King's Quest 3: To Heir Is Human

Platforma: PC / Žánr: Adventure / Developer: Sierra-on-Line / Vydavatel: Sierra-on-Line / Rok: 1986

Tímto třetím dílem ukončím seriál o klasických King's Questech od Sierry-on-line. Jednou v budoucnu třeba dojde i na díl sedmý a osmý, ale ty jsou zpracováním dosti výrazným odklonem od klasického schématu, v jakém jely přechozí adventury od Sierry. Takže pojďme na díl třetí, a tedy posledním z šesti dílů série, o kterém jsem tady ještě nepsal. A schválně jsem si jej nechal nakonec.

King's Quest 3 se vesměs odehrává zdánlivě mimo cokoliv, co známe z předchozích dvou dílů. Nečekejte tedy další dobrodružství rytíře, a následně i krále, Grahama. Začínáte jako služebníček Gwydion u mocného čaroděje Manannana (to se mi teď nezasekla klávesnice). Že to nebude hodný chlapík vám dojde záhy. Stačí nesplnit nějaký zadaný úkol, nedej bože, že by vás nachytal, že máte v kapsách nějaký magický či nežádoucí předmět, a je s vámi konec. Manannan vás nemilosrdně zlikviduje.

Proč sloužíte od dětství až do současných sedmnácti let v jeho baráku je záhadou. Když někdy nenápadně navštívíte jeho rozhlednu s dalekohledem, koukáte na zemi Llewdor a přemýšlíte nad tím, jaké by to bylo být volný. Ale vy musíte trčet tady v domě vysoko na skále a posluhovat. Nejhorší je vyhazovat z okna obsah Manannanov nádoby na exkrementy. Jediné, co je tu tak trochu vaše, je malá cimra s postelí a jednou skříňkou. 

Atmosféra hry je vynikající, opředena tajemstvím, co zde jako děláte a jak jste se tu ocitli. Adventurní pátrání po okolnostech je napínavé a celkově hra působí velmi nápaditě. Napětí zvyšuje časový limit, v kterém se budete snažit co nejrychleji vše prohledat a zjistit co nejvíce, než se Manannan vrátí z některých svých cest a bude chtít mít nachystanou večeři.

Grafika využívá pokročilejší AGI engine a díky tomu je hra docela pohledná a působí na svou dobu zase o kapku detailněji, než její dva předchůdci. Mnoho obrazovek jsem si vyloženě oblíbil už v časech, kdy jsem viděl obrázky v herních časopisech. Například podzemní kouzelnickou laboratoř.

Samozřejmě obrázky jsou na dnešní dobu jednoduché, schématické a mohou působit místy i dětinsky. Nicméně se nedá grafikům upřít schopnost v EGA grafice nádherně vystihnou atmosféru, a to je asi to, co mám na King's Questu 3 nejraději. Strašně se mi líbí ta Manannanova pracovna s oknem. A vůbec, bych ten jeho barák prostě bral :-)    

Hratelnost se zdá býti naprosto klasická, jako v jiných tehdejších Sierrovkách. Chodíte po místnostech domu, pak po okolí, lesích, poušti, malém městečku... Prohlížíte co se dá, sbíráte věci, které mohou být k užitku a snažíte se kombinovat, abyste vymysleli plán, jak uniknout z Manannanova zajetí. 

Jak už to v King's Questech bývá, narážíte do toho na různé dějové fragmenty pocházející ze známých pohádek. Ať už jde o chaloupku s medvědy, medůzu, draka a princeznu, a také pohádky, kde se hlavní postava naučila rozumět zvířecí řeči. A tu až se naučíte, tak zjistíte, kdo jste doopravdy, jak se jmenujete ve skutečnosti a celý děj nabere na obrátkách. Kdo bude chtít, může si přečíst na konci za recenzí spoiler, který odhalí pravou podstatu vašeho bytí. 

King's Questu 3 by se dle popisu doposud nedalo v podstatě nic vytknout, nicméně teď se připravte na hromadu kritiky. Řeknu hned z kraje, že naprosto nepochopím designéry této hry, proč v ní udělali z adventurního a celkově zábavního hlediska u nových prvků špatně snad vše, co se špatně u takovéto hry udělat dá.

