Definice žánru cRPG dle Červa, Elemira, Anoraka, StrideraCZ a Ringa.

Hry se jako každý jiný segment zábavy dělí na žánry. To je neoddiskutovatelné. A je tomu tak dobře. Napomáhá v definici hry, orientaci se v tisících herních titulů, a výběru hry, jelikož každý hráč má jiné preference. U definice RPG (Role playing games) se vždy rozjely neskutečné diskuse. Pro řadu lidí je RPG každé hraní role dle definice stolních Role Playing Games, jiní (jako třeba já) berou RPG na počítačích jako specifický herní žánr, který sice vychází ze stolní hry, ale na počítači podléhá dalším zákonitostem, aby šlo RPG žánr odlišit od jiných her, v nichž v podstatě každý hráč svým způsobem hraje roli, ať už jde o rytíře, zachraňující nějakým způsobem království, anebo pilota formule 1.

RPG - Role Playing Games - hráč obvykle ovládá 1 a více postav různých povolání (bojovník, kouzelnk, léčitel, zloděj...), které řeší úkoly, příběh, rozhovory, souboje s nepřáteli, a za vykonané činnosti dostávají body zkušenosti, na základě kterých se zlepšují v boji a dalších činnostech. Tolik nástřel, jak to má asi vypadat, respektovaný prakticky všemi hráči.

Hádky kolem toho, co je a není RPG, se vyvíjí časem stejně, jako se vyvíjí žánr sám. Kdysi začal spor kolem toho, jestli je RPG ještě hra, kde sice člověk mlátí hory nepřátel a získává expy, ale jinak hře chybí další aspekty jako řešení puzzlů nebo košaté rozhovory rozvíjející příběh. Tyhle hádky rozpoutal zejména příchod Diabla a RPG se snad poprvé začaly škatulkovat na subžánry, a pomineme-li dosavadní dělení na dungeony a izometrické RPG, přibyl tady výraz action RPG.

To bylo ještě půl bídy. Časem se totiž RPG prvek nějakého vývoje, ať už čehokoliv (zbraně, nebo třeba i vlastnosti auta nebo hráče golfu), začal přidávat do všech dalších žánrů a tak nám tady opravdu vznikaly golfové hry, kde hráč získával expy, nebo First či Third person střílečky, kde bylo možné semo tamo nějakou tu statistiku vylepšit. Spor se přesunul do sféry - má vůbec smysl hry dělit na žánry, když to RPG je už pomalu ve všem? Anebo zůstává RPG stále definičně jasně vymezeno specifickou kombinací gameplaye, a zůstává tak jasně odlišeno oproti adventurám, plošinovkám, střílečkám, First person akcím atd.?

A proto jsem se po roce opět rozhodl zeptat přátel, jak vidí definici RPG oni a uděláme z toho zase takovou lehkou názorovou výměnu, jako kdysi před necelým rokem u tématu definice žánru dungeon. Přivítejme tedy opět vzácné hosty, Červa, Elemira, Anoraka a StrideraCZ s jejich definicí žánru počítačové RPG, kterým tímto po svém úvodu dávám slovo a já svou definici napíši opět nakonec. Aby to bylo zajímavější, dodržíme stejný model jako minule a nikdo před sepsáním své definice neví, co napsali druzí, ani já ne, tak bude zajímavé sledovat, v čem dojde ke shodě:

Červ: Žánr RPG je velmi obsáhlý, ale jeho definice není, alespoň podle mě, tak zamlžená, jako když tu kluci minule polemizovali nad Dungeony, které jsou jen jeho podmnožinou…Je mnoho prvků, které řadí počítačovou hru do žánru RPG jako je zvyšování skillů a rozvoj postavy obecně, ale alespoň podle mě je nejzásadnější opravdová možnost volby. Pokud si opravdu můžu vybrat, jakým způsobem budu řešit problémy, jaké povolání zvolím, jestli chci radši zabíjet, nebo pomáhat. To je prostě naprosto zásadní pro vcítění se do postavy, za kterou člověk hraje, a toto vcítění je ve skutečnosti esence toho, o čem Role - Playing vlastně je.

