Ravenloft: Strahd's Possession - herní deník- report č. 2
Platforma: PC / Žánr: RPG Dungeon / Rok: 1994
Naše putování Ravenloftem jsme minule ukončili osvobozením kněze ze zrcadla a díky tomu jsme získali klíč ke hřbitovu. Hřbitov má vstup na severovýchodě kousek od kostela. Odemykáme tedy velkou bránu a vstupujeme na jedno z nejděsivějších míst tohoto světa. V mlze se tyčí siluety obrovských krypt, v kterých by chtěli odpočívat mrtví. Jenže neodpočívají. Po celém hřbitově se to hemží doslova armádou nemrtvých ghoulů, jejichž dotek kromě klasického zranění působí nepříjemné onemocnění. Do toho se tu ochomýtají sem tam nějaké vampýrky, které jsou obzvláště nepříjemné. Vysávají totiž postavě část její existence (rozumějte level, který díky zkušenostem nabyla), jakoby pozbyla část sebe, svého dosavadního života. Asi by se nikomu nelíbilo, kdyby ze zkušeného bojovníka, mága nebo klerika udělala taková vampýrka začínajícího padavku, který se bude vše učit znovu.
Jeho duše dojde klidu, jen když získá pečeť ztracenou hluboko v kryptě. Jejich sestra, jeho pradávná láska, která zemřela záhy po jeho vraždě, navíc hlídá vstup do hrobky v podobě nemrtvé víly. To je ta, co stojí před vchodem do hrobky a nejde porazit jen tak zbraněmi. Zmizí jen když získám požehnání obou sester, tedy obou soch. Toto požehnání z nich nakonec pečlivým doptáváním se získáme a vstup do hrobky je tak otevřeny.

Po levé straně chodby vedoucí na jih se mohu dostat na balkón nad katedrálou. Je zde krásný výhled. Je to rovněž místo, z kterého skočila Tatyana, když se jí povedlo vymanit ze Strahdova sevření. Zvolila raději smrt pádem z výšky. Smutný konec. Jinak by to bylo vcelku hezké romantické místo. Konec koukání z vyhlídky, vracíme se na západ chodbou a dostáváme se do trůnního sálu.
Naše putování Ravenloftem jsme minule ukončili osvobozením kněze ze zrcadla a díky tomu jsme získali klíč ke hřbitovu. Hřbitov má vstup na severovýchodě kousek od kostela. Odemykáme tedy velkou bránu a vstupujeme na jedno z nejděsivějších míst tohoto světa. V mlze se tyčí siluety obrovských krypt, v kterých by chtěli odpočívat mrtví. Jenže neodpočívají. Po celém hřbitově se to hemží doslova armádou nemrtvých ghoulů, jejichž dotek kromě klasického zranění působí nepříjemné onemocnění. Do toho se tu ochomýtají sem tam nějaké vampýrky, které jsou obzvláště nepříjemné. Vysávají totiž postavě část její existence (rozumějte level, který díky zkušenostem nabyla), jakoby pozbyla část sebe, svého dosavadního života. Asi by se nikomu nelíbilo, kdyby ze zkušeného bojovníka, mága nebo klerika udělala taková vampýrka začínajícího padavku, který se bude vše učit znovu.
Hřbitov:
Ze hřbitova se nakonec stala solidní zdlouhavá záležitost. Bylo třeba totiž nejprve vybít armády ghoulů a vympýrek, a to samozřejmě z dálky. Na řadu tedy přišel hlavní proslov magického vrhacího nože, který jsem našel v jeskyních. Kosili jsme s ním jednoho ghoula z druhým, zatímco jsme před nimi stále couvali v bezpečné vzdálenosti, aby se někoho z nás nedotkli. Stejně tak vampýrky, které byly o dost odolnější a vydržely více zásahů. Mohli jsme používati firebally a magické střely, ale ty jsme si raději šetřili a nechtěli jsme pořád odbíhat ven ze hřbitova, abychom někde své mágy nechali odpočinout, aby dočerpali energii na další kouzla.
