Reunion
Reunion je podivná strategie. Podivné hry já rád. Kolikrát mohou mít i spoustu nedokonalostí, spoustu nedotažeností, ale dokáží atmosférou přebít jakékoliv neduhy a člověk se cítí být totálně pohlcen, že si i spoustu těch podivností a neduhů vlastně užívá a baví se jimi.
O Reunionu by se dalo říci, že se pokouší o adventurně strategický koncept, ale nechá hráče se topit v nepřehlednostech, které z toho vlastně tak trochu dělají antistrategii, v které svádíte napínavý boj o přežití a pokoušíte se to mít aspoň trochu pod kontrolou. Budete hozeni do vesmíru a budete se plácat v komplikovaných pochodech pro získání detailnějších infromací. A jak mohu tvrdit, že to umocní atmosféru i zábavu? Inu mohu. A pokusím se to aspoň trochu srozumitelně vysvětlit :-)
Reunion vychází až zázračně souběžně v témže roce (1994), jako jiná hra podobného ražení, Alien Legacy od Sierry. S touto hrou má Reunion až tolik společného, že je to další z kousků, u kterých si říkám, že musely současně vstoupit do naší dimenze z paralelních realit, anebo někdo během vývoje od někoho slušně opisoval. Obě hry se odehrávají v budoucnosti a v obou případech lidstvo vynalezlo pohon schopný překonat vzdálenost k jiným soustavám.
V obou hrách se něco na původní Zemi zvrtlo a vy jste podstatě poslední pozůstatek lidstva, který má zkolonizovat nové světy a založit tak nový prostor pro lidské pokolení. Návrat na zemi zdá se být nemožný.
V obou hrách narazíte samozřejmě na mimozemské civilizace a v obou případech narazíte na přátelské, ale i agresivní alieny, s kterými svedete souboj. V obou hrách ve stylu SimCity/Dune2 stavíte kolonie na planetách. V obou hrách těžíte suroviny, které po různu chybějí jinde a tak je tam přepravujete.
V obou hrách vynalézáte nové technologie, i s pomocí mimozemšťanů. A teď to podstatné. V obou hrách jste závislí na příběhových eventech, které jsou prakticky lineární a dokud nepřijdete na to, jak na ně narazit, hra se nepohne dále. Popřípadě se hýbe na pozadí a po uplynutí nějakého datumu se stane něco, z čeho není východisko, pokud budete stagnovat.
Tímto jsme si vlastně popsali princip této hry. Obdivuji tyhle sci-fi adventurní hry mixnuté se strategií, kde musíte nějakým způsobem zvládnout ekonomiku a management, čímž získáte něco, co vás posune příběhem. Takových her, navíc povedených, je strašně málo. Mezi nejvýznamnější zástupce patří Dune 1 (odehrávající se ovšem jen na povrchu jedné planety), Alien Legacy a právě Reunion. Jinak toho moc v této podobě nevyšlo. Možná se k tomu blíží ještě série Star Control, možná Starlord.
V čem je tedy Reunion podivný, až je tím přitažlivý? Na začátek nutno říci, že hra je dílem maďarských programátorů. Ne, že by to bylo nějak diskvalifikační, ale je prostě faktem, že hry tehdy z někdejšího východního bloku měly jisté limity a nedosahovaly preciznosti zkušenějších západních vývojářů. Přesto musím říci, že už intro je zpracováno velmi poutavě a černobílé obrázky s textem vyprávějí jakoby poslední vzkaz ze Země. Dost mi to připomínalo starý dobrý komix z ABC - Vzpouru Mozků, jak si výprava, navrátivší se z vesmírné cesty, zpracovávala v měsíční základně poslední vzkaz ze Země před zkázou.
Na začátku hry si postupně přibíráte kapitány (budu jim příhodněji říkat ministři) z profese stavitel, vědec, pilot, bojovník. Z každé této kategorie si můžete vybrat jednoho ze tří nabízených dle schopnosti a výše platu. Tady bude vaše první strategické rozhodnutí, zda utratit na začátku více peněz a přijmout kvalitního ministra a nebo vzít za méně peněz horšího a buď jej školeními v univerzitách vylepšit, případně později, až vyděláte více, vyměnit za schopnějšího.