Tady pochopitelně zase narážíme na individuální rozdíly mezi jednotlivými hráči, takže ta hranice bude pochopitelně trochu fluidní pro každého, ale pro mě je takový pěkný příklad například Wing Commander a Elite Frontier. Oba jsou vlastně Space simulátory, ale v tom prvním případě procházím předem pevně daný příběh a rozhodování je pouze kosmetické, zatímco v tom druhém jsem to prostě já, kdo rozhoduje co a proč se bude, nebo nebude, dělat. Jak budu bojovat, nebo jestli budu bojovat vůbec. Není to sice ani náhodou plnohodnotné RPG se vším všudy, ale předchůdce vesmírných RPG to je určitě.

A co je tedy plnohodnotné RPG se vším všudy? Je to podobná otázka, jako co je a co není švarcsystém ve firmě. Existují totiž, jak jsem se zmínil, určité RPG prvky jako je právě možnost volby, equip, otevřený svět, výroba a vylepšování předmětů a další. K tomu, aby hra byla RPG, je ale určitě nemusí mít všechny. Vlastně je asi možné, že neexistuje žádný, bez kterého by se RPG nakonec neobešlo, pokud to hra kompenzuje na ostatních, snad kromě jednoho, ke kterému se ještě dostanu.

Zajímavé by asi bylo v této sestavě, ve které píšeme tuhle polemiku, udělat tabulku takovýchto herních prvků (nebo mechanik) a seřadit je podle důležitosti. Například to, že si můžete u postavy na začátku hodně modifikovat obličej, určitě RPG prvek je, ale alespoň u mě bude někde hodně daleko od startu pomyslného žebříčku důležitosti.

Myslím, že by bylo fér říci, které prvky jsou zcela zásadní pro mě. Takže kromě výše zmíněné opravdové možnosti volby je to učení a rozvoj postavy obecně - včetně equipu. Myslím, že když postava neprochází žádným vývojem, tak rozhodně přichází o hodně.

Dalším bodem jsem se sám překvapil, ale jsou to zbraně - tedy nemusí to být zbraně, ale prostě možnost eliminovat, nebo alespoň neutralizovat nepřátele (nebo přátele) prostě násilné řešení konfliktů. Tohle je ten bod, který prostě obsahuje, pokud si dobře vzpomínám, každá RPG hra. O tom jsem mluvil, že je vždy přítomný. Já jsem si tedy nedokázal vzpomenout na žádné RPG kdy by nějaké násilí nebylo. Jediná větší hra s RPG prvky bez násilí, která mě napadla jsou SIMS a to za mě není RPG - to je prostě nějaký podivný simulátor. Nevím, ale vypadá to, že prostě potřebujeme poměrně často někomu rozbít hubu. Co si budeme povídat - lidi jsou svoloč.

Extrémní prvek v RPG je potom multiplayer zkušenost - MMORPG. Tam je prožitek hraní za svou postavu (ale může to být i parta) ještě umocněn hraním s ostatními. Otevírá to nedozírné možnosti, včetně válek a jiných složitých operací. A to je síla. Můžeme se tvářit, že se nejedná o RPG, ale to bychom si jen lhali do kapsy. V mnoha případech se hráčům vcítění do postavy v těchto hrách vymklo extrémně z rukou a je to právě díky tomu, že se jedná o nesmírně silný RPG zážitek.

Dalších RPG prvků je pořád ještě spousta - jmenoval bych ještě alespoň ekonomiku. Možnost svůj starý equip prodat a koupit si novou výbavičku je něco, bez čeho bych se v RPG obešel jen dost nerad. Konečně kdo nemá rád peníze…

Hmmm přijde mi, že jsem se sotva rozjel a máme konec stránky. Už se těším na ostatní.