Během postupného čištění hřbitova jsme navštěvovali jednotlivé krypty, jestli v nich nenajdeme něco zajímavého. Vzali jsem to takovým okruhem směrem na jih, východ a vrchem hřbitova se vraceli zpátky na západ směrem k bráně, kterou jsem vstoupili. V hrobkách jsme nacházeli různé uložené zbraně, magické prsteny, sem tam nějaký svitek s kněžským kouzlem a taky nová kouzla, které se mohli naučit mí mágové.
Nalezli jsme také velmi zajímavou vrhací sekyru axe of hurling, která fungovala obdobně, jako vrhací nůž, akorát s drtivějším účinkem. Nápomocný byl i nalezený prak, který dokázal navádět střely. Což znamená, že každý jim vržený kámen si našel svůj cíl. S dalšími a lepšími zbraněmi na dálku se dal celý hřbitov pohodlně vyčistit. Hlavní bylo zlikvidovat ty šílené houfy, pak už se jen sem tam ze země vynořil ojediněle nějaký ghoul, jehož likvidace nebyla problém.
Klíčový byl nález nějakého zlatého prachu a pak hrobky nějakých elfů, která byla uvnitř střežena neporazitelným duchem. Vchod do hrobky byl zdoben dvěma velmi věrohodnými sochami a také vytesaným nápisem ve zdi, který hovořil něco o dvou mrtvých sestrách a nějakém duchovi, kterému mohou dát sestry požehnání a tím dosáhne věčného klidu.
Klíčový byl nález nějakého zlatého prachu a pak hrobky nějakých elfů, která byla uvnitř střežena neporazitelným duchem. Vchod do hrobky byl zdoben dvěma velmi věrohodnými sochami a také vytesaným nápisem ve zdi, který hovořil něco o dvou mrtvých sestrách a nějakém duchovi, kterému mohou dát sestry požehnání a tím dosáhne věčného klidu.
Nechávám si tohle sdělení projít hlavou a dále postupujeme hřbitovem. Konečně nalezneme i hrobku Viktora Grymiga, minule zmiňovaného vraha klenotníka a jeho rodiny (viz posednutí jedné z mých postav, Aruthy, duchem klenotníka, dokud nezničím jeho vraha). Konečně se tedy může můj spolubojovník Arutha zbavit posedlosti duchem. Tohle břemeno si nese celou tu dlouhou cestu, kterou jsme spolu dosud prošli, se značnou nejistotou, jestli a kdy mě zničí duch klenotníka za to, že jeho úkol pořád tak nějak vlivem okolností odkládám.
Odemykáme tedy hrobku klíčem, který nám před tím dal duch klenotníka v jeho domě a vstupuji dovnitř. Tam nacházíme lorda ghoulů. Bez váhání na něj zaútočíme, vcelku snadno jej rozsekáme na maděru, duch klenotníka je vysvobozen a opouští mého spolubojovníka Aruthu. S poděkováním od něj získáváme navíc další klíč, který odemyká pokoj v jeho domě, v němž by se měl skrývat nějaký vzácným drahokam. Tím bych měl celou záležitost posednutí duchem vyřešenou.
V kryptě Viktora Grymiga se nachází další vak se zlatým prachem. Jak se ukázalo, oba vaky se zlatým prachem jsou nezbytnými předměty k postupu dále. Dalším takovým nezbytným předmětem je hůl vzkříšení (rod of rebirth). Hned si vzpomenu na kosti učně v podzemní části kostela, které nelze přivést k životu jen tak nějakým kněžským kouzlem raise dead. Bude tedy účinná tato hůl vzkříšení? Uvidíme.
A máme tady taky ty dva vaky se zlatým prachem. Nápis na kryptě elfů mluvil něco o prachu. Vchod je obestoupen dvěma sochami nějakých žen. Vypadá to, že hádanka je vyřešena. Nicméně nechám kryptu elfů ještě být, nyní jsem více zvědavý na účinek hole vzkříšení, také jsem zvědav, jaký poklad skrýval klenotník v Barovii ve svém domě. K tomu jsem si navíc vzpomněl na jeden drobný úkol ze začátku, který mi zadal jednooký paladin.
Nutno také zmínit, že během průzkumu hřbitova potkám místního zlodějíčka, který zde zřejmě zatím neúspěšně (předběhl jsem jej) vykrádá hroby. Nabídne mi své služby, ale zloděje v partě nepotřebuji, tak jeho nabídku s díky odmítám. Kdyby náhodou, mlhu se sem pro něj kdykoliv později vrátit.
