Dark Sun 2: Wake of the Ravager
Dark Sun1: Shattered Lands, který jsem dohrál před pár desítkami let, byl vždy pro mě absolutní modlou a příkladem, jak by měla u PC izometrického RPG vypadat struktura questů, rozhovorů, příběhu a jeho ovlivnitelnosti ve hře, atmosféra a taky jak by měly vypadat tahové souboje. Pokus rozjet Dark Sun 2: Wake of the Ravager proběhl v minulosti několikrát a vždycky mě hned z kraje odradilo pár věcí a nepokračoval jsem, protože jsem se bál, že to už nemůže být lepší než Dakr Sun 1.
Jakkoliv mám rád různé herní série jako celek a snažím se v nich dohrát každý díl, tak se občas najde jednotlivá hra, která mě nadchne tak absolutně, že se mi do zbytku série nechce pod zvláštním dojmem, že to už nemůže gradovat, místo abych se těšil na jakoukoliv hru z daného universa, které mě tak pohltilo. Stává se mi to ovšem výjimečně, vlastně se mi to stalo jen 2x. Poprvé to bylo po dohrání Ultimy 7 a pak právě u Dark Sunu1. Ne, že bych ty další díly těchto sérií odmítal, po různu jsem si je i rozehrál, ale spíše jejich dohrání stále odkládám tak nějak na jindy s tím, že si v hlavě uchovávám dokonalý dojem z toho jednoho dílu, který jsem dohrál.
Jeden dlouholetý odklad ale právě teď padnul a já se mohu s vámi podělit o své dojmy z právě čerstvě dohraného Dark Sun 2: Wake of the Ravager, a tak se dozvíte, zdá mé výše vyřčené obavy měly ve finále opodstatnění. Stejně jako v prvním díle se děj odehrává ve světě Athas. Býval to svět krásný, nicméně nekonečné pokusy mágů z něj vysály živou energii, učinili z něj nekonečnou poušť a ze slunce se stala Nova spalující jeho povrch. Život se zde dostal na hranici snesitelnosti. Mágové zneužívali magie ke své neomezené moci a roztahovali své pařáty skrze svou věrnou sektu templářů. Kdo jim nesloužil, byl nemilosrdně zotročen nebo zabit.
Kdo hrál první díl, jistě si vzpomíná na útěk party otroků z arény ve městě Draj. Tímto se postavili zlovůli režimu, který vycházel z vlády místního krále čaroděje jménem Tectuktitlay. Cílem party, která uprchla z arény, nakonec nebylo nic menšího, než sjednotit okolí menší městské státy proti zlovůli krále čaroděje, sesadit jej a učinit tak aspoň tuto část světa přívětivější. To se nakonec podařilo a král čaroděj byl poražen, zničen a jeho přisluhovači pozbyli své magické moci. Dark Sun 2: Wake of Ravager navazuje na tyto události, kdy rebelie v jednotlivých městských státech porazily krále čaroděje a vy jste vhozeni do víru událostí v dalším městském státě Tyr, kterému kdysi vládl král čaroděj jménem Kalak.
Hned po vašem vstupu do města je zabita u jeho bran žena a strhne se první bitva. U ženy pak naleznete zprávu pro organizaci odporu jménem Skrytá aliance. Tato organizace stála za porážkami králů čarodějů a jak vidno, stále má zřejmě svou opodstatněnou působnost. Zlo nezmizelo. Naopak. Ve městě se roztahují jacísi Draxani, obyvatelstvo postrádá po porážce zlých čarodějů jakýkoliv řád, potácí se v chaosu a někdo toho chce náležitě zneužít, obnovit zakázané čarodějnictví a získat neomezenou moc. Ano, seznamte se prosím s Drakem a jeho generálem, Lordem Warriorem. To budou vaší úhlavní nepřátelé v této hře, se svými pohůnky Draxany, kteří však sami netuší, že se s nimi do budoucna úplně nepočítá. Intrikaření zde jede v plném proudu. Vyplatí se tady poslechnout si tajně cizí hovory z poza rohu.
