Return To Monkey Island

Platforma: PC / Žánr: Adventure / Developer: Terrible Toybox/ Vydavatel: Developer Digital, Lucasfilm Games / Rok: 2022

Fanoušci prvních dvou dílu ze série Monkey Island (mě nevyjímaje) se konečně dočkali. Tvůrce prvotní myšlenky a zároveň her The Secret of Monkey Island (1990) a Monkey Island 2: LeChuck Revenge (1991), Ron Gilbert, se vrátil. K němu se zase po letech vrátily díky Walt Dysney Company práva na značku Monkey Island (kterou podědili a drželi Lucas Arts po jeho odchodu z firmy v 90. letech až do roku 2012) a tak teď mohl konečně vytvořit Return To Monkey Island. Kromě Rona Gilberta se ale sluší zmínit další dvě významná jména a to spoludesignéra Dava Grossmana, který tvořil s Ronem Gilbertem už první dva díly série a stejně tak s ním pracoval na aktuálním Return to Monkey Island. Za zmínku rozhodně stojí také programátor David Fox, známý díky své práci na úplně prvních adventurách od Lucas Arts z druhé poloviny 80. let.

Nebudu nějak dlouze rozebírat, co bylo před tím, mezitím a podobně. Po skvělém The Curse of Monkey Island (1997) a příšerném  Escape from Monkey Island (2000), obojí od jiných tvůrců, ale stále pod hlavičkou LucasArts, jsme tady ještě měli pětidílnou epizodní záležitost Tales of Monkey Islad (2009) od Telltale Games. Nyní se tedy konečně pojďme podívat na návrat krále tohoto tématu a třetí hru v sérii Monkey Island, již je přímým tvůrcem právě Ron Gilbert. 

A právě proto je začátek hry přesně zasazen do momentu, kdy končí předchozí události v Monkey Islandu 2: LeChuck Revenge. Závěr Monkey Islandu 2 byl natolik rozporuplný, že to chtělo vysvětlení, které celá léta od Rona Gilberta nepřicházelo. Trochu se o to pokoušeli autoři sice vynikajícího třetího dílu - The Curse of Monkey Island, ale tak nějak podvědomě fanoušci čekali na to pravé vysvětlení samotného otce myšlenky. A tady jej tedy máme. Jak se tedy popral s tehdejší finální ideou, že první dva díly byly vlastně jen sen malého kluka, který si hraje v lunaparku?

Když se po spuštění Return to Monkey Island proběhnete po onom lunaparku jako malý Boybrush s kamarádem Chuckiem a tím splníte jakýsi tutorial, který vás naučí, jak se to všechno ovládá, sednete si nakonec vedle svého otce na lavičku a chcete po něm povyprávět příběh, jak to bylo s hledáním tajemství Opičího Ostrova. A tak starý (respektive středně letý) Guybrush Threepwood vypráví synovi příběh... A tady se nabízí první odpovědi, co měl ten konec Monkey Islandu 2 znamenat. Mladý Boybrush si ve své fantasii hrál dobrodružný příběh svého otce, který jej snad doufejme takto nějak zažil. A teď po něm vyzvídá další detaily. A taťka Guybrush vypráví a vy hrajete jeho příběh.

A ten příběh je, jak už je u těch povedených dílů Monkey Islandu zvykem, strhující, plný napětí, rébusů, puzzlů a také trefného inteligentního humoru se spoustou narážek na věci pirátské a někdy tak trochu i nepirátské. Potkáme staré známé postavy z Monkey Islandu 1 a 2, takže nechybí mapmaker Wally, rozverný obchodník se vším možným - Stan, Voodoo Lady, trosečník Herman Toothrot, šermířka Carla, věčný vězeň Otis a docela významnou roli tady hraje i lebka Murray původem z třetího dílu, k níž se váže několik opravdu hodně vtipných puzzlů.

