The Abbey of Crime Extensum (La Abadía del Crimen)
Platforma: PC / Žánr: Adventure / Developer: Manuel Pazos, Daniel Celemin / Vydavatel: Manuel Pazos, Daniel Celemin/ Rok: 2016 remake
Platforma: Amstrad CPC / Žánr: Adventure / Developer: Opera Soft / Vydavatel: Opera Soft / Rok: 1987 original.
Jednoho chladného listopadového dne, roku 1327, přijíždí do italského opatství františkán Vilém z Baskervilu se svým žákem Adsonem, aby zde zprostředkovali setkání františkánů s delegací avignonského papeže Jana XXII. Hned po příjezdu však zjistí, že jejich prvním úkolem bude něco jiného. Opat Abbone je seznámí s nepříjemnou situací. Jeden z místních mnichů, Adlem z Oranta byl nalezen mrtev pod oknem, z kterého vypadnul zjevně ne vlastní příčinou. Všichni se domnívají, že jde o vraždu a Vilém se svým žákem mají celou událost, coby nezávislí hosté z venčí, vyšetřit.
Celé opatství je navíc zahaleno zvláštním tajemstvím. Ve vrchních patrech je za spletitým labyrintem ukrytá knihovna obsahující veškeré vědění světa. Jenže do knihovny může vstoupit jen knihovník Malachiáš z Hildesheimu. Přesto se další mniši večer pokoušejí na tajňačku do knihovny proniknout skrze nějakou tajnou chodbu, ale nikomu se nepovedlo projít labyrintem knihovny. Navíc je v labyrintu podivné ovzduší způsobující závrať.
Aby nebylo záhad málo, najde se druhý den Vilémova pobytu další mrtvola, a to v kotli, v kterém se na místních jatkách shromažďovala krev prasat. Není pochyb o tom, že máme co dočinění s vrahem postupujícím systematicky dle nějakého vzorce připomínajícího biblickou apokalypsu, což naznačí série dalších podivných úmrtí. Vodítkem ke všemu je záhadná kniha, navíc vrah očividně aranžováním mrtvol chce zjevně vyšetřovatelům něco naznačit, ne-li prozradit. Dále už já nebudu ani naznačovat, ani prozrazovat více, protože se tady jedná o detektivku se zajímavým rozuzlením. Zápletka rozhodně nebude pro mnohé z vás neznámá, jelikož jste jistě nejen poznali, ale mnozí také dávno víte, že tato hra byla vytvořena na motivy historické detektivky Jméno růže od italského spisovatele Umbeta Eca.
The Abbey of Crime Extensum vyšlo v roce 2016, ale není ve skutečnosti žádnou novinkou. Je remakem stařičké hry španělských vývojářů Paco Mendéze a grafika Juana Delcána. Vydali ji coby studio Opera Soft s názvem La Abadía del Crimen v roce 1987. Původní hru si mohli užít majitelé osmibitových počítačů Amstrad, ZX Spectrum, MSX a vyšel pak také port i pro MS-DOS, tedy na PC. Hra se mohla pochlubit na svou dobu detailní líbivou rohovou grafikou a celkem pokročilými adventurními postupy. Mělo to však jeden háček. Hra vyšla jen ve španělštině, takže kdo španělsky neuměl, měl smůlu, nebo si musel počkat na fandovské překlady.
A proto jedním z důvodu, proč vzít za vděk remake z roku 2016, je ten, že vyšel v angličtině. Druhým důvodem je, že grafici v remaku na už tak líbivý a oblíbený rohový pohled na scénu naroubovali nádhernou grafiku. A to ve stylu devadesátkové pixel artové VGA grafiky s 256 barvami (zde ovšem s trochu širší paletou). Můžeme grafikům poděkovat, že to neobalili do nějaké renderované moderny a sáhli právě po pixel artu, protože tak skloubili atmosféru archaického nádechu hry s příjemnou malebností.
Z nahnědlých stěn místností opatství vyzařuje takový ten správný chlad, až skoro cítíte starou a zvláštně příjemnou kostelní zatuchlost letitých omítek na zdech. O tom, že je děj zasazen do listopadového období není pochyb díky pěkně zpracovanému proměnlivému počasí, kdy občasný déšť začne střídat sněžení a na zemi i na střechách se začínají uchytávat souvislé pokrývky sněhu. Pro mě byla grafika této hry vlastně prvotním lákadlem a jako milovník rohovek (viz např. Cadaver, Heimdall, Heroquest 2, Dark Quest 2) jsem The Abbey of Crime jasně zařadil do povinného playlistu. Za mě je tady grafika za 100%.
Podobně je na tom i hudba a zvuky. Štěbetání vrabců na nádvoří opatství je tak věrohodné, že jsem někdy přemýšlel, jestli to jde ze hry nebo jde o reál vrabce v přírodě okolo mě (to je to moje venkovní hraní na zahradě pod pergolou:-). Kromě suprových zvuků se zde prolínají znepokojivé melodie spojující nádech duchovna celého prostředí s pocity nebezpečí a situací hraničící s hororem.
Příběh této hry je rovněž velkým lákadlem. Pokud jste četli knihu nebo viděli film, je hra jako dělaná pro vás. Pokud jste tento příběh od Umberta Eca nezkonzumovali ještě v žádné podobě a na škole jste se mu jako povinné četbě neprozíravě vyhnuli, tak vězte, že to bude možná právě tato hra, která vás namotivuje k tomu zajít do knihovny si knihu zapůjčit a přečíst, případně si ji rovnou koupíte v knihkupectví a zařadíte do své knihovničky.
Jistě jste již z předchozího popisu tak nějak vyvodili, že The Abbey of Crime je adventura. Vzhledem k osmibitové předloze si remake v podstatě zachovává obdobné ovládání a hratelnost, zároveň však činí vše o dost přívětivějším a hratelnějším. Je prostě pravda, že osmibitové tituly oplývaly mnohdy frustrujícími prvky majícími natáhnout herní dobu a našponovat obtížnost, aby se malé hříčky, které se vlezly do pár desítek KB, daly hrát prostě dlouho. Pořád znovu dokola po několika neúspěších. Autoři remaku The Abbey of Crime zvolili střední cestu. Zachovali herní principy a některé typické prvky z osmibitů, ale některé přílišné frustrace zjemnili či odstranili a hlavně zpříjemnili ovládání.
Nečekejte zde žádný point and click nebo příkazový řádek. Tady veškerá interakce probíhá tak, že si s postavičkami prošlapete poctivě cestu do míst, v kterých se něco děje, budete ve správný čas na správném místě a v případě důležitých rozhovorů se ve správný moment přiblížíte k postavě, s kterou má proběhnout nějaká interakce. Přiblížením se ke klíčovým předmětům si je automaticky vezmete nebo je naopak použijete takto na patřičném místě. Nedáváte k tomu žádný aktivní impuls výběrem z nějakého menu nebo kursorem myší, jen je třeba se postavami přiblížit k místu konání. A když podržíte mezerník, tak se okolo Viléma začne pohybovat Adson s tím, že nějakou akci vykoná on. Ale přímo jej vlastně nevedete, jen mezerníkem určíte, že se má Adson pohybovat a sebrat například předmět v blízkosti, který si osobně nechce vzít Viliam. Posbírané předměty se uskladňují do slotu devítimístného inventáře.
The Abbey of Crime je zároveň simulátor života v opatství. Takže když šmejdíte po opatství jako vyšetřovatelé, neznamená to, že můžete vše a že vám někdo nebude házet klacky pod nohy. Když zazvoní signál k ranní modlitbě, musíte běžet do kostela a být tam včas. Totéž platí pro čas společného oběda, kdy je třeba být včas v jídelně. Nejinak je tomu u večerky, po které se musíte odebrat do svých komnat a nesmíte se večer potulovat mimo pokoj. Samozřejmě to v rámci vyšetřování tajně dělat budete, ale nesmíte být večer venku přistiženi. Opat si vše bedlivě hlídá a tak tady přichází i kapku stealth akce, kdy budete sledovat pomocí patřičné ikonky, zda už opat spí a můžete se tak relativně bezpečně plížit chodbami opatství, ale pozor, ať jej nevzbudíte!