Je to hrozná škoda, protože kdybych to měl nějak vyjádřit procenty, tak Grafika 70%, Atmosféra 90%, Příběh 85%, jenže hratelnost tak 30% s bídou. A teď k tomu, proč tomu tak je. Výše jsem zmínil zvyšování napětí ve hře časovým limitem. On v konečném důsledku není tak tragický, jak se to jeví, když ještě nevíte, co ve hře dělat. Jenže vám to znepříjemní celou polovinu hry, kdy se teprve ve hře rozkoukáváte a cítíte přitom, že času moc není. 

Pokud má být limitováno časem vaše pátrání po řešení situace, v kterém nesmíte pro vykonání jisté finální záležitosti nic minout, je logické, že nestihnete přijít na vše a váš finální úkol v domě bude odsouzen k nezdaru. A tady nebude stačit load k nějaké starší pozici. Počítejte rovnou s restartem a hraním od začátku, protože si často uvědomíte, že už limit nestihnete ani v ještě zdánlivě dobrých předchozích pozicích a je třeba udělat vše na první dobrou od samého začátku.

Nejprve je nutno vysledovat, v které časy se kouzelník odebírá na cestu, a poté, kdy zase přijde. Počítejte s tím, že si v této fázi oťukáváte, co zde jde vůbec dělat, jaké jsou vaše možnosti a nevíte, zda vůbec můžete vyjít ven do světa mimo dům. Pak přijde kouzelník a zabije vás, protože samozřejmě nemáte buď udělaný nějaký úkol (úklid kuchyně, jeho pracovny, ložnice a pod.) anebo vás přistihne, že máte u sebe něco, co jste nestihli schovat a neměli byste to u sebe mít.

Když víte, kdy kouzelník přichází, snažíte se rychle projít a posbírat vše, co už víte, že jste sebrali při hraní před tím. Jenže to samozřejmě není tak snadné. Některé věci jde vzít až po určitém čase a po uplynutí nějakého děje či vykonání nějakých činností. A najít tuto situaci, a ještě včas, to je prostě peklo. Přiznám se, že jsem tady vzal návod a na co jsem nepřišel hned, tak jsem si přečetl v návodu, protože prostě nezbyl časový limit nad tím hloubat, co by se tam či onde dalo spáchat a nechtělo se mi hru začínat snad už počtvrté znovu.

Ale to není vše z těch tragédií, které si autoři na hráče připravili. V této hře se bude kouzlit. Každé kouzlo potřebuje ingredience. Ty je třeba správně ne jen nějak nasypat nebo vylít, ale taky s nimi správně naložit (zamíchat a pod.). Následně je třeba vyřknout kouzelnickou formuli na celé 4 řádky.

A teď si to představte. V časovém limitu sehnat všechny ingredience, mít poznamenáno a někde pořád pročítat, co mi ještě chybí k tomu či onomu kouzlu. Následně jdete do laboratoře, vypisujete s nutnou precizní přesnosti, co všechno z ingrediencí používáte a jakým způsobem (blbě napíšete, ať už kvůli překlepu, nebo chybné formulaci z hlediska mluvnické správnosti, následuje krutá smrt), následně musíte s naprosto stejnou přesností napsat onu formuli, básničku, rovněž bez chyb. 

Ani jsem se nenamáhal pátrat v manuálu po těch formulacích a receptech na kouzlo a otrocky projel celé kouzlení dle návodu z časopisu. A věřte, že i jen to otrocké přepsání z návodu byla zdlouhavá tryzna. Kouzel je sedm, takže tohle všechno během hry protrpíte sedmkrát. A pak zjistíte, že jste někde nějakou ingredienci zapomněli, časový limit už dochází a přijde Manannon a sejme vás. A celé to budete opakovat znovu, včetně otrockého vypisování při kouzlení.

Nechápu, proč autoři takhle pokazili jinak velmi zajímavou hru. Proč chtěli hráče unudit rádoby sofistikovanou spoluprací s manuálem. Proč neřešili situaci s časovým limitem jinak. Pokud totiž nestihnete přijít na vše, co je nutné, do Manannanova návratu, zemřete. Jakmile hru opakujete s určitými znalostmi, stihnete to naopak sice rychle, ale pak naprosto bezprizorně čekáte na Manannanův návrat třeba i 10 minut čistého času.

Co se týče řešení jednotlivých puzzlů a rébusů, tak je to takové střídavě oblačno. Některá řešení se mi líbila hodně, u jiných jsem si říkal, že to zašmodrchali až extrémně a nic ve hře mnohdy nenasvědčuje tomu, že byste na tom či onom místě měli provést zrovna tohle. A když ještě dodám, že nechybí extra tenké cestičky, kde jediný chybný krok znamená pád do rokle, nebo závěrečná fáze, kde sestupujete s doprovodem schody a ten doprovod vám zablokuje cestu ven....důvod, proč jsem ubral v hodnocení dalších 10%, je na světě.