Na počátku máte jednu kolonii v soustavě Amnesty. Postupně vynaleznete satelity, ty pak posíláte na okolní planety, zjišťujete, jaký mají povrch, zahájíte na nich těžbu surovin, na obyvatelných postavíte další kolonii, které jediné vám zaručují příjem díky daním, které vybíráte na obyvatelích.
Planety zvelebujete nákupem budov, které pokládáte postupně na povrch. Vypadá to jako stavba základny v Dune 2. Limitovaní jste penězi. Každá kolonie samozřejmě musí mít životaschopný základ, takže nejprve začnete řídící budovou, elektrárnou, obytnými budovami, farmami. Po té se přidá stavba přistávací plochy, skladiště a samozřejmě dolů, kde budete těžit pomocí robotů suroviny.
Jak postupně prozkoumáváte a osídlujete další planety, narazíte na cizí rasy a ty spustí vlastně první pořádné příběhové eventy (mimo tedy ty drobné počáteční typu - ztroskotal nám satelit vyslaný na jinou planetu, vynalezni nosič satelitů a pod.) a posune vás o kousek dále. Získáte další technologie na výzkum, zjistíte, jaké suroviny vám na výrobu nově vymyšlených zařízení chybí a začnete tak vozit z okolních planet vše na planetu prvotní, domovskou, kde se vše vyrábí. Následně potkáte i mimozemské nepřátelské alieny. Tady pak začne závod ve zbrojení a dojde k bitvám jak na orbitě, tak i na povrchu planet.
Vesmírné bitvy jsou automatizované, takže jen jde o to poslat na nepřítele drtivou sílu, následný výpočet vám řekne, jak jste dopadli. Naopak u pozemních bitev lze mírně taktizovat a určovat jednotkám pohyb a střelbu. Nicméně nečekejte dobývání povrchu planet ve stylu Duny 2. Bitva je spíše schématická a odehrává se na obrazovce malého výřezu bitevního pole.
A teď co je tady tak geniálně špatně, že vás to bude trochu štvát, ale zároveň bavit, protože se budete cítit opravdu jako ztraceni ve vesmíru, v kterém budete řídit náhodné události, bez hlubšího statistického přehledu. Vlastně jsem to napsal. Statistický přehled. Zatímco Alien Legacy v tomto byla naprosto precizní, stačilo v ní kliknout na tabulku a viděli jste, co která planeta těží, co zrovna vyrábí a kolik toho má na skladě, případně co ji chybí, tak tady neuvidíte nic. Jediné soupisky, které tady jsou, je seznam kolonií a těžebních stanic, seznam použitelných planet a později seznam nepřátelských planet. Seznam myslím jako seznam, bez jakýchkoliv dalších informací mimo to, zda je na planete kolonie nebo jen důl. Chybí i tabulky s rozpočtem, jaké máte výdaje, jaké příjmy.
K některým dalším informacím se sice proklikáte, takže když kliknete na planetu, a na jejím povrchu na důl, zobrazí se tabulka, kolik surovin je natěženo a jakou rychlostí se která těží. Když kliknete na planetu a otazník, zobrazí se letmé info o planetě - co na ní jde těžit, jaký má povrch a zda jsou obyvatelé, pokud na ní je kolonie, spokojeni. Lze zde ještě zvýšit míru zdanění. A to je opět vše.
Zoufale chybí tedy stručná přehledka, jaké suroviny jsou na které planetě v jakém množství, kolik zisku vám z které planety plyne, chybí informace o stavech ubytovacích kapacit, nemocničních kapacit, kapacit zábavních středisek zvyšujících spokojenost a taky produkce potravin. Nevíte nic, můžete se jen domnívat, dokud nerozkliknete konkrétní budovu přímo na planetě samotné, která nějaká ta čísla o pracovním vytížení vyhodí.
