Ultima Underworld: The Stygian Abyss - report č. 1

Platforma: PC / Žánr: RPG Dungeon / Rok: 1992


Tento deník začnu netradičně a to sumarizací a takovým zhodnocením hry, něčím, co se nevešlo do recenze nebo bych rád zdůraznil a zopakoval. Nejprve podotknu, že jsem recenzi modifikoval o vlastní obrázky, před tím jsem nějaké posbíral z netu, ty jsem tedy nyní vystřídal za svoje z tohoto hraní.


Ultima Underworld má několik nej, které převrátily mé někdejší představy o dungeonech. Jsem (a to už se často opakuji) vyznavatel krokovacích dungeonů, ale Ultima Underworld přinesla scrollovací 3D prostředí, které dokázalo zviklat mé zásady. Obvykle takto zpracované hry trpěly nedokonalými texturami na zdech a nebyly tak do detailů prokresleny jako krokovací dungeony, kde šlo na jednom čtvrci propracovat každičký detal a ke zdi se nešlo přiblížit tak, aby se vizuálne rozpadla na pixely, jako se tomu stává u 3D.


Taky v 3D trpí trochu má puntičkářská duše, protože je rozdíl moci prozkoumat detailně každý čtverec, zatímco ve scrollovacím módu vše tak do detailu prostě neprozkoumáte, pojem o krocích a tím, co jste už prošmejdili a co ještě ne, se tak trochu vytrácí. Samozřejmě s pozdějšími technologiemi dokázaly 3D hry divy, nicméně z mého hlediska trpí přeleštěností a textury jsou prostě jakýsi rozmaz nebo předrenderovaná plocha, chybí mi ten pixel art detail.


Nicméně Ultima Uderworld dokázala vymýtit všechny možné neduhy scrollovacího 3D prostředí a navíc graficky přinesla na jeden level tolik detailů a rozmanitých textur, že by to vydalo na jeden celý krokovací dungeon. Zajímavé však je, že ačkoliv Ultima Underworld ukázala, že i v 3D může být strukturou levelů hra dokonalejší než leckterý krokovací dungeon, zůstala v tomhle směru pro mě unikátem a jedinečnou, protože prakticky nemá následovníky, kteří by v tomto trendu pokračovali a tak vesměs nadále preferuji čtverečkované dungeony s tím, že je ale jeden 3D scrollovací dungeon převyšuje. Ultima Underworld. Nutno podotknout, že samozřejmě beru ještě v potaz naprosto dokonalé následnovníky od stejných tvůrců a to Ultimu Underworld 2 a cyberpunkový System Shock, řadím je do stejné rodiny jako Ultimu Underworld 1.


Pojďme na ty dokonalosti v bodech:

1. Struktura úrovní. Nikdy jsem se snad nesetkal s tak dokonale propracovanými chodbami, jeskyněmi s různými výškovými členitostmi, které tvoří nespočet panoramat, nad kterými se hráč pozastaví a prohlíží si detaily ústí různých chodeb, prolaklin, jeskynních říček, přemostění, skalních náhorních plošin a podobně.


2. Grafika - v úvodu jsem to již zmínil. Textury naneseny na 3D stěny jsou detailně pixel artové, že by se za ně nemusel stydět leckterý krokovací dungeon. Považuji Ultimu Underworld za graficky nejhezčí 3D bludiště vůbec. Navíc vše ladí s okolním menu, jak bylo pro devadesátkové hry zvykem. Vše má jakoby design starobylých zašlých svitků.


3. Atmosféra a jeskyně plná života, dělající z prostého podzemního dungeonu doslova živé jeskynní město plné různých národů a znepřátelených frakcí, s kterými budete vyjednávat a dokonce se i budete muset naučit jeden cizí jazyk. A nemůžu si pomoci, celkově Ultima snad nejlepší lore ze všech her na Pc, jaké jsem hrál (myslím tím reálie světa, názvy, znaky, ctnosti - jakási forma náboženství. 


4. Hudba - u té byla sranda, že při prvním hraní jsem neměl sound blaster, tak pro mě nebyla. Pak mi Richmond básnil o tom, že hra má nej hudba vůbec a i to byla motivace rozjet hru teď, znovu a s hudbou. Jenže ona mě z počátku nenadchla, protože na mě působila příliš mnoha prudkými přechody a u soubojové hudby jsem měl pocit, že mě bude až otravovat. Ale nakonec se ukázalo, že Richmond měl z velké části pravdu, hudba působí stísněně, dokresluje atmosféru a rychlé zvraty často mění nálady, že to ve výsledku dává doslova umělecké dílo, které mi pořád zní v hlavě a nemohu jej vytěsnit. Nevím teda, jestli jde o nej hudbu, asi bych mohl jmenovat jako lepší hudbu Amberstaru, Ambermoonu či Final Fantasy 6 a 7, nicméně hudba Ultimy Underworld se prostě k těm nej řadí také.


