Evil's Doom - report ze hry

Platforma: Amiga / Žánr: RPG Dungeon / Developer: Olympia Entertainment Group / Vydavatel: - / Rok: 1996

Od úžasně vypadajícího Evil's Doom, krokovacího dungeonu chorvatských tvůrců Olympia Entertainment Group, mě vždy odrazovala trochu jedna věc. A to, že hra nebyla nikdy oficiálně vydána a její hratelná forma vyšla v podobě, kterou dnes známe pod pojmem early access. Nic to sice nebránilo recenzentům z Levelu a Excaliburu napsat na hru v roce 1997 velmi pochvalné recenze a v Excaliburu dokonce psali, že hru lze zakoupit za 900 Kč (holt ta novinářská hra na exkluzivitu v informování za cenu polopravd, pokud jim autoři teda hru fakt neprodali místo aby jim zdarma poskytli novinářskou verzi:-), ale hra fakticky oficiálně nevyšla. 

Hrát se dala, taky jsem ji v minulosti (kolem roku 2000) letmo párkrát zkoušel pod emulátorem Amigy, ale jestli šla přes bugy dohrát, je otázka, takže jsem v hraní dlouho nepokračoval. Až někdy v roce 2012 se našel fanoušek z Francie pod nickem Meynaf  (nikoliv tedy někdo z původního vývojářského týmu), který hru takříkajíc dodělal, provedl pořádný betatest a odstranil všechny nalezené bugy. S pomocí dalších fandů hru tímto zprovoznil a opatchoval na verzi 1.8. Hráči tak mohli mít jistotu, že když to rozehrají, tak je šance hru bez potíží dohrát. A tak jsem se nakonec také odhodlal po tolika letech do Evil's Doom regulérně pustit s cílem jej dohrát.

Příběh je inspirován Barbarem Connanem, takže hurá, konečně dungeon z obdobného universa s nádechem severské mytologie. Takže jako Barbar Vatan jsem vyslán na ostrov Noya, který kdysi patřil rase obrů, jejichž říše postupně zanikla a jejich sídla obsadili lidé. Na ostrově se však odněkud vynořilo prastaré zlo a já mám najít jeho kořeny a samozřejmě jej zničit. Na ostrově je velký přístav Titangel, pozůstatek sídla zmíněných obrů, do kterého připlouvám se svým společníkem, námořníkem se zvláštním jménem Bamboola . Na ostrově jsou i další lidské usedlosti, jako je kovářská vesnice Arnoy, zemědělská ves Luea a hrad místního vládce Castle Mythril. Všichni si tady tak nějak žijí, ale velice je trápí nájezdy záhadných stvůr, které se proženou nějakým místem a zanechají za sebou spoušť a spoustu mrtvých. Takže místní jsou stále ve střehu a vláda je značně nervózní, jelikož si neumí si se situací poradit.

A od toho je tu samozřejmě Vatan, jehož první úkolem je poskládat partu dobrodruhů, kteří budou ochotni jej doprovázet na nebezpečné výpravě za záchranou tohoto světa. V přístavu i vesnicích je spousta lidí, které lze vyzpovídat a postupně tak z nich získat důležité informace. Má první indicie je stará ruina Castle of Lost Legions. Jeho polohu mi do mapy zakreslí jeden z místních lidí. Po dalších výpovědích mám do mapy zakreslené i další lokace vesnic a hradu a mohu tak vše procestovat a pozjišťovat, kdo všechno je ochoten se přidat k mé výpravě. Budu doufat, že jméno mého společníka námořníka nevypovídá nic o jeho schopnostech a v partě si jej ponechám, takže sháním už jen dva členy do čtyřčlenné party.

Samotné přípravy na výpravu jsou zde překvapivě komplexní a docela zdlouhavé. V podstatě dvě hodinky jsem si hrál s průzkumem jednotlivých venkovních lokací a zkoumáním charakterů. Vše tohle probíhá skrze statické a pěkně nakreslené obrazovky jako v nějaké adventuře od Legendu. Nikdo se během mých pokusů o nábor ke mně nechtěl přidat jen tak. Někdo požadoval nekřesťanské peníze, jiní zase po mně chtěli splnit nějaký specifický úkol. A někteří se nechali přemlouvat a pomohl jen příslib pořádného bohatství, které nalezneme na výpravě. Pro peníze prostě vše, záchrana světa je vedlejší. 

Nejen nábor postav je pro začátek klíčový. Jakmile jsem do party získal kouzelnici Georyn (po té, co jsem ovšem musel políbit obludnou stařenu) a barbara Torvaka (díky bohu, toho jsem líbat nemusel!), jsem se chtěl vypravit do podzemí Castle of Lost Legions, do nějž mi prozradil tajný vchod stařík, který se u něj nevím proč schovával. Stařík mi také povyprávěl něco z historie tohoto strašného místa a jeho odvěkého odkazu na místní historii. V prvním podzemním dungeonu však zjišťuji, že má základní výbava zbraní mi je na nic, protože prvními nepřáteli jsou duchové, které nezasáhnou normální zbraně.

Tady je třeba totiž dávat hodně pozor a nenechat lehkovážně plavat některé zadané úkoly lidmi ostrova Noya, protože jen místní kouzelník v přístavu, který shání lék pro svou dceru, mi může dát Vorpal blade, který platí na duchy. Chtěl za něj svitek Healing +4. Tenhle questík má jeden zádrhel. Svitek mají totiž jen dvě z postav, které zde lze najmout. A tady se nabízí logicky nějaká kněžka. Jednou z nich je  He Klaa. Takže barbar Torvak jde z kola ven a najímám právě tuto kněžku, která ten svitek opravdu má. Mohu jej tedy kouzelníkovi předat (ne prodat!). 