Každá kolonie si žije jako samostatný renegát, který vám neposílá souhrnné statistiky a reporty. Něco málo se dozvíte, až na planetu zavítáte osobně. Trochu nešikovné, ale abych pravdu řekl, cítil jsem u toho větší účast a taky závan jakéhosi reálného pocitu, že vlastně čekám osamocen na hlavní základně na zprávy z každé kolonie, co se tam asi děje. Že máte málo farem na nějaké kolonii se dozvíte tak, že přijde zpráva např. : "Lidé na planetě New Eart hladovějí". A šup, už tu máme impulz k činnosti, proklikejme se na danou planetu a plácněme tam pár farem. A tak je to tady se vším.
Kdyby měla hra fungovat tak komplexně, jako Alien Legacy, že byste pro životaschopnost všech kolonií museli dopravovat různé suroviny z různých planet na planety jiné, tak byste zešíleli. Proto je Reunion moudře zjednodušen na výrobu jen na jedné jediné, a to domovské, planetě. Ostatní planety nevyrábí nic. Jen generují peníze a těží suroviny.
A zešíleli byste proto, že... a teď se dostanu k tomu, jak tady probíhá převoz surovin. Opět je to strašně zúčastněné a naplno vás to zapojí do hry. Tady totiž musíte naklikat transport, co do něj naložíte a osobně z kokpitu odstartovat, zadat cíl cesty. Následně doletíte a přistanete na cílové planetě. Tam náklad naložíte a pak se vrátíte stejně otrockou činností zpět na New Earth a tam suroviny vyložíte. No a pak se můžete věnovat dalším strategickým činnostem a zadávání úkolů ministrům, než si zase zahrajete na skladníka, nasednete do transportu a zase něco převezete.
Musím říci, že ačkoliv jsem z počátku nad tímto vším nevěřícně kroutil hlavou, tak si mě to postupem času doslova získalo. To zapojení do hry bylo tímto tak maximální, že mě to fakt prostě baví. A to jsem to teď popisoval spíše jako specifickou charakteristiku gameplaye, která k tomu patří, ale nemusí sednout každému. Teď si dáme ale opravdové chyby a přešlapy, které bych nazval doslova východními.
1. Stavba budov na planetách se tváří komplexně, u budov můžete kouknout na míru produkce, zaměstnanost lidí a spotřebu energie. Nikde vám však ale hra nesdělí, že některé budovy v praxi funguji tak či onak a že některé jsou doslova na nic. Například skladiště je drahé a má skladovací kapacitu jako každý důl. Takže proč raději nenastavět jen doly. Přistávací plocha s terminálem je nutná pro vyskladnění zboží, jenže kromě domovské planety to na ostatních budete potřebovat jen jedinkrát a to pro dovoz robotů do dolů (9 max. na každou planetu). Nic jiného zde vykládat pak už nebudete.
Dále nechápu, proč vás hra navede k zisku potravin logicky na budování farem, které produkují méně jídla, než jiná budova - Food resource, u které jsem si navíc myslel, že funguje čistě jen jako sýpka. Farma tak postrádá veškerý smysl. Jsou to drobnosti, ale holt jsou tady designerské mezery, které mají hodně daleko do preciznosti Duny 2, kde každá budova měla svůj specifický význam a konkrétní smysl, zatímco tady to někdy nějak plácáte s tím, že to nějak dopadne. Třešničkou na dortu těchto chybiček je pak limit na počet postavených budov v celé hře, napříč galaxií, což vás zaskočí ale spíše ke konci hry a při dalším hraní budete už budovat rozvážněji. A co teprve říci na to, že ryze těžební (neobyvatelné) planety pozbydou možnost suroviny odvézt, a to od chvíle, kdy nějaká dovrší maximálního počtu 10 000 na skladě. Prostě se to kousne a už nenaložíte.
2. Škoda, že odstupňování ministrů na tři kvalitativní kategorie není více zužitkováno. Rovnou zapomeňte na ministry nejnižší, ty ani nenajímejte a začněte rovnou ministry druhého stupně, pokud zrovna nemáte prachy na ty ze stupně třetího. Škoda, že vás hra na začátku finančně nenutí využít i ty nejlevnější. Jsou tady pak jen na okrasu, aby to vypadalo složitěji, než to ve skutečnosti je.
