The Settlers 4

 Platforma: PC / Žánr: Strategy-RTS/ Developer: Blue Byte / Vydavatel: Ubisoft / Rok: 2001

Počínaje třetím dílem The Settlers došlo k výraznému odklonu od stylu prvních dvou dílů série zejména po té válečné stránce a systému plánování cest. Bylo celkem zajímavou otázkou, kam se autoři této slavné budovatelské herní série posunou příště. Na místě mohlo být očekávání, ale i obavy. Už jen přechod k volně pobíhajícím osadníkům mimo nalajnované cesty a plně ovladatelným vojákům a katapultům v poli byl u The Settlers 3 značně kontroverzní. The Settlers 1 a 2 si totiž zakládali primárně na rozvážném budování a sice zisku všech prostředků k válčení, ale samotný boj byl automatizován a po hráči se požadovaly jen strategické úkony, kam a kolik vojáků poslat. Na nějaké ruční rozestavování formací a pohyby armád se v prvních dvou Settlerech rozhodně nehrálo a pro mnohé mohl být ten přechod ke klasickým realtime bitvám jistým pošlapáním původních principů. Jenže když se hráč oprostil od svých ortodoxních zásad, zjistil, že The Settlers 3 i tak zůstali tou starou dobrou budovatelskou hrou s komplexním řetězcem výroby závisejícím na surovinách, nářadí a následných produktech. A i ty realtime souboje nebyly vůbec špatné, člověk si rychle zvykl a taktizování s vojáky v poli, i trochu nezávazné rozmísťování pevností, se prostě zalíbilo.

A zalíbilo se to natolik, že ve čtvrtém díle se na tom prakticky nic nezměnilo. Na první pohled se totiž nezměnilo vůbec nic a čtvrtí Settleři se až nápadně podobají těm třetím. Skoro by to mohlo vypadat jako po dlouhých letech vydaný datadisk s inovovaným designem budov a výměnou červených střech za modré. Až při dalších pohledech na hru zaznamenáte změny, které vypadají nenápadně, ale ve své podstatě mají hluboký vliv na herní styl. Jestli je to ovšem dost na to vydat další díl, to může být předmětem polemik, Ty ale záhy smaže opět a zase naprosto pohlcující hratelnost, že na všechny pochybné dotazy nebo rozpory krásně zapomenete.

Pořád tady platí, že pokud chcete fošnu, musíte nejprve postavit chajdu dřevorubci, ten pokácí strom a nosič jej musí odnést do budovy pily. V ní místní pilař vyrobí z kmene stromu fošnu. Pokud chcete chleba, musíte postavit farmu, mlýn a pekárnu. Pokud chcete vyrobit meč, musíte najít v horách ložiska rudy, uhlí a obojí nejprve donést do železárny, kterou musíte rovněž postavit. Uhlí a zpracované železo je třeba donést do kovárny, kde na tyto suroviny netrpělivě čeká kovář, kterého ovšem musíte vybavit kladivem. Pokud nemáte kladivo, máte doufám postavenou dílnu na nářadí a v ní lze vyrábět jednotlivé nástroje jako kladiva, lopaty, sekyry kosy apod. Jednoduše klasický koncept Settlerů je tady zachován, byť oproti dvěma prvním dílům nářadí výrazně ubylo (například už tady není váleček pro pekaře, sekáček pro řezníka, slévačská nádoba pro slévače železa a zlata, kleště pro kováře...tohle všechno vymizelo vlastně už počínaje třetím dílem v rámci jakéhosi zjednodušení ekonomického modelu při sázce na komplexnější model bojový). 

