Final Fantasy

Platforma: NES / Žánr: jRPG / Developer: Square / Vydavatel: Square / Rok: 1987 (2002 PS1 remake, 2007 PSP remake)

Final Fantasy je na poli japonských RPG pojmem číslo jedna. Když se však podíváme do historie, nebyla ani prvním japonským RPG, a než o velký cílený projekt, šlo spíše o záchranné lano firmě Square, která stála před bankrotem. Přesto se s hrou pojí několik zásadních prvenství, díky kterým se tato série stala nedostižnou pro většinu konkurence. Včetně slavného Dragon Questu firmy Enix, který měl už před vydáním první Final Fantasy dva velmi uznávané díly a je považován za strůjce šablony klasických japonských RPG, jak je chápeme dle žánrového členění.

Square se chytal tehdy každého stébla a nebál se Dragon Questem silně inspirovat. Inspirací byla rovněž série Ultima na PC, která byla takovým prvním záchytným bodem, jak budou následně RPG hry napříč světem vypadat. Když někdo čerpá inspiraci a sám má geniální tvůrčí mozek, napadne jej nejprve, co by se dalo na dané šabloně vylepšit. Pokud porovnáte Dragon Quest 1 a 2 s Final Fantasy, pochopíte hned, co je tím vylepšením myšleno. Na první pohled je to mnohem bohatší grafika, intuitivnější a přehlednější ovládání a menu, pak je to doslova hypnotická hudba, dále je to příběhová struktura vedoucí k mnohem poutavější výpravnosti (na tehdejší poměry osmi bitů samozřejmě) a v neposlední řadě je to vývoj charakterů a jejich povolání.

Final Fantasy totiž přichází s konceptem hned čtyř postav v partě s různým povoláním, která si na začátku navolíte dle svého uvážení. Vidíme tady zárodek prvního job systému. V porovnání s konkurencí to byl tehdy značný skok. Vždyť Dragon Quest 1 se hrál jen za jednu postavu a Dragon Quest 2 nabízel postavy tři, s pevně danými schopnostmi, navíc dějem vnucené (což by samo o sobě nebylo nic špatného). Ve Final Fantasy máte postavy čtyři od samého začátku a vyváženě a plynule s nimi nabýváte zkušenosti.

Dost ale porovnávání. Final Fantasy navzdory okolnostem a inspiracemi založila naprostého fenomén, který narůstal každým dalším dílem. Příběh se točí kolem čtyř krystalů, které určují základní síly - země, oheň, voda a vítr. Z těch pramení veškerý život světa, v kterém se Final Fantasy odehrává. Krystaly však postupně vyhasly a způsobily katastrofu vždy tomu království, které bylo danému krystalu zasvěcené. A když vyhasl i poslední krystal a na svět padla temnota, stala se jedinou nadějí věštba mudrce Lukahna, který předpověděl příchod čtyř hrdinů světla.

Vůbec nemusíme přemýšlet dlouho, abychom zjistili, kdo asi ti čtyři hrdinové světla budou. Jsou to samozřejmě čtyři postavy, kterým na začátku hry přidělíte povolání a jméno. Je tady hned šest základních povolání jako válečník (Fighter), bojovník s černým opaskem (Black Belt), zloděj (Thief), bílý mág (White Mage), černý mág (Black Mage) a červený mág (Red Mage), který zvládne vesměs černou i bílou magii. V průběhu hry lze každé povolání ještě povýšit, a tak z válečníka udělat rytíře (Knight), ze zloděje nindžu (Ninja), z Black Belta mistra (Master) a z mágů čaroděje (Wizard). Jakmile máte partu vytvořenou, ocitáte se před městem a hradem Coneria. Vaším prvním úkolem bude osvobodit princeznu Sáru z chrámu chaosu ze spárů zlého rytíře Garlanda. Poté král nechá postavit most přes řeku a parta hrdinů se může vydat na kontinent za dalšími dobrodružstvími.

Hlavní cíl je jasný. Najít čtyři krystaly. Budete postupovat skrze různé nebezpečné a několika patrové jeskyně, výbavu budete doplňovat ve městech a vesnicích a samozřejmě si budete povídat s obyvateli a vyzvídat z nich důležité informace. Postup je více méně přímočarý a z počátku jdete od lokace k lokaci, které jsou přístupné, zatímco zbytek světa je účelově uzamčený nějakou bariérou, která se otevře až po splnění patřičného úkolu. Některé úkoly však budou vyžadovat tzv. back tracking a navodí tak ten správný dojem větvení questu, jak to má v pořádném RPG být. Nakonec dojde ke zpřístupnění celého světa, ale už je to spíše za účelem přístupu k veškeré možné výbavě na to, abyste se vydali do finálních míst a porazili hlavního bosse.

Pozastavím se u vývoje charakterů. Postavám obecně s růstem levelů zkušenosti přibývají hit pointy, možnost zakouzlit o něco více kouzel z jednotlivých osmi kouzelnických úrovní, dále postavám roste úspěšnost zásahů, počet úderů za kolo a základní vlastnosti jako síla, inteligence, obratnost, atd. Vše je tady zobrazeno v přehledné statistice statusu postavy, v které vidíte hodnoty jednotlivých vlastností, včetně útočných a obranných čísel. Nechybí ani přehled o tom, kolik experience bodů vám chybí do postupu na další úroveň.

Autoři Final Fantasy měli očividně rádi pravidla stolních RPG Advanced Dungeons & Dragons, což je znát na systému kouzlení. Každá postava si kouzla totiž nakoupí a zapíše do jakési knihy o osmi úrovních. Ke každé úrovni si můžete koupit tři různá kouzla ze čtyř možných. Kolik kouzel dané úrovně můžete seslat, pak závisí na výši vašeho levelu. Zároveň čím vyšší úroveň kouzla, tím menší počet možných seslání daná úroveň má, což ilustruje jeho náročnost pro mága. Na mocnější kouzlo jednoduše mág potřebuje více síly než na nějaká základní kouzla, což v podstatě kopíruje pravidla AD&D v tomto aspektu.

Útočná a obranná čísla ovlivňuje také výbava. Tu si nakupujete v obchodech, mnohdy se však zásadní zbraň a zbroj nachází v nějakém zapadlém pokladu na dně některého z dungeonů. Zbraně i zbroj může vždy používat jen postava určitého povolání. Nelze tak logicky navlékat do brnění kouzelníky a dávat jim do rukou těžké zbraně. Výjimkou je Red Mage, který nějakou tu lehčí zbroj navléknout na sebe dokáže a slušně se ohání zbraněmi jako Fighter. Jakou má která zbraň a zbroj účinnost si lze vždy zkontrolovat ve statistikách dle toho, jak se mění čísla poškození (damage), hit (pravděpodobnost zásahu), evade (vyhnutí se) a absorb (ztlumení poškození).

Jak vybavit válečníka, mága, či zloděje, o tom rozhodnete snadno. Dáte jim intuitivně to nejdražší co je v obchodech, případně to zkontrolujete ve statistikách. Zajímavost je ale u povolání Black Belt. Z počátku je dobré mu nějaké to lehčí oblečení a nějaké ty dýky, nunčaky a podobně poskytnout, nicméně na vyšších úrovních se z něj stává dokonalý zabiják holýma rukama nejlépe zcela bez jakékoliv zbroje, neboť je bez ní hbitější. Je to mezi povoláními takový unikát. Takže kdo nedává pozor a ty čísla nesleduje, může propadnout omylu, že dal Black Beltovi to nejlepší, ale ve skutečnosti mu tím čísla pro obranu i útok snižuje.

Veškerá práce s postavami směřuje k tomu hlavnímu, u čeho strávíte ve Final Fantasy nejvíce času, a to jsou souboje. Probíhají na tahy ve zvláštní soubojové obrazovce, na které vidíte napravo odděleně své postavy a nalevo hordy nepřátel. V soubojích máte k dispozici pár základních úkonů jako je útok, obrana, seslání kouzla, použití lektvarů. Po zadání příkazů všem vašim postavám se spustí souboj. Na základě iniciativy a pak rychlosti se vyhodnocuje, kdo útočí jako první a jaké bude pořadí boje v dalších kolech. Je tady nutno s rozmyslem taktizovat, na jaký cíl zadáte vaší postavě útok, jelikož nesměřují své útoky na jiného nepřítele, pokud některý z nepřátel padne dříve rukou jiné vaši postavy. Následný útok vedený na mrtvý cíl je promáchnutím do prázdna.