Tak RPG zdar…

Elemir: RPG, konkrétně tedy cRPG, je žánr, u kterého jsem v průběhu let zažil docela dost pokusů o redefinici a řekl bych, že je možná mnohem snazší definovat, co cRPG není. Pamatuji si na jednu letitou diskusi, kde jsme rozebírali rozdíl mezi akčním RPG a 3D akcí s RPG prvky (abych byl konkrétní, šlo o Gothic a Morrowind vs Dark Messiah of Might and Magic). Základní rozdíl mezi oběma typy her tkví v přístupu k hratelnosti, kdy Dark Messiaha (DM) můžete bez větších problémů hrát jako klasickou 3D akci a navenek vám to nebude nijak divné. Pokud by ve hře nebyl implementován strom perků, tak vlastně ani netušíte, že jste o něco ochuzeni. Perky vám mají totiž hru jen usnadnit, není to klíčový element hry.

Ve své podstatě je to berlička, která pomáhá vylepšit (nebo dokonce nahradit) skutečnou fyzickou zručnost hráče. Je to díky tomu, že v DM máte přímý vztah mezi hráčem a herní postavou - zamířím na nepřítele a opravdu provedu zásah s patřičným účinkem. Naproti tomu RPG do tohoto vztahu vloží další vrstvu, kdy právě přicházíte o plnou kontrolu nad svým avatarem, neboť tu přebírá použitý roleplay systém a s ním přichází důležitý prvek náhody. Musím říci, že mi tenhle pohled na cRPG vydržel dlouho. Problém nastal ve chvíli, kdy začaly vycházet různé hybridní hry a ta hranice přestala být zřetelná. Typickým příkladem současnosti je Zaklínač 3. Pro někoho RPG, pro jiného akční adventura (schválně vynechám, do které kategorie se řadím já sám ;)).

Pro mě osobně je cRPG postaveno na vývoji postav. Je to klíčový element, bez kterého to podle mě prostě nefuguje. Tzv. levelování je totiž hmatatelným důkazem toho, že ta postavička opravdu roste a zlepšuje se. Neméně významným aspektem je i ono pověstné "hraní role". Nemusím být v reálném životě špičkový kasař, abych mohl ve hře páčit zámky. Tuhle schopnost mi zprostředkuje můj avatar. Ani on ovšem není zprvu bůhví jakým přeborníkem, ale až postupné učení a zkušenost z něj udělají pravého mistra. Je vcelku jedno, jestli jde o zkušenost získanou opakovaným prováděním dané činnosti, nebo jde např. o směnu za body, které postava získává levelováním. Podstatné je, že jsem do rukou dostal postavičku, hotového nýmanda, kterou si musím sám vypiplat, abych s ní dokázal herní překážky zdolat. No a ty překážky nesmí být jen na oko, ten růst postavy musí být k hraní hry důležitý, nebo alespoň poskytovat alternativu v postupu hrou. Prvek náhody je pak třeba odrazem toho, jak je postavička zkušená/nezkušená. Ruku v ruce s tím jde i poslední podmínka a tou je sžití se s herní postavou. Nehledě na to, že zmíněná nejistota (náhoda), je právě další prvek, který posiluje vztah hráče a jeho postavičky. Jakmile nemám k té své postavičce (nebo družině) vztah, neprožívám s nimi každé zlepšení, každý úspěch, tak je to na nic. Tohle vše podle mě tvoří jádro cRPG. A je jedno, jak to kdo bude dál škatulkovat, základ je stejný.

Na závěr si dovolím ještě poznámečku k samotnému levelování, protože systém odměňování postav se občas zvrhl až v parodii. Nijak nezatracuji hry, které mají prvky RPG vývoje postav a zkušenosti získávají např. i za "podání tužky a papíru", ale odměna by měla dávat smysl vzhledem k tomu, za co jí poté vyměníte. Ať se to komukoliv líbí či ne, základem cRPG je boj a ten je zkrátka největším donátorem zkušeností.