3. To, že hra nemá komplexní seznam planet s informacemi, ok. Ale to, že hra nemá seznam planet, z kterého se budete moci prokliknout hbitě na požadovanou planetu, je docela těžko skousnutelné. Budete muset jít pokaždé na mapu planetární soustavy. Ovšem s tím, že planety pochopitelně obíhají docela rychle, na pohled efektně, kolem slunce a měsíce kolem planet. Různě se však při oběhu překrývají a vy se musíte na požadovanou planetu hbitě trefovat kursorem, než vám uteče někam do zákrytu, abyste se na ni dostali. To je prostě šlendrián těžkého kalibru a nechápu, že betatesteři s tímhle něco neudělali, protože to bije do očí hned při první práci s planetami.
Konec kritiky, přejdu zpět k tomu lepšímu. Nicméně se dotknu ještě jedné věci, která nemusí každému sednout, ale mě tohle na té hře strašně baví. Ve hře běží čas ve smyslu 1 vteřina = 1 hodina (v případě potřeby lze urychlovat). Pokud budete lelkovat, prohrajete, přiletí alieni a jako nepřipravené vás sejmou. Jen proto, že jste třeba nestihli navázat spojení s rasou, která má pro vás klíčovou zbraň a alieni ji zlikvidují, ještě než ji kontaktujete. Fajn. Jenže kde má hráč věštit, že v tom a tom roce a v tom a tom měsíci nastane tohle a připrav se na to či ono. Navoz dostatek surovin na výrobu zbraní, rychle kontaktuj rasu, která tě naučí zbraně do inkriminovaného data vyrábět atd. A nepřijdete na to jinak, než buď štěstím a náhodou při prvním hraní, anebo hlavně pak při dalších rozehrách.
Připravte se na vynucené prohry a restarty. Připravte si zálohové save pozice v momentech, kdy byla situace ok a půjde s ní ještě pracovat do datumu příchozí krize. Jo, přirovnal bych mnohé eventy ke krizím, jako v Asimovově Nadaci :-) A dělá to ze hry spíše puzzle než strategii. Někdy prostě dojdete do bodu, kdy nevíte, jestli ještě máte prostor na budování, anebo už stagnujete co se týče vývoje příběhu a něco jste už zanedbali a je pozdě se z toho snažit vymotávat. Alien Legacy byla v tomto při toku příběhu shovívavější. Na druhou stranu ale jistý nátlak, a uvádění hráče v nevědomost, činí zase Reunion napínavější.
Třeba když vám rasa Kallů dá lepší zbraně proti agresivní rase Morgulů, která na vás útočí, a vy v pozdějším rozhovoru se zajatým nepřítelem rasy Morgulů zjistíte, že jsou rasy Kallové a Morgulové spojenci a chystají se na útok na nějakou další, vám zatím neznámou, rasu. Získáte možnost buď držet basu s rasou Kallů a nic neprozradit, anebo ji budete moci zradit a vykecat rase Morgulů, že vás proti ní rasa Kallů vyzbrojuje. A tady babo raď, dilematický a napínavý moment a prostě nevíte, jestli vás špatně zvolená možnost nedovede automaticky k prohře. A tohle přesně má tu sílu.
Další formou, jak se v příběhových eventech posouvat, je místní vesmírná hospoda. Její hosté jsou občas sdílní, občas méně, občas narazíte na někoho, kdo vám dá souřadnice k nějakému zajímavému bodu v nějakém ze systémů. Po získání souřadnic tam můžete poslat transportní loď a získat tak další posun v příběhu. Je zde ale opět prvek napínavosti v možnosti vybrat si v některých rozhovorech z možností. Např.: objednat vraha na špióna, kterého jste zde objevili, anebo jej nechat být a raději sledovat jeho činnost?
Uzavřu tedy popis hry jednoznačně chválou. Efektní intro jsem již pochválil. Hra je celkově graficky příjemná a stylová. Atmosféra by se dala krájet a příchod hlavních příběhových eventů vás přiková k monitoru a nepustí, dokud všemu nepřijdete na kloub. Co na které planetě postavit, na to stejně brzy přijdete i bez zevrubných statistik.