Grafika hry je na svou dobu přehledná a příjemná, hýří osobitou atmosférou a po čase vůbec nepůsobí dojmem, že takhle vypadá proto, že to lépe tehdy nedovolilo nakreslit omezení paměti. Kdyby to vydal takto někdo dnes, bude to bráno jako minimalistický umělecký záměr. Čím déle jsem na hru koukal, tím více se mi líbila. Krajina s horami, lesy, řekami a malebnými městečky, je dostatečně rozmanitá. Velmi mile mě překvapil bohatý a působivý bestiář. Kdo se k tomuto dílu dostal až retrospektivně, bude překvapen, co všechno už tady vlastně bylo tehdy. Celkově čím dál častěji zjišťuji, že nacházím takovou zvláštní kouzelnou krásu v dobových obrázcích a grafice z roku, v kterém daná hra vyšla. Z té prastaré NES verze Final Fantasy dýchá ta původní atmosféra nejvíce, navzdory všem těm nádherným remakům, které později vyšly. Za vizuálem Final Fantasy stojí Yoshitaka Amano, který do prvních šesti dílů série přinesl typické vzhled postaviček, jejich povolání, ale také jejich nepřátel v podobě různorodých monster.

Vyzdvihnout musím rovněž soundtrack. Final Fantasy hry patřily po hudební stránce mezi to nejlepší v celé herní branži a můžeme si to potvrdit už u tohoto stařičkého prvního dílu. Klasická známá krystal melodie se ukazuje zvukově v plné síle již tady. Ostatně silné a proměnlivé melodie provázejí celou hru. Jde o klasickou osmibitovou syntetizátorovou hudbu v podáni génia hudebního skladatelství jménem Nobuo Uematsu.

Určitě nesmím zapomenout napsat, kdo je designérem, ředitelem a spisovatelem Final Fantasy, a zároveň zakladatelem této rozsáhlé herní série. Je jím Hironobu Sakaguchi. Toto jméno uvidíte nejen v titulcích prvních deseti dílů Final Fantasy, ale také v mnoha herních periodicích, v kterých jej od roku 1987 budou v následných letech zmiňovat za doprovodu všech možných superlativů. A není divu, je to prostě génius, který dokázal hře vtisknout epický, až filmový charakter, navzdory minimalismu vynuceného osmibitovou platformou. Vždy dokázal vyždímat z každé konzole v tomto směru maximum.

Nakonec musím zmínit i nějaké ty zajímavosti a taky chybičky, protože Final Fantasy se bez nich neobešla. Začnu drobnými raritkami, které souvisely s překladem hry pro západní publikum. Američtí hráči se dočkali Final Fantasy až v roce 1990, kdy byla hra přeložena do angličtiny a také přepracována z důvodu lehkých kontroverzí. Navzdory zakotvenému křesťanství v USA si Nintendo vzhledem k náboženské rozmanitosti zvolilo cestu naprosté náboženské neutrality. Japonci s odkazem na zajímavou mytologii totiž původně použili ve Final Fantasy bez servítek spoustu symbolů z křesťanství a vnímali je jen jako odkaz na staré báje odjinud.

Chrám v japonské verzi, v kterém se léčí nemoci.

V US verzi se chrám změnil na jakousi léčebnu, u které bych si uměl představit jiný znak než srdíčko.

Jenže v USA, zemi, kde se u soudů, a také při slibu prezidenta, přísahá na Bibli svatou, zcenzurovalo Nintendo ve verzi hry pro Spojené Státy jakékoliv náznaky křesťanství a biblické mytologie. Kříže na kostelích byly vyměněny za srdíčko, kněžím byl z roucha odstraněn kříž a muselo být změněno názvosloví u některých kouzel (např. Holy) a místo modlitby se meditovalo. Na druhou stranu se křesťanským puristům nadbíhalo cenzurou těch příšer, které byly spoře oděny, což se týkalo medúzy nahoře bez, které přibyla podprsenka.

Obavy panovaly i v případě porušení nějakých těch autorských práv, takže všechny potvory, které se okatě nejen podobaly příšerám z bestiáře her dle pravidel Advanced Dungeons & Dragons firmy TSR, ale přebíraly v podstatě i názvy, byly přejmenovány. Z Mindflayerů se stali Wizardi a z Beholdera jen prosté Eye. Mimo jakoukoliv souvislost s tlakem okolí nebyl pak dodržen ani překlad krystalů, které tolik Final Fantasy symbolizují. V US verzi se totiž budou nazývat orby. Svým způsobem to nebylo tehdy úplně mimo, protože tady měl krystaly ještě kulatý tvar.

Kromě těchto zajímavostí obsahovala Final Fantasy i bugy. Na samotnou zábavu to sice vliv nemělo, ale když už je RPG systém založený na nějakých funkčních vzorcích, tak mohlo zamrzet třeba to, že spousta kouzel byla na nic, některá dokonce působila opačným účinkem, než který byl deklarován. Například kouzlo Lock, které mělo zvyšovat šanci na úder nedělalo nic a bylo čirým plýtváním jak jednoho ze tří slotů v knize, tak zbytečným plýtváním kapacity dané úrovně kouzel během souboje. Kouzlo Temper pro zvýšení zranění nepřítele bylo obzvláště fatální, neboť jej naopak snižovalo. Dále nefungovalo kouzlo Dispel, které mělo odstraňovat kouzelné ochrany nepřátel, naopak kouzlo Heal 2 léčí více, než by ve skutečnosti mělo.

Dalšími chybkami byly nefunkční bonusy zbraní. Jakýkoliv element bonus nebo bonus proti některému z nepřátel se nijak neprojevoval. Důležitá byla jen základní útočná síla zbraně. Chyba se nevyhnula ani funkcím u povolání. Pokud by někdo čekal, že klíčovou vlastností pro mágy je inteligence, není tomu tak. Inteligence měla zvyšovat účinnost kouzel, ale kouzla mají pevně danou sílu a výše inteligence mága ji neovlivňuje. Z tohoto hlediska se zdá zařazení Black Mage do party takřka zbytečné, místo toho je lepší vzít bojového univerzálního mága (Red Mage) s tím, že oželíte pár vybraných kouzel, které se může naučit jen Black Mage.

Tyto chybky však neubíraly nic na hratelnosti, neboť je hráč nemusel znát a tak si jen tímto hru trochu ztížil. Pokud byste chtěli hrát hru v původní NES verzi dneska, není problém si seznam bugů vyhledat a dle toho se řídit, nenakupovat nefunkční kouzla a nespoléhat na to, že Were Sword bude mít bonus proti vlkodlakům. Stejně jej na ně možná budete používat jen proto, že tento meč má výborné vlastnosti i bez toho.

Poslední odstavec věnuji mému osobnímu postoji k této hře. V Originále ji vlastním v remaku na PS1 v kolekci Final Fantasy Origins (FF1 a 2 pohromadě) a pak v PSP verzi. Playstation 1 remake jsem nějakou dobu hrál, ale nedostal jsem se do finále (snad někdy v budoucnu napravím). PSP verzi jsem dohrál do konce. Je to asi nejhezčí kompletně překreslená verze vůbec. Nicméně purista ve mně mě stále nahlodával myšlenkou, že pokud nedohraji Final Fantasy 1 v původní verzi, přijdu o tu původní atmosféru a přemalovaná vyšperkovaná Final Fantasy 1 nebude ten autentický zážitek. Proto jsem se právě rozhodnul Final Fantasy 1 dohrát v původní NES verzi v US překladu. A dobře jsem udělal, protože ta hra má opravdu ve své původní verzi neopakovatelné kouzlo. Měl bych ji v podstatě ohodnotit maximem procent za to, jak skvělá hra to byla už na svou dobu a je v pohodě hratelná a zábavná i dnes. Ale zkusím se držet objektivně při zemi a započíst i těch pár bugů.

Hodnocení: 80%

Ringo

První Final Fantasy je stále právem živoucí projekt a vzniklo díky tomu spousta remaků. Nebudu plýtvat místem, abych tady udělal kompletní výčet a tentokráte autenticky zmíním jen dva, které sám vlastním. Jsou to Final Fantasy Origins na Playstation 1 a pak Final Fantasy na Playstation Portable. V případě Final Fantasy Origins jde o grafický remake doplněný o epické animované sekvence, oproštěn všech bugů, které jsou NES verzi vlastní a dnes je tento remake brán jako výjimečné originální dílo. PSP remake je zase exhibice moderní kreslené 2D grafiky, která vdechla Final Fantasy pohádkový, až komiksový charakter. Hra byla značně zlehčena a magický systém byl překopán na ten běžnější s mana energií. Níže dám několik obrázků k porovnání všech tří verzí: