Maniac Mansion

Platforma: PC / Žánr: Adventure / Developer: Lucasfilm games / Vydavatel: Lucasfilm games / Rok: 1987 (Enchanced version 1989)

Maniac Mansion byla první adventura firmy Lucasfilm Games (později LucasArts), která využívá jejich legendární engine SCUMM, charakteristický příkazovým menu, z kterého si vybíráte slůvka Open, Close, Pick Up, Use, Push, Pull, Give a pod. Byl to trochu převrat oproti konkurenční Sierra-on-line, která v té době používala stále příkazový řádek a vše jste museli ručně vypisovat. Je to sice taky prvek hratelnosti, který já osobně mám moc rád, ale z technického hlediska prostě v tom roce 1987 opravdu vypadalo pokročileji, když jste myší klikli na to, co chcete dělat a pak na předmět, kterého se má úkon týkat.

Graficky byla první verze na PC standardně v EGA grafice, která byla již na svou dobu docela detailní. Zda však překonávala soudobé Sierrácké adventury po této stránce, jako byl například Police Quest 1, to už je docela diskutabilní. Obzvláště, když se Maniac Mansion odehrává v jednom baráku, který lze sice propracovat precizně s plnohodnotnou atmosférou, viz Sierrácká Laura Bow, ale také to může dopadnout značně fádně a suše, což je kapku případ Maniac Mansion. Na standardní kuchyni s linkou a lednicí, obývákem s pohovkou nebo pracovnou s knihovnou, jsem tady nenašel nic, co by nějak vyvolalo mráz v zádech.

Maniac Mansion jsem ale dohrál v enchanced verzi z roku 1989, která je detailnější, prokreslenější a ve více barvách. Ta značně původní variantu z roku 1987 převyšuje v detailech jednotlivých lokací a musím říci, že u této hry se tím nijak nepošlapal duch původního díla. Spíše naopak, je to mnohem pohlednější, ostatně posuďte sami z okolních obrázků. Pár screenů z původní verzi jsem pro porovnání dal úplně nakonec za článkem.

Když už jsem nastínil, že se v této hře budete pohybovat v interiéru domu, bylo by fajn konečně nastínit téma a o co se tady vlastně jedná. V postarším domě žije Edisonova rodina. Vědec Fred, jeho žena Edna a syn Ed. Nedaleko domu spadl před dvaceti lety meteorit, jehož působení tyto lidí postupně změnil na šílence. Vědec Fred, nabádán záhadnými vlnami z meteoritu, se chce věnovat experimentům s lidskými mozky a unese Sandy Pantz coby pokusnou oběť. Dave Miller a jeho další dva kamarádi se pokusí do domu vniknout, přelstít jeho tři obyvatele a vysvobodit svou kamarádku Sandy.

Příběh vypadá docela zajímavě a propracovaně. Bohužel tohle se dozvíte v intru a dalšími příběhovými záležitostmi už vás hra moc neobohacuje. Jen občasnými vstupy do vašeho počínání, kdy na chvíli uvidíte, jak si počínají vaši protivníci z rodu Edisonů. Přitom by to mohl být fajn mrazivý thriller či horor, ale autoři si vybrali cestu parodického teen dobrodružství a celé to působí spíše jako hra dospívajících dětí. Před vámi je dům plný předmětů, nástrah a záludností, které bude třeba řešit. S třemi přáteli postupně získáváte prostředky k tomu, abyste osvobodili Sandy, ale také celou Edisonovu rodinu, která je v moci úlomku meteoritu, který si kdysi Fred přinesl domů.

Co je opravdu originální a asi skoro až převratné, tak kombinování postav tak, abyste docílili požadovaných výsledků jejich vzájemnou kooperací. Do tříčlenné party si navíc vybíráte z šesti nabídnutých charakterů a dle toho se taky mění řešení hry. To je aplikováno na dovednosti - spisovatel, fyzik, fotograf, hudebník.