Dark Sun nabízí sice neutěšený, ale velmi zajímavý postapokalyptický svět, překvapivě plný života a výzev, které dávají naději, že zde ještě existuje světlo na konci tunelu, i přesto, že svět spěje ke svému zániku již jen z toho důvodu, že jeho slunce prožívá poslední cykly své životnosti. Díky tomu je hrám Dark Sun od SSI vtisknuta takřka vrcholná forma atmosféry, kterou jen tak někde nezažijete. Propletenost událostí i jednotlivých vztahů mezi zdejšími národy, vládci a také zaprodanci zla nabízí neskutečné možnosti, jak zde pracovat s textem, rozhovory a událostmi. Autoři této hry toho náležitě svou tvorbou využívají a daří se jim to na sto procent i díky jejich nabídce variabilních možností, jak budete moci řešit jednotlivé situace a měnit tak situaci.
Hlavní děj je obohacen o směsicí různých questů a subquestů, které mají několikeré řešení. Není výjimkou možnost situaci řešit diplomaticky a náležitě využít některých charakterů ve hře k širší spolupráci, ale třeba jen netrpělivost nebo ne zcela diplomatická schopnost vás klidně o takového spolupracovníka nenávratně připraví. Neznamená to ovšem konec. Hra pokračuje dále, jen za něco třeba nedostanete odměnu v podobě zkušeností, v jiných případech se už s daným charakterem nesetkáte, protože byl díky vašemu konání zabit, ať už Draxany, nebo vámi, protože jste si jej znepřátelili. Takových jemných nuancí v postupu hry je tady opravdu spoustu a tak Dark Sun 2 plně přebírá štafetu questové a příběhové dokonalosti s adventurními prvky po svém předchůdci, Dark Sunu 1. Vše navíc dost odpovídá systému oblíbeného stolního AD&D (s licencí TSR) a to nejen převzetím pravidel, ale i systémem hry, kdy co se na stole stane, to se prostě stane. Jasně, můžete tady loadnout a zkusit třeba některé postavy z řady NPC zachránit, ale můžete to taky nechat být prostě s tím, že stalo se, aby bylo dobrodružství stále autentické a patřičně rozmanité bez toho, abyste v něm powerplayerově splnili vše správně na 100%.
Výpravnost děje je strhující, všechny události do sebe krásně zapadají a i jen jednotlivé vzkazy na svitcích tady ždímají z hlediska hry téma a děj na naprosté maximum. Dozvědět se nějakou novou zprávu o událostech zdejšího světa vzbuzuje takovou tu správnou naléhavost a touhu po okamžitém řešení. Někdy dokonce nebudete vědět, co dříve. Samotní vaši spojenci z Tajné aliance nejsou úplně jednotní v tom, jak danou situaci řešit a vy se budete muset postavit k jedné názorové frakci. Přikloníte se k umírněným, kteří opatrně kličkují mezi překážkami zla, jen jej nepopudit ještě více nebo jste pro rázné a jasné řešení s tím, že s teroristy se nevyjednává, ale bojuje? Budete nenápadně pátrat ve městě a okolí po chapadlech hydry a nenápadně je usekávat nebo se vydáte rovnou do jejího centra a pokusíte se hydře setnout hlavu? Co když Draxany popudíte tak, že vtrhnou do sídla Aliance a rozpoutají řež a pokud v ní nechráníte dostatečně její členy, tak klidně padnou v boji? Klidně může padnout i vůdce Aliance. Není to však stále konec a nadále se pokračuje ve hře. Jen si budete muset vystačit sami a nebudete třeba dostávat klíčové informace přímo, ale budete je hledat různě po spisech a knihách.
Atmosféru, v jaké Dark Sun 2 probíhá, jsem snad trochu srozumitelně přiblížil, a tak se můžeme podívat i na detaily z hlediska hratelnosti. Dark Sun 2 běží na klasických pravidlech Advanced&Dungeons and Dragons druhé edice, ke které získala firma SSI práva od TSR, jak jsem již ostatně výše zmínil. Na začátku hry si tak sestavíte nejprve partu postav různých ras a povolání. V nabídce jsou lidé, trpaslíci, elfové, půl-elfové, půlčíci (hobiti) a taky půl-obři a hmyzáci Thri-Kren. Výběr povolání není pro ostřílené RPGčkáře nijak překvapující, takže klasika - bojovník, čaroděj (pod názvem ochránce), klerik, zloděj, hraničář, druid, a pod. Specifikem pro Dark Sun je psionik. Ostatně psionické schopnosti má v tomto světě tak trochu každý díky různým mutacím způsobených ekologickou katastrofou. Z počátku byli lidé s těmito schopnostmi stíhání jako nepřirození mutanti, které je třeba vymýtit ze světa.
