Genghis Khan 2: Clan of the Gray Wolf

Platforma: PC / Žánr: Strategy-TBS / Developer: KOEI/ Vydavatel: KOEI / Rok: 1992

Možná víte, že mám zvláštní slabost pro strategické hry od KOEI, které jsou obvykle zasazeny do nějaké historické etapy dějin asijských států, obvykle Číny nebo Japonska. A tady se nabízí vám připomenout hru, která mou fascinaci nad strategiemi od KOEI započala. 

Když KOEI zahájila vývoj svých typických strategií, charakteristických mapou rozdělenou očíslovanými provinciemi, a to hrou Nobunaga´s Ambition z Japonska a následně Romance of the Three Kingdoms z Číny, nezapomněli ani na slavné mongolské výboje Genghis Khana. A já u něj skočím rovnou k druhému dílu, který byl tehdy pro mě naprosto novým a neotřelým pojetím tahových strategií.

Když hru spustíte, máte na výběr z několika scénářů. Buď lokální rozmach mongolské říše. Další variantou je zvolit si boj o celý svět, respektive o celou Euroasii a severní Afriku. Třetí scénář zahrnuje rozmach čínské dynastie Yuan. Já jsem před nějakými 20 lety netroškařil a rovnou rozjel boj o celý svět. Jelikož Mongolové nejsou zrovna pro mě tím, za koho bych chtěl hrát, zvolil jsem si velice trnitou a obtížnou cestu. Můžete si zde totiž vybrat stát (provincii), a jejího panovníka a tím je vám určen geograficky přesný začátek. Za Angličany tedy začínám na malinkém britském ostrově a ovládnutí světa se zdá naprosto nereálné. Z úvodního menu je zajímavou volbou možnost hry až čtyřech hrášů v Hot Seatu u jednoho počítače.

Po výběru panovníka je zahájena hra. Euroasie a severní Afrika je rozparcelovaná na státečky, každý má své číslo. Je to vlastně územní celek, do kterého každý panovník zadá příkazy, co se tam má dít. Čím více těch územních celků máte, tím více území ovládáte svými příkazy. Takže mám-li Anglii, povedlo se mi rychlou invazí obsadit Francii, Německo a Španělsko, mám tak potom  ve svém tahu možnost ve čtyřech případech rozhodnout, co se na daném území bude vyrábět, pěstovat, s čím obchodovat, kolik se tam najme armády a podobně. Samozřejmě čím více území, tím více lidských prostředků a možností sestavit silnější armády.

Genghis Khan 2 je naprosto jedinečný i v rámci celé KOEI produkce svými RPG prvky u jednotlivých panovníků. Každý nejen panovník, ale i generál, má statistiky, které uvádějí, jaké má politické, vůdcovské, válečné schopnosti, charismu a tělesnou sílu. Číslo tělesné síly v podstatě udává, kolik toho za jeden tah panovník či generál dosazený do vlády, stihne. Každá akce, kterou je možno udělat, sebere daný počet bodů. Jak je panovníkova síla, a síla všech jeho generálů, vyčerpána, končí tah.

Nejen hlavní panovník, ale generálové jsou klíčem k úspěchu. Kromě toho, že vedou vaše armády, tak je taky musíte pak různě dle jejich schopností stavět do čela dobytých států. Jejich prostřednictvím pak ty státy ovládáte a nemusíte tak vyčerpávat body panovníkovi. Ten se může pak starat jen o svou domovskou zemi, v které se nachází. 

U Generálů je taky hodně důležitá jejich loajalita. Pokud poklesne, může se vám stát, že se od vašeho království generál odtrhne a stane se svrchovaným vůdcem území, které vám třeba před tím patřilo. Mnohdy se na mapě odehrávají škatulata, že na jedné straně nová území získáváte válkami, zatímco v závětří a bezpečí na druhé straně mapy vyhlašují generálové, samostatnost a odtrhávají se od vaší říše.

Další dokonalostí je systém dynastií. Jak totiž zajistit, aby se od vás generálové neosamostatňovali? Dosadit do každé ovládané země rodinného příslušníka. A tady se dostávám k tomu, čemu se král  a jeho potomci budou věnovat velice často. Rozmnožování. Ano, body síly vám kromě rozdávání politických úkolů bude ubírat činnost - odebrání se s královnou do ložnice. Pokud po čase vzejde z tohoto počínání syn, tak hned jak dospěje, dáte jej do služby a můžete jej dosadit do některého obsazeného státu a máte jistotu, že o něj v daném čase nepřijdete. Pokud máte dceru, provdáte ji nějakému generálovi ať už vašemu, nebo zahraničnímu a tento generál se rovněž stává na 100% oddaný vaší vládě.

