Countdown

Platforma: PC / Žánr: Adventure / Developer: Access Software/ Vydavatel: Access Software / Rok: 1990

Původně spíše ojedinělý výlet do adventurních vod firmou Access Software se nakonec primárně soustředili na vynikající sérii s detektivem Texem Murphym, čítající ve výsledku 5 dílů, čímž se Access tak trochu zařadili k těm silnějším hráčům na poli tohoto žánru, byť na nejsilnější trojici Sierra, Lucas a Legend se nedotáhli. Nicméně kromě Texe přidali i další dvě polínka do ohně v podobě adventur Amazon: Guardians of Eden a Countdown, o které bude tady právě řeč. Je to pro mě velká nostalgie, protože Coutdown byla jedna z prvních adventur, které jsem měl na své 286 a hrál jsem ji někdy před 29 lety, ale tehdy jsem ji nedojel nikam moc daleko. Pro potřeby recenze jsem si ji tedy dojel až do konce čerstvě teď nedávno.

Countdown je v pořadí druhou adventurou, kterou Access vyprodukovali a je svým způsobem tou cestou pokroku od té první, tedy  Mean Streets s již zmíněným Texem Murphym. Coutdown je tak s odstupem času docela okatým mezistupněm mezi Mean Streets a Martian Memorandum. Takový přechodový prvek, jenže bez Texe Murphyho, z jiného prostředí a z jiných časů. Ale z dobového hlediska jej takto samozřejmě nemůžeme soudit, bylo by to vůči Countdown nespravedlivé. Byl to totiž právě Countdown, díky kterému pak Martian Memorandum mohlo přijít s pokročilejším interface, a hmatatelnějším adventuřením, než jeho první díl Mean Streets orientovaný primárně na text v rozhovorech, v kterém průzkum obrazovky probíhal spíše ojediněle.   

Když se pustíme ve hře Countdown právě do rozhovoru, tak z toho ten styl z Mean Streets ještě dost kouká. Nicméně obrovským krokem kupředu je ta interaktivní část hry, kdy již klasicky chodíte v různých prostorech, přes ikonky příkazů pomocí myši sbíráte a používáte věci, prohledáváte prostory a vlastně si naprosto klasicky počínáte tak, jak je v point and click adventurách běžně zvykem. 

Grafika je typická Accesovská, fotografická. Je to jedna z mála firem, která dokázala už v roce 1990 přinést digitalizované zvuky a grafiku, a to způsobem, že to neurazilo ani pravověrné vyznavače umění v EGA a VGA pixel artu, jako jsem třeba já :-) Ne, fakt, jako je to uděláno tak, že to plní přesně svůj účel a hlavně to byl rukopis Accessu samotného, takže tam to člověk vždy očekával a počítal s tím. Navíc ten grafický styl pěkně zapadá do dění. 

Je zajímavé, že filmová grafika obecně u her od Accessu nepůsobí rušivě a nějak nepatřičně, ale naopak, člověk tam cítí, že když to viděl z kraje 90. let, byla to pecka a když na to koukám dneska, pořád tam cítím to, jak to tehdy muselo nadchnout svými fotografickými detaily na tehdejší dobu, a také průkopnickými filmovými příběhovými sekvencemi. Jasně, jak jsem naznačil, nakreslená grafika i pro mě měla a vždy bude mít vždy větší hodnotu, ale když se vrátím do té doby, tak si sám pamatuji, jak každičký náznak fotografických detailů na takové 286 prostě vzbudil údiv. Stejně tak zvukové efekty, různé hlasy a výkřiky, které jsou nasamplované reálné lidské hlasy. 

Hra má jasnou tendenci vás od samého začátku vtáhnout do děje tím, že nastoluje před hráče spoustu záhadných otázek. Probouzíte se totiž v cele tureckého blázince. Okolo se ozývají podivné výkřiky psychopatů, za dveřmi šoupou nohy neustále okolo chodící hlídky. Samotný pokoj není nic útulného - kamenná jizba, pavouci, stará špinavá nemocniční postel a zaplivané umyvadlo. Co teď? Jak jste se tu ocitli a proč?

