Full Throttle

Platforma: PC / Žánr: Adventure / Developer: Lucas Arts / Vydavatel: Lucas Arts / Rok: 1995 (remaster 2017 od Double Fine Productions)

Teď se připravte, protože to bude jízda. A překvapivě jízda plná nadšení. Překvapivě proto, že 1. nemusím motorky, 2. měl jsem k této hře x předsudků díky rozporuplným názorům, kdy mnozí dokonce označili hru za propadák, 3. mám obecně nedůvěru k čemukoliv, u čeho se jen náznakem zmíní, že jde o intreraktivní film (byť animovaný), navíc prý s akčními sekvencemi. Tohle vše jsem se dozvídal o hře ve své době tak intenzivně, že jsem hru absolutně vyškrtnul ze svého zájmu a ze svých plánů, co bych si chtěl zahrát.

Chybami se člověk učí. Zatímco u některých her jsem si pozdějším dohráním potvrdil, že jejich vytěsnění nebylo až tak chybou a nebylo moc o co stát (abych zůstal u Lucase, zmíním Maniac Mansion 1 a Zak McKracken), u jiných jsem s naprostým překvapením zjistil, že jsem se tehdy ochudil o jedny z nejlepších adventurních záležitostí (Loom, Day of the Tentacle), popřípadě fakt zábavnou srandu (Sam &Max) a musím to tak dohánět teď. A jak si v takové situaci stojí Full Throttle?

Full Throttle je oproti výše zmíněným výjimkou v tom, že jsem jej ve své době ani nezkoušel hrát, prostě jsem si jej ani nespustil. Cože? Motorky? Ne, to mě nebere. Celé to beztak bude o motorkářských gangsterech a jejich manýrech. Motivace nula. A tak byl nyní pro mě Full Throttle absolutní premiérou a teprve nyní jsem měl tu čest poznat, jaká ta hra doopravdy je i mimo recenze.

A jelikož jsem měl tu možnost sáhnout již po velmi povedené remasterované verzi z roku 2017, tak dám tentokráte v článku přednost i aktuálnějším screenshotům z remaku, a obrázky z originál verze, do které jsem se během hraní vždy automaticky přepínal (což remaster umožňuje), dám až nakonec. Stejně jako u Day of the Tentacle je to správný remaster, jak má být. Takže je to graficky 1:1 jen s vyostřením obrazu, bez kontraproduktivní nové lidové tvořivosti, a tak jsem neměl tady jinak obvyklý pocit nutnosti ctít původní VGA originál, v kterém bych to povinně musel hrát. Je to jako když jsem si v dávných časech mezi EGA a VGA verzi Monkey Islandu 1 vybral tu VGA.

Na Full Throttle mě zaujalo hned intro. Ne, že by hra měla nějak zvlášť převratně originální story, ale... Věkem odcházející majitel společnosti, která vyrábí motorky, Malcom Corley, postupně zjišťuje, že jeho "věrný" asistent, více prezident Adrian Ripburger, je ve skutečnosti podlý had, který se snaží společnost převzít. A tak se starý Malcom pokusí udělat pár posledních krůčků, které by uchvatitele mohly vyrušit z jeho nekalých plánů.

Co s tím má co dočinění hlavní hrdina Ben, člen motorkářského gangu Polecats? Právě jeho motorkářský gang se snaží Ripburger najmout jako své komando, které by mu pomohlo v případě nějakých komplikací při přebírání společnosti. Jejich vůdce Ben však nabídku luxusně placené práce pro Ripburgera odmítne, nechce se vázat. Naopak Malcom ucítí v Benově gangu šanci a nenápadně se snaží Bena informovat o tom, jak se věci mají. Ve hře je tady navíc ukradená závěť a snad i utajený potomek levoboček. A Benovým odmítnutím Ripburgera začíná něco, co bych nazval dynamickou strhující zábavou od samého začátku až do konce, prokládanou animovanými sekvencemi poutavě doplňujícími příběh.