Oproti třetímu dílu je nápadně podobné rozložení prvků herní obrazovky. V horním rohu nalevo od hlavního výhledového okna je naprosto stejně zpracovaná mini mapa. Pod ní se pak nacházejí velmi podobné ikonky se stejným účelem, jako v The Settlers 3. Co se však změnilo, tak některé zákonitosti vedoucí k ještě přesnější kontrole vašich osadníků. Například najímání specifických profesionálů, jako jsou geologové, pionýři a špióni/zloději, je zde mnohem praktičtější a přehlednější. Účelně si tady najímáte i kopáče základů, stavitele a nosiče, které už nekorigujete posuny procentuálního podílů z vaší populace, ale rovnou přesně určíte jejich počet. U Stavitelů je to samozřejmě závisle na počtu vyrobených kladiv a u kopáčů základů na počtu lopat. O všech přehledových statistických tabulkách, přehledu zásob a profesí osadníků, postavených budovách, a také menu s výběrem budov pro potřeby samotné stavby, by se dalo říci, že jsou komplexnější, a tak přes počáteční nezvyk nabízí v konečném důsledku lepší přehled o vašem království. Ne, že by v těchto ohledech byli The Settlers 3 nějak horší, ale daly se tam najít drobné mouchy, které logicky ve čtvrtém díle autoři doladili k větší spokojenosti hráče.

Velká změna tady nastala u výcviku a povyšování vojáků. V The Settlers 3 se kromě platby zlatem dalo docílit ještě lepších jednotek jakousi formou druhé fáze povýšení. Do chrámu se nosil alkohol jako dar bohům a bohové se odměňovali sesláním síly vojsku, díky kterému jste mohli zadat v kasárnách produkci elitních vojáků. Nápad to byl zajímavý a funkční, ale když se nad ním člověk zamyslí, tak byl zvláštně nepřirozený a těžkopádný. The Settlers 4 mají systém jiný a konečně bylo vlastně dosaženo nejpřehlednější a hlavně nejlépe ovlivnitelné formy náboru vojáků různého stupně hodnosti. V kasárnách je totiž menu a každý typ jednotky, bojovník na blízku a střelec, je možno najmout ve třech různých stupních. Základní, střední a nejvyšší stupeň. K náboru základního vojáka nepotřebujete zlato, k náboru středního musíte zaplatit dvě cihličky zlata a k náboru nejvyššího stupně je třeba zaplatit tři cihly zlata.

Asi jste si všimli, že zatímco v třetím díle byly jednotky tří druhů, tedy voják s mečem, kopijník a střelec, čtvrtý díl kopijníka vypustil. Zato je zde přidána ke každému národu bonusová jednotka se zvláštními schopnostmi. Může to být například u Mayů foukačka na šipky, které jsou napuštěny jedem, který na nějakou dobu paralyzuje zasaženého vojáka nepřítele. Vikingové oproti tomu mohou vycvičit beserkery, kteří se s dobýváním pevností nemazlí a rovnou je bourají. V kovárně lze mimo běžné a bonusové zbraně také vyrobit speciální zbroj na nábor generála, což je extra speciální "voják", který sice nebojuje přímo, ale dodává okolním vojákům větší sílu. 

Pohled na sílu armády se tady mění tak nějak celkově. První dva díly byly čistě o dodávce zlatých mincí do pevností s vojáky, zatímco třetí díl šel cestou povyšování skrze božskou manu v chrámech a také mírou proplacení zlatem. Ve čtvrtém díle jsou kromě tří hodností vojáků klíčové dva ukazatele. Útočná síla a obranná síla. Toto číslo určuje celkový vývoj na vašem území. Počítá se z celkové prosperity, stupně povýšení vojáků a  značně jej dokáže navýšit stavba speciálních kulturních památníků v podobě různých totemů, sloupů, soch, oblouků a podobně. Každá taková stavba stojí kromě dřeva a kamene i nějaké ty zlaté cihly. 

K válčení nechybí ani válečné stroje na ničení nepřátelských pevností, pokud je nechcete dobývat postupně vojáky se zbytečnými ztrátami. Válečné stroje potřebuji střelivo a některé i nějakou vznětlivou či výbušnou látku. Proto je vedle železných, zlatých, uhelných a kamenných dolů důležitý i důl na síru, pokud někde najdete její naleziště. A k tomu se váže další novinka. Válečné lodě. Na rozdíl od třetího dílu zde loďstvo používá i soupeř. Kromě obchodu a transportu výsadku na další ostrovy máte k dispozici válečnou loď, která bude vaše konvoje hlídat před dotěrnými nepřáteli. Válečnou lodí lze také likvidovat pobřežní pevnosti.  

