Rozparovač nevinnou mladou herečku svým klasickým způsobem, tedy podřezáním skalpelem, anebo to tak jen mělo vypadat a půjde o to rozklíčovat velmi složitý motiv neznámého vraha? 

Konečné hodnocení této hry bych shrnul asi takto. The Lost Files of Sherlock Holmes je jedna z nejlepších detektivních her, které jsem hrál. Zároveň jde o nejlepší hru se Sherlockem Holmesem, kterou jsem hrál. A nakonec jde o nejhezčí adventuru se Sherlocek Holmesem a tím myslím dodnes. A abych to úplně završil, tak jde o jednu z nejhezčích adventur roku 1992. Přičtěte si k tomu navíc super grafiku, dokonale vtahující prostředí a atmosféru přinášející plnohodnotný detektivní zážitek s Sherlockem Holmesem v hlavní roli. Tato hra navíc nespadá naštěstí do takové té kategorie nesmyslných či časových puzzlů, nemožnosti se vrátit někde pro klíčový předmět a neobsahuje tak různé dead endy, které vám v mnoha adventurách dost často nedají nazbyt a chtě nechtě se několikrát (nebo dokonce mnohokrát) kouknete do návodu. 

A když už jsem v článku apeloval na beznávodové hraní, jak jsem tedy v Sherlockovi vlastně dopadl já? Do posledních herních minut to vypadalo, že tohle bude jedna z těch adventur, kterou hrdě pokořím bez jediného popostrčení nějakou radou nebo návodem. Jenže jsem popravdě jednou jedinkrát za celou hru do návodu kouknul. O to více naštvalo, že to bylo doslova pět minut před koncem, kdy mě dohnala jedna pixel huntingová záležitost. A to jsem si celou hru pochvaloval, jak ten pixel hunting tady není vůbec krutý:-) Takže zkuste vydržet bez hintů aspoň minimálně do toho těsného před finále, jako já, a nenechte se autory hry na konci oblafnout tím, že přehlédnete ve spěchu klíčový předmět, jako se to stalo mně. Utěšuji se aspoň tím, že nešlo o řešení puzzlu, ale jen o jedno přehlédnutí pixelu. Hra navíc ráda svádí z cesty přídavnými interakcemi, které jen doplní informaci, ale povinné nejsou a pak lze snadno přehlédnout nějakou malinkou drobnost, která klíčová je. A teď nakonec slovo poslední: The Lost Files of Sherlock Holmes je fakt pecka!

Hodnocení: 90%

Ringo 

Kompletní mapa Londýna (celou ji takto pohromadě ve hře neuvidíte, je složena ze 4 screenshotů).