Alone in the Dark 3

Platforma: PC / Žánr: Adventure / Developer: Infogrames / Vydavatel: Infogrames / Rok: 1995


Westernové městečko duchů ve stínu noci, kdy světlem je zde jen zářící měsíc v úplňku, plné podivných nemrtvých, toporně se plížících za vším živým, aby jim za bolestného a krutého umírání vtiskli obdobnou rozkládající se tvář, jakou se sami mohou honosit, to je přesně prostředí jako dělané pro další hororovou hru. V Infogrames myslím nemuseli přemýšlet dlouho, než je napadlo třetí díl své úspěšné série Alone in the Dark zasadit přesně do takovéhoto prostředí a musím říci, že sázka to je nejen na jistotu, ale lepší volbu snad ani nemohli udělat.  


Engine této série je prakticky neměnný. Co se však na první pohled zlepšuje, tak míra detailů, a propracovanost textur na stěnách prostorové scenérie, po které se promenáduje váš polygonový hrdina. Ten je sice stále na detaily skoupý, nicméně i jeho prkennost a hranolovitost se postupem druhým a následně třetím dílem, mírně obrousila. Pohyb po prostředí je rovněž neměnný, a tak šipka dopředu znamená pohyb směrem, který udáváte šipkami do stran. Výhledy na scénu jsou opět provedeny prostřednictvím několika kamer, které prostředí zabírají a snaží se vaši postavu vždy zachytit v pozici, abyste s ní mohli využít detaily v prostoru, nacházející se jí co nejblíže.


Pořád je to prostě ten starý dobrý Alone in the Dark a záleží jen na detailech, které ze hry mohou udělat buďto nepokrytě další recyklované dobrodružství, anebo naopak mohou oproti prvnímu a druhému dílu hru posunout zase trochu někam jinam. A to tak, abyste si opět řekli - ty bláho, to byl zase našlapaný nářez, a přitom si nevšimnout, že je až příliš mnoho věci stejných jako před tím. Druhý díl byl navíc kritizován pro dva protichůdné důvody. Za prvé se hrál stejně, jako první díl a za druhé se nehrál úplně tak stejně, protože přibylo střílecích pasáží a hra navodila dojem (nikterak však dramaticky), že je spíše akční než adventurní. Jakou cestou se tedy vydal díl třetí? 


Hned po po prvních krůčcích zjišťuji, že se do hry výrazně vrátila funkce open/search, což bych označil takovým prvním návratem ke kořenům. Opět jsem musel opravdu poctivě vlézt do každého koutu a po zadání Search v menu, a  následně dlouhým stisknutím mezerníku, zkoumat objekty okolo, zda nejdou otevřít nebo se v nich něco nenachází. Tohle v druhém díle probíhalo už automaticky, když jsem prošel kolem nějakých takových aktivních prvků, a tak tam funkce open/search po většinu hry ani nebyla k dispozici. 


Tady však tato funkce doznala renezance a je alfou a omegou úspěchu adventurního snažení. Spousta předmětu je zapeklitě schovaných a mnohdy jsem je minul jen proto, že kvůli špatně pootočené postavy k objektu jsem nenašel nic. Takže zjevně zůstaly obvyklé neduhy provázející běžně adventury ztvárněné v 3D bez možnosti si prostor proklikat myší. Pozitivem však je, že odpadá pixelhunting a proklikávání každičké nerovnosti na textuře. 


Musím ale říci, že značně stoupla obtížnost řešení díky některým puzzlům, které vyžadují výjimečné využití běžné činnosti k nějaké ojedinělé neobvyklé situaci. Třeba rozběhnout se někam, po čemž hra spustí animaci skoku přes hlubokou překážku. Obvykle totiž nějaké propasti a díry znamenají v sérii Alone in the Dark automaticky pád do hlubin a smrt. K tomu běh spouštíte jen proto, že si chcete urychlit pohyb po nějakých prostorech. V jednom případě však ne, což jsem vám teď prozradil, takže kdo ještě nehrál, ví, na co dát pozor :-)


Důležité je taky nebát se umřít a připojit se tak k ostatním na jejich posmrtné cestě. Že vám to něco připomíná? No ještě by správně nemělo, protože v roce vyjití Alone in the Dark 3 nebyl Grim Fandango od Lucas Arts ještě na svět. A teď už víte, u koho se možná Lucas Arts inspirovali a vzali si z Alone in the Dark 3 prvky vizuálu, ovládání, zpracování inventáře, stylizaci, mrtvolnosti, a ten závěrečný vlak v outru z Alone in the Dark 3 si snad převzali rovnou :-) No nic, zpět k aktuální hře. 


Souboje s nepřáteli jsou někdy hračka, jindy mírně frustrující, ale hra je k hráči milosrdná a pokud chápete souboje v Alone in the Dark jen jako znepokojující prvek, ale přitom nechcete, aby vás totálně drtily, je tu možnost zvolit jejich obtížnost. Beze studu jsem si to dal na nejlehčí. Pokud najdete k tomu takové ty fígly, že někde nepřítele zatlačíte a tam umlátíte na blízku, dokážete ušetřit i dostatek nábojů. Tady je třeba taky  říci, že byť by hra mohla díky westernovému prostředí budit zdání, že to bude kovbojka, střílel jsem za celou hru naprosto minimálně, byť jsou souboje na počet blíže tomu druhému dílu.


Do hry se vrátila opět temnota. To byl hned druhý poznatek po prošmejdění několika vnitřních prostor přístupných budov okolo hlavní ulice městečka. Nechybí tísnivé potemnělé místnosti, v kterých vás budou znepokojovat každé dveře, protože nevíte, co bude za nimi. Na klidu nepřidají ani znepokojivé zvuky, plouživé pohyby zombíků, ale i překvapivě hbitých nemrtvých kovbojů s rychlostřelbou, proti které nemáte šanci. Hudba je opět vynikající a jde ve šlépějích hutnosti a filmovosti druhého dílu. Správně naladí na tu mrtvolnou atmosféru dřevěného městečka. Tajemné břinkavé tóny, doplněny broukáním dijaridy, vás nenechají úplně lhostejnými. 


Grafika pokročila zase o kousek dále, jak jsem naznačil výše a jde ruku v ruce s opravdu komplexním systémem budov i venkovních prostor, kterými procházíte. Trefila se geniálně do westernové atmosféry, textury jsou v temných tónech různě šrafovány, čmárány a grafici nenechali na zdech místečko, které by nevybarvili. 


"Ušmudlaný" nádech, který je grafickému stylu vtisknut, perfektně vystihuje opuštěnou westernovou vesničku plnou dřevěných prvků nebo taky zašlého zdiva. Zajímavé mi přišlo, že po prvotním zapřemýšlení, co mi ten čmáraný styl připomíná, se mi vybavil Monkey Island 2. Fakt, při troše fantasie jsem nabyl dojmu, že textury jsou obdobně nakresleny na papír a přeskenovány a nahozeny na objekty. 


I ty střihy kamery do různých směrů místnosti umocňují zážitek a dělají hru zvláštně specifickou. Přibyl navíc pohled v různých náklonech, takže se někdy koukáte na scénu navozující dojem šikmé plochy. Téměř z každého prostoru jsem si mohl udělat tři až čtyři odlišné screesnshoty a přemýšlet nad nimi, který pohled je hezčí. V takových prostorech je radost něco hledat, něco tam řešit a klidně si i zabojovat se zombíky a do toho nasávat atmosféru opuštěných míst, někdy polorozpadlých, někdy záhadně a děsivě útulných.


Atmosféra by se tady dala krájet. Nadpřirozeno tady kouká z každého koutu a sázka na staré indiánské legendy, bandity sužující své okolí a motivy z historek o vlkodlacích, vyšla na výbornou. A už jsem zmínil, že se na chvíli přesunete do těla šelmy? Ano, je zde takové jedno zvláštní intermezzo a není to vůbec špatný nápad, vycházející z prastarých indiánských legend o posmrtném životě či reinkarnaci.  Autoři samozřejmě zachovávají i kontinuitu s předchozími díly a tak krásně naváží příběhem i na starého známého piráta, Jednookého Jacka.


Příběhem a okolnostmi k němu se vztahujícími, je hra velmi smysluplně provázána. Nacházíte útržky zpráv, listiny, knihy, ale i pásky s filmy, které si můžete přehrát a doplnit střípky zapadající do celé story. Opět hrajete za zkušeného vyšetřovatele, specializovaného na paranormální jevy, Edwarda Carnbyho. Tentokráte byl vyslán do městečka duchů a důvod spočívá v záhadném zmizení členů filmového klubu. Ti měli v opuštěném westernovém městečku natočit nějaké scénky, ale slehla se po nich zem. Shodou okolností patří mezi zmizelé i Emily Hartwood, za kterou jste mohli hrát v prvním díle. S Hartwoodovou rodinou se nějak to prokletí táhne. 


Zajímavé je, že jak lidé kritizuji ovládání, technické nedostatky, a na celkovém tom stylu kde co, od prvotní nedokonalosti, až po dnešní naprostou zastaralost, tak já si to naopak užíval. Kdyby mi tohle dnes někdo předložil nějaký remake v hi-tech grafice s naprosto přímočarým svižným ovládání s tím, že by se vše hbitě míhalo po obrazovce v těch nejrealističtějších detailech, tak ne, děkuji, nechci. Alone in the Dark pro mě má to kouzlo právě i díky své archaičnosti.


První Alone in the Dark je modla. Přes ní se fakt nejde. Ale mám-li být objektivní, tak svou komplexností a pokročilou mírou detailů oproti předchůdcům, se schopností nezajít zase až tak daleko, aby byl původní princip hry pošlapán, jak herně, tak technicky, je Alone in the Dark 3 vrcholem série. 


Platí pro něj totéž, co pro předchozí dva díly. Vtáhne, nepustí a baví doslova ďábelským způsobem. Takové dobrodružství jen tak někde nezažijete. Nic na tom nezmění stále drobné ovládací neduhy, krkolomnost řešení některých puzzlů rozcházejících se s logikou, nebo zastření řešitelných prvků 3D scénou, kdy prostě občas nejde vidět, co by být vidět mělo, abyste přišli na zdárné řešení. Vše to vyvažuje totální pohlcení prostředím, dějem, napínavostí, propracovanou grafikou a také fantastickou hudbou. 

Hodnocení 90%

Ringo

































Komentáře

  1. Hral som ešte k 90-kach, ale priznávam, že som zhruba v tretine zakysol.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. @Figomor: Tak to já taky kolikrát zakysl a nestydím se přiznat, že jsem se několikrát kouknul do hintu. Obtížnost je totiž docela pekelná.

      Vymazat
  2. Hej, ani ja sa za to nehanbím, ale vtedy som nemal prístup k návodu, inak by som doň určite nahliadol. Lebo pri tejto hre som sa kráľovsky bavil.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Might and Magic 10: Legacy

Info č. 20 - Takové zimní pařanské povídání. A proč Excalibur č. 19?

Herní žánr Adventure - tematické povídání (Anorak, Richmond, Červ a Ringo)