Najednou mi nevadil důraz na motorky, protože celá ta atmosféra kolem gangu ve furturistických USA s nádechy sci-fi, kde se skalisky a pouštěmi protloukám napínavým dějem, si mě okamžitě získala. Předsudky převzaté z kritických ohlasů byly ty tam, protože jde herně stále o typickou adventuru, v které sbíráte a používáte věci naprosto klasicky, jako v předchozích Lucasovských adventurách. A ani to není čistě interaktivní animovaný film, je to regulérní adventura obohacena animovanými sekvencemi, které se později staly v tomto žánru naprostým standardem. Opravdu to nedělá ze hry jen jednoduchý interaktivní filmeček (což je u hry v podstatě sprosté slovo), ale jen kdysi obvyklé textové nebo obrázkově statické vysvětlovačky nahradila i pěkná animovaná podívaná.

Full Throttle je tímto v podstatě převratnou nadčasovou hrou, která žánr adventur posunula o kousek dále směrem k výpravnosti. Samozřejmě musím uznat několik výtek, které měli někteří pravověrní adventuristi a měl bych je mít asi vlastně i já. Jenže to nevidím prostě u této hry tak katastrofálně. Full Throttle je totiž docela jednoduchý, nenabízí žádnou krkolomnou kombinatoriku a i přes pár drobných zákysů se dá dohrát za dvě odpoledne. Tímto byla označena hra za krátkou, což je zase ale fakticky nepravda, protože čistý herní čas bez zákysu je 3 hodiny, čímž je hra o půl hodiny delší, než údajně několikrát rozsáhlejší Monkey Island 2. Ten má totiž čistý čas ve skutečnosti o půl hodiny kratší. Tolik k proklamované krátkosti hry. Full Throttle je délkou vlastně naprosto standardní. Jen vás netrápí desetihodinovými zákysy, v kterých pak vlastně fakticky hru nehrajete.

Co se týče té jednoduchosti, hře to vytýkat můžeme, ale já si říkám, proč vlastně? Hra mi přinesla souvislou neuvadající zábavu, byla to taková road game pádící pořád kupředu a nestihl jsem se ani na chvíli nudit. A to vlastně i díky tomu, že mě hra nepostavila před zákys typu - týden nemůžu přijít na to, co s tím, a tak chodím ten týden v kruhu po třech stejných obrazovkách a klikám tam na všechno. To tady není a neříkám, že by to bylo dobře, kdyby takhle fungovaly všechny adventurní hry, ale nepovažuji za špatné, že tak funguje Full Throttle. Pořád v tom v zásadě ještě nevidím tu neblahou předzvěst a vzor toho, že se do budoucna budou hry zjednodušovat a Full Throttle by toho mohl být průkopníkem.

Hra si však snad u všech získala renomé díky technickému zpracování. Sice se říká, že grafika není všechno, ale tady to technické zpracování fakt baví. Grafika je jednoduše nádherná (a to i v původní VGA verzi) a atmosféra z dech beroucích scenérií sálá na každém kroku. Full Throttle navíc, podobně jako Sam & Max, již nevyužívá k ovládání psané příkazy, ale k dispozici je menu přímo na místě akce na obrazovce, na které najedete myší. Tam si zapnete ikonky - podívat se, vzít/použít, mluvit a zajímavostí je možnost kopat do věcí. Skvělé technické zpracování vedle grafiky a pohodlnému ovládání podtrhuje vynikající dabing (účinkuje zde i Mark Hamill) a hlavně soundtrack sestavený ze spousty stylových skladeb zapadajících jednak do motorkářského prostředí, ale taky do futuristického rázu, v kterém se hra odehrává.

Vaše adventurní snažení je tu a tam prokládáno již zmíněnými, a opravdu i na tehdejší dobu úchvatnými videosekvencemi, které dokreslují celkové dění a dávají mu pořádné grády. Přitom to nijak neubírá nic na té herní stránce samotné. Prostě si tak kombinujete s předměty, používáte je na místech potřebných, potkáváte se s dalšími lidmi, s kterými můžete pokecat, vytahat z nich informace, případně jim pomoci něco najít a sem tam nějaký moment obohatí animované video. Pochopitelně na dnešní dobu už samozřejmost, tehdy to však opravdu vzbudilo v hráčích dojem, že jim Lucas předhodil kromě hry i animovaný film, jehož děje se mohli zúčastnit.

