Face Off!

Platforma: PC / Žánr: Sport/ Developer: Mindspan Technologies / Vydavatel: Gamestar / Rok: 1989 (Commodore 64 1987)

Mistrovství světa v hokeji právě běží v plném proudu a já si tak říkám, že zde vlastně nemám mezi hrami ještě zastoupen můj nejoblíbenější sport, kterého jsem se v počítačových hrách jo něco nahrál. Pokud byste teď čekali některou hru série NHL od EA Sports, která prezentuje nejlepší hokeje na počítači, tak na to si počkáte někdy do příště, protože jsem teď úmyslně nevybral hokej, který má v názvu NHL. Rozhodl jsem se nejprve napsat o jedné klasice, která ani náhodou nebyla dokonalou hokejovou simulací z toho herního hlediska, ale na svou dobu šlo zřejmě o nejpropracovanější hokejovou hru na osobních počítačích pro svou do té doby nebývalou komplexnost. A hlavně byl to první hokej, který jsem na počítači hrál.

Řeč je tedy o Face Off! vytvořený firmou Mindspan Technologies, který vyšel na počítač Commodore 64 už v roce 1987. Na PC pak vyšla konverze v roce 1989 v mnohem lepším a hezčím provedení. Hrálo se ještě pohledem zleva doprava, jako kdybyste koukali na TV. Až pozdější hokejové hry využívaly pohled na led pohledem od branky. Hrát se dalo proti počítači nebo jste si mohli s kámošem (kamarádkou) sednout a zahrát v hot seatu, a to jak za jeden tým, v kterém jste spolupracovali, tak i každý za jiný tým proti sobě.

Z dnešního pohledu byl Face Off! v podstatě takový ranný hokej plný nedokonalostí v herním systému spíše arkádového charakteru, než že by šlo o hokejovou simulaci. Hlavně vůbec moc nešlo o nějaké dovednosti s pukem na holi, jako tomu je u dnešních moderních NHL hokejů od Eelectronic Arts. Ale ono kdysi fakt bohatě stačilo, když jste mohli jet s hráčem s pukem, vyhýbat se soupeři a ve správný moment jste stiskli jedinou akční klávesu určenou jak pro nahrávku, tak pro střelu a nebylo více co řešit. Chtěli jste tehdy mít hokej na počítači, měli jste ho mít a byli jste rádi za cokoliv. Grafika byla vcelku taková normální. Led vypadal jako led, hokejisti jako hokejisti, byť jen o dvou stálých barvách dresů - červená a zelená, nějak po tom ledě jezdili, pinkali si mezi sebou puk a občas jej poslali na bránu. Jako náhrada za jednoduchý stolní hokej vynikající, simulující daleko více věcí, než pevně daná plastová podoba na stole s vytyčenými kolejemi pro jízdu hráčů. 

Face Off! navíc oplýval i několika výraznými zajímavostmi, které se moc dnes už nevidí. Dala se totiž zapnout i možnost detailního pohledu na střelce a na brankáře v případě, že jste přijeli s pukem před bránu a napřáhli ke střele. A nyní jste mohli opravdu viditelně rozhodovat, do kterého koutu branky jako střelec budete střílet. Pokud jste byli v roli obránce, mohli jste ovládat vlastního brankáře a museli jste správně odhadovat, do kterého místa bude soupeř střílet. Bylo to samozřejmě dosti o náhodě odhadovat, kam se pohne soupeřův brankář nebo naopak kam vystřelí soupeřův hráč. Každé takové střílení na bránu značně připomínalo penalty z fotbalu, ale obzvláště ve hře dvou živých hráčů při hot seatu to byla celkem sranda. Komu tento herní prvek ovšem nevyhovoval, dal se vypnout a dalo se střílet přímo ze hry z klasického pohledu na hřiště.

Taková střela přímo ze hry je zde zpracovaná docela ještě primitivně, jak jsem výše již naznačil. Prostě přišla nahrávka spoluhráče, střílející hráč přebral puk a pak vystřelil buď zápěstím nebo příklepem. Dle toho, jak dlouho jste podrželi akční klávesu. Zcela zde chybí nějaké střely z první, takže tady šlo vždy nejvíce o to, jak počítačový program vyhodnotil výhodnost pozice, z které hráč střílí, dle toho si započítal nějakou tu náhodu a brankář buď pustil nebo chytil. Navíc střela zápěstím byla prakticky totožná s nahrávkou a program někdy před brankou soupeře nerozeznal, jestli s hráčem volíte střelbu např. do levé strany branky nebo nahrávku soupeři po vaší levé ruce. Takže jste kolikrát místo střely na bránu nahráli (což ale i v reálu vídáváme dost často:-) Až dlouhým stiskem akční klávesy se střílelo s nápřahem a mohli jste si být jisti, že to poletí opravdu na bránu. Tady se pak nabízí otázka, zda přeci jen nemá hráč více ve svých rukou trefu do brány, když si pustí ten střelecký pohled, který jsem popisoval výše.