Zpět v Old Church:
Vracíme se spěšně do kostela, sestoupíme do spodního podzemního patra a běžíme ke kostem učně na podlaze. Použiji na kosti hůl a heuréka, knězův učeň je zpět mezi živými. Povypráví nám příběh o tom, jak odhalil, že Strahd je ve skutečnosti mrtvý, respektive nemrtvý, je to nosferatu živící se krví mužů a žen a tato země nikdy nedosáhne klidu, dokud nebude zničen. Sám se jednou za bílého dne, kdy se musí upíři schovat do své temné hrobky před sluneční světlem, vydal do hradu Ravenlot. Byl zděšen zlem, které z tohoto sídla doslova sálalo. Nakonec musel prchat před Strahdovými hrůznými strážnými.
Bohužel Strahdovi informace o jeho návštěvě hradu neunikla. Sám se vydal na návštěvu kostela a uvěznil kněze do zrcadla a učně nemilosrdně zabil. Nevšiml si však, že učeň skrývá klíč k bráně do jeho hradu. Tento klíč nám nyní předává a já mám tak vstup do hradu Ravenloft volný. Dále nám kněz nabídne své služby a schopnosti kněze, nicméně máme v partě docela už plno a tak slušně odmítneme s tím, že jej nechceme vystavovat dalšímu nebezpečí, že hrůz už si prožil dost. Poznámku Aruthy, že už jednoho schopného kněze - válečníka máme, jsme ze slušnosti ostatní skryli za hlasité pokašlávání.
Zpět v Barovii:
Nyní se vrátíme zpět do Barovie. Míříme si to hned ke klenotníkovu domu. Odemykáme jeho tajnou místnost a nacházíme v ní červený drahokam. Je nutno připomenout, že abychom otevřeli portál zpět domů pomocí rituálu návratu, je k tomu nutno sehnat pět artefaktů, jak se píše v nalezených instrukcích, jak použít knihu artefaktů Catalogue of outer plane Artifacts pro potřebný rituál. Jeden z těch artefaktů má být blyštivý drahokam a vypadá to, že tenhle by to klidně mohl být. A proto si jej velmi pečlivě uschováme. Vypadá to, že první předmět pro návratu domů bychom měli.
Konečně teď taky prozkoumáme pásku přes oko, kterou nám daroval jednooký paladin, což jsem popisoval v minulém záznamu deníku. Mapka uvnitř ukazuje místo, kde se sestupuje do katakomb. Je to ten dům, v kterém je sklepení se zamčenými dveřmi.
Teď je třeba získat klíč. Krompáč, o kterém nám paladin říkal, už mám. Nyní najít na severu ten pařez, u kterého má být klíč zakopán (jak nám paladin sdělil). Popravdě v zápalu událostí a pozvání Strahda na jeho hrad jsem na paladina trochu zapomněl, ale hned to napravíme. Zmíněná pařez stromu se totiž nachází v severovýchodním rohu vesnice Barovie, hned vedle brány vedoucí ke kostelu. Začneme kopat u pařezu a po chvíli opravdu najdeme klíč.
Lesser Catacombs Beneath Barovia:
S klíčem se vydáme k domu na jihozápadě, ve sklepení si tam odemkneme dveře a otevře se přede námi bludiště podzemních chodeb pod Barovii. Přivítá mě série pastí s firebally vystřelovanými otvory ve zdi. Musím tak pečlivě volit cestu a před firebally uhýbat nebo utíkat. Jsou tady zvláštní živé zdi vypadající jako shluk zmutovaných těl s čelistmi a rukami, které umí solidně zranit, když se k nim člověk přiblíží. Jinak se tu potulují nějací wrighti. Vše likviduji pokud možno z dálky vrhacím nožem a vrhací sekyrou. Na blízko si zabojují, jen když mě obklíčí nějaký větší shluk nepřátel. Když zničím ty podivné zmutované zdi, odhalí se tím další prostupy chodbami.