Anorak: Definici dungeonu jsem začal slovy - "Video-herní žánr RPG obecně vychází z papírových her na hrdiny jako Dungeons & Dragons nebo české Dračí doupě". Nejobecnějším principem by tak mohlo být právě ono hraní na hrdinu - hraní role. To je ale příliš široké, do role nějaké postavy se hráč vžije téměř u každého žánru. RPG se odlišují důrazem na dva základní aspekty převzaté z papírové předlohy. Prvním je prostředí nebo dokonce celý svět, jeho propracovanost a propojenost. Stejně jako v partii D&D očekávám od prostředí něco více než v akci nebo strategii. Je jedno zda jde o rozsáhlé světy sérií Ultima a Elder Scrolls nebo o promyšlené menší dungeony v Eye of Beholder a Black Crypt.

Druhým aspektem je vývoj postavy. Velký vliv na herní akce musí mít statistiky postavy a její vybavení. Hráč a jeho povely určují celkovou strategii, ale vliv vlastností by měl být zásadní. To zda můj útok zasáhne nepřítele, zda zneškodním zámek nebo přesvědčím starostu má záležet na postavě a ne na hráči. Vymezení žánru samozřejmě nemůže být tak striktní. To že je možné postřehem hráče uhnout fireballu hned neznamená, že nehraji RPG. Jde o míru, různé hry upřednostňují různé prvky. Stejně jako v papírovém RPG může jít primárně o souboje a hádanky, o vyšetřování ve městě s důrazem na rozhovory nebo o obrovské dobrodružství s různorodými úkoly. Žánry se stále více míchají a vypůjčují si prvky. Vývoj postavy tak dnes nalezneme ve střílečkách nebo sportech a naopak mnohá akční RPG osekala vývoj i důraz na prostředí. Nejkomplikovanější je určit kdy jde o RPG s prvky jiného žánru a kdy naopak jen o RPG prvky.

RPG má mnoho variant a sub-žánrů, ale zmíněné vlastnosti považuji za to, co je spojuje. Rozvoj postavy v zajímavém prostředí umožňuje naplnit název žánru - vžít se do role postavy a prožívání dobrodružství.

StriderCZ: Definice počítačového RPG (dále cRPG)
Asi málokoho překvapí, že vlivem nezastavitelného pokroku počítačové RPG de fakto vytlačily klasické stolní RPG na okraj zájmu. Nebyla to revoluce v pravém slova smyslu, jako spíše logický evoluční krok. Vždyť první velikáni herní scény byli vášnivými hráči stolních RPG a Pány jeskyní. Počítač jim umožnil nejen nahradit hody kostkou a přidat trochu grafiky ale opustit svá zatuchlá herní doupata, pokusit se dostat o další level dál a uspět se svou vizí u širšího publika. Za mne je tedy synonymem počítačového RPG křemíkový Pán jeskyně. Ve své úvaze se zaměřím spíše na to, co pro mne znamená počítačové RPG.
Na jazyk mi vytanuly zejména dvě slova: SVOBODA a SVĚT.

Svoboda: alfa a omega každého RPG (nejen počítačového). Svoboda v počítačových RPG je jistě mnohem více omezena než u klasického stolního RPG, kde se můžete s Pánem jeskyně dohadovat do nekonečna, zda vašeho trpaslíka, plížícího se pod oknem, hloupý troll zahlédne (či uslyší). I přes četná, logická omezení je právě svoboda v RPG hrách na počítačích a konzolích nejvíce zastoupena při srovnání s ostatními herními žánry. Pouze ty kvalitní cPRG vám dají pocit, že máte takřka absolutní svobodu ve svém rozhodování. Proto si kvalitních RPG velice vážím, bez ohledu na grafiku, platformu, věk a počet pixelů. CRPG není, dle mého názoru, toliko o kvalitním scénáři (Zaklínač 3), velkém otevřeném světě (série Elder scroll), rozsáhlých dungeonech s hromadami nepřátel (Might and magic VI- můj milášek) ale o kombinaci toho nejlepšího, co může autor při daných technických limitacích nabídnout.
Takže pokud mám hodnotit zda je cRPG kvalitní nebo ne, pak nejdůležitější roli hraje to, jakou míru svobody mi hra nabídne. Kvalitní příběh je pochopitelně vítaným bonusem.

Svět: vyplývá z výše uvedeného. K čemu je vám líbivá grafika, 4k textury, poprsí hlavní hrdinky, které div že nevypadne na vaši klávesnici, když vás hra hodí do nudného, nefunkčního, generického světa. Jsem poměrně tolerantní vůči chybám technického charakteru a zvykl jsem si, že většina her akcentuje akční složku nad realismem, ale jako velký faul beru to, pokud mne hra nutí do činností nebo rozhodnutí se kterými bytostně nesouhlasím.
Takže pokud mám hodnotit , zda mne kvalitní cRPG baví a bude bavit po léta, musím chtít žít v herním světě. Musím cítit něco blízkému tomu, jako když se procházím po Novém Sorpigalu. A sním o tom, že bych si zde chtěl koupit chalupu až to zapíchnu v práci a odejdu na zasloužený odpočinek.

Zde bych mohl skončit přátelé.

Mám ale pro vás ještě jedno zamyšlení, ještě jednu otázku. Určitě jste si vzpomněli na hromady kvalitních, legendárních cRPG. Japonských, z pohledu třetí osoby, dungeony, akční RPG nebo her, které si z RPG vzaly třeba jen část charakteristik (soubojový systém, vývoj postavy, herní svět). Ale má otázka zní: Je Minecraft cRPG?

Spousta z vás může a bude oprávněně oponovat: jedná se přeci o survival hra, sandbox, bez nosného příběhu, vyjma zabití draka, de fakto je to takové Lego na počítači.

Ale: hra má, dle mého mínění, dvě základní charakteristiky kvalitního cRPG: svobodu a funkční svět.

Objevíš se v opuštěném světě a hra ti řekne: A včil mudruj. Co si postavíš, to máš. Můžeš objevovat, budovat, ničit. Ale to stále není to, co by dělalo Minecraft RPG. Dokud si neuvědomíš, že je jen na tobě, zda budeš jen tak kopat v hoře a hledat diamanty nebo vybuduješ tu záludný dungeon s pastmi a hromadami nepřátel, kde na tebe na konci čeká truhla s pokladem. Tu království s hradem a poddanými. Tu zajímavý quest s poutavým příběhem. Nic ti totiž nebrání stát se Pánem jeskyně. Je to dřina a jak bychom řekli u nás na Ostravsku: kurevská dřina, ale jde to.

Ringo: RPG žánr pro mě představoval vždy 3 základní herní prvky: 1.Postavy se statistikami, které se jim postupem hrou zlepšují. 2. Souboje. 3. Chození po prostředí nebo světě, ve kterém se hra odehrává.

Vývoj postav je naprosto klíčový, bez toho hra není a nemůže být RPGčkem. Samotný výraz hraní role je zde jen názvoslovím pro tento žánr, který vychází ze stolních her. Není však absolutním významem ve smyslu, že když je to dobrodružství, kde postava takříkajíc hraje roli, je to na počítači vždy RPG. Roli hrajeme v adventurách, roli hrajeme v plošinovkách, roli hrajeme prakticky totiž ve všem. RPG je žánr, který je prostě podmíněn vývojem postavy, nikoliv tím, že hrajeme roli (podobně jako se pro mě žánr dungeon nemusí vždy odehrávat v kobce jen proto, že je to v názvosloví:-).

RPG žánr pro mě navíc představuje hry, kde není důraz kladen na zručnost hráče. Hráč by měl postavy manažersky vést, samotnou akci by měly postavy provádět dle svého povolání a na základě svých schopností, a po zisku další úrovně zkušeností by měly postavy získat bonusy po dobře vykonaném úkolu, souboji atd., které je posouvají k možnostem porazit silnější nepřítele, sesílat mocnější kouzla nebo otevřít komplikovanější zámky. Hráč by měl dávat příkazy, postavy by je měly vykonat s úspěšností danou jejich vycepovanými statistikami ve vlastnostech a schopnostech. Neměl by být kladen důraz na hráčově hbitosti prstokladu na klávesnici či jiném ovládači. Hbitost má být promítnuta postavou na monitoru s dobře vycepovanými vlastnostmi. Já jen dám příkaz např. k útoku. Sekyrou se neumím ohánět já, ale můj bojovník na monitoru. Samozřejmě to nemyslím vyloženě striktně, některé hry malinko klást nárok na nějaké to ovládání kombinací kláves mohou, např. v akčněji pojatých bojích nebo je třeba občas umět přeskočit nějakou jámu (Ultima Underworld), či se rychleji pohybovat u nějakého časového puzzlu nebo oblíbeného krokovacího obíhání nepřátel (Black Crypt).

