Warlords 2 Deluxe

Platforma: PC / Žánr: Strategy-TBS / Developer: Strategic Studies Group / Vydavatel: Strategic Studies Group / Rok: 1993/1995

Jestli někde platí, že v jednoduchosti je krása, tak je to přesně u tahové strategie Warlords 2. První díl této hry byl v podstatě průkopníkem všech takových těch pozdějších tahových fantasy strategií založených na fantasy válkách podpořených hrdiny, kteří sbírali po mapě předměty, v bitvách získávali zkušenosti a stávali se tím lepšími. Jmenovitě jde o Master of Magic, Heroses of Might&Magic, Age of Wonders, Disciples a další. Nebudu se hlouběji pouštět do polemiky, zda byl první Kings Bounty (coby předchůdce Heroesů) nebo Warlords, obě hry vyšly v roce 1990, nebo jestli tady s tím konceptem už nebyly nějaké japonské strategie v nějakém tom prvním Fire Emblemu na Nintendu.

Zůstaňme u PC a Warlords a to rovnou u druhého dílu, první díl recenzovat nebudu, protože pro něj platí totéž, co napíši zde u druhého, jen ten první měl horší grafiku a jen jednou mapu. Princip hry je naprosto jednoduchý a srozumitelný na první pohled. Na mapě jsou louky, lesy, hory, řeky, moře. Na ostrovech, poloostrovech či kontinentech, jsou kromě toho rozmístěny pevně daná města. Z faktického hlediska jsou to výrobní pointy, které je třeba co nejrychleji obsadit a následně bránit a chrlit z nich jednotky. Čím více máte měst, o to více máte peněz a míst, kde se vám v daném tahu vygeneruje více jednotek. Hru bych definoval asi jako sofistikovanější obdobou deskové hry Risk!

Původní Warlords 2 z roku 1993 byl v podstatě výrazným grafickým upgrade jedničky, jinak takřka vše probíhalo v nezměněné podobě jako v prvním díle. Jen kromě jedné základní země, tady Etherie ( ve jedničce to byla Illurie), přibylo nějakých 5 map navíc.

Deluxe verze Warlords 2 z roku 1995 byla ještě mohutnějším grafickým upgrade původní verze a navíc přibylo několik desítek scénářů z různých dalších fantasy světů, ale taky třeba sci-fi scénář dobývání cizí planety, nebo historické scénáře jako napoleonské války, I. světová válka, pád Říma a další. Lze také hrát původní Warlords I mapu Illurie. Jak vidíte, stejně jako na Risk! lze na Warlords prakticky naroubovat jakékoliv téma, jelikož jejich princip je velmi univerzální.

Na začátku hry tedy vyberete scenario, dále volíte obtížnost, lze upravovat různé aspekty obtížnosti, zda chcete mít třeba zapnutou diplomacii, questy, hidden map, skrytí nebo odkrytí nepřátelských svazů jednotek. Určujete také obtížnost každého soupeře zvlášť. Můžete navolit kombinaci lehčích a těžších, což má význam hlavně proto, že ne všichni mají stejně dobrou startovní pozici na mapě. Nakonec můžete určit, kolik soupeřů bude hrát člověk a tak si dát bitvu v hot seatu s kamarády u jednoho počítače.

Když jsem na počátku načal ty principy hry, tak je nyní nutno dodat, že nejde jen o primitivní dobývání bodů na mapě typu - obsaď vlajku. Výrazným zpestřením je RPG prvek s hrdiny. Na začátku máte jednoho hrdinu. Postupně se k vám mohou přidat další. Hrdina může sbírat artefakty ukryté v tajemných kobkách umístěných různě na mapě. Jde dokonce přijímat a plnit  questy.

Předměty zlepšují hrdinovi různé atributy, zajímavé je, že když padne váš nebo soupeřův hrdina, předměty zůstanou ležet na zemi a může si pro ně dojít jiný hrdina. Logicky je vytrénovaný hrdina se spoustou podpůrných artefaktů  nejsilnější jednotkou a vůdcem vaší nejsilnější armády a jeho vlastnosti zúročíte v těch nejtěžších bitvách.

Dalším aspektem, které dělají hru komplexnější, je rozmanitost jednotek. Každý z národů či frakce má jednak různé jednotky na výrobu. Některé frakce mají klasické rytíře, jiné mají nemrtvé, další mají jednotky z exotické zvěře - slony a podobně. Dále se jednotky liší schopnostmi. Některé umí létat, jiné jsou jezdecké a mají rychlejší pohyb, jiné jsou zase pomalé, ale svou silou lepší na obranu. Každá jednotka má 4 základní atributy. Výrobní dobu, sílu, rychlost a údržbu. Některé mohou mít nějakou speciální schopnost k dobu. Třeba větší sílu ve větším svazu jednotek, nebo větší sílu v horách a podobně.

Jak už napovídá slovo údržba v předchozím odstavci, je zde i nějaká ekonomika. Velmi zjednodušená, ale účelná. Každé město generuje určitý počet peněz za kolo. Naopak každá jednotka z tohoto příjmu něco ukousává. Jakmile máte plnou kasu, můžete dotovat nadvýrobu. Jakmile peníze dojdou, výroba se vám ve městech zastaví. Pak je třeba začít aktivněji válčit, aby došlo ke ztrátám (prakticky reálný princip ekonomických zákonitostí, jak je známe z našeho světa :-)

Ve městech nic nestavíte, jako je tomu například u Master of Magic. Hra si tím ponechává příjemnou jednoduchost, svižnost. Nicméně každé město má na výrobu od základu jiné portfolio jednotek, ale naštěstí to jde ovlivnit.  Za tučný poplatek ze státní kasy můžete výrobu ve městě změnit na lepší typy jednotek dané vaší frakcí. Třeba místo slabých swordsmanů můžete začít vyrábět létající griffiny, jednorožce a nebo slony.

Jak vlastně probíhají ty bitvy, které jsou kolikrát doslova smrští, přetahovanou a plné situací, kdy dva se poperou a třetí se směje? Bitvy jsou dílem toho, jaký silný svaz jednotek sestavíte a částečně dílem náhody, jakoby počítač házel k daným atributům kostkou. Objeví se obrazovka s řadou vašich jednotek a řadou soupeřových a ty se postupně vykrátí. Komu něco zbude, vyhrál. Jeto svižné, odsýpá to. Logicky nemůže být bitva taktická jako v Heroesech, protože bitev jsou stovky, než obsadíte celou mapu.

Hra nabízí i zlehčenou formu diplomacie. Je to jen o nabídce míru, příměří nebo vyhlášení války. Na co soupeř přistoupí je v podstatě asi taky tak trochu dílem náhody. Někdy má atribut nasranosti na takovém čísle, jak jej drtíte, a z principu neuzavře nic, i když víte, že by měl, protože jej máte na lopatkách. Ale jsou i momenty, kdy si i počítač vykalkuluje, že když na něj útočí někdo ze severu, bylo by záhodno s vámi uzavřít mír, aby jste jej nedrtili ještě z jihu. Také, jakmile všechny přečíslíte na počet měst, tak se ostatní proti vám spojí v jednu velkou alianci a postupují koordinovaně.

V čem je takto jednoduchá hra tak úžasná? Je to obří bitva o mapu, ovšem bez nějakých zdlouhavých taktických orgií v jednotlivých bitvách a s velmi jednoduchým, skoro až žádným, managementem měst. Jako dělané pro hot seaty s kamarády nebo jako rychlá partička do časů, kdy se vám opravdu nechce hrát epicky zaplněné mapy různými doly, poklady, surovinami v Heroesech a nebo šperkovat města a vyvíjet technologie v Master of Magic nebo Age of Wonders. A taky je to klasika s nezaměnitelným grafickým stylem. I na dnešní dobu jednoduchá grafika působí doslova blahodárně na oko. Deluxe verze má hezké typy měst, které se pro každou frakci liší.

V čem hra exceluje je opravdu přímočará hratelnost vyvolávající totální závislost, kdy si nejprve kladete cíle obsadit okolí, pak vybojovat bitvu o průsmyk a obsadit města za ním a nakonec si kladete další a další cíle. Do toho se snažíte pro hrdinu získat co nejvíce artefaktů a hned je několik probdělých nocí na světě. Určitě je třeba mít promyšlenou strategii, počítat, kdy se vám vyplatí soupeři město vzít a nebo jej raději nechat a posílit nejprve obranu na případný protiútok. Někdy jsou to pořádné škatulata, vy vezmete soupeři na jedné straně mapy 4 města a on vám na jiném, méně bráněném konci, tři vezme. Je doslova napínavé, jak to všechno skončí.

Hře se opravdu obtížně něco vytýká. Snad jen ten jednoduchý koncept, na kterém je ale úmyslně stavěna a patří k základním principům toho, proč je tak chytlavá. Někdy člověk zjistí, že si na rychlovku raději zapinká několik bitev ve Warlords2, než aby se pachtil se složitými mapami v Heroesech. Hodnocení 85% možná vyzní jako málo, ale přeci jen je tu tuna komplexnějších strategií, vůči kterým by bylo vyšší hodnocení asi nefér. Někdy je to boj, hodnotit s ohledem na jiné hry a nebo jen striktně dle toho, jak mě konkrétní hra baví. Ale to by pak dostalo stovku všechno, protože hry, které mě nebaví se snažím nehrát :-) 

Hodnocení: 85%

Ringo