V těchto katakombách se jinak nenachází nic moc zajímavého. Cílem je najít Silver Star key a Silver moon key, postupně pootevírat všechny dveře, probít se dotírajícími nepřáteli a v jedné zapadlé zamčené místnůstce najít okřídlený paladinův svatý symbol. Mágové ocení nález svitků s kouzel jako Dragon's Scale nebo Cone of cold. A teď rychle pryč odsud. Když jsme jednookému paladinovi v Barovii donesl jeho svatý symbol, byl celý šťasten, že konečně nalezne klidu a otevírá nám tajnou místnost v jeho sídle s tím, že vše, co tam má, je nám k dispozici. Našel jsem zajímavé brnění, ale hlavně vynikající meč Paladin's Sword +3.
Elven Warrior's Tomb: Lower level 1:
A nyní zpět na hřbitov k elfí kryptě. Dvě sochy jsou evidentně sestry, o kterých se píše ve zprávě vyryté na zdi krypty. Potřebují nějaký prach. Použiji tedy na obě sochy postupně jeden i druhý vak se zlatým prachem (obojí jsem před tím našel na hřbitově). Sochy obživly a povyprávěly mi příběh, jak princ této země zavraždil bojovníka čistého srdce.
Hned na úvod prvního levelu krypty elfích válečníků nás přivítá zmiňovaný zavražděný válečník. Vypráví mi příběh, jak on, věrný válečník, sloužil královské rodině a stal se doslova bratrem prince. Jenže jednoho dne se on a následně princ zamilovali od stejné ženy. Mimochodem tato žena byla sestrou dvojčat, dvou sester, jejichž sochy stály po stranách vchodu do hrobky, původem z domu rodu Etenkraalů. Takže nám to začíná zapadat vše pěkně dohromady a také tak nějak tušíme, kdo byl onen princ, protože informaci o tomto příběhu zamilovaných do jedné ženy jsem se dočetl již dříve na jednom z nalezených spisů v Barovii.
Válečník nechtěl samozřejmě stát svému princi v cestě, problém však byl, že žena milovala válečníka a ne prince. A na rovinu si již řekněme, že šlo prince Strahda. To rozlítilo Strahda natolik, že sám zabil dýkou Ba'al Verzi bojovníka. Následně zabil i ženu (samozřejmě šlo o Tatyanu), do které se zamiloval, ale zjevně nezískal její lásku. Oba proklel do stěn této hrobky, v které se měli jejich duše trápit navěky. Jedinou cestou, jak oba zachránit, je získat rodinnou pečeť a donést ji padlému válečníkovi. Pečeť je ztracena někde hluboko v chodbách této hrobky.
Víme, co máme udělat, jdeme tedy na to. Hrobka je zamořena netopýry, wighti odsávající level a potkáme tady také nepříjemné ohnivé elementály, které je rovněž záhodno likvidovat z uctivé vzdálenosti. První podzemní úroveň kobek není ve skutečnosti nijak složitá. Systém nepříjemných spinnerů, které nás otočí, abychom se chodbou vraceli nazpět, a také blesky nebo firebally vystřelovanými do některých chodeb, záhy prokoukneme. Stejně tak není problém přijít na systém teleportů za čtyřmi zamčenými dveřmi soustředěnými v jedné hale.
První dveře si otevřeme tlačítkem, u dalších dveří tlačítka nejsou. K těm je třeba postupně doputovat na jiná vzdálenější místa. První teleport nás hodí do místnosti s ohnivými elementály. Ty pobijeme, najdeme tlačítko, stiskneme a teleportem v chodbičce nedaleko se přeneseme zpět před čtvery dveře.
Vidíme, že se otevřely další z nich s dalším teleportem. Ten nás přenese do další vzdálené místnosti v uzavřené sekci a stejným postupem, jako před tím, stiskneme nalezené tlačítko, chodbičkou s teleprotem se vrátíme zpět před čtvery dveře a vida, další z nich jsou otevřeny. Cílem je se dostat do čtvrté místnosti, v které se skrývá železný klíč. Po přesunu zpět do haly najdu v její západní části za rohem páté zamčené dveře, a to právě na tento železný klíč. Za těmito dveřmi je vstup do druhé podzemní úrovně.