Důležitým ukazatelem tady je poslušnost. Při každém přestupku kousek na ukazateli ubude a proto je nutno dbát na to, aby neklesl na minimum. Pak totiž už stačí se na opata jen "ošklivě podívat" a letíte z opatství jako namydlený blesk. Nebýt přistižen při přestupku je i v remaku hry docela obtížné. A to si vezměte, že oproti originálu tady byly odstraněny věci jako např. nekompromisně a stále běžící čas. K posunu času tady dojde až poté, co splníte klíčovou událost. Spousta událostí si na vás vlastně tak nějak počká. Jediné, kdy opravdu jednáte na reálně běžící čas, jsou již tři zmíněné události - modlidba, jídlo a večerka. Po oznámení těchto událostí se opravdu musíte dostavit na čas a nikde nezahálet, jinak dostanete trestné body. V originále hry běžel takto čas ale stále i při pátrání a mohlo se vám stát, že vám na některém místě klíčova událost prostě utekla a hra už nešla zdárně dohrát. Trefovat se tak do míst a času muselo v originále zajistit spoustu procházení a spoustu restartů hry, což by dnes mohlo být už spíše protivné, než zábavné a tak je toho remake naštěstí ušetřen.
Prvotní komplikací se i v remaku stane už jen to, že opatství je docela rozsáhlé a detailně zpracované, se spoustou funkčních místností, ubikací, kostelem, knihovnou, jídelnou, kuchyní, laboratoří, studovnou a pod. Takže vyznat se a zorientovat se tady stojí nějakou tu dobu zkoumání a možná i restartů hry kvůli zdržení se zblouděním. Naštěstí lze brzy najít možnost, jak si opatství mapovat. Postará se o to žák Adson, jen najít papír a pero. Od tohoto momentu máte spoustu práce usnadněné a můžete si plánovat své výlety do různých zákoutí opatství smysluplně.
Pokud bych měl vydolovat nějaké neduhy ze hry, z které cítím jinak velké nadšení, tak kritice bych určitě podrobil přepínání "kamery", která nahlíží na celou scénu. Rohový pohled zde totiž není trvale statický a kamera vám při průchodu přes nějaký prostor celou scénu otočí klidně i několikrát, aniž by to korelovalo s pohybem postavy šipkami do patřičných světových stran. Je to neskutečně matoucí, protože máte tendenci otočení scény přizpůsobit i pohyb postavy šipkami. Jenže ono stačí držet pořád tu stejnou šipku pro souvislou chůzi a postava tak jde pořád stejným směrem vzhledem ke světové straně, navzdory otáčení pohledu na scénu, s kterou se společně otočí i postava (něco ve smyslu teď jdu na sever a těď...už jdu na jih). V momentě, kdy spěcháte třeba na večeři s opatem, jste schopni najednou zazmatkovat, otočit se a jít jiným směrem, než je žádoucí a tak se nesmyslně zdržet.
Ovládání postavy můžete naštěstí zvolit a vybrat si, jestli postava půjde šipkou nahoru jen rovně a šipkami do stran se bude natáčet do potřebných směrů (za mě šílená forma ovládání, které jsem nikdy nepřišel na chuť a s oblibou to používají hry typu Resident Evil) nebo zvolíte klasiku a postava půjde přesně tím směrem, do jakého stisknete potřebnou šipku (doleva, doprava, rovně). Nutno dodat, že zde nejde běhat ani nijak urychlit chůzi. Záměrně si tady musíte pozvolnou chůzí prošlapat vše poctivě až relaxačním tempem, i když třeba spěcháte, což dokonale umocňuje celý zážitek jednak z atmosféry poklidného zbožného opatství a zároveň to zvyšuje pocit naléhavosti, když někam spěcháte.
I přes výše zmíněný škraloup u změn náhledů "kamery" na scénu je The Abbey of Crime hra přesně mého gusta. Malebná rohovka s dokonale vystihnutým středověkým prostředím, adventurního charakteru a s detektivní zápletkou. Je to vlastně taková malá hra, která roste tím, jak ji prozkoumáváte a pátráte po souvislostech. Není to žádná hektická záležitost, přesto má určité časově nátlakové momenty a je v ní i trochu jakési jemné stealth akce. Na to, že šlo původně o osmibitovou hříčku, tak převzatý motiv hlubokého literárního díla dokázali autoři využít a zapracovat do nečekaného detailu na tehdejší technické poměry. Takže výsledkem je super pocit ze setkání s velmi zajímavým titulem, který by rozhodně neměl zapadnout a řadí se bezpochyby do zlatého fondu historie videoher. Alespoň pro mě. A navíc zpropagoval dílo Jméno Růže od Umberta Eca i těm, kteří jej z nějakého nepochopitelného důvodu míjeli.
Hodnocení: 80%
Ringo
P.S.: Hra je dostupná zdarma buď na stránkách vývojářů anebo na STEAMu.
Komentáře
Okomentovat