Loom

 Platforma: PC / Žánr: Adventure / Developer: Lucasfilm games / Vydavatel: Lucasfilm games / Rok: 1990 (VGA CD-ROM version 1992)

A nyní si řekneme, nebo spíše připomeneme, proč je Lucasfilm Games, potažmo LucasArts, naprosto špičkovým producentem adventur. Hry jsou v podstatě umění. Potřebujete grafika, někoho muzikálního a také dobrého scénáristu. A taky samozřejmě designéra, který to vše dá dohromady, aby to fungovalo a umožnil hráči ve vizuální a zvukové žni, a taky brilantním scénáři, vykonávat spoustu zábavných činnosti, které bude ve hře provádět.


Umění může být kvalitní, průměrné nebo nekvalitní. A pak tady máme produkty v naprosté špičce, které dokáží něco více. Nabídnou přesah, u kterého člověk nezaváhá ani na vteřinu a ví, že tohle je umění naprosto vrcholné. A přesně tohle je hra Loom. Patří k takovým těm, které si v žánru zařadíte, postavíte na piedestal a zároveň víte, že se obsahově posouvají někam jinam a stojí v jakési alternativní realitě, vymykající se jakýmkoliv srovnáním s konkurencí.


Loom je na první pohled klasická adventura která běží ve Scumm enginu. Ale hned od počátku víte, že je zde vše kapku jinak. Ve hře seberete jeden jediný předmět. Magickou hůl, na níž je notová osnova a hrajete na ní melodie vždy o nějakých čtyřech tónech. A jimi ovládáte veškerou činnost ve hře. Ve většině obrazovek se nachází několik aktivních objektů, z kterých lze získat melodii, naučit se ji a po té ji zahrát. Každý takový předmět napoví, co bude daná melodie způsobovat.


Uvedu příklad. Uvidíte kapající láhev. Poslechnete si melodii. Po té se její tóny pokusíte vyťukat na holi. Pokud odposlech a následné zahrání provedete správně, máte vyhráno, umíte teď vlastně nějakou činnost. A jakou? Ano, vyprázdnit. Co vyprázdnit? Cokoliv, kde je tekutina. Ale pozor, víte, jak zahrát vyprázdnit. Napadne vás však, jak zahrát příkaz naplnit? Nepochybně napadne. 


A tak je to ve hře se vším. Naplnit, vyprázdnit. Otevřít, zavřít. Nabarvit, odbavit. Proměnit dřevo ve zlato, nebo naopak zlato ve dřevo? Některé melodie, které najdete, mají příliš vysoké tóny, které nebudete umět ještě zahrát. Postupem hrou vám přibývá zkušenost a díky tomu se tak časem učíte i tóny na vyšší stupnici. Takže si konečně zahrajete i melodie, které jste už znali, ale neuměli zahrát. Dobrý nápad je tak znamenat si vše, co jste kde zaslechli. V manuálu je k tomu takový pěkný notýsek určený právě na tyto záznamy tónů.


Hra nabízí 3 obtížnosti. Practice, Standard a Expert. Za každou cenu volte expert, takto si totiž hru užijete nejvíce. Jde o to každou získanou melodii odposlechnout a potom ji dokázat na holi zahrát. Při střední obtížnosti  na holi vidíte notovou osnovu a vypisují se na ní zahrané noty. Na obtížnost practice se vám vypisují i písmena zahrané melodie, což je pak naprosto snadná záležitost a je škoda si sebrat tu radost z toho, že něco umíte zahrát fakt sami. Je to trochu test hudebního sluchu.


Adventuření tedy spočívá v tom, abyste dokázali odhalit, kde se skrývá melodie, poslechnout si ji, zapsat si noty dle vašich muzikálních schopností a pak ji na správném místě použít a spustit událost, která vás posune dále. Dle mého názoru je to naprosto ojedinělé, neotřelé a originalní. V roce 1990 prostě jedinečná záležitost, ale popravdě mi to přijde nadčasové i na dnešní dobu. Vyjít to aktuálně dnes, tak budou všichni mrkat, jak někdo mohl vymyslet něco takto geniálního.


Hru uvede speciální audio příloha trvající půl hodiny. Tehdy vyšla v krabici s hrou na kazetě. Vypráví o věku speciálních cechů, který se odehrává v jakési vzdálené alternativní budoucnosti v roce 8021. Je to zvláštní bizarní svět rozdělen mezi sféry, v nichž jednotlivě vládne cech tkalců, sklářů, pastýřů a kovářů. Každý jedinec v cechu vykonává svou práci. Proč, to ví jen bůh. Prostě dělají, co mají. Co je tady bůh není jasné. Máme tady podivného bishopa vyznávajícího kdo ví co. Ale také je tady nicota a v ní chaos, skrývající se v jiné dimenzi, toužící proniknout do světa cechů.


Bobbin je členem tkalců a je posledním dítětem. Tkalci se totiž uzavřeli na ostrově Loom a ze strachu před okolím všechny návštěvníky - cizince odměnili kletbou a proměnou v racka. Bohužel ženy tkalců po několika generacích přišly o schopnost rodit další děti. Bobbin je však považován za něco nepatřičného, protože se narodil jako poslední už v době, kdy tkalci děti v podstatě mít nemohli. Matka navíc bohužel po porodu zemřela a o Bobbina se starala vědma. Vyvrhel však neměl mít znalosti tkalcovských mágů. Jenže vědma tohle nařízení porušila a částečně Bobbina naučila magii hudby.


Vědma byla za tento prohřešek vedením tkalcovského cechu prokleta do slepice. Z říše mrtvých však zasáhla pravá matka Bobbina a za trest všechny tkalce, kromě něj, proměnila v labutě, které odlétly kdo ví kam. A tady tak trochu začíná pohádka připomínající sedmero krkavců. Je jasné, že nastalá situace znamená konec tkalcovského cechu, ale také narušení rovnováhy. Chaos se snaží dostat ze své sféry do světa ovládaného cechy, čemuž napomáhá zlý.....a to už prozrazovat nebudu. To už hráči, kteří tak dodnes neučinili, musejí Bobbina provést všemi nástrahami, najít labutě a zachránit svět před chaosem.


Takže jak vidíte, kromě skvělého nápadu se skládáním melodií tady máme opravdu sofistikovaný příběh. Je pravda, že v mnohém autoři čerpali například i z řecké mytologie. Veškeré reálie prapodivného světa Looma působí opravdu impresivně a zároveň z něj číší až magicky temná krása. Je to prostě podivuhodný svět, působící na jednu stranu opuštěně, beznadějně, ale se světélkem na konci tunelu.


Osamění a beznaděj, která by vás tady třeba mohla kapku deprimovat, však kompenzuje všudypřítomné vizuální umění. Loom patří totiž podle mě k nejkrásnějším hrám vůbec a platí to dodnes. Jsou specifická díla, které tak prostě cítím. Podobně bych takto zmínil třeba Cadaver. Ale tady je to jiný styl. Vypadá to jako standardní point and click 2D adventura své doby, jenže prokreslenost lokací je tak dech beroucí, že se Loom stal ve své době jasně naprostou ikonou v oblasti grafiky.


Hra vyšla původně v EGA v 16 barvách. Později vyšel remake ve VGA na CD-ROM, a navíc plně namluvený. Vypadal taky krásně, ale EGA verzi v podstatě nepřekonal. EGA grafika totiž oplývala atmosférou, jakou pro hru zamýšleli původní tvůrci a grafici. Oproti VGA je ta atmosféra EGA verze jakási mocnější, více působivá. 


VGA v mnohém sice představila detailnější prokreslenost a více barev, ale jakoby to malinko tu duši původního Looma vzalo a šlo tak trochu o adaptaci. Sám hlavní designér hry, Brian Moriarty, doporučoval po vydání hry na GoGu - "ano, kupte si originál, ale stáhněte si a zahrajte original Loom v EGA grafice pro autentický zážitek, jak byl autory zamýšlen". Screen z jeho tweetu dám pro zajímavost na konec článku. Je to prostě o tom, že obraz coby umělecké dílo nelze jen tak překreslovat. Udělat to můžete, ale už to nebude ono. 


Více ke grafice řeknou obrázky okolo (screeny z VGA verze najdete až na konci za EGA sekcí). Zmínit je nutno něco i o hudební stránce. Mnohé melodie jsou totiž převodem částí Labutího jezera od Petra Iljiče Čajkovského do MIDI. To jen dodává takovou tečku za realitou, že Loom je soubor uměleckých složek, pasujících hru jasně do TOP děl nejen mezi adventurním žánrem, ale mezi počítačovými hrami vůbec.


Hře bych klidně vysekl jasnou stovku. Zábava je prostě na 100%, vizuál také, grafika je prostě k sežrání. Hudba je taky skvělá, i když ozvučeno je jen pár scenérií. Logicky. Mnohé lokace jen tiše čekají, až zahrajete na své magické holi nějakou melodii vy. Samotné hraní budí napětí, jaká melodie kde co udělá, zda zafunguje to co byste v dané situaci očekávali. 


Hrdě se mohu přihlásit k tomu, že na obtížnost expert jsem jen z odposlechu melodií dohrál hru zcela bez návodu, i když úplně lehké to teda nebylo. Ale ta radost z toho, jak mazané rébusy přede mě autoři postavili a já se s nimi dříve, či po několika zákysech později, popral, a jen kroutil úžasem hlavou, jak to bylo sakra promyšlené a důmyslné....a pozor, konečně adventura, kterou nejde nenávratně pokazit, aniž byste se to dozvěděli. Tedy žádné dead endy. Vždy existuje řešení, vždy se jde vrátit tam, kde jste něco opomněli.


Jedinými chybičkami na kráse celého díla jsou vlastně dvě věci. Ačkoliv hra v čistém čase zabere standardní hodinku a půl, jako většina tehdejších adventur, čekal bych možná častější hraní na hůl a zhuštěnější frekvenci puzzlů. Mnohé lokace jsou jen průchozí a na krásu, a v konečném důsledku jako bych měl pocit, že bych chtěl ještě hrát, ale hra už končí. Navíc otevřeným koncem, který si doslova říkal o pokračování, které nikdy nepřišlo. Závěr hry po nedlouhé hře tak trochu působí jako useknutý a jakoby nedokončeně, popřípadě očekáváte jasné - To be Continued, End of Episode one nebo tak něco.


Ale to je jediná malinkatá čmouha na dokonalosti celého díla, které jasně Lucase pasuje na tvůrce dokonalé a originální adventury, která se jednu pro vždy stane legendou. Tady teprve začíná óda na radost v tvorbě Lucasfilm games, tady začíná určitá vítězná jízda několika následných her v řadě, kterými se vývojáři Lucase zapsali nesmazatelně do srdcí hráčů jako špička mimo jiné i na poli adventur. Loom je prostě modla.

Hodnocení: 95%

Ringo

Vyjádření vývojáře Moriartyho. Dokonce dal odkaz na stažení EGA verze. Později se ten odkaz stal nefunkčním, asi někdo po letech smazal zdroj.






















Galerie VGA verze hry:




































Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak definovat žánr Dungeon - názorová výměna Richmond, Elemir, Anorak(jvempire), StriderCZ a Ringo

Ishar: Legend of the Fortress

Heroes of Might and Magic 2: The Succession Wars