Když jsem napsal v daném čase, tak musím zmínit i další aspekt. Jelikož ovládnout svět se nedá za nějakých 20 let, tak hra simuluje stárnutí a umírání. Král, kterého jste si vzali na začátku, ve hře časem zemře stářím, stejně jako všichni generálové. Na jeho místo nastoupí právoplatný následník trůnu, některý ze synů. Pokud dynastie nemá následovníka, hra pro vás končí.

Stejně tak zemřelé generály musíte nahrazovat. Nejhorší je udržet rodovou linii, abyste nemuseli do vlád dosazovat mimo rodové generály, jejichž loajalita je pochybná. Doslova pak rozjíždíte pyramidovým způsobem množení nejen prvotního krále, ale pak vlastních potomků, vnoučat atd. a vytváříte rodový strom. Je třeba si uvědomit, že generál v každém území rozhoduje stejně, jako král na tom vlastním. Proto dosazujete do obsazených území ty z rodu, ty nejsilnější a nejlépe nejmladší. 

A do toho všeho samozřejmě válčíte, najímáte pěchotu, jezdce a dobývací techniku. Hra je zajímavá tím, že pohyb armád je řízen jakýmsi třífázovým přibližovacím systémem. Nejvzdálenější pohled je ten vládní, strategický. Vůdce každého státu dá příkaz, že tolik a tolik jednotek se přesune na sousední území, které ovládá někdo jiný. Jednotky putují třeba několik tahů a když dorazí na území nepřítele, tak se pohled přepne do podrobnější strategické mapy. Místo očíslovaných provincií najednou vidíte detail krajiny s městy, horami, řekami a v té krajině jsou vyobrazeny jednotky vaše a soupeřovy. Tady máte za úkol obsadit hlavní město, případně se střetnout s protiútokem soupeřových armád.

Jakmile dojde ke střetu dvou jednotek, přepne se hra do ještě detailnějšího taktického vyobrazení bitvy, kde již vidíte detailně vzhled jednotek a krajinu okolo, třeba městské hradby. Tady posouváte po čtvercích své jednotky podobně třeba jako v Heroesech a postupně jimi eliminujete soupeře, nebo on vás. Váš úspěch závisí na vlastnostech generála, který jednotku vede, typu jednotky, počtu mužů v jednotce, a také jejich tréning a výživa. Důležité je, jakým množstvím peněz a jídla jednotky na tažení vybavíte. Jakmile by jim peníze a jídlo došly, tak se vám armáda rozuteče.

Pojďme trochu na technické zpracování. Ono je jednoduché, přes to KOEI do svých her vtiskla určitý styl a hezky se na to kouká. Jsou tu stylové portréty panovníků a generálů, grafika mapy i bojiště doslova vtáhne do patřičné středověké atmosféry a celé to působí uměleckým dojmem. Navíc grafika lidí i měst odpovídá etnikům a dané kultuře a architektuře v jednotlivých státech. Stejně tak se liší jednotky, zatímco v evropě se rytíři budou prohánět na koních, indové budou mít slony a číňani budou již disponovat artilerii na střelný prach. Hudební podkres taky stylově závisí na zemi, kterou ovládáte.

Nakonec se mi za Anglii povedlo dobýt celý svět. Z malého ostrůvku jsem rozšířil svou rodovou dynastyi do každičké provincie a nakonec jsem slavil vítězství jako vládce světa. Genghis Khan 2 byl pro mě první KOEI strategií a dodnes ji mám vlastně na prvním místě, protože umožňovala snad nejvíce svobody v jednání a nejvíce možností. Samozřejmě pozdější díly Romance of the Three Kingdoms nebo Nobunaga´s Ambition jsou taky špičkové hry, ale jakoby si každá z Genghis Khana 2 brala něco, ale nikdy ne vše dohromady. 

U KOEI strategií je úžasná ta personifikace každého úkolu. Ke všemu tady musíte přiřadit odpovědnou osobu s určitými vlastnostmi. Mohl bych o možnostech, co tady vše jde a nejde rozepsat další článek, a tak to raději ukončím tím, že tato hra je stále jedinečná i na dnešní dobu, asi bych nenašel k této hře ekvivalent, který by ji z těch moderních her dokázal nahradit. Ačkoliv třeba z bitevního hlediska považuji za mnohem lepší Romance of the Three Kingdoms 11, tak pořád marně v jiných tahových strategiích hledám ten dynastický systém a pořizování potomků, jako je v Genghis Khanovi 2. V realtime strategiích bychom dneska něco podobného našli asi v Crusader Kings od Paradoxu.

Hodnocení: 95%

Ringo

Hra vyšla na spoustě platforem. Hrál jsem PC verzi. Zkoušel jsem i SNES verzi, ale ta PC verze je o něco hezčí zejména v bitevní části a hraje se intuitivněji.
SNES vereze: