Uncharted Waters 2: New Horizons - report č. 1

 Platforma: PC / Žánr: Strategy/ Rok: 1993

Vévoda Leon Franco a princezna Chris mě, coby mí rodiče, vyslali na zkušenou do světa. Naučili mě námořnickému řemeslu a tak mi byla svěřena loď. Otec dbá na správnou přísnost vedoucí k úspěchům a tak mě přes práh svého sídla lehce popostrčí špici své naleštěné boty s tím, že se domu mám vrátit, až s úspěchem v podobě nalezení bájné Atlantidy. Jasně, to je můj hlavní úkol. Jenže jen s nějakou hrstkou námořníků a pár tisíci zlatých v kapse se daleko nedoplavím. Jídlo je drahé, vodu tady čepují naštěstí zdarma.

Chris mi ještě podsunula nějaké ty zlaté navíc s tím, že "neříkej to tátovi" a šel jsem. Musím projevit úctu rodičům a dokázat něco za to, že mi věnovali péči a vzdělání. Kdybych měl mít pocit z nějakého krutého vyhození z rodného hnízda, tak to zase ani náhodou. Táta mi přidělil společníka, jeho nejvěrnějšího navigátora a kanonýra jménem Rocco Alekmel (čistě statisticky byl v navigaci na 30 levelu a na 32 bojovém levelu).  Procházím se Lisabonem a jelikož jsme země silně katolická, vstoupím do kostela se před první plavbou pomodlit. Místní páter se se mnou dá do řeči a při řeči o plavbě mi říká, že jeho kolega Enrico Malione by chtěl zavézt do Zipanga na misii a jestli bych jej nepřibral na své cesty. Mimochodem je velmi dobrý počtář, má přehled v obchodu, a tak se mi jeho schopnosti budou hodit. Doputuji nakonec do přístavu a tam mi je představena posádka a její loď. V první řadě nakupím jídlo, naložím sudy s vodou a hurá na širé moře.  

Je jasné, že na malé bárce s omezeným prostorem toho moc nezmůžu a zatím se doplavím jen z Lisabonu do nejbližších přístavů okolo. Abych neplul zbůhdarma, konzultuji s Enricem, že by bylo fajn nakoupit v Lisabonu kamennou sůl a dovézt ji do severoafrické Ceuty. Je to má první ostrá plavba v roli kapitána. Samozřejmě Rocco dělá, že je jen člen posádky, ale jeho znalosti a zkušenosti jsou přesně to, co nás dovede co nejrychleji do Ceuty. Prodám kamennou sůl a mám vyděláno dost peněz. Tedy dost peněz na další zásoby jídla pro posádku a nic moc mi z toho nezbude.

Je jasné, že je třeba začít vydělávat. Chvíli pendluji mezi Lisabonem a Ceutou a obchoduji s kamennou solí. Ale řeknu vám pravdu, tohle moc nevynášelo a spíše jsem propadl hazardu a chodil hrát kostky, v kterých jsem vydělal mnohem více. Zisk z hazardu mi zajistil, že mohu plout o něco dále do dalších přístavů ve středomoří, a taky jsem si koupil další bárku. Malou, ale nepotřebovala k řízení moc velkou posádku a dalo se na ní naložit více zboží. Kapitánem té lodi se stal Rocco, jenže důsledek byl jasný. Mé nevelké zkušenosti s řízením mateřské lodě samostatně celou plavbu zpomalily. Musel jsem někde v Alžíru v místní herně najmout týpka, který hledal práci a byl ochoten se přidat do mé posádky, že bude řídit mou druhou loď a Rocca jsem povolal zpět na místo prvního důstojníka mateřské lodě. Zároveň jsem dobral do lodí další posádku. Lodě mají určenou minimální kapacitu posádky, jenže loď pak není plně ovládána, jak by mohla. Když loď naplním posádkou na maximum, dokáže vyvinout nejvyšší rychlost.

Seznamuji se taky s dalšími okolnostmi ohledně námořnictví ve městech. V hospodě se obhcodují vzácné předměty, zbraně, ale taky účelné věci jako dalekohledy, sextanty a další udělátka zlepšující orientaci na moři. Meč a zbroj jsou pro případné střety s piráty a osobní souboje s jejich kapitány. Není špatné si nějakou pro strýčka příhodu sehnat.

Nacházím také guildy dobrodruhů, kteří jsou ochotni zaplatit za nové zámořské objevy, jako jsou například skryté vesnice domorodců. Také jsou tu guildy nabízející práci například v podobě sehnání zboží, dovezení zboží nebo porážka pirátské flotilily. V loděnicích mohu kupovat již použité lodě dle nabídky, ale mohu si nechat vyrobit i fungl novou loď. Výhodou je její delší živostnost, ale zase to docela trvá, než se vyrobí. Lodě mají statistiky jako obsah nákladu, kolik pojme maximálně posádky, kolik je možno do výzbroje zařadit děl, dále je tu manévrovatelnost lodi, rychlost atd. Některé lodě se hodí jen jako nákladní, jiné jako bitevní.

Řeknu vám, že vévoda otec by ze mě neměl radost. Já si vyhlídl v přístavu parádní loď s velkou kapacitou a strávily tak skoro měsíc gemblérstvím, abych na ni vydělal. Možná to trochu byla chyba v tom smyslu, že mé plavební zkušenosti nerostly. Na druhou stranu při pokusu o obchod mi veškerý zisk projedla posádka lodí. Snaha to uhrát ve speciálních úkolech a vozit zboží renomovaným obchodníkům v různých městech obnášely růst reputace a zisk větší, než z klasického obchodu zboží, které naložily mé dvě bárky. Ale opět většinu spotřebovalo jídlo pro posádku. 

Přesto se mi po čase drobných zisků povedlo koupit třetí loď, jejíž prostor jsem chtěl plně zachovat pro náklad zboží. Minimum děl, minimum nábojů a záložního dřeva na případné opravy. Další důležitou součástí mého putování se stal pokec s obyvateli města. Tu mi někdo řekl, že nabízí peníze za nějakou infromaci, tu jsem se dozvěděl, že v nějakém městě hledá schopný navigátor práci, ale také jsem se dozvěděl o nejvýhodnějších obchodních cestách. V některých přístavech byl i učitel dalších dovedností, například navigace nebo dělostřelectví. Obzvláště opatrný musím být ve městech, které jsou nepřátelské k mé domovské zemi. Po vstupu do jakékoliv budovy mě mohou přepadnout místní pochopové a obrat mě o peníze výměnou za život.

Díky informacím o obchodních cestách jsem narazil na zlatou žílu. V Aténách se prodávaly umělecké předměty, které královsky platili v Istanbulu a naopak v Istanbulu se prodávaly koberce, které s vydatnou marží šly prodat v Aténách. Asi vám je jasné, co jsem místo dalšího hraní kostek dělal. Ano, vozil jsem jako zběsilý tam a zpět umělecké předměty a koberce mezi Aténami a Istanbulem. Konečně mi něco začalo výrazněji vynášet. Najal jsem si další posádku, další kapitány a tímto postupem jsem se dopracoval po několika měsících k flotile čtyř Venetian Galeass, což jsou největší bitevní lodě s největším nákladním prostorem a prostorem pro nejpočetnější posádku pojímající až 320 mužů. Padesát kanónů na palubě už taky znamenalo nějakou sílu.  Narůstaly i nějaké ty zkušenosti v plavbě, tedy navigaci a po čase jsem se dozvěděl, že se o mě zajímá můj král, tedy král Portugalska v Lisabonu.

Návštěva krále otevřela nové možnosti v mé kariéře. Chtěl, abych z několika přístavů udělal spojence. Tohle obnáší docela významné financování obchodu a loděnice v daných přístavech a já jsem díky naspořenému skoro miliónu z obchodu mezi Aténami a Istanbulem mohl pendlovat mezi městy a uplácet je desetitisící zlatými. Mé cesty vedly přes přístavy Barcelona, Marseille, Neapole, Tunis, Syrakusy, Alžír,  a spoustu dalších vesměs středozemních lokalit. Mnohé byly spojenci konkurence, tedy Holanďanů, Španělů, Italů, Angličanů nebo Turků. Každým převzetím města jsem pochopitelně narušil vztahy s dotyčnými státy.

Některé jsem naštval tak, že na mě vyslaly flotilu korzárů. Nejprve na mě zaútočili Holanďani. Byl to můj první boj a prozíravé bylo to posílení flotily o velké lodě. Musím ještě zmínit, že jsem flotilu rozšířil o jednu bitevní Galeonu se sedmdesáti děly. Bitva se odehrávala v poctivém taktickém šachu. Sám jsem ovládal svou loď, příkazy jsem zadal, jak se mají chovat kapitáni mých dalších lodí a manévroval jsem tak, aby má vlajková loď utrpěla co největší šrámy a naopak vlajková loď nepřítele dostávala co proto.

Souboj by šel vyřešit i zakotvením nepřátelské vlajkové lodi, soubojem posádek a nakonec šermířském souboji s pirátským kapitánem, ale na to moc nemám odvahu. Raději jsem taktizoval a splnil základní cíl. Zatímco mě ostřelovaly další lodě nepřítele, já jsem soustředil veškerou flotilou palbu na vlajkovou loď pirátů a ta se po litém námořním boji potopila. Vyhrál jsem bitvu a shrábnul kořist. Zároveň jsem ale utrpěl šrámy v podobě pobití značné části mých posádek. Doplňování stavu byla mravenčí práce v jednotlivých přístavech. Dále jsem musel vzít do úvahy další posílení flotily, protože boj dopadl tak tak, tedy hodně na hraně. Potkat silnější flotilu o jedinou loď, je se mnou amen.

Námořní dobrodružství tedy nabírá a obrátkách. Plním nakonec králův příkaz, podplatil jsem dostatek měst a čeká mě povýšení. Plním i další úkol dovézt do Janova králi Itálie důležitý dopis. Když docházejí finance, zavítám opět na trasu Atény - Istanbul a obchoduji. Konečně jsem doplnil stav aspoň na osm lodí, z toho 5 těžkých Ventian Galeon, jedné Galeony bitevní a právě včas. Navíc jsem zavítal trochu na sever do Hamburku a to proto, že je tam učitel skillu gunnery, tedy učitel dělostřelectva. Naučil jsem se i tomuto řemeslu. 

Teď si na mě udělali pifku piráti italští. Nevím moc proč, když můj král s nimi vyjednává, ale co už. Bitva to byla rovněž těsná, nicméně jsem opět výrazně dobře taktizoval a zahnal jejich vlajkovou loď do úzkých. Pirátská flotila se dala na útěk a já nakonec dohnal a potopil vlajkovou loď a obklíčil další jejich dvě lodě typu Ventian Galleon. Tyhle lodě jsou docela nedostatkové a tak jsem mohl propuknout velké radosti, že jsem si uzmuté lodě mohl nechat a zařadil je do své flotily. 

Pokračoval jsem pak dále v obchodních aktivitách, v místních hernách jsem najímal posádku, kapitány, ale také se vybavoval s dívčinami, které vypadaly lehce, ale smysl jejich konání byl především ve špionáži. Proto rády přijaly každý dražší dárek a byly ochotny vyklopit informace různého druhu. Například o tom, na jakých souřadnicích se nacházejí různé flotily nebo jakého charakteru je místní přístav. Ale také to, kteří cizí kapitáni se zajímají o mě a to ne zrovna v dobrém rozmaru. Jak vidno, piráti zde platí také dobře, protože když se na mě zaměří, snadno si mě po čase najdou na patřičných souřadnicích.

Můj úkol je stále daleko, po Atlantidě jsem se ani ještě nepokoušel pátrat, stejně jako jsem se nijak ještě nezapojil do pátrání po jedinečných objevech a domorodých vesnicích. Stále se vlastně s tím vším sžívám. Problém mi trochu činí další pirátská flotila, která od někoho dostala za úkol mě sejmout. Potíž je v tom, že čítá deset těžkých Vential Galleon, což jsem prozkoumal svým bystrým dalekohledem. Já jich mám momentálně jen sedm a dvě těžké bitevní Galeony. Daří se mi ale těmto pirátům vyhýbat v okolí středozemního moře a snad najdu ke koupi další těžkou bitevní loď, abych se s nimi mihl utkat.

Tak zhruba takto nějak by se dal popsat postup hrou Uncharted Waters 2: New Horizon. Příště si dáme v případě této hry možná průběžný, možná finální zápis, byť je finále stále v nedohlednu. Samozřejmě nebude chybět pak i recenze. A já se teď vydám vstříc dalšímu královu úkolu, získat další spojenecká města. To zase asi naštvu Holanďany, Španěly, Italy nebo Turky a k tomu uvidím, jak to dopadne s tou nejsilnější pirátskou flotilou, která momentálně brázdí moře a snaží se mě dopadnout.

Ringo