Elven Warrior's Tomb: Lower level 2:
Tento level je již pořádné bludiště s pastmi. Jeden z nepříjemných teleportů nás například hodí rovnou do chodby, do které je vystřelován fireball. Dále tady je systém průchozích zdí, takže je nutno pořád zkoušet, kudy se dá prolézt. Cílem je najít v tomto spletitém bludišti sedm tlačítek a stisknout je. Některé jsou zřetelně umístěny v místnostech, jedno jsme našli chytře skryté u dekorace na stěně, dvě jsou mazaně umístěny v průchozích úzkých chodbách, takže je snadné kolem nich projít, aniž by si jich člověk všiml. Jedno z takových tlačítek nás trochu potrápilo a zkoumali jsme kvůli němu celé podlaží znovu.
Během tohoto bloudění jsme také nalezli velmi důležitý zelený klíč, ale i nějakou tu výbavu. Určitě stojí za zmínku battle axe +1, shield +1 nebo bag of holding, do kterého lze naskládat těžké věci, ale vše v něm dohromady váží jen váhu toho vaku, takže lze postavám takto dosti odlehčit od těžkých břemen. A nakonec nalezený Cloak of protection +2 ocení některá z kouzlících postav.
Zpět k těm tlačítkům. Každé z nich otevřelo jedny dveře v dlouhém koridoru. Na konci něho nás čekala tuhá bitva se zástupem wightů a fire elementálů. Spinner ke konci koridoru, směrující nás opět špatným směrem, tedy nazpět, nás nijak nemohl už překvapit. Za koridorem odemknu zeleným klíčem místnost, v které nalézám pečeť.

Tu odnesu zavražděnému válečníkovi v první úrovni. Obdaří mě vynikající elfí zbrojí a nějakou zlatou korunou a pak se odebere ke kýženému věčnému odpočinku. Mimochodem zlatá koruna je onen zlatý předmět ze seznamu věcí pro rituál mající nás přenést z této země zpět domů. Takže vedle rudého drahokamu máme již druhý artefakt. Tak ještě sehnat zbývající tři - péro havrana, tarokovou kartu mlhy a svatý symbol, který byl ukraden někým zlým.
Castle Ravenloft - Main Floor:
Nemusíme nijak rozmýšlet, kam se vydat dále. Víme, že vlastníme od knězova učně z kostela klíč ke hradu Ravenloft. Vydáváme se tedy severní cestou z Barovie rovnou k hradu. Odemykáme bránu, vstupujeme dovnitř a rovnou se utkáme se zástupem Strahdových strážců.
Rytíři vypadají sice hrozivě, ale již máme dobře vycepovanou partu bojovníků a tak si s nimi snadno poradíme. Popis hradu zjednoduším, abych se neutápěl ve zdlouhavých rozborech, které schodiště kam vede. Schodišť je zde totiž spoustu a některé vedou do horních pater s tím, že se patra spojí v jeden celek a lze pak schodištěm v jiné části parta sestoupit zpět níže, nebo naopak postoupit do dalšího patra nahoru. Některé sekce jednotlivých pater jsou naopak odděleny od celkového komplexu chodeb v podlaží a jde do nich vstoupit jen konkrétním schodištěm ze spodního nebo horního patra. Je zde také několik schodišť vedoucích do separátní části jednotlivých věží.
V přízemí se kromě obrovské vstupní haly nachází dvě dominantní místnosti. Hodovní místnost a katedrála. V katedrále najdu na zemi velmi zajímavý svitek popisující příběh, který byl po kouscích vlastně nastíněn z drobných indícií již dříve. Strahd se v něm rozepisuje, že bratr Sergei se má ženit, našel si ženu Tatyanu, jenže k ní rovněž Strahd zahořel láskou. Od této chvíle pro něj bratr Sergei nebyl nic, v hlavě měl jen Tatyanu. Jak to skončilo víme z příběhů výše. Sergeie Strahd zavraždil a proklel jeho duši v hrobce elfích bojovníků. Brzy po něm se za ním poroučela i žena Tatyana. Tady máme v podstatě Strahdovo přiznání. Strahdovo zlo je nezpochybnitelné a nemůže jej nic omluvit, ani večeře, na kterou nás pozval.
Pokračuji v průzkumu a zjišťuji, že z přízemí vedou schodiště do dvou věží, které jsou ale zamčeny. Jelikož nemám klíče, budu muset prozkoumat další přístupné části hradu. Ty vedou skrze schodiště do nadzemního paláce hradu a tak se vydávám tam.