Co v adveturistovi vyvolá vlnu obav jsou pověsti o zdejších akčních pasážích. Je tady série motorkářských soubojů, jejichž jedinou komplikací však může být jen to, že nepřicházíte na to, co je jejich cílem. Řešení ovšem není akčně umlátit soupeře jedoucího na motorce vedle vás, a přijít na nějaký akční fígl, jak to uklikat. Řešení je ryze adventurní. Musíte prostě přijít na tu správnou zbraň, kterou soupeře majznout, a je to pak otázka jednoho kliknutí. Trochu mi to připomíná slovní souboje v Monkey Islandu 1, v kterém šlo o výběr té správné věty. Když jste vybrali špatnou, prohráli jste. Stejně tak je to u zdejšího motorkářského souboje. Princip je stejný, jen to není o slovech, ale o tom, jestli na daného soupeře vytáhnete správně řetěz, fošnu nebo třeba motorovou pilu.

Druhá akční pasáž je pravda kapku horší. Nacházíte se v jakési demolition derby, která se zdá, že nemá řešení, protože auto, které máte sejmout, je bráněno jiným autem, které je vždy rychlejší než vy. Klíčem je opět adventurně přijít na jeden fígl a není to o akci. Takže se o ni ani nesnažte, to rychlejší auto žádnými pokusy o nárazy do něj nepřekonáte. Jde se na to jinak. Takže děsivé zkazky o strašně akčních sekvencích ve Full Throtttle byla bouře ve sklenici vody.

Asi bude překvapení, že já, který pořád volá po složitostech, opěvuje staré hry pro jejich větší kombinační náročnost, se stanu arbitrem něčeho, co mnozí již označili za prototyp adventury pro nové generace i s možnými negativy s tím spojenými. Je totiž pravda, že Full Throttle je opravdu velmi nadčasová a vyjít dnes jako novinka a ne jako klasika, kterou někdo zremasteruje, bude to aktuální pecka pro všechny. Faktem taky je, že hra netrápí hráče kombinacemi až tak moc, jako předešlé klasické point and click adventury a je v tomto přímočařejší. Snadno si s ní poradíte bez nápovědy. Díky tomu však docílila potřebného efektu.

A tím efektem je neustále kupředu jedoucí děj, jak se pro motorkářskou jízdu sluší a patří. Motorkářský gang, to není sešlost nad vědou rozjímající univerzitní smetánky. V tom je prostě jistá jednoduchost, kterou přináší i hra samotná a podle mě v tom pozitivním slova smyslu. Navíc opět chválím, že od té doby, kdy Lucas (počínaje Loomem) zcela opustil myšlenku nenávratně pokažených situací, se toho drží stále i zde. Hru nejde nenávratně pokazit. Jde tady sice zemřít, ale když už k tomu dojde, vrátí vás hra zpět těsně před moment smrti a dá vám šanci danou situaci vyřešit správně. Když jsem Full Throttle během asi tří dnů nočního hraní dohrál, zůstal ve mně naprosto čistě pozitivní dojem a vlastně jsem si říkal, co bych jako měl tomuto dílu vytknout?

Bylo to přesně takové, jaké mělo být. A vůbec nešlo o to hrát si na nejkomplikovanější prototyp adventury, která zbourá vše, co dosud na adventurním poli vyšlo a jeden komplikovaný rébus bude střídat druhý. Jde především o zábavu podpořenou strhujícím příběhem, vyšperkovanou grafikou a stylovým soundtrackem. A Lucas Arts se i přes rozporuplné názory hráčů na tuto hru povedlo udělat opravdu kultovní dílo platné dodnes. No a kult, ten není pro každého a platí tady - buď hru zbožňujete nebo nenávidíte. Já jsem nakonec rád, že patřím do té prvně zmíněné kategorie a dávám krásné hodnocení ne za adventuru století, ale za vynikající zábavnou hru.

Hodnocení: 90%

Ringo

Následující galerie je z původní VGA verze. Musím říci, že jsem dlouho bojoval s tím, kterou verzi budu primárně hrát a do které nakukovat, protože původní VGA verze má také něco do sebe. Nakonec ale zvítězilo primární hraní remasteru podobně jako u Day of the Tentacle, protože jsem ocenil vetší propracovanost hlav a obličejů postav, i větší detail vzdálenějších objektů. Každopádně stále jsem obdivovatel pixel artu, tak hurá na ty obrázky ve VGA níže a absolutně se nebojím říci, že jde graficky o nejhezčí VGA Lucasovku vůbec: