Dark Seed

Platforma: PC / Žánr: Adventure / Developer: Cyberdreams / Vydavatel: Cyberdreams / Rok: 1992 

Dark Seed je prvotina firmy Cyberdreams z roku 1992 a na pole počítačových her vstoupila opravdu s grácií, protože Dark Seed je umělecké dílo. Mohu to takto napřímo napsat a nijak nezastírat, že je to u této point and click adventury ve velké míře o grafice (a u které vlastně ne, že?:-). Veškeré to napětí a atmosféra z ní sálá natolik, že dojde k automatickému pohlcení, aniž by se člověk výrazně pitval kriticky v dalších detailech jiných aspektů hry. Ty ovšem nejsou rovněž vůbec špatné, když pominu pár drobností, které jsou z hlediska času přeci jen v jistém slova smyslu obtíží, kterou dnešní hráči už moc trpět nebudou, pokud si vyloženě nedají za cíl to překonat. A takový cíl je někdy moc hezký. Něco jako jízda veteránem po krásné krajině bez všech těch displejů a navigace.  

Mike Dawson (mimochodem se tak jmenuje producent hry z firmy Cyberdreams) je úspěšným pracovníkem ve sféře reklamy a také spisovatelem. Jednoho dne se rozhodl udělat si radost a koupil krásný postarší dům viktoriánského stylu v malém městečku Woodland Hills. Radost však netrvala dlouho. Po nastěhování se rozhodl strávit v domě první noc. Čekala jej však šílená noční můra, v které mu bylo skrze otvor v čele implantováno do hlavy vetřelecké embryo. Strašný to sen, z kterého bylo ranní probuzení vysvobozením, ale jen zdánlivým. Mika sužovala nesnesitelná bolest hlavy. Možná jde o migrénu, která se spustila po náročných stěhovacích dnech a bolest vyvolala ty šílené představy ve snu, že je mu něco vpravováno do hlavy.

Jenže byl to opravdu jen sen? Začínají se dít totiž prapodivné věci a Mike postupně nachází indicie v domě po předchozím majiteli, kterému se dělo totéž, co Mikovi. Byl sužován šílenou noční můrou o vetřelcích, infiltraci tohoto světa a zločinným spolčením. Noční můra se záhadně prolínala s realitou a nyní je na novém majiteli domu, Miku Dawsonovi, aby se zhostil detektivní práce a dokončil to, co se nepovedlo předchozím majitelům domu.

Vetřelecká tématika, hororové prvky, záhada se sny, tajemný viktoriánský dům a tiché městečko pod horami s nádhernou okolní přírodou, to vše tvoří dohromady přirozeně vtahující, lépe řečeno doslova pohlcující děj, do kterého se ponoříte, ani nevíte jak. Děj má navíc spád, pátrání po domě a jeho okolí je proloženo náhlými událostmi, kdy tu zazvoní zvonek u dveří a vy za nimi najdete balík neznámého odesílatele, jindy zazvoní telefon a vaše kamarádka ze studií, pracující v místní knihovně, pro vás má zajímavou knihu, pro kterou se musíte stavit a podobně.

Největším zádrhelem se vám stane ovšem čas. Pokud neotevřete včas dveře, když za nimi někdo zazvoní, to vám hra ještě promine. Když nezvednete knihovnici telefon a vydáte se místo toho rovnou do knihovny, také se ještě neděje žádné drama a knihovnice vám knihu vydá i tak. Krize ovšem nastane, když nesplníte do večera v rámci jednoho dne vše, co hra vyžaduje. V podstatě si tím můžete znemožnit dohrání hry. 

Mike Dawson v 22 hodin automaticky uléhá ke spánku, prostě padne únavou. Pokud se mu to stane venku, ráno vstane okraden o všechny věci. Nenávratně. Můžete loadnout. Ve hře je také několik dead endů. Může se vám stát, že přehlédnete nějaký předmět a dostanete se do uzavřeného prostoru, kde jej potřebujete a nelze se ven dostat bez něj (oblíbená finta her z první poloviny 90. let, kdo pamatuje vězení v Isharu 2, tak ví). Čas se tady stává doslova jedním z puzzlů, který když vyřešíte nesprávně, tak můžete hru rozjet znova. Popřípadě musíte spolehnout na chytře vytvořené savy.

Hru musíte fakticky dohrát do tří herních dní, jinak celý příběh dopadne špatně. Jak pro vás, tak pro svět. Má to svou logiku, zvyšuje to napětí, ale taky možnou frustraci. Já osobně časový nátlak ve hře rád nemám, narušuje mi to poklidný průzkum prostředí a snahu si na vše přijít bez pomoci návodu. Nicméně v Dark Seed je to uděláno svým způsobem chytře. Zkoumat, přicházet na to, co kde leží, řešit rébusy, to vše může zabrat tolik času, že se najednou zešeří a je večer. Konec dne. 

Je tady ale snadné řešení, jak čas obelstít. Po projití všeho, co šlo, a zjištění, kde jde co sebrat a kde co udělat, stačí dát load na začátek dne, kdy jste si jistě chytře vytvořili bezpečnou pozici. Vše, na co totiž v jednom dni přijdete, můžete se znalostí věcí proběhnout během deseti minut a pak si uložíte pozici s vyřešenými záležitostmi. Zjistíte, že z herního dne uběhlo strašně málo času a máte ještě celé odpoledne na prozkoumávání detailů a případného zkoušení, na co jste ještě nepřišli. Hra je ve skutečnosti kratičká a její čistý bezzákysový čas s tím, že znáte řešení, činí jen kolem jedné hodiny (mimochodem obvyklá délka mnoha adventur vzniklých zhruba do roku 1992, které natahovalo časově jen to, že jste bádali nad řešením a přitom se nikam neposunuli).

Některé věci budete řešit přirozeně logicky a nebudou vám vlastně připadat zásadně složité. Je zde však i několik opravdu zapeklitých kombinací a pár pixel huntingových záležitostí, které obtížnost výrazně společně s běžícím časem šponují nahoru. Zjištění, že čas se neodvíjí od provedených klíčových činností, které by jej automaticky posunuly, jako např. v Laura Bow, ale že prostě reálně běží a každá činnost vám ho kus ubere (chůze, průzkum, rozhovory, sběr věcí atd.), je zajímavě stresující. V souvislosti s temnou hororovou atmosférou jde vlastně o dokonalý nápad, jakkoliv se na reálný běh času ve hře samotné můžeme koukat s nelibostí.   

Ovládání hry je jednoduché a prakticky využíváte tři tvarů kursoru - pro pohyb, průzkum a použití/sbírání věcí. Občas však vznikne nepřehledná situace, kdy není zcela jasné, jestli dané věci docílíte průzkumem nebo použitím. Dost to dokáže svést na scestí, že třeba tudy cesta nevede, ale ona vede, jen skrze jiný nástroj, než očekáváte. Je tedy lepší vše proklikat jak průzkumem, tak použitím věci. Stejně tak se nesmíte nechat odbýt např. hláškou - "tenhle kabát si neoblečete, nepadne vám". Neznamená to, že interakce s kabátem tím končí;-) 

Aby autoři nenechali hráče vyloženě na holičkách, schovali do hry občas zdánlivě fádní hlášky, které ale dokáží zásadně pomoci v pátrání. Takže když popis knihovny je opředen dodatkem - "je tady takové ticho, že byste slyšeli spadnout sponku", není to řečeno jen tak do větru. Podobně mě nakopla hláška z rádia, které jsem si pustil v autě, veteránovi stojícím v dosti zchátralém stavu v garáži po předchozím majiteli. Obvykle hraje z rádia jen hudba, ale v jeden moment zazní něco ve smyslu, že otevření dveří v tomto světě otevře dveře i v tom paralelním světě. Tady nastává další složitost a to propletení puzzlu skrze dva různé světy, což mi trochu připomíná o rok později vydaný Day of the Tentacle, v kterém co se udělalo v minulé realitě, mělo důsledek na tu budoucí.   

Nechci vyloženě spoilovat další vývoj děje, ale když už jsem načal paralelní svět, tak musím zmínit, že kromě reálného světa zavítáte do světa druhého, toho vetřeleckého. Mám na mysli jako opravdu vetřeleckého na motivy filmu Vetřelec. A tím se oklikou vracím k té grafice. Všichni jistě znají jméno Hans Ruedi Giger, a tak víte, že právě jeho kresby a design jakýchsi bizarních biomechanických konstrukcí jsou základním pilířem vizuálu vetřelců a jejich hnízd, který pro film Vetřelec vytvořil. A právě on byl přizván ke hře Dark Seed, aby poskytl své dílo pro grafiku vetřeleckého světa i zde. Mimochodem jeho základním požadavkem bylo, aby hra běžela v rozlišené 640x350, což bylo na rok 1992 opravdu něco.

Dark Seed běží ve VGA grafice, která zvládá paletu 256 barev, nicméně ve hře bylo využito úmyslně jen palety 16 barev. A není to vůbec špatně, jelikož o to více si s tím grafik Bernd Brummbaer se skicami poskytnutými H.R. Gigerem vyhrál. Proto bylo docíleno specificky laděných malebných interiérů, působivých venkovních prostor i temných vetřeleckých hnízd plných detailů, které dnes umí takto v pixel artu udělat málokdo. Hra díky tomu vypadá i na dnešní dobu úžasně. Cyberdreams se ale ve své tvorbě nebránili ani využití digitalizace, čehož si jasně všimnete u postav, jejichž podkladem jsou fotografie. Naštěstí to nepůsobí nijak rušivě.

Hra nabízí díky dvěma paralelním světům graficky i dějově dvě roviny. Jednak je to neuvěřitelně detailně zpracované prostředí viktoriánského domu a okolní krajiny a druhým je temný vetřelecký svět plný rozprostírajícího se živoucího organismu, který se krmí lidskými bytostmi a hlavně loví lidi jako schránky pro zrod dalších svých vetřeleckých druhů. Svět Alienů se záhadně prolíná s naším reálným světem a je prakticky jeho kopií, jen vzhledově tvořenou k obrazu vetřelecké biomechanické architektury, která odráží hrůzný zjev vetřelců samotných. Zajímavou stylizaci pak představuje orámování okna, z kterého se celou scénu díváte.

Ruku v ruce s grafikou a navozenou hororovou atmosférou jde také hudba, která je plná tajemných a znepokojivých břinkavých melodií. Postavy a různé hlasy jsou také věrohodně nadabované (hrál jsem CD verzi), a zvuková stránka hry je také v pořádku ("ding dong" u dveří zní opravdu nezaměnitelně jako zazvonění zvonku ve starém domě:-)  

Je mou povinností zmínit i nějaké ty neduhy, nepočítám-li diskutabilní využití běhu času. Zatímco se zde grafika, atmosféra a řekněme i příběh dotýkají naprostých výšin, tak aby případně nedošlo k nějakému pádu z moc velké výšky, lehce to celé snižuje malá délka hry nastavována vynuceným opakováním v případě, že neuspějete a nenajdete řešení v časovém limitu. Občas jsem se také neubránil pocitu, že v některých lokacích vlastně chybí interakce, tedy nějaké to hraní, a jsou tam jen pro průchod a obdiv grafiky, jinak v nich nejde dělat nic. Ostatně sám designér Mike Dawson se nakonec vyjádřil, že s konečným výsledkem úplně nebyl spokojen a časový nátlak na dokončení a vydání hry byl příliš enormní na to, aby mohl Dark Seed vyjít v takové podobě, jak si designéři představovali. 

Přes tyto zmíněné drobné neduhy jsem si já osobně hru neskutečně užil i tak. Jsem rád, že i při tom občasném tápání nad řešením a občasnou frustrací z běhu času, jsem měl tu čest si u tohoto jinak  zábavně zaadventuřit a prohlížet si naprosto geniálně propracovanou kresbu jednotlivých lokací, které by klidně mohly tvořit galerii obrazců na výstavě. Není to sice první hra, u které doslova takto hodnotím grafiku, ale u této obzvláště je třeba to takto napsat. A je to určitě jedna z her, na které budu vzpomínat a nedostanu ji jen tak z mysli. Zůstane v ní zavrtána hluboko, jako embryo v hlavě Mika Dawsona. A pokud jste fandové hororových adventur na motivy nějakých těch Vetřelců či Lovecraftových Prastarých, jako byly Alone in the Dark nebo Shadow of the Comet, a Dark Seed vám dosud z nějakého důvodu unikal, tak doporučuji tento rest rychle napravit a já se mezitím budu brzy těšit u recenze ke hře Dark Seed 2. 

Hodnocení 85%

Ringo