Důsledky na řešení hry jsou pak citelné. Zajímavé na tom je, že ne vše je pro dokončení hry povinné a hra nabízí řešení spousty věcí spíše jako bonus. Za hudebníka si můžete na místním klavíru složit a nahrát na kazetu skladbu, za fotografa v místním fotolabu vyvoláte film s fotkami, spisovatel může napsat návrh na povídku a pod. Splníte tak vlastně side quest, kdy vypracujete projekt dle zaměření postavy a pošlete jej do soutěže, kterou můžete vyhrát.

Spousta skvělých nápadů, technicky skvěle zvládnutý engine a kombinatorika s třemi postavami není bohužel z mého pohledu úplně promítnuta do hratelnosti. Hra jakoby nebudí žádné napětí. Když pominu, že celé dění je směrováno do parodična, komedie, a celou dobu jsem měl pocit, že než aby mě hra příběhem směrovala k nějakým cíleným řešením, tak tady naopak musím přijít na co nejvíce ztřeštěných kravin, které kolikrát ani nedávaly logiku. A taky vůbec neudávaly směr, k čemu všemu je dobré to, či ono, zrovna dělat. Mám prostě rád vážnější příběhy, které mě do děje nějak vtáhnou a cítím se být toho součástí a řešení vyplynulo z celkového dění.

Maniac Mansion je vlastně spíše, než dobrodružstvím, takovou logickou hříčkou, na níž je nabaleno nějaké to téma a humor. Kombinace s věcmi a třemi postavami se stane zhruba od poloviny hry až příliš překombinovanou, že po prvních samostatně splněných zapeklitostí jsem nakonec musel kapitulovat a sáhnout po návodu. Co s kým v kterých momentech použít, a k čemu to má vlastně vést, to je někdy zásadní otázka v této hře a těžko se hledají na ní odpovědi a tím pádem i řešení. Navíc když hra někdy využívá časového nátlaku. Občas vás některý z Edisonovy rodiny v baráku načapá a pak vám jednu z postav vsadí do vězení. Jiné činy vedou například k explozi domu. Někdy není jasné, proč byste měli v baráku na chvíli vypnout elektřinu, čeho tím vlastně docílíte a takových blbinek je tady spousta.

Být to jediná hra na světě, nebo být zpět v té době v roce 1987, kdy se adventury, které by už byly opravdu na úrovni, daly počítat do deseti, a navíc byste si ne každou koupili, tak by se Maniac Mansion dal považovat za zapeklitou hříčku, s kterou se s radostí bude člověk patlat třeba rok. Z hlediska trochu pozdější konkurence, kdy měly adventury už pořádný příběh, rébusy zakládající se na logice a hratelnost vyšperkovanou k dokonalosti, pak vychází Maniac Mansion spíše jako otrava, na kterou je naroubován přihlouplý děj.

Maniac Mansion se mi opravdu nehodnotí lehko. Ale za ten nápad si pár procent nad průměr přeci jen zaslouží. Propadák to rozhodně není. Popravdě jsem se k němu však naplno dostal, a dohrál jej, až teď. A dost spíše z povinnosti, protože mě před tím ve své době nezaujal natolik, abych se jej pokoušel dohrát. V podstatě se tohle týká všech těch parodicky ztřeštěných Lucasovek. Ne nadarmo jsem prostě jednoznačně Sierrovkář a fascinaci Lucasem chápu jen u pár jejich jednotlivých adventurních titulů, jako jsou teda fakt božárny Indy 4, Loom, nebo Monkey Island. Počtem hvězdných titulů se ale podle mě Lucas ani náhodou nepřibližuje Sierra-on-Line, u které bych těch jednoznačných pecek vyjmenoval snad 3x více, ale to je na jiné téma. Lucasfilm (Lucas Arts) je tak jako tak fenomén a budu se mu v pár dalších článcích věnovat.

Hodnocení: 60%

Ringo