Chrono Trigger DS - dohráno

Platforma: NDS / Žánr: jRPG / Rok: 2008

Chrono Trigger se hraje jedním dechem, poprvé, podruhé, prostě pokaždé. Opáčko téhle klasiky, tentokráte v Nintendo DS verzi (jak jsem avizoval v článku o pařanských vánocích), bylo luxusní a musím říci, že jsem si hru užil, jako by byla zrovna aktuální novinkou a přesto klasikou zároveň. Spoustu jsem toho z dávného hraní zapomněl, takže jsem se nevyhnul i tápání, jak se posunout dále. Obavy, jak přijmu Chrono Trigger tentokráte na pidi displayi Nintenda DS, když jsem byl u hry zvyklý na větší obrazovku, vzaly rázem za své. Co si budeme povídat. Na monitoru máte u emulovaných verzí starších her několik možností, jak si pohrát s grafikou. Buďto ji necháte původní a pixelace občas rozbije obraz tak, že někteří budou mít problém rozeznat, na co se vlastně koukají. Jestli to je jako nějaký hodně zpátečnický Minecraft nebo je třeba si tak nějak zvyknout. Další možností je to prohnat nějakým deformačním filtrem, který obraz vyhladí, takže poznáte, co na něm je, ale v deformované nepůvodní kvalitě. Kompromisem je nějaký mírný rozmaz. Ideálem pak je zdvojení nebo ztrojení pixelace, kdy vám filtr rozdrolí velké kostičky na menší a není to pak taková hrůza. Proč se tím vlastně zaobírám. Na Nintendu DS u Chrono Triggeru nic takového není totiž třeba řešit. Malinký display zmenšil pixely na maximálně přijatelnou míru a obraz je tak přímo nádherný, původní a nedeformovaný. Tímto bych označil DS verzi za nejhezčí a finální pro dnešní dobu. Pozitivem jsou také featurky, které hru vylepšují například o mapu v dolní obrazovce a nebo o přímý přístup do položek v menu. Jinak hra zůstává naštěstí naprosto věrná SNES předloze a nic se tak na ní nemění kromě bonusového dungeonu, který je nepovinný.

Hru jsem před pár dny dokončil a opět se mi potvrdila domněnka, že tohle je pravděpodobně nejlepší RPG všech dob (jasné, až budu znovu hrát Final Fantasy 7, tak řeknu totéž o FF7:-) Naprosto úžasné kombinace minulosti, současnosti i budoucnosti, ovlivňování děje v minulosti za účelem, aby se vám v přítomnosti i budoucnosti zpřístupnily dosud nedostupné lokace, aby postavy získaly jinou budoucnost, do které se pak vypravíte a pořešíte dosud neřešitelné....prostě úžasné. Stále mě dostává, s jakou grácií jsou vyřešeny souboje, aby nedocházelo k přepadům v těch nejméně vhodných okamžicích, kdy něco hledáte. Nepřátelé jsou zde daní a viditelní. Grindovat se však stále dá, protože v mnoha lokacích se nepřátelé obnovují.

Motivací k znovu dohrání Chrono Triggeru na Nintendo DS byla, kromě vlastnictví konzole a originál hry, touha zahrát si tohle boží RPG znovu a také rovněž možnost New Game +. Hra má totiž v New Game+ několik konců, které ovlivňujete tím, v jaké etapě co vyřešíte dříve nebo později. Kdysi ve SNES verzi jsem si nechal New Game + na někdy a samozřejmě k někdy nedošlo a stařičké savy mi bohužel dnes už nějak nefungují. Jenže i u NDS verze po dohrání to má pro mě kapku nepřekonatelný háček. Holt už jsem takový. Jak nemám rád datadisky, DLC, stejně tak nemusím New Game +. Prostě jak jednou uvidím titulky a konec hry, je hra pro mě ukončena a tím to hasne, vrhám se na jinou a motivace se znovu pouštět do dohrané hry, jakkoliv je nejlepší, kvůli New Game + je nulová a zjistil jsem, že se tento aspekt  u mě projevil i u nejlepší RPG všech dob. Jako pořád mám na kartičce save a kdykoliv se do toho můžu pustit, ale nevím, jestli to nebude zase až třeba za 15 let :-)  Už ani nepočítám, v kolika japonských RPG jsem minul bonusové dungeony zpřístupněny dohráním hry. Nejsem completista. Raději si prostě hraji a když se něco dohraje, jede se dále někde jinde u něčeho jiného a pokud se mám k nejkvalitnějším hrám někdy znovu vracet, tak zase vlastně jen proto, abych si je zahrál od začátku od bodu nula.

Ringo