Souboje jsou nezbytností, nebojuje-li se ve hře, jde již o adventuru. Souboje mohou být tahové (Dark Sun), kombinací tahů a akce (Final Fantasy 7), pauzovací (Baldurs Gate) anebo klidně i akční (Tales of Phantasia). Ale pořád by spíše mělo platit, že trefa by měla záviset na statistikách síly a přesnosti vycvičené postavy bojovníka, ne na přesnosti hráče ve smyslu, že by musel "trefovat pohybující se křížek" na monitoru.

Prostředí by mělo odpovídat nějaké variantě praktické chůze po kobkách, lesích, městech, hradech, v případě sci-fi třeba vesmírných stanicích, které hráč prohledává, otevírá dveře, truhly, mačká tlačítka, páky, povídá si s non player charaktery a bojuje s nepřáteli. Obvykle se používá vlastní výhled (Wizardery 7), izometrický (Ultima 7) výhled nebo pohled dnes hodně moderní pohled třetí osoby (Final Fantasy 15). Neměla by převládat plošinovka (Castlevania: Symphony of the Night), to už je pak spíše metroidvania žánr. U mnohých her s výraznými RPG prvky drtivě převládá soubojová část a pasivní příběhové pasáže jsou jen intermezzy mezi bitvami. To už jsou pak spíše taktické hry (Tactics Ogre).

Každé RPG tak trochu přebírá prvky jiných žánrů a může jít na řešení úkolů adventurním způsobem (Arcanum), nebo klidně formou logického rychlíku (Legend of Grimrock). Souboje mohou být řešeny do pohody s rozvahou u pivka (Albion), ale klidně i s aktivním zapojením trochy těch reflexů hráče (Secret of Mana). Tyto prvky by však neměly převládnout natolik, že se hra zvrhne např. v FPS (Borderlands) a bude se jí říkat RPG jen proto, že si mohu vylepšit přesnost střelby u zbraně či dokonce jen proto, že mohu lepší zbraň najít.

Závěrem - RPG je kombinace specifických gameplay prvků, vtisknutý RPGčky zejména první poloviny 90. let, které se klidně mohou rozvíjet a zlepšovat, ale neměly by žánr zcela převrátit naruby ve jménu tzv. "pokroku", kdy se RPG začne říkat všemu jen proto, aby tomu byl dodán punc vznešenosti. Ano, RPG žánr považuji za vznešený. Ale není ostudou jej nehrát, každého baví něco jiného, ostudou je tvářit se u střílečky, že hraji RPG.

Tak, a máme to za sebou, definice jsou dány. Na skvělý Červův nápad přidávám tabulku, kde každý obodujeme důležitost prvků, které by RPG hry mít měly a které preferujeme. 1 znamená vysoká preference, 5 znamená, že daný prvek prakticky v RPG nepotřebujeme.

Druhá tabulka je výčtem pár modelových příkladů RPG i řekněme neRPG her, kde se každý vyjádří, zda danou hru za RPG považuje či nikoliv.

A kam řadit tenhle typ her, jako je na obrázku výše,  je taky dilema. Jde o taktické hru, kde hlavní herní náplni jsou souboje. Nechodí se tam, nezkoumá, ale je tam dost rozhovorů. Jsou však vždy jen výplní mezi tím hlavním a to jsou bitvy. Možnosti grindu a výcviku jednotek v různých povoláních je tam však tolik, že by to v tomto směru schovalo do kapsy leckteré plnohodnotné RPG. Příklady těchto her jsou Tactic Ogre, Final Fantasy Tactics, Vandal Hearts, Fire Emblem.