To, že je zde fantastický humor a super kombinační složité puzzly, to mi musíte věřit. Druhá možnost je, že bych vám jich několik prozradil a to určitě nechcete. Hra nabízí opravdu velmi slušnou kombinatoriku a řekl bych i docela značnou obtížnost. Hra má pět Partů a když máte pocit, že už v II. a III., které jsou zaměřeny spíše lokálně, vám hra nabídla již většinu všeho, co nabídnout mohla, přijde part IV. a nebudete se stačit divit, jaké další sofistikované nástrahy vám hra připraví skrze tři větší ostrovy, jeden ostrov malinký, a pak taky zakotvenou loď LeChucka. 

Doslova mě nadchlo, jak je i přes opakování mnoha motivů z dílu předchozích stále možné připravit nový mix úkolů, nástrah a zapeklitostí, které budou dostatečně obtížné a zároveň logické. A budou i tentokráte bavit. Nechybí tady snaha získat loď s posádkou, místo slovních soubojů tady máme skládání námořnických příběhů, plnění tří úkolů nyní spočívá v porážce ledové královny ve třech disciplínách, místo plivací soutěže je tady soutěž v říhání atd. Stejně tak vám budou blízké mnohé lokality, Meelee Island zůstal prakticky nezměněn, a tak navštívíte oblíbený Scumm bar, molo s přístavem, hlásku se slepým hlídačem, sídlo guvernérky, vězení nebo známé náměstíčko s hodinami a krámkem Voodoo kněžny. Je to doslova návrat domů. 

Po asi týdnu (a konkrétně 14 hodinách), co jsem měl hru spuštěnou, se mi ji podařilo pokořit bez jednoho jediného hintu. Takže teď tady záleží na tom, zda mi ohledně obtížnosti uvěříte, že to lehké fakt nebylo, anebo si řeknete, že musí být hra přeci naprosto snadná, když to šlo bez hintu:-) Ale to už je na vás hráčích, abyste si to vyzkoušeli a uvidíte. Každopádně tím chci říci, že hratelnost této hry je na jakémkoliv pomyslném maximu a nemá cenu vlastně o tom nijak zvláště diskutovat. Ať už po stránce technické, nebo obsahové. Nemám, co bych tady vytknul. A když logické a obtížné puzzly do sebe nakonec hezky zapadají, tak o to více hra v mých očích stoupne.

Pojďme se podívat na grafiku. Ta byla totiž předmětem mnoha spekulací a pochybností. Je totiž značně cartoonovitá a prvotní trailery vzbudily trochu obavy, zda to nebude přílišná divočina. Všechny, kteří ještě hru neviděli v akci, mohu tady uklidnit. Jakmile se mi hra rozpohybovala na monitoru, zíral jsem v němém úžasu, že zase po nějakém čase i pro mě, milovníka staré dobré kreslené 2D grafiky, někdo i v dnešní době vytvoří něco, co si budu po celou hru pochvalovat a udělá na mě umělecký dojem. Jednak to vypadá nádherně a jednak to má fakt atmosféru. A to i přesto, že grafik Rex Crowle se svým osobitým stylem sáhnul úmyslně tak trochu k Day of the Tentacle ryze humornému stylu, který je samozřejmě hezký, ale jestli se hodí do exotické tropické krajiny mohlo budit ty počáteční pochyby. 

Překvapivě mix Day of the Tentacle grafiky s Monkey Islandem zafungoval naprosto skvěle a nic to neodebralo z atmosféry zámořských dálav na karibských ostrovech. Samozřejmě to není tak, že by Rex Crowle ten grafický styl vyloženě okopíroval. Jen je tam cítit ta inspirace. Sám o sobě má samozřejmě své osobité metody a to ostatně můžete posoudit dle screenů, které se povalují okolo, nebo v následné rozsáhlé galerii z toho, co se mi nevlezlo mezi odstavce, kterou dám za článek. Musím říci, že jak miluji spíše exteriéry a panoramata, které jsou tady samozřejmě nádherné, tak jsem se tentokráte také stále pozastavoval nad neskutečně propracovanými detaily interiérů.