Ta hra je dělaná vyloženě pro ty, kteří tehdy snad žádnou jinou hru neměli a rádi se nechávali trápit a těšilo je, že třeba jednou za týden přišli na nějakou novou věc, která tady jde udělat tak, abyste nezemřeli. Věřím, že i tohle mohlo dělat lidem velkou radost a možná bych si to taky užíval. 

Jenže já jsem stále zahlcen nekonečnou hromadou her, u kterých ten případný natažený čas strávím raději a jinak. Tohle jsem si popravdě projel na "rychlovku" většinou dle návodu. I tak mi dohrání s tím vypisováním a několika restarty trvalo několik hodin, byť bezchybný průchod hrou je zhruba tak na hodinku. 

A pokud už začnete koukat u hry více do návodu než do vlastní mysli, je to hodně špatné. Hra pak upadá a klesá v očích hráče, který si pak přiznává, že by na tohle nikdy nepřišel a hra by navždy zůstala nepokořena. Na jednu stranu jsem se pobavil příběhem, grafikou, a atmosférou, na druhou stranu jsem musel přetrpět ty okolnosti, které tady kritizuji.

Musím říci, že  původní Sierráckou AGI verzi KQ3 jsem za starých časů nikdy nedohrál (jen párkrát na chvíli zkusil). Dojel jsem ji do konce až nyní, a tak se můžu pochlubit nascreenovanými krásnými obrázky ze hry, které vidíte okolo. Kolem roku 2000 jsem dohrál VGA remake této hry od Infamous Adventures a někdy o něm napíší zvlášť, protože ten přesně odboural ty zmíněné neduhy a konečně jsem měl pro jednou dojem, že remake nějaké starší hře výrazně pomohl a udělal jí takovou, jakou bych jí chtěl mít.

I přes ty trýznivé momenty nemohu říci, že se by se mi hra vyloženě nelíbila. Atmosféru a příběh jsem si velice užil. Jako milovník EGA obrázků jsem se občas zadíval na nějakou pěknou scenérii. Takže vůbec nelituji toho, že jsem se do hry pustil a strávil u ní nějaký ten čas.

Možná to hodnocení na konci bude vypadat děsivě, ale bude to jedna z těch nepěkně hodnocených her, po kterých se i tak vyplatí podle mě sáhnout. Ať už si chcete jen doplnit příběh v rámci celé série, podívat se, jak hra vypadala anebo se vyhecovat k tomu, že hru pokoříte bez pomoci návodu. 65% se mi dává opravdu velmi těžko a je to po Phantasmagorii 2 u mě druhá nejhůře ohodnocená adventura od Sierry. A to i přesto, že mám King's Quest 3 o dost raději, než o jen malinko lépe hodnocený Space Quest 6. (Jinak O tři obrázky níže najdete slíbený spoiler k příběhu :-)

Hodnocení: 65%

Ringo  

Moje Mapa:

In game mapa:

Spoiler k příběhu - ve hře dojde k odhalení, že ve skutečnosti nejste služebníček, ale princ Alexander. Syn unesený králi Grahamovi a královně Valanici. Princ byl unesen hned v dětství a tak celých 17 let strávil v nevolnictví a královská rodina celou dobu truchlila po synovi. Nehledě na to, že království Daventry sužuje zlý drak a jako oběť si vynutil druhé dítě královské rodiny, princeznu Rosellu. Nakonec dojde k zázračnému happy endu, princ Alexandr po útěku z nevolnictví a návratu do království, zabije draka, osvobodí svou sestru a zdárně se vrátí ke svým rodičům.

Nicméně je vidět, že oproti předchozím dvěma dílům nám pohádka docela krutě potemněla. Umíte si představit, jak Graham a Valanice, původně šťastní to manželé, museli asi žít po ztrátě novorozence a celých 17 let prožívat s vědomím, že ztratili syna a neužili si s ním jeho dětství. Vypadá to, že Grahamův rod bude stíhat jedna krutá rána osudu za druhou. Je nutno však říci, že ta story v King's Questu 3 je fakt silná a posouvá King's Quest sérii do vážnějších poloh než je jen naivní dětská pohádka.