Hrajete totiž za agenta CIA Masona Powerse a kromě toho, že se musíte pokusit utéci z blázince, kde vám pečlivě vymyli mozek, tak jste vystaveni postupným návratům paměti v podobě flashbacků a je jasné, že je třeba odhalit příčinu všeho, jinak vám půjde v lepším případě o život. V tom horším skončíte opět mučeni v blázinci. Nakonec musíte rozplést složitou síť spiknutí s teroristy, kteří chtějí v Paříži na jedné důležité celosvětové konferenci odpálit jadernou bombu. 

Po útěku z blázince se dostanete na spoustu zajímavých míst v oblasti středomoří. Přepravujete se letadlem a tady zjistíte, že vám vlastně běží čas. Na zastavení teroristického útoku máte fakticky jen pár dní. Nicméně hra je naštěstí shovívavá a netlačí vás tímto limitem nijak kriticky. Nejvíce hodin uteče vždy během letu letadlem. Během řešení herních obrazovek vás čas nijak zásadně netlačí. 

Čeká vás zajímavá detektivní práce. Zpovídáte své kolegy, ať už přátele nebo falešníky, zjišťujete, co se vám to vlastně stalo, že jste obviněni z vraždy a obvykle vám kolegové poradí, že se máte někam zdekovat a do ničeho se neplést, abyste nebyli odhaleni. Pátrání vás nakonec zavede do bytů či pracoven kolegů, kteří už to mají ze záhadných důvodů za sebou díky souvislosti právě s událostmi okolo vás a je jasné, že teď jste na řadě právě vy. Nebo ani ne tak právě teď, jakože jste na řadě už byli a řešením měl být ten blázinec, z kterého jste se nikdy neměli dostat.

Kombinace různých rébusů jsou na slušné úrovni a některé nadchnou více, některé méně. Hra je docela obtížná a hlavním neduhem je čas. Ani ne tak ten, který vám běží do teroristického útoku, ale takový ten lokální, kdy po vás jdou například strážci v onom blázinci. To je bohužel obrovský opruz, kvůli kterému jsem raději pro jistotu dost často koukal do návodu, abych včas někde vběhl a splnil rychle, co je potřeba. Na nějaký pixelhunt tady obvykle bohužel není čas, byť jej po vás hra vyžaduje a tak vás nutí xkrát po neúspěchu loadovat. Ze svého pokoje jsem se dostal ještě naprosto v pohodě a říkal jsem si, jo, to půjde řešit. Pak ale teda přituhlo. 

Budete hledat pekelně schované předměty, procházet prostory, které jsou klíčové, ale na druhou stranu projdete taky takové, kde není vůbec nic a slouží jen k vašemu zdržení. Do toho sledujete cesty hlídačů a snažíte se přijít na to, jak se jim vyhýbat. Tenhle prvek hry bych fakt rád oželel a škoda, že se s tím nepopasovali autoři jinak a místo abyste se soustředili na adventurní úkoly, tak jste místy postaveni před tak trochu únikovou stealth arkádu. Mnozí možná zůstanou odrazeni už někde na začátku hry (což se mi stalo právě před těmi 29 lety:-), a tak se nedostanou k té lepší detektivní a rozhovorové části, dělající z celé záležitosti parádně napínavý špionážní thriller. 

Kritice bych podrobil i některé typy puzzlů vyžadující přesné vystihnutí probíhající situace. Někde prostě jde strážce a vy jej máte sejmout jistou nejmenovanou věcí. Jenže najít správné načasování, aby došlo k zásahu, rozumějme spojení těch správných pixelů, aby se spustil umírací event strážce, to je hodně nepříjemná záležitost. 

I přes tyto drobné chybky je to přeci jen zajímavý kousek, kterému je rozhodně třeba věnovat pozornost a minimálně ze zvědavosti si jej zahrát. Jde o velmi napínavou detektivní pátračku v zajímavém fotografickém a filmovém zpracování. Kdo má rád i první dva díly série s Texem Murphym, měl by po tomhle sáhnout povinně. A ten příběh a jeho rozuzlení, to fakt stojí také za to.

Hodnocení: 70%

Ringo