Novinka z třetího dílu, jako jsou chrámy zásobovány speciálními nápoji, zůstala. Slouží však ne k výcviku jednotek, ale jen k výcviku kněží a kumulace many, která v potřebném množství umožní kněžím sesílat základní božská kouzla, ať už jde třeba o proměnu dřeva na zlato, bažiny na úrodnou louku nebo jde o nějaké nepříjemné efekty na nepřátelskou armádu, jako je například paralýza střelců, konvertování nepřátelských vojáků, ničivý blesk a pod.

The Settlers 4 zůstali dokonalí v tom ekonomickém systému, soustředili se však už od prvních map na naléhavost boje ještě významněji, než kterýkoliv díl před tím. Samozřejmě cílem je vždy vybudovat obrovskou armádu a snažit se dobýt soupeři veškeré území. Tady však autoři našponovali obtížnost tak, abyste si jo protočili mozkové závity nad úvahami, jak tohle jde vlastně uhrát. Samozřejmě pro všechny The Settlers hry nakonec platí, že nesmíte ani na chvíli lelkovat a jen si tak budovat a něco hledat, protože útok hordy nepřátel přichází obvykle velmi záhy a musíte na to už být připraveni sérii nahuštěných pevností do obranné linie a hlavně vám už musí šlapat systém - jídlo - důl, železárna - kovárna - kasárna. Nesmíte zapomenout na obytné budovy určující počet vašich Settlerů. Tohle všechno musí tak říkajíc as soon as possible chrlit hromady vojáků, jinak skončíte dříve, než jste pořádně začali. 

Jako u většiny strategií je tady tak nějak přirozené, že vy máte pružněji uvažující mozek, počítač má výhodu v rychlejší a levnější produkci a také vidí celou mapu, zatímco vy jste oslepeni skrze fog of war. Navíc bych řekl, že se nepříteli dost oproti minulým dílům zlepšila umělá inteligence, jelikož snadno pozná vaši Achillovu patu a ví přesně, kde udeřit, když si například postavíte někde slabě bráněnou pevnost, která vám měla primárně jen rozšířit hranice vašeho území. Ale i tak si můžete někdy oddychnout, jelikož někdy AI selže a posílá po drobných oddílech svou pracně vybudovanou armádu přímo před vaše v drtivém počtu srocené lučištníky, kteří takhle postupně ohoblují soupeřovu dlouho budovanou převahu. Někdy je takový kix počítačového protivníka pro vás poslední záchranou, ale co, to má za to, že cheatuje:-)  

Z jednotlivých map se tak stávají opět ještě těžší puzzly, než dříve, a musíte pečlivě vážit, kam expandovat, co v jaké míře těžit a jak to všechno co nejúčelněji uživit. Je tady i další zajímavá novinka. Je tady národ temného kmene, který zamořuje zemi nějakou černou toxickou látkou přetvářející přírodní ráj v mrtvou krajinu. Musíte pak vybavit lopatami zahradníky, které pošlete vyčistit takovéto oblasti, abyste je pak mohli využít. Tímto se dostávám k tomu, za jaké národy tady v jakých misích vlastně hrajete.