Povrchy planet jsou pěkně různorodé. Kromě pohledu na ně shora, při stavbě základen, se na ně podíváte i vlastním pohledem při přistání vašeho transportu. Oproti Amiga verzi přibyly v PC verzi některé grafické a animované prvky. Kromě nových barevných obrázků přidaných do intra je to například animace vody na povrchu planet, nebo blikající kontrolky počítače v řídícím centru. Na PC byl oproti Amiga verzi i mírně zpřehledněn onen nepřehledný seznam planet odlišením některých barev v textu.
Samotnou zmínku si vyslouží kapitola hudba. Jak je to pro mě s hudbou u počítačových her jsem naznačil v recenzi na Ascendancy. Reunion je tedy další hrou, u které jsem se do hudby opravdu zaposlouchal. Musím říci, že jak Amiga verze, tak PC verze, má hudbu parádní. Tady ale ta Amiga verze o kapku vede, má soudntrack takový monumentálnější, hutnější a údernější. Zvuková stránka je taky výborná. Co zní fakt dobře, tak od Duny 2 okoukaný chladný stoický ženský hlas, který komentuje vámi zadané příkazy.
Přes veškeré zmíněné neduhy je Reunion něco, co by se dalo klidně nazvat kultem. Ona hra nezískala kdo ví jaké hodnocení v tehdejších časopisech. Naopak, dost často spíše jen průměrné. Rozhodně nepatřívá mezi prvně jmenované ve své kategorii. Při rozhodování, zda při tom závalu množstvím her dát zrovna této šanci, a věnovat jí čas, u mě dost zafungoval tajemný nádech toho, že přes nižší obecné hodnocení jsem od několika hráčů slyšel - nejlepší vesmírná strategie vůbec. Jasně, je to spíše nostalgická hláška.
Ale co jiného je kult, než to, že se nějakou věcí zabývá pár skalních fandů a vzpomínají na hru dodnes? Mimochodem časté srovnávání s Dune 2 je značně zavádějící. Kromě umísťování budov na povrch planety nemá z herního hlediska Reunion s Dunou 2 naprosto nic společného. Je spíše tedy bližší Duně 1 svým adventurním pojetím a řešením úkolů v mixu s těžbou surovin a automatizovanými bitvami. S čím se dá ale bezpečně srovnat, tak je mnohokrát zmíněna Alien Legacy, je to tak trochu její dvouvaječné dvojče.
Do preciznosti Alien Legacy má tato hra sice docela daleko, nicméně atmosférou a hratelností se ji v pohodě vyrovná. A některými prvky v rozhovorech dokonce získává Renuion jiný rozměr v posunu příběhem. Reunion je tedy bezpochyby vynikající specifická záležitost a kdo má tento typ her rád, tak je to povinnost. Jsem nakonec rád, že jsem si hru zahrál a povedlo se mi sehnat i krabicovou originálku, protože tohle prostě musí být i ve sbírce. Jsem vyznavač kultu Reunion a nebojím se říci, že je to hra pro fajnšmekry, které nějaké nepřehlednosti, překážky a nedostatky, jen tak nerozházejí a popasují se s nimi :-)
Hodnocení: 90%
Ringo
Poznámka k verzím. Asi jste si všimli, že se tu povalují obrázky jak PC verze, tak Amiga verze. Rozehrál jsem totiž původně Amiga verzi, a nevím, čím to (možná problémy s emulací), ale v pozdější fázi hry přestala být hra stabilní a začala náhodně padat a hlásit errory. Nakonec jsem došel do bodu, v kterém hra spadla vždy a nešlo se dostat dále. Tak jsem musel nakonec rozehrát PC verzi.
Edit článku: Třešničkou na dortu chyb v této hře je limitní počet postavených budov, ale to hráč pocítí obvykle ke konci hry, kdy už v podstatě další kolonie nepotřebuje. Ani tato chybka nic na mém konečném hodnocení nemění. V podstatě mě to jen donutilo pobourat budovy na některých planetách, postavené do forotu, které společně nejely ani na 50%.
OdpovědětVymazat