Nový přírůstek do sbírky - Legends of Valour

Platforma: PC / Žánr: RPG Dungeon/ Developer: Synthetic Dimensions / Vydavatel: Strategic Simulations Inc./ Rok: 1992

Legends of Valour považuji za velký klenot v mé sbírce, ale nejprve k tomu musím říci příběh, jak se tento postoj v mém případě v horizontu více než třiceti let rodil značně komplikovaně a se značnými zvraty. Legends of Valour byl titul, který se mi do podvědomí dostal už v dávných časech, tedy v první polovině 90. let při čtení časopisu Excalibur 16. Mé postoje se ke této hře časem měnily, a to spíše na základě různých neobjektivních pocitů, příběhu jiných a nakonec i mém přímém porovnání s mou modlou Ultimou Underworld. 

Z recenze vše působilo jako suprový dungeon a hned jsem si jej zafixoval do seznamu povinných věcí k sehnání. Jenže po zahrání Ultimy Underworld v polovině 90. let se mi hodně spojilo to, že Legends of Valour byl díky Amiga verzi i z pohledu recenze v Excaliburu 16 značně chápán ve smyslu: "podívej Ultimou Underworld, i my to na Amize umíme, byť si musíme zmenšit výhledové okno na minimum". Nebyl to objektivní přístup v žádném ohledu, ale já měl bohužel Legends of Valour od toho momentu zafixován jako takové béčko Ultimy Underworld a ačkoliv na krabici najdeme nápisy - lepší textury než má Ultima Underworld, jen to ve mně vzbuzovalo další vzdor typu "tak to určitě". A když jsem si někdy ke konci milénia konečně sehnal Legends of Valour s tím, že jej vyzkouším, tak jsem jej nainstaloval a proběhl rychle pár ulic v tamním městě. Potvrdil jsem si, že tady nenajdu tak monumentální kobky, jako v Ultimě Underworld. A tehdy už po zkušenostech s The Elder Scrolls Arena mi i pohledy do města nepřišly nijak výjimečné. Tímto jsem na dlouhá léta uložil Legends of Valour k ledu.

Uložit k ledu samozřejmě znamená plán to někdy rozmrazit. Někdy, až budu mít zahrané všechny tehdejší pecky, které se rozprostíraly přes několik stránek mého seznamu. Ne, že by se mi tohoto povedlo docílit na 100%, ale léta běží a já během nich dohrál stěžejní část plánu. Navíc jsem si mnohé stihl i zopakovat. Často jsem také nově sahal i po titulech hozených kdysi dávno na pomyslnou druhou kolej, které nepřesahovaly vždy osmdesát procentní hodnocení v recenzi v časopisech, a přitom by si jej možná zasloužily, jak mi to s odstupem času připadá.

Logicky muselo dojít k oprašování odložených her a zjišťování, u čeho došlo k odložení dost neprávem. Legends of Valour patřil právě mezi takovéto hry a postupně se poslední léta začal tlačit do popředí mého zájmu. A jakoby náhodou se tu a tam občas objevila na eBayi nabídka právě této hry a já si u toho vždy vzpomněl na recenzi v Excaliburu 16. Když jsem nedávno cvičně Legends of Valour nainstaloval a opět zkusil, mé pocity byly jiné, než při spuštění hry před nějakými 25 lety. Tehdy mě nenapadlo, jakou bude kreslený pixel art časem vzácností. Najednou mě ovládl pocit jako - sakra, vždyť to vypadá zatraceně dobře. Vizuálně to byl snad jasný předchůdce hry The Elder Scrolls: Arena. Jo, člověk si mnohdy uvědomí krásu věci, až když začne být vzácná.

Byl to klíčový moment, kdy jsem začal cíleně dávat do vyhledávače nabídek Legends of Valour. Bylo jich málo, obvykle krabice nebyly už moc v zachovalém stavu a když už jsem se začínal smiřovat s tím, že tohle mít nebudu, vyskočil na mě úplně náhodou pěkný kus z USA, který mohu bez problému označit jako like new jen za necelých 1700 Kč i s poštou a daní. 

Big box i s obsahem vypadá téměř nepoužitě a netknutě. Prodejce (a první vlastník) taky avizoval, že hru jen kdysi nainstaloval, chvíli si ji zahrál a pak ji uložil do čistého suchého místa, kde ležela dodnes. Udělal během hraní jen pár křížků do kolonek navštívených lokací v mapě, nenavštívil jich evidentně moc. Diskety i manuál vypadají, jako bych je právě rozbalil z new sealed krabice s leskem novoty. Obzvláště formát disket 5,25 mě zahřál nostalgií a vzpomínkami na mou starou 286, kterou jsem tehdy takovými disketami ládoval. Krabice vypadá taktéž výborně, pokud opomenu několik málo kosmetických šrámů na hranách v pravém horním rožku, ale není to nic dramatického, je neošoupaná a má rovněž zánovní lesk. Takže je to doma, radost je nezměrná a já se těším, až Legends of Valour brzy rozehraji.

Ringo