Základní hra nabízí tři mapy za každý z kultivovaných národů zastoupených Římany, Vikingy a za indiány jsou tady Mayové (kteří vystřídali asijský národ z dílu třetího). Dohromady tedy devět misí, v kterých se tyto národy vypořádají mezi sebou. Pak však přijde Morbus a jeho temný kmen, nepřítel děsivý a smrtící pro všechny tři znesvářené národy, a ty se proti němu musí spojit. Tato linie je tady zpracovaná v kampani o dvanácti mapách. Vypadá to o malinko méně, než byly tři kampaně po osmi mapách u The Settlers 3, ale ne nijak drasticky. Bohatě je to dorovnáno obtížností některých map, u kterých se snadno dostanete do zdlouhavé opotřebovávací války, pokud včas na soupeře neudeříte. The Settlers 4 mají dva datadisky pro ty, kterým by byla základní hra málo. V The Trojans and the Elixir of Power máte k dispozici nový národ (trojský) a kampaň za něj o 12 misích, a k tomu opět po třech nových mapách pro každý ze tří národů ze základní hry. Pak je tady datadisk Mission CD. V celém tomhle kompletu máte k dispozici navíc spoustu samostatných map a možnost vyzvat v nich po síti lidského soupeře.

Nakonec jsem si nechal technické zpracování. Netradičně to začnu hudbou, která je zde prezentována skvěle poslouchatelným soundtrackem, což mají v podstatě všechny díly The Settlers společné. Hudba se mění od poklidné budovatelské až v akčnější bojové tóny v jakési dobové hudební kulise charakteristické pro jednotlivé národy. Zvuky oproti tomu krásně domalovávají celou přírodu okolo, v které se budou vaši settleři pohybovat a v níž bude vyrůstat vaše hospodářství, z něhož se budou linout různé pracovní údery dřevného a kovového charakteru, vrzání mlýnského kola, bečení ovcí a pod.

Grafika je u The Settlers série a celkově u produkce firmy Blue Byte absolutní špičkou v oboru herní vizualizace, na to se můžete prakticky vždy spolehnout. Ačkoliv mezi třetím a čtvrtým dílem je grafický rozdíl na první pohled dosud nejmenší mezi jednotlivými díly, záhy si všimnete, že malebnost je zde doplněna o znatelné renderování přinášející ještě hlubší detaily, než tomu bylo u třetího dílu. Trochu bych to přirovnal k rozdílu mezi Heroesy 2 a 3. Nejprve si trochu zanadáváte, že pryč je ten čistý dojem dokonalé kresby, ale posléze začnete obdivovat jednotlivé hluboké detaily jak v izometrickém pohledu na prostorově působící objekty, tak na animované detaily. 

Pokud jsem měl nějaké vnitřní spory v tom, jestli se mi více líbila grafika trojky nebo čtyřky, stačilo vyrobit loď v The settlers 4 a porovnat ji s loděmi v The Settlers 3 a mohl jsem si odpovědět na otázku, co je asi přeci jen o něco dokonalejší, byť si u trojky navždy cením té čistší formy kresby. Samozřejmě pořád platí to, že ty detaily ve čtverce zachraňuje kresleně nahozený dojem, který The Settlers 4 vrhají na oko hráčovo, abych to ocenil i já, fanatik do pure kreslené grafiky oproti umělému renderování:-). Díky bohu se The Settlers 4 stále ještě vyhnuli plnému 3D.

A je tady finální verdikt. Asi jste si všimli, že u The Settlers série vesele stovkuji podobně jako mnohdy u her ze série Civilization a vlastně i již zmíněných Heroes of Might and Magic. Je to dost dáno tím, že tyto herní série mají hluboce zakořeněn dokonalý základ, který bude bavit vždy prakticky stejně dokonale, ať už jde o starý nebo nový díl. Platí to samozřejmě do momentu, než někdo ty základy zcela rozkope. Ale u The Settlers 4 je ještě zřejmé, že se těch základů drží, i když se třeba zcela změnila taktika boje a sebrali nám naše oblíbené cesty. Nicméně mě i tak The Settlers 4 baví stejně hodně, jako všechny předchozí díly a nemohu tedy jinak. Pokud bych uvažoval o bodech dolů, vyplynulo by to asi jen z toho, že podobnost k předchozímu dílu je až příliš velká. No jo, ale má to vliv na hratelnost samotnou?  A varování nakonec: The Settlers 4 způsobují kritickou závislost!

Hodnocení 100%

Ringo