Conquests of Camelot: The Search for the Grail

Platforma: PC / Žánr: Adventure / Developer: Sierra-on-Line / Vydavatel: Sierra-on-Line / Rok: 1990

Tentokráte se Sierra-on-line pustila do zpracování výpravné Artušovské legendy, čímž se vymyká svým rozsáhlým fiktivním quest sériím a věnuje se jedné z historických bájí, která se možná odvíjí od něčeho, co se možná malinko trochu stalo, ale dost možná se to nestalo vůbec a jde jen o čistě smyšlenou pověst. A tou pověstí není nic jiného, než pátrání po Svatém Grálu. Nechybí tady samozřejmě král Artuš, rytíři kulatého stolu, čaroděj Merlin, a romance mezi Artušovou ženou Guineverou a jedním z rytířů, Lancelotem. Přiznám se, že jsem nikdy nebyl fanouškem této neustále otřepávané romantické story o zahýbající ženě a veřejně tolerantním Artušovi, který sice věděl, ale Lancelotovy služby království byly natolik věrné, že raději dělal, že to nevidí. Přesto se Artuš těmito myšlenkami sžíral, že to otrávilo a proklelo celé království. Ale co se týče samotného pátrání po svatém grálu, to byla legenda vždy vcelku zajímavá. A zajímavě je pojata i v této hře.

Jen Svatý grál mohl království od prokletí, způsobeném temnými myšlenkami krále, zachránit. A tak král Artuš vyšle tři rytíře na dlouhou, možná nekonečnou, pouť. Těmi rytíři jsou Gawain, Galahad a naprosto nepřekvapivě i Lancelot. Dobrý pokus, jak jej poslat z očí královny a časem nejlépe i z její mysli. Král Artuš však není nijak zákeřný a mstivý, naopak, jak už bylo řečeno, si cení věrných služeb svých rytířů pro království. A když se rytíři z poutě podezřele dlouho nevracejí a situace v království je čím dál horší, nezbude mu, než se pro grál vydat osobně. Tady se již krále Artuše zhostí hráč a bude jen na něm, jestli kromě nalezení grálu osvobodí ze zajetí zla i své rytíře, včetně Lancelota. 

Conquests of Camelot bych nazval nesmrtelnou klasikou v žánru, jelikož v mnoha směrech disponuje mixem toho nejlepšího, co staré dobré Sierrácké adventury přinášely. Ať