Ringohraní

Tento tematický článek bude tak trochu o tom, proč považuji mnohé hry na Super Nintendo prakticky za nejlepší z konzolové produkce a SNESovky se tak staly vedle dungeonů na PC mou takřka největší srdcovou záležitostí, ačkoliv cesta ke konzolovým hrám obecně byla u mě z počátku velmi trnitá. Má vášeň k nim se zrodila až v roce 2001 díky emulátorům, tedy až pět let poté, co vývojáři SNES nadobro opustili a rozutekli se na nové platformy, zejména Playstation 1 a Nintendo 64. Proto, než se dostanu ke konkrétním herním titulům, si dovolím delší úvod k tématu, jak jsem se ke SNESovkám já, původně ryzí PCčkář, vlastně dostal. Ve své době, tedy v letech 1990 - 1996, jsem konzoli SNES a hry na ní bohužel neměl a zcela mě tento herní segment tehdy minul. Byl jsem tehdy rád za své PC (počínaje 286), kte ré bych nikdy za nic nevyměnil a sáhodlouze by se dalo také povídat o vzájemné štenkrovačce hráčů na jednotlivých platformách, předhánějících se argumenty, proč zrovna ta jejich je nejlepší. Plati

Dalším číslem některého z herních časopisů, které na mě zapůsobilo doslova magicky, že nešlo dostat z hlavy a zapsalo se navždy nesmazatelně, byl beze sporu Excalibur 11. Mohla by to být vlastně překvapivá volba, protože popravdě Excalibur 11 nebyl napěchován nějakými extra peckami. Čítal pouhých pět recenzí, z nichž za řeč stály jen tři hry a to ještě hodně záleželo na žánrové preferenci hráče. Většinu časopisu zabraly návody. Přesto dostalo teď a tady tohle číslo časopisu Excalibur přednost před možným výběrem z x daleko lepších čísel jak Excaliburu samotného, tak časopisu Score. Ale když už jsem ty emočně nejsilnější a zároveň obsahově velmi bohaté čísla časopisů už v několika článcích o herních časopisech probral, rozhodl jsem se další čísla popisovat bez toho, že bych si dělal nějaké pořadí, žebříček či jinou formu řazení od nejnašlapanějšího čísla po ty prázdnější kusy. Vezmu to tak, jak mi to vnukne myšlenka. A ta mi jasně zasvítila nad výrazem Excalibur 11. A teď se budu snažit

Platforma: PC / Žánr: Strategy-TBS / Developer: Activision/ Vydavatel: Activision / Rok: 2000 Call the Power 2 si zaslouží trochu delší povídání, ať už vzhledem  k tomu, jakou herní kvalitu nám nabízí, nebo také vzhledem k okolnostem jejího vzniku. V jedné diskusi jsem jednou na dotaz, co říkám na Call to Power, odpověděl tohle: "To je strašně těžko soudit. Ve své době jsem Call to Power opovrhoval, byla to pro mě kopie, něco jako když AMD začalo kopírovat Pentia. Což znamená, originál je originál, ale i na AMD šlo pak hrát a dokonce později Pentium v některých aspektech předčilo, ale pořád tam pro mě zůstávalo nějaké to ale. Takže Call to Power jde taky hrát. Každopádně pocitově CtP pořád tak nějak považuji za svatokrádež :-) Ale dneska, kdy je všechno vlastně kopie něčeho, to je asi jedno, herní závislost to vyvolává naprosto stejně." Mohlo by se zdát, že tím je řečeno prakticky vše. Civka je prostě jen jedna a to ta Meierova. Má to jistou logiku. Ten herní koncept je nato