Ale abych se vrátil k tvorbě party, po volbě rasy, povolání je možnost si naházet kostkou vlastnosti jako jsou síla, inteligence, odolnost, obratnost, vědění a charisma. Komu to není proti srsti, může si je pak i ručně ještě poupravit, pokud má dojem, že nemá v hodech šťastnou ruku. Nakonec nechybí ani volba přesvědčení postavy (hodný, zlý, neutrální a pod.) Mimo tvorbu postavy je zde však ještě jedna kdysi velmi oblíbená možnost. Přetáhnout si svou natrénovanou partu z dílu minulého, což má dost výhod v podobě lepších vlastností do startu hry, vyššího počtu hit pointů a taky zisku všech naučených kouzel v minulé hře. Tak partu máme hotovou a jak vypadá herní systém AD&D v počítačové hře jistě taky dávno znáte. Vše se odvíjí od vašeho levelu postavy, který ovlivňuje THAC0 (schopnost postavy trefit se), počet hit pointů, počet bodů psychické energie a taky počet kouzel, které je postava schopna seslat v rámci jednotlivých levelů své magie zapsané v magické knize. Kouzla si zde nememorujete, jak je zvykem v jiných hrách od SSI, ale máte je k dispozici všechny tak, jak se je naučíte, jen dodržujete možný počet seslání.
V RPG je samozřejmostí práce s inventářem a tak si tady užijete ten správný management při vyzbrojování postavy, abyste ji brněním snížili šanci dostat zásah (Armocr Class, čím nižší, tím lepší) a zbraněmi zvýšili šanci zasáhnout soupeře. Bojovat budete klasicky i s kapacitou batohu, do kterého budete chtít nacpat absolutně vše, co najdete. Kořením každého RPG jsou souboje. Ty zde probíhají na tahy a jsou zakomponovány do pohledu shora na scénu jako během celé hry. Hra se po střetu s nepřítelem jen zastaví, dojde k automatickému rozestavení party a boj může začít. Nejsilnější bojovníky vrhnete do vřavy, fyzicky slabší zloděje, mágy a kleriky necháte nejlépe vzadu, aby sesílali podpůrné i útočné kouzla, zloději a hraničáři se chopí svých luků a budou z dálky zákeřně ostřelovat nepřítele. Idylka.
Dosud se bavíme o hře, které by bylo přirozeně jednoduché napálit 100% hodnocení. Mohl bych ještě vyzdvihnout přehlednost ve statistických tabulkách, přehledu kouzel prezentovaných hezkými ikonkami, krásně zpracovaný inventář a taky orientaci usnadňující mapky jednotlivých lokací. Jenže není každý den posvícení a půjdeme se podívat i na to, jak je možné zachovat dokonalý koncept a zároveň udělat technicky snad vše hůře, než v předešlém díle. První, co člověka při porovnání s předchozím dílem vyfacká, je grafika. Pozor, ono to není jakože vyloženě hnusné, pořád mému oku lahodí více takto pixel artově nakreslený Dark Sun 2 než nějaké chladné uniformní a sterilní, byť realističtěji vpadající render, jako např. u her od Bioware. Potíž je v tom, že byť lze nalézt v Dark Sunu 2 určitou krásu, viz screenshoty, vypadá i tak o dost hůře, než Dark Sun 1, který byl místy malebný téměř jako úžasný amigácký Ambermoon.
Jenže v Dark Sunu 2 se rozhodli grafici vše zvětšit a výhled nastavit více z boku. Kromě toho, že v podstatě vymizí pohled na útulnou místnost plnou detailů, protože se soustřeďuje na velké vyobrazení detailu jednoho kusu nábytku a rozplizlého koberce na podlaze, tak postavy vypadají také podivně obludně a nehezky. Zejména půl-obr vypadá s prominutím až dementně a pak hnusný brouk, představující Thri-kreena, vypadá jak velký hnusný černý šváb. Kde je ta nádherná kudlanka z Dark Sunu 1? Nicméně jsou zde i lokace, které působí vizuálně zajímavě a tou je například lesík s jezírkem západně od Tyru a velice hezká je i oblast hor, hodně se mi líbila i knihovna a celkově chrám pod sopkou.