Dále je dobré si v kovářské vesnici zakoupit docela drahou sekyru Axe of Kntaa. Peněz není dost a tak jsem se musel uchýlit k nějakému tomu obchodování. Například stráž v Mythril Castle prodává kuši za celkem pár peněz, lze ji ale pak výhodně prodat právě v kovářské vesnici. Naprosto klíčovou věcí je také opatřit si runy pro sesílání kouzel léčení, obnovu vody a jídla a magickou mapu. Runy se prodávají v chrámě.

Po docela originálním, byť trochu těžkopádném a zdlouhavém začátku spíše adventurního charakteru, se konečně mohu spustit do podzemí Castle of Legions. A tady přichází klasické krokovací dungeon dobrodružství, jak je pro tento žánr příznačné. Grafika venkovních prostor mě mile překvapila. Podzemní prostory jsou rovněž vykresleny pěkně a atmosféru podporují neustále a bez přestání strašidelné zvuky a temné melodie. Řekl bych, že to vypadá a zní doslova luxusně. Ale našel by se i malinký škraloup. Nevím proč zmizely kolem výhledového okna lišty s vyobrazenými meči, které jej obklopovaly ve venkovních lokacích se statickými obrázky a je po stranách jen černo. Řekl bych, že jde o drobný vizuální nedodělek.

Z počátku mě překvapil docela malý rozsah bludišť, jak kdyby šlo jen o nějaké demo. Castle of Legions je složen z deseti vcelku malých pater, v kterých je vždy nutno splnit pár puzzlů, porazit nepřátele a jde se dále. Co je však ubráno na jejich rozloze, nahrazuje počet pater. Puzzly jsou taková Dungeon Masterovská klasika - poschovávané klíček k zamčeným dveřím (tmavý klíč na tmavé podlaze mě nemohl překvapit), série tlačítek otevírající na různých místech tajné stěny, kombinační tlačítka nutné stisknout ve správném pořadí, vyhýbání se sérií fireballů křižujících velkou halu, průchozí zdi. 

Řešení usnadňuje přehledná automapa, jakoby z Black Cryptu vypadla, v které je jakýkoliv interaktivní prvek zaznamenám speciálně graficky zvýrazněnou zdí. Který z prvků typu průchozí zeď, páka, skryté tlačítko se na ní nachází, to si však musím prozkoumat sám na místě samém. Celkem to urychluje průchod chodbami, nemusím tak narážet do každé zdi nebo ji podrobně zkoumat, zda tam není na první pohled neviditelné tlačítko.

Souboje mají kolísavou obtížnost. Duchové jsou s Vorpal Blade snadná záležitost. V nižších podlažích se to hemží ozbrojenými kostlivci a zombiemi. Některé z nich jsem skolil pár ranami, do jiných jsem kolikrát bušil marně a ne a ne je trefit, takže jsem si je musel vylákat do rozsáhlejší haly a použít klasickou taktiku obíhání. Některé lokace překvapí hordami nepřátel, které je nutno ubíjet postupně. Vrhnout se do boje proti přesile je obvykle krátký proces pro mou partu.

Práce s partou je docela boj, ale je to komplexní a každý kobkař může být spokojen, byť dnes asi mnozí podotknou, že mnohé těžkopádnosti tam jsou zbytečné a šly by řešit jinak. Neustálá kontrola jídla a vody, které řeší kouzlo food & water, je trochu zbytečná pruda řešena příliš snadně na to, aby to nepůsobilo jako účelová zbytečnost. Jenže připravte se o tu atmosféru, že by postavy mohly umřít hlady.

Neustále sledovaným ukazatelem se ukáže býti stamina. Ta klesá jen pouhou chůzí, u přetížených postav závratně rychle, stejně tak u postav fyzicky slabších (kouzelníci). Klidně mi zemřou po delším běhu, pokud si nevšimnu, že stamina je na nule a postavě tím ubývají i hit pointy. Tohle řeší občasné kouzlení léčby doplňující jak HP tak i staminu. Mana nutná pro kouzlení se doplňuje docela rychle, takže to není problém, jen na to nezapomenout. Postavy jinak levelují, ale vadí mi, že není nikde ukazatel úrovní postavy, nevím, na jakém jsou levelu a v jaké dovednosti. Opět něco, co by možná bylo ve finální verzi, kdyby hra oficiálně vyšla, ale prostě to do toho early accessu nikdo neudělal a odstranění bugů verze 1.8 hlubší systémové pravidla a ukazatele neřešilo.

Mám tedy za sebou prvních deset podzemních podlaží, splněný Castle of Lost Legions a těším se zpět na povrch na ostrov, až tam rozprodám přebytečné věci, protože jsem našel v podzemí zajímavou výbavu. Mísí se ve mně spousta dojmů. Jsou vesměs pozitivní, ale u spousty věcí jasně cítím, že tady to chtělo ještě nějakou práci, doladit drobnosti, vyvážit systém. Nic to nemění na tom, že Evil's Doom je velmi přitažlivý svou grafikou, hudbou, celkovou atmosférou a přes nedodělky působí docela luxusně. Velmi dobrý dojem na mě udělalo pár posledních úrovní Castle of Legions se solidní puzzle kombinatorikou, kdy jsem se cítil jako v jakémkoliv jiném kvalitním a legendárním dungeonu. Ale hodnotit budu ve finále samozřejmě až v recenzi po dohrání hry. 

Ringo