Hra nezaostává ani po hudební stránce. Hudba, za níž stojí jména jako Michael Land, Peter McConnell, a Clint Bajakian, je kapitolou samou o sobě. Celou hrou se prolínají melodie různého stylu, od rozverných pirátských, po zádumčivé tajemné, až po temné, duchařské a strašidelné. Velmi příjemná je škála zvuků do melodií zakomponovaných, že bych to skoro přirovnal k nějakému filmovému soundtracku jako od Vangelise.

Možná bych měl zmínit ještě jednu technickou záležitost, a to je ovládání. Vše ovládáte jedním kursorem, který buď na pravé nebo levé tlačítko nabídne možnou akci, kterou můžete s daným objektem provést. Je to naprosto klasická point and click adventura, díky bohu, žádné děsivé pokusy o 3D adventuru ovládanou gamepadem nebo čistě klávesnicí. Kombinace s věcmi z inventáře už je na vaší úvaze a je to už jen otázka vaší trpělivosti a nápaditosti. Ovládání je svižné, intuitivní a ničím nenarušuje vaše plné soustředění na hru samotnou.

Kdybych měl hru zhodnotit naprosto pragmaticky, chladně a skoro až technokraticky, tak bych řekl, že jde o mix toho nejlepšího z Monkey Islandu 1 a 2 v moderní stylové grafice, která budí dojem snad největší návaznosti a kontinuity právě na první dva díly. Je to naprosto klasický Monkey Island, jak jsme jej měli rádi v 90. letech, ovšem vytuněný pro 21 století. A strašně rád mohu již s nějakou tou dávkou emocí podotknout, že není nijak pokažený, jak je pro mnohá pokračování něčeho staršího skoro až pravidlem. Jo, jasné, čtenář do 30 let si povzdechne a řekne, ok boomer, nerozumíš moderní době. Ale bacha, boomer teď uznává, že aktualitka, novinka roku 2022, Return to Monkey Island, je jedna z nejlepších adventur, jaké jsem hrál. Tak, a je to :-)

A nepolevuji, a na závěr dodám další silná slova, protože ta hra je prostě síla. Return to Monkey Island doslova přeprogramovává můj žebříček oblíbenosti jednotlivých dílů. Konec Monkey Islandu 2 už nevidím jako ultra chucpe, jako dříve a Gilbertovské díly jasně určují, co je Monkey Island a co je to ostatní. A to říkám i s ohledem na to, že jsem The Curse of Monkey Island, tedy trojku, stavěl z adventurního hlediska v oblíbenosti hned za první díl. 

Jasan, Monkey Island 1 a 2 jsou nesmrtelné a nedostižné klasiky a tak tomu navždy zůstane, ale Return to Monkey Island se jim plně vyrovná a jestli jsem nějak prožíval v devadesátkách The Secret of Monkey Island a LeChuck Ravenge, tak teď jsem měl stejný zážitek možnost absolvovat v takové plné síle znova v tomto novém díle. Ten rukopis Rona Gilberta tam je prostě citelný a zásadní, a pro mě je ztělesněním Monkey Islandu vždy primárně právě on. 

A je tady ještě taková perlička, a to scrapbook, v kterém Ron Gilbert rekapituluje celou historii Monkey Islandu včetně dílů, na kterých se nepodílel. Tak si jej nezapomeňte celý prohlédnout a přečíst obzvláště po dohrání hry. Je tam malé překvapení. A co závěr hry? Ten neprozradím, jen nastíním, že se lze dopracovat k několika variantám (já jsem se dopracoval k jedné z nich a asi k té maximální). Ale je tu možnost, že si vlastně hráč specifickým závěrečným postupem konec zvolí sám. Takže který je pak ten pravý?  Bylo tentokráte konečně odhaleno tajemství Opičího ostrova?

Hodnocení: 95%

Ringo

Další obrázky ze hry jsou na vlastní nebezpečí kvůli možným spoilerům, případně vyobrazení přílišného množství obsahu ze hry. Takže kdo se to chystá hrát, nejlépe si tyto grafické orgie užijte sami přímo ve hře, galerie níže může do budoucna sloužit jako připomínka, jak tam bylo krásně.