CD-MAN

Platforma: PC / Žánr: Logic / Developer: Creative Dimensions / Vydavatel: Scandinavian PC Systems / Rok: 1989 

Určitě si mnozí s notnou dávkou nostalgie vzpomenete na moment, kdy vám rodiče donesli první počítač, abyste se poctivě vzdělávali, učili programovat a v trendu překotného vývoje informačních technologií se vypracovali na schopného ajťáka s dokonale zajištěnou budoucností. A v ten moment se vám rozzářily oči nadšením, touhou po vzdělání a poznání a v hlavě se vám honily myšlenky, jak vy, ten budoucí dokonalý ajťák, hned zítra poprosíte kámoše, aby vám donesli nějaké diskety s hrami, které jste u nich viděli na návštěvě na jejich počítačích (jelikož jejich rodiče byli v pohledu na vzdělání své ratolesti prozíravější a koupili jim počítač dříve než vám).

V ten moment byla duše budoucího ajťáka polem neoraným, neměl žádné bloky v podobě - tenhle žánr nehraji, a byl rád za každičkou hru, kterou si domů donese. A že ty žánry byly teda sakra v ten moment jedno a všechny ty hry byly fakt úžasné a zábavné a dodnes se na ně krásně vzpomíná. Samozřejmě každý z vás bude mít v takovém případě na mysli jiné hry dle toho, v jakém období se tohle všechno, co jsem popsal výše, stalo a dle toho, jaký vlastně dostal počítač.

Obrázky okolo vám dávno prozradily, o jaké hře bude nyní řeč. Ano, je to slavný CD-MAN, což jste vlastně už poznali z názvu a nikoho určitě nemohlo napadnout, že by mohlo jít o nějakou záhadnou variantu mechaniky na CD. Tato slavná arkádová hra je klonem jejího slavnějšího původního předchůdce z herních automatů z roku 1980 a není nikdo, komu by nebyl známý název Pac-Man. Tato hra se stala natolik oblíbenou, že se začala dostávat na všechny možné další domácí platformy od konzolí až po osobní počítače a došlo i k nějakým těm předělávkám či klonům.

CD-MAN, jehož autoři jsou dva Švédi Atila Biro a Anders Moree, je klonem Pac-Mana. Vyšel čistě jen na PC se systémem MS-DOS a nemohl tehdy chybět snad žádnému PCčkáři. Princip této hry je jednoduchý. Máte bludiště, v něm jsou cestičky s jakýmisi kuličkami a vy je musíte jakousi žlutou hlavou (CD-Manem) s klapající čelistí všechny posbírat (sežrat). Tohle by neznělo jako výzva, pokud by to nemělo nějaký háček. Samozřejmě má. Po bludišti pobíhají potvůrky a těm se musíte vyhýbat a dávat si jo pozor, aby vás neobklíčily v nějaké chodbě, což znamená jasný konec. Ke zmírnění pekelné obtížnosti pak slouží bonusové kuličky umístěné ve čtyřech rozích obrazovky, po kterých se stane žlutá hlava dočasně nepřemožitelná a může potvůrky nějaký čas požírat. Hraje se ale také o body. Body vám přináší jak sežrané kuličky a potvůrky, tak sem tam se náhodně objevivší bonusy. Nechybí ani zamčené lokace, ke kterým musíte získat klíč.

Jednoduché a dokonale chytlavé. Není to RPG, není to strategie, není to adventura, je to jednoduchá hříčka, která ovšem dokáže přikovat k monitoru naprosto neodbytně a vnuknout hráči neoblomnou touhu dát si další a další úroveň a získat co nejvíce bodů. Když říkám úroveň, tak ani tohle není v této hře nic vlastně světoborného. Nejprve hrajete 3x po sobě v hezkém zeleném parčíku s hezkou věžičkou, fontánkou, studánkou, sochami a budou vás v něm prohánět pavouci. Pak se grafika změní a proháníte svého CD-Mana v moři kolem ostrůvků a lodního vraku. CD-Mana tady naopak prohání žraloci. Opět je nutno tuto úroveň splnit 3x za sebou, abyste se přesunuli do poslední grafické varianty a tou je vesmír plný duchů. 

A co se stane pak, až 3x projedete i vesmírnou úroveň? Jedete znovu od začátku zase od parčíku, přes moře a tak pořád dokola, ale se zvýšenou rychlostí. Hra se každým projitím zrychluje až do momentu, který nebudete stíhat, což končí nezvratně tím, že prohrajete. Výhrou je tady vlastně to, že se vám podaří vydržet co nejdéle, nasbíráte co nejvíce bodů a usadíte se v čele tabulky. Tady se pak nabízí  hra  se spoluhráčem. CD-MAN umožňuje hru dvou hráčů, kdy se každý snažíte co nejdéle vydržet naživu a soutěžíte tak mezi sebou. Takže vlastně tato hra může mít vítěze. Problém není pozvat i celou partu přátel a podpis do tabulky vítězů vám pak bude určovat, jak si kdo vedl.

CD-Man vyšel ve dvou verzích a tato retro recenze je o verzi 1.5 z roku 1989, kterou jsem měl tehdy dispozici. Musím se však pozastavit i u verze 2.0 z roku 1992, která přinesla několik změn, ale vesměs zbytečných. Oblíbenou Pac-Manovskou žlutou hlavu střídá jakási komiksově působící bílá chodící postavička. Úroveň s vesmírem mění nepřátelské duchy za raketky. Přibyly navíc dvě nové úrovně. Jedna je prohlídkou světoznámých divů světa či dominant (např. pyramidy, Big Ben, Eifelova věž nebo opera ze Sydney). Ta druhá nahrazuje útočiště duchům, nemohou totiž chybět, a tak byli přesunuti z vesmíru do příhodnějšího prostředí u tajemného baráku nedaleko temného lesa, s dominující velkou lucernou. Bohužel žádný nový grafický prvek verze 2.0 tady nepřekonává líbivost prvních dvou úrovní s parkem a mořem verze 1.5, naopak působí spíše rušivě.

Vím, že mnozí nedají dopustit na původní hru Pac-Man. Je vidět, že jakési ortodoxní vyznání se dá aplikovat vlastně na cokoliv. Úšklebky typu - co? CD-Man? Pchá, já hrál Pac-Mana, to je to pravé, nebyly ničím výjimečným. Nicméně z praktického hlediska není k takovému postoji vlastně důvod, protože v té hře jde o jedno a totéž a rozdílové jsou hlavně grafické motivy. A mně se popravdě grafické motivy CD-Mana (podotýkám verze 1.5) líbily více, než u starého originál Pac-Mana. Hodnocení CD-Mana samozřejmě odpovídá tomu, že jde o jednoduchý prográmek a jednoduchou hříčku, která asi nemůže konkurovat monstróznějším titulům, ale ani 60% nemění nic na tom, že to byla (a klidně stále může být) velká zábava, která ovšem, chtě nechtě, po několikerém projetí všech úrovní časem přeci jen omrzí.

Hodnocení: 60%

Ringo