Úspěch v zápase samotném pak závisel na tom, jak jste dokázali chytře prokličkovávat mezi soupeři, nahrávat si a hlavně vystřelit ze správného místa. To vše tak nějak odhadem ovlivňovaly různé parametry, jako statistiky jednotlivých hráčů, ale také únava jednotlivých pětic. Logicky z toho vyplývá, že jste při střídání posílali na led lajnu s nejméně vyčerpaným ukazatelem únavy. Hrálo se mimochodem jen na tři pětky. V obranné fázi bez puku pak bylo možno soupeře obehrát anebo jej skolit třeba krosčekem.

Hlavním rozdílem oproti pozdějším hokejům bylo v ovládání samotného týmu na ledě. Pasovali jste se tady totiž do role jen jednoho z hráčů, kterého jste si určili před buly. Na ledě byl označen žlutým kosočtvercem. Zbytek hráčů ovládala umělá "inteligence". Jediné, co jste ji mohli přikázat bylo, aby vámi ovládanému hráči ostatní povinně nahráli puk, pokud jej měli v držení. Vlastně to značně přispívalo realističnosti. Hráli jste jako jeden z hráčů v poli, neovládali jste každého, kdo měl puk. Takže jste si sami museli volit dobrou pozici, doplňovat útok, postavit se se svým hráčem na výhodné místo pro přihrávku, nejezdit spoluhráčům do offsidu a pod. Pokud jste jen tak stáli a dívali se, ostatní hráči normálně pokračovali v zápase, obehrávali soupeře, nahrávali si a stříleli na branku i bez vás. Akorát jste je svou pasivitou oslabili o jednoho hráče.

Dalším specifikem tohoto hokeje byly bitky. A myslím, že to byly právě bitky, díky kterým je tento hokej legendární. Pohled se přepnul na boční detail dvou do ruda vytočených hráčů a mohl začít regulérní boxerský zápas. Šipkami se určoval směr úderu, akční klávesou se spouštěl úder samotný a bili jste hlava nehlava. V souboji poražený hráč si šel sednout na trestnou lavici (zajímavé pravidlo:-), byť tohle se odehrávalo v případě, že jste pravidla vypnuli a zavládlo právo silnějšího.  

Solidní zpracování přináší i možnosti managementu. Face Off! neměl licenci na soupisky NHL, nicméně využívá reálné názvy měst, z kterých jednotlivé týmy pocházejí. Jména hráčů jsou smyšlené, můžete si je však přejmenovávat, stejně tak si lze přejmenovat název týmu. Kdo si dal tu práci, mohl si klidně přejmenovat celý tým na tehdejší aktuální sestavu v NHL. Vzpomínám si, jak jsem si přejmenovával hráče na přezdívky autorů z herních časáků a vytvořil jsem si tam dva týmy, v nichž hráli redaktoři Score a pak tým s redaktory Excaliburu:-) 

Manažerské možnosti nesahají jen k prostému přejmenovávání. Každého z hráčů můžete doslova naprogramovat, jaká má být jeho cesta po ledě, jak se má během zápasu chovat. Je to vlastně taková náhrada za to, že neovládáte vždy toho hráče s pukem. O to více potřebujete spoluhráče řízené počítačem na konkrétních místech, popřípadě aby si najížděli na správné pozice. Dost často však stejně veškerá taktika během zápasu padla a někdy to vypadalo jako hon - všichni hráči za jedním pukem.

Nechybí zde samozřejmě možnost odehrát celou sezónu, řídit vlastní vybraný tým, určovat mu taktiku na ledě a vyhrát za něj pohár. Pokud vám nějaký hráč nesedí a naopak jste si vyhlídli nějakého v jiném týmu, lze s hráči obchodovat. Kdo si chce zahrát jen tak nezávazně, vybere si v menu exhibiční zápas, navolí dva týmy a projde si jedno utkání. Je zde také spousta nastavení v pravidlech. Šlo nastavit benevolenci rozhodčích klidně až na takovou míru, že nepískali nic, tedy ani fauly, ani offside. Pozor taky na stará pravidla NHL, např. offside při nahrávce už přes první dvě čáry, což platí při zapnutí plných pravidel. Šlo si také vybrat styl hry vzhledem k počtu hráčů. Tedy jestli chcete hrát pět na pět, tři na tři nebo jeden na jednoho.  

Navzdory různým nedotaženostem byl i tak ve své době Face Off! ve videohrách jednoznačně nejkomplexnější a nejlépe vypadající hokej, dokud ovšem v roce 1991 nevyšlo první NHL od Electronic Arts na konzoli SEGA Megadrive (PC se dočkalo v roce 1993), v které si šlo na bránu zastřílet konečně po opravdových bruslařských akcičkách a nahrávkách třeba ránou z první, anebo blafáky na brankáře. A od toho se taky odvíjí mé hodnocení. Neberte to, jakože byla hra tehdy propadák. Byla to sranda, ale nebyl to zázrak. Takže jako nostalgickou blbinku není na škodu si Face Off! připomenout, hratelné to však dnes, s ohledem na konkurenci, už moc není. Některé hry stárnou s grácií a s docenitelnou hodnotou, některé bohužel nikoliv. Některé první vlaštovky to mají holt těžké. Něco načnou a k dokonalosti to dotáhli až ti další.

Hodnocení: 55%

Ringo