Tyhle nej vyšvihly Ultimu Underworld na třetí příčku mého TOP 10 PC RPG her a zastavilo ji jen jediné. Akčnější soubojový systém, s kterým se nedá vyhrát tolik jako například v tahových soubojích ve Wizardry VII, která mému TOP 10 kraluje.

A teď už pojďme na deník samotný.


Jako Avatar jsem byl na záchranu světa Britannie zavolán už mnohokrát. Teď se tak však stane naprosto netypicky. V podivném snu jsem zván k vyřešení speciálního úkolu a samozřejmě musím porazit zlo, které se v Britannii skrývá a nabývá na síle. 


Když se probudím, jsem v cizí komnatě a spatřím tam, jak nějaký stvůra unáší oknem mladou ženu. Samozřejmě stihla volat o pomoc, stráže, které vtrhly do komnaty však nacházejí jen mě a jsem obviněn ze spolupráce na únosu. Objevil jsem se tedy v Britannii v nesprávný čas na nesprávném místě. 


Jenže to má svůj účel. Ona žena, baronova dcera,  je unesena do propasti zvané Stygian Abyss. Toto místo slouží jako vězení a stráže mě tam odvedou a zamknou za mnou vrata. Buď mám přivést unesenou ženu zpět a dokázat tím svou nevinu a nebo mám zemřít. 


Zjevně očekávají mou smrt, protože baronovi vojáci, kteří se vydali po stopách únosců, se odsud živi nevrátili. Brzy mi dochází, že to na mě bylo navlečeno schválně, protože Stygain Abyss je právě to místo, na jejímž dně se rodí nové zlo.

Level 1:


Za mnou jsou zamčena vrata, přede mnou temnota. Po prvním rozkoukání se nacházím pár loučí a nějaké věci, které se budou hodit. Najdu zbytky jídla, na zemi se povalují runy. Pomocí nich budu moci seslat první kouzla. Jeskyně je působivá, zároveň však temná a plná nebezpečí, což poznám záhy, když na mě zaútočí velká krysa. Naštěstí jsem nedaleko našel rezavou dýku a mohl jsem jí krysu sejmout. Ve  skrýši nacházím další zbytky jídla. V jednom batohu na zemi nacházím i klíč, je zde totiž pár zamčených dveří. 


Rozhovor s Bragitem:





Po jejich otevření zjišťuji, že jeskyně není pustá, ale je plná života. O čemž mě informuje člověk Bragit a sdělí mi pár informací. Baronovu dceru unesli trollové někam hluboko do spodních pater. Baronova hlídka byla pobita. V prvním levelu je klan lidí, odsouzenců, většina z nich tvrdí, že neprávem odsouzených. Dále jsou zde dva klany goblinů, zelení a šedí. Šedí jsou údajně nebezpečnější. V jeskyních mohu narazit na symboly kříže - symbol Avatara. Je to poselství Sira Cabiruse, který se snažil sjednotit všechny civilizace v propasti a nastolit mezi nimi mír. 
No je tu živo více, než se zdálo.


Od dalších lidí z klanu se dozvídám další informace. Gulik mi říká o krachu plánu Sira Cabiruse, který se stal jedněmi proklínán, druzí jej stále adorují jako spasitele a chtějí dále pokračovat v jeho odkaze. Do toho stále na povrch prosakuje, že jsou zde všichni vězni zavření za nějaké zločiny a ptají se mě, za jaký jsem byl zatčen já.



Velmi podstatnou je pro mě informace o chrámech s křížem. Tam, když se pomodlím správnou mantrou, které různě nacházím např. načmárané na zdech nebo v nějakých svitcích a knihách, tak se mi zlepší patřičné schopnosti. To vždy po té, co získám dostatek zkušenostní.

Rozhovor s Gulikem:



Po povýšení na druhý level zjišťuji, že tři mantry, které jsem nalezl, vždy náhodně zvýší po jednom bodě tři vlastnosti. Jedna mantra MU AHM zvyšuje magické (manu, casting), druhá SUMM RA útočné (attack, sword, axe...) a třetí, OH CAM, obecné vlastnosti (acrobat, swimming, track...). Je dobré si s tím pohrát (save/load, pozn. boha) a natrefit na ty, kterým se chci věnovat (např. jeden druh zbraně). 



Abych byl ohledně vývoje postavy úplně přesný, zlepšování postavy mantrami není úplně tak závislé na postupu postavy na další zkušenostní level. Po určitých vykonaných činnostech klidně můžu prubnout, jestli mě nějaká mantra u kříže neposune v některém ze skillů výše i bez toho, abych dosáhl povýšení v levelu postavy. Nemusím tedy vždy čekat na level up, chce to prostě zkoušet mantry u kříže kdykoliv.

Rozhovor s vůdcem lidí Hagbardem:


Musím říci, že ačkoliv vše vypadá temně a beznadějně, nacházím ve struktuře jeskyně neskutečné krásy a kochám se pohledy na jejich členitou strukturu. Začínám to tady mít rád. Samozřejmě když si chci zaplavat v malebné říčce, zaútočí na mě nějaký chobotnatec Lurker a je třeba rychle na břeh, meč do ruky a dát mu pořádně co proto.


Rozhovor s jedním z lidí:



Projdu rovněž oba klany goblinů. Je zjevné, že se vzájemně nenávidí, ale když volím správné diplomatické odpovědi, tak jsou přátelští a sdělí mi spoustu užitečných informací o životě v propasti. V levelu níže jsou lizardmeni, jsou zde pak nějací tajemní Seersové, klan rytířů, kteří nadále ctí odkaz Sira Cabiruse a také zlí trollové, kteří unesli ženu, kterou hledám.





Jen pro info - král zelených goblinů se jmenuje Vernix, král šedých goblinů Ketchaval, který je ale silně pod pantoflem a promluví se mnou až po té, co získám povolení od jeho ženy, královny Retichall. Zelení goblini se pasují do těch hodných, nenávist k šedým vznikla po té, co Sir Cabirus zemřel a šedí goblini údajně vykradli zelené. Odkaz Sira Cabiruse může být obnoven jen získáním osmi ctností (Virtues), jsou to artefakty či talismany, které se po jeho smrti ztratily.



Rozhovor s Eb:

Rozhovor s šedým goblinem:

Rozhovor s Jaacarem:

Mimo jiné se od goblinů dozvídám recept na červí guláš. Ingredience jsou mrtvý červ, zelený hříbek a láhev portského. To vše musím umíchat v nádobce. Tohle si zapamatuji, jednou se to na něco třeba bude hodit.



Spojenci zelených goblinů jsou lizardmeni v třetím patře. Mluví cizím jazykem a dozvím se od Vernixe, že Click a Sseth znamená Ano a Ne, ale neví, které je které.
Z rozhovoru s šedým Ketchavalem vyplývá, že šedí goblini nenávidí odkaz Cabiruse a považují jej za blázna. 


Rozhovor s Drogem:



Rozhovor s Lanugem:


Rozhovor s vůdcem zelených goblinů Vernixem:








Rozhovor se zeleným goblinem:

Rozhovor s ženou vůdce šedých goblinů Retichall:

Rozhovor s vůdcem šedých goblinů Ketchavalem:




Na severu levelu je fontánka, která doplňuje hit pointy. Jediné, co mi dělá teď největší starosti jsou bestie - netopýři, krysy a pavouci, které mi způsobují otravu. Zatím mi chybí runa, kterou bych složil kouzlo cure poison a jsem tak odkázán jen na jakési chaluhy, které otravu léčí, ale je jich malé množství. Sem tam najdu i lektvar, ale prostě na otravu si musím dát bacha.




Je zde i zajímavý puzzle, kdy nastavováním páček zvedám plošiny, po kterých pak musím vyskákat do původně nepřístupné oblasti. Zde je hrob nějakého Korianouse.


Když se tak ukládám ke spánku, abych si odpočinul, mám zase ten sen, který jsem měl před tím, než jsem se ocitl v pokoji baronovy dcery. Jakýsi vousatý muž mi ve snu vypráví o osmi ctnostech...náhoda? Nebo bylo cílem mě sem dostat?



Pro dnešek toho bylo až až, 1 level a spousta povídání kolem a obrázků, tak v příštím díle si dáme několik dalších levelů po sobě.

Ringo

Pozn.: Průběžný deníček budu vést rovněž na DJ Old Games, kde budou záznamy rozděleny postupně do postů, ovšem s méně obrázky vzhledem kapacitě 4 screeny na jeden post. Souhrnný velký záznam s více obrázky pak zveřejním opět tady na blogu v druhém a třetím díle.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak definovat žánr Dungeon - názorová výměna Richmond, Elemir, Anorak(jvempire), StriderCZ a Ringo

Ishar: Legend of the Fortress

Pokémon - dětinská záležitost nebo komplexní fenomenální RPG?