Castle Ravenloft - The Court of the Count:
I toto podlaží je zamořeno strážci Strahda. Havěť se rekrutuje z rytířů a gargoylů. Oblast centrální hlavní věže vede do dlouhé chodby směrem na západ. U konce chodby vedoucí do nějaké místnosti jsou spinnery. Spinnery se nám však nepovedlo projít a tak se do místnosti, v které leží nějaké věci, nedostanu. Snad se mezi nimi nenachází nic důležitého. Důležité je najít průchozí chodbu vedoucí z dlouhé chodby na jih.
Z něj vedou dveře do Strahdovy pracovny, v které nalézám jeho další zajímavou zprávu. Pokoušel se spojit s Azalinem, Lordem Drakonem, aby získal jeho moc. Jenže Lodr Drakon jej posednul a dostal se tak do tohoto světa. Získat nad Lordem Drakonem kontrolu bylo možno jen pomocí jeho dvou artefaktů pro rituály té nejtemnější nekromancie. Jenže během Strahdovy zaneprázdněnosti během temného rituálu ukradla tyto artefakty asasínka (zřejmě původně ve Strahdových službách, přihlížející děsivému rituálu) a prchla s nimi někam do jiné dimenze. Tady se nám to začíná vyjasňovat a asasín, který ukradl Lordu Dheltovi svatý symbol, byla ve skutečnosti žena. No moc jsme si tehdy postavu v kápi během boje neprohlíželi a po boji také ne. Dále je v dopise důležitá poznámka, Vistani předali Strahdovi informace o tom, že jsme vstoupili skrze portál do tohoto světa. Je vidět, komu skutečně Vistani slouží.
Na jihu za trůnním sálem je chodba plná skrytých tlačítek, po jejich sepnutí se otevře prostor do chodbičky, v které najdu nějaké léčiva. To nejpodstatnější, co v druhém podlaží ve skutečnosti ovšem je, je sestup schody zpět do přízemí, ovšem do sekce, která z přízemí nebyla přístupná. Využiji k tomu dvou různých schodišť.
Castle Ravenloft - zpět v Main Floor:
Na severu přízemního podlaží, do kterého jsem sestoupil schodištěm, je velký koridor kopírující vlastně severní chodbu v druhém patře končící místností za spinnery. Zde je ovšem jiný zádrhel. Koridorem létají blesky, které nás dokáží solidně zranit. Zde je nutno postupovat rychle. Na severní stěně je série čtyř tlačítek a je třeba je postupně stisknout, aby se otevřela tajná chodba, na jejímž konci je průchozí zeď a za ní schovaný Blood Bat Key. Než se k němu propracujeme, musíme ovšem zabít dva hlídající Zombie Golemy, což jsou jedni z nejtužších nepřátel ve hře, možná vůbec nejtužší. Jakýkoliv střet na blízku je marný, zabijí mi kohokoliv pár údery. Jediné, co na ně platí, je Turn Undead. Díky bohu, že mám Aruthu, bojovníka se schopnostmi klerika. Po seslání Turn Undead se Zombie Golemové nepřítomně potácejí a já je mohu v klidu bez jediného škrábnutí zlikvidovat.
Další schodiště z druhého podlaží mě zavede do malé místnosti, v které se nachází Ravenloft Tower Key. Vida, máme klíč k jedné z věží. Z této malé místnosti pak kromě schodů nahoru vedou schody ještě dolů, do sklepení Larders of Ill Omen.
Castle Ravenloft - Larders of Ill Omen:
Projdu si tedy celé sklepení. Čeká nás tady boj se zástupy wightů, kostlivců a vampýrů. Neustále se musíme mít na pozoru, abychom wighty a vampýry zničili z uctivé vzdálenosti. Ze sklepení vedou schody nahoru do úrovně Rooms of Weeping.
Castle Ravenloft - Rooms of Weeping:
Sem se lze dostat i jinými schodišti z druhého patra, například ze Strahdovy knihovny. Jde o třetí nejvyšší patro paláce, jestli strukturu hradu chápu dle mých poznámek u schodišť vedoucích nahoru a dolů.:-) Sklepením se dostávám do uzavřené části tohoto paláce, tedy velké věže, z níž vede opět koridor podél severní zdi. Na úvod mě tady přivítají opět Zombie Golemové. Poradím si s nimi jako před tím pomocí kouzla Turn Undead. Koridor podél severní zdí vede na západ se stáčí dále na jih. Není tady nic moc zajímavého. Vrátím se zpět do sekce hlavní velké věže a na její západní zdí najdu tajnou stěnu. Projdu chodbami, až se dostanu do Strahdovy knihovny. Mimochodem z ní vedou schody dolů do jeho pracovny vedle trůnního sálu. V knihovně nacházím další spis usvědčující Vistani ze spolupráce se Strahdem. Jde o Strahduv dopis cikánce věštkyni, v které ji v podstatě děkuje za mystickou tarokovou kartu (jeden z artefaktů, které potřebuji pro návratový rituál).
Východní stěna knihovny je průchozí a vede do chodbičky s místností na východě a taky na severu. V té severní najdu Silver Tower key, klíč k další věži. V knihovně také najdu na severní stěně tlačítko, které otevře tajnou zeď. Za ní je chodbička se zámkem na Bat Key. Zámek odstraní bariéru, za kterou naleznu zmíněnou tarokovou kartu The Mists. Právě jsem se stal vlastníkem třetího artefaktu pro návratový rituál. Chybí už jen havraní pírko a ukradený svatý symbol. Za bariérou je také série schodišť vedoucí někam do hlubin. Vede do nejspodnější jeskyně pod hradem Ravenloft. Necháme to tady zatím být a využijeme toho, že jsem našel klíče ke věžím.
Castle Ravenloft - Main and Secondary Towers:
Díky získaným klíčům můžeme navštívit uzamčené věže. V jedné z nich najdeme zajatého Anshelma, schopného bojovníka ochotného se přidat k nám do party, ale necháme jej jít, jelikož pozice v naší čtyřčlenné partě jsou již obsazené stabilními členy.
Zajímavější je nález v druhé věži. čeká mě tu boj s jakýmsi inkvizitorem doprovázeným Zombie Golemy. Dojde k jednomu z nejtužších soubojů ve hře. Nejprve musím Zombie Golemy pomocí kouzla Turn undead oblbnout, pak zlikvidovat inkvizitora a poté pomatené Zombie Golemy. Po porážce Inkvizitora a jeho pomocníků prohledám patro věže a v jednom výklenku je v okovech zajat nějaký muž.
Osvobodíme jej a vyslechneme. Patří k bratrstvu havraních lidí. V podstatě jde o obdobu vlkodlaků, akorát v příjemnější a mírumilovnější podobě. Tito lidé se umí měnit v havrany. Havraní muž mi za osvobození nabízí pomoc jeho bratrstva.
Mám vyhledat Braye Martikova. Aby se mnou mluvil, musím mu ukázat havraní pírko a vyřknou heslo: "Tiganess, Ilke Eluce-A-Keen". Havraní muž se proměňuje v havrana a daruje mi jedno své pírko. Kromě vizitky pro vstup do havraního bratrstva jsme tím získali i čtvrtý artefakt nutný pro spuštění rituálu pro návrat do své země. S tím rychle opouštím hrad, který jsem pěkně vyčistil od všech nestvůr a Strahdových strážců, osvobodil jsem všechny vězně, ale to hlavní, Strahd, ten zůstává skryt ve tmě nejhlubš kobky hradu Ravenloft. Pořád nám k finále ale ještě něco chybí.
Castle Ravenloft Dungeons:
Zvědavost mi nedá, abych se do Strahdovy kobky nepodíval, když už ji tady mám na dosah. Vrátím se tedy do chodby se schodištěm za dveřmi, které jsem před tím odemknul Bat Keyem. Scházím schodištěm do nejhlubších míst pod hradem. Je to tady zamořeno wighty a vampýry. Postupně kobku vyčistím a dostanu se do obrovské haly kterou létají firebally.
Uprostřed haly je spousta malých místností. Postupně všechny projdu, jsou v nich zajímavé předměty jako Battle Axe +2 nebo Ring of Wizardry. Nalézám tady různé rozhozená skrytá tlačítka na stěnách, které postupně stisknu. Díky nim se některé místnosti, jejichž dveře jsou zamčeny, otevírají.