Tím jsem ovšem načal další aspekt a to je rozmanitost prostředí. Město Tyr, lesík, doly, různé podzemní sídla, pyramida, sopka, hory...čekáte na to hlavní? Poušť? Tak ta je tady prezentována jen jednou lokací s oázou a místním pouštním lidem jménem Jann. Nějak se nám vytratila ta atmosféra nehostinné pouště obohacena jen závětřími skalisek a několika oázami, jak by správně na Athasu měla být. Dark Sun 1 to ctil a dokázal připravit rozmanité pouštní prostředí, že jste měli pocit, že se procházíte údolím králů. Dark Sun 2 vsadil kapku lacině na zelený lesík plný hobitů v umírajícím světě asi jen proto, že to vypadá cool malebně. Navíc jsem se nemohl zbavit pocitu, že lokace Dark Sunu 2 jsou samostatně oddělené a nekonzistentní, není to jednolitý svět jako v jedničce (V tomto mi to trochu připomnělo rozdílnost mezi Ultimou Underwordl 1 a 2).
No a abych vizuál strhal napotřetí, tak ta zvětšená obludnost má naprosto zásadní vliv na ovladatelnost tahových soubojů. Větší postavy totiž fakticky nezabírají jeden pomyslný čtverec soubojové obrazovky a tak velké postavy zastíní ty malé tak, že si na ně neukážete kurzorem. Když nastane soubojová vřava, zjistíte, že se všichni seběhli do jednoho chumlu a neodlišíte nepřátele od svých postav. Někdy vám to zablokuje možnost na někoho vystřelit, zaútočit na konkrétního nepřítele a podobně. Je to docela facka tahovému souboji, který má být vždy jasný a přehledný, což má být jeho deviza oproti raltimovým vřavám.
Hudební doprovod a zvuky bohužel taky nejsou něco, nad čím by se dalo jásat. Různé nasamplované výkřiky a pazvuky jsem musel brzy vypnout. Byly rušivé. O hudbě ani nemluvě. Občas se ozvalo pár zajímavých tónů, ale jinak byl zdejší skladatel asi rocker a nacpal do hry zvuky ječících kytar a rockových riffů, na které jsem fakt nebyl ve vesměs fantasy hře zvědavý. A když tohle utichlo, "znělo" hrou buď hrobové ticho anebo jakýsi nepříjemná zvuk meluzíny. Kde jsou ty nádherné podmanivé melodie z Dark Sunu 1, které si pamatuji dodnes? A tak jsem hudbu i zvuk dal u Dark Sunu 2 na nulu a užil jsem si tak během hry opakovaného poslechu celé úžasné diskografie Nicka Cava (abych místy zachoval tu rockovou atmošku, kterou Dark Sun 2 asi měl mít:-).
To jsou ovšem pořád takové negativa, u kterých si můžete říci, že je to otázkou vkusu. Takže přitvrdíme. Bugy, programové chyby, lagování, neustále drhnutí něčeho a pod. Celé dobrodružství Dark Sunu 2 má ohromnou sílu, že mě od něj nakonec nic neodradilo. On to má být svět trýznivý a tak je trýznivé to celé ovládat. Momenty nepopsatelného nadšení z děje střídají momenty, jako by vás vyhnali na čas na zahradu a tam vás jeden z vývojářů SSI pořádně zbičoval devítiocasou kočkou a pak vás poslal nazpět za odměnu, že jste tohle utrpení vydrželi, si užívat ten příběh. Co je vaše utrpení v porovnání s tím, co zažívají obyvatele Athasu?
A tak si tak zase hrajete, abyste za chvíli zase ucítili dopady devítiocasé kočky na vaše rozdrásané záda. Chcete uložit, hra vás hodí do DOSu. Vystřelíte šíp v souboji a hra zamrzne, restart. Chodíte si po nějaké lokaci a najednou začnou postavy drhnout, pohybuji se trhaně, kurzor myši vám odjíždí na opačnou stranu, než jí posouváte. Úžasné momenty v době, kdy vám hra předhodí časově limitovanou záležitost, jako že vám nějaká NPC řekne, pojď za mnou a vy ne a ne ji následovat, protože tu se sekne obraz, tu se vám postavy ne a ne pohnout a po nervózním klikání příkaz poslechne až po čase a jde tak v důsledku toho jinam, než byste aktuálně chtěli. Takových mučeníček si pro vás autoři nachystali rozmanité množství a ne asi každý bude mít trpělivost tohle vytrpět. Jenže pak přijde o suprovou hru. Jak tohle hodnotit?
Musím říci, že ačkoliv nabízí Dark Sun 2 stále tu geniální strukturu questů, jako Dark Sun 1 a atmosféru ve velké míře taky, tak má zároveň tolik chyb, že mé z kraje zmíněné obavy byly opodstatněné. Ne, že by Dark Sun 1 běžel jako hodinky, taky měl bugy, ale asi ne tak drastické. Dark Sun 2 je však i přes to všechno pořád špičkové RPG, ale trpělivost to hrát mělo asi jen pár lidí v této republice. No a v dnešní době, to si ani netroufám odhadovat, jestli těch pár by překročilo počet prstů jedné ruky:-) Dark Sun 2 měl popravdě našlápnuto na to, dostat se do mého TOP výběru her mnou hodnocených 95% - 100%, ale postupem hraní to postupně padalo, pak zase občas trochu rostlo a zastavilo se to nakonec na 85%.
Nejvíce by mě však asi mrzelo, kdyby mé obsáhlé výtky této hře odradily někoho od zahrání. Přišel by o nádherné, originální, až adventurně laděné RPG se strhujícím příběhem a vzrušujícími taktickými souboji, které otestují um hráče se správně rozhodovat v bitvách a volit ty správné možnosti. Některé bitvy v této hře se stanou pro vás nezapomenutelné a legendární. Navíc tento zajímavý svět vám jen tak nějaká hra nenabídne, jsou jen dvě. Shattered Lands a Wake of the Ravager. Tak kdo nehrál, tak hurá do toho, na neduhy jste díky této retro recenzi připraveni a nepřekvapí vás, však nejste žádné béčka, ne? ;-)
Krátký report z poslední bitvy (pozor, možný spoiler):
Klíčem je zaútočit z jižní brány, mám tak cca 3 kola, než se Lord Warrior zapojí kouzlením do souboje, neboť je na severu bojiště za tím sousoším. Zásadní bylo nejprve v prvním kole zakouzlit kouzelníkem haste, v dalším velkého elementála, na kterého se sesypali všichni skelleton warrioři přicházející od východu, v třetím kole zakouzlit pavučinu před Lorda Warriora, který tak nemůže přes ní posílat z dálky kouzla na mou partu. Během těch tří až čtyř kol je nutno sejmout mými dvěma válečníky (půlobr a trpaslík) hlavního obřího obluďáka, kterého vzbudil Lord Warrior. Klerik postupně každé kolo léčí kouzlem nejvíce zraněné členy party a snaží se je tak udržet naživu.
Následně je třeba sundat hned dva nepřítelovy elementály, kteří přišli od severu, ti mi dávali dost silné damage kolem 32 HP. Poté zůstane na bojišti jen Lord Warrior a armáda skeleton warriorů mlátící mého elementála, málokdy se však trefí a když jo, je to za pár HP. Zato můj elementál jim zatápí také damage kolem 32HP. Akorát ti skeleton warrioři mají strašný počet HP, takže jsem nyní soustředil své bojovníky na to, aby je postupně zezadu umlátili, zatímco se skeleton warrioři zabývali tím mým elementálem. V mezičase jsem si vyšlápnul na Lorda Warriora, který prošel pavučinou ke mně a tak si k němu mí dva bojovníci odskočili, aby jej sejmuli a pak se vrátili zpět upižlávat ty skeleton warriory. Ve finále jsem musel zakouzlit svého velkého elementála ještě jednou, protože ten první nakonec padnul a zbývalo pořád 5 skeleton warriorů. Ale to už jsem věděl, že to mám v kapse.
Galerie dalších obrázků ze hry:
Komentáře
Okomentovat