Cílem je otevřít místnost uprostřed velké haly. Tam je totiž tlačítko, které ruší neprostupnou bariéru na jihu před schodištěm do samotného doupěte Strahda. Tady má cesta ale prozatím končí, musím se vydat zpět do hradu. Nemám totiž všechny věci pro návratový rituál a hlavně jeden z nich, svatý symbol, by měl být pro Strahda smrtící, jinak zabít nejde. Otázkou je, kde je Dheltův ukradený svatý symbol a zda je to právě ten pravý, protože šlo jen o domněnku asasína, který jej přišel ukrást. Je na čase dát na radu havraního muže, kterého jsem osvobodil a vydat se do Barovie za Brayem Martikovem. Ale o tom zase až příště.
Ringo
S tou Tatyanou je to o něco zamotanější. Teď nevím, jestli to bylo přímo ve hře, nebo jsem to pak dohledával i mimo hru, ale původní Tatyana byla snoubenka Strahdova bratra Sergeie. Poté, co se Tatyana zabila skokem z hradu, tak se v rámci Barovie čas od času reinkarnuje a Strahd pak tyhle reinkarnace vyhledává a snaží si je přivlastnit. Jedna z nich by měla být snad i Tatian (ta najmutelná dívka ve vesnici). On ten příběh jako celek je zajímavý, ale hra funguje často jen v náznacích, což je na jednu stranu trochu škoda, ale zase to o to lépe utvrzuje atmosféru toho neznámého a nehostinného světa.
OdpovědětVymazat@Elemir: Hra samotná se točí příběhově jen kolem té linky - Segei, jeho snoubenka Tatyana a Strahd, který ji chtěl pro sebe. Strahd zabil Sergeie, Tatyana skočí z balkonu a duše obou jsou na věky proklety v kobce na hřbitově, dokud se nenajde Sergeiova pečeť. Takže tady se nereinkarnuje, je zakleta navždy v té hrobce. Tatyana je nemrtvá banshee v hrobce hlídající vchod. Vchod uvolní jen poté, co dvě její sestry před vchodem dají dotyčnému požehnání. Svitky a odkazy v rozhovorech se spíše točí v náznacích této jednoduché spojitosti a člověk si ty střípky dá postupně dohromady jak se po kouscích objevují během hry. On by byl asi nesmysl dávat do hry jakoukoliv souvislost s hlubší dějovou linkou rozprostírající se napříč různými moduly světů AD&D od TSR a příběhů z Ravenloftu a Forgotten Realms. Vznikl by z toho nesrozumitelný guláš. Duše Tatyany opravdu v rámci příběhů AD&D světů čas od času uprchne ze svého uvěznění z kobky v Barovii a inkarnuje se například do Waterdeepu jako Anna, jindy zase jako Ireena Kolyana přímo v Barovii. Má to prostě spoustu sub příběhů v těch světech, ale hra Ravenloft: Strahd's Possession, se věnuje jen té základní linii toho prvotního příběhu. Co se týče najatelné postavy Tatian, tak ta Tatyaninou inkarnací zřejmě nebude. Moduly AD&D toto jméno nezmiňují, zřejmě jde o vymyšlenou postavu autorů konkrétně do této počítačové hry coby možného doplnění bojovníka do party a hlubší vazby na ten svět nemá.
VymazatJá už si to právě úplně nevybavuju, protože mi to splývá s dalšími moduly. Mě na tom teď zpětně překvapuje, že Sergei je elf. Jinak k té Tatian si vybavuji, že ona by snad měla mít nějakou interakci, pokud jí vezmeš sebou pod Ivlis River k Vladislavovi, tedy v podstatě k přestrojenému Strahdovi. Asi si to budu muset po letech taky zopakovat :).
OdpovědětVymazat@Elemir: Tatian jsem v partě neměl, takže jsem tu interakci nezažil, ale je na to video na Youtube a jediné, co se stane, když máš Tatian v partě je, že se na začátku rozhovoru Vladislav nejprve zarazí a řekne něco ve smyslu, že si myslel, že poznal někoho, kdo v něm kdysi probudil vzplanutí, ženu krásnou jako bílé hedvábí...tím to ale končí, Tatian na to nijak nereaguje a rozhovor pak probíhá standardně, jako by se tohle nestalo. Možná to byl úmysl autorů hry odměnit takto znalce toho příběhu, ale hlouběji to ve hře nerozvíjeli tuhle story o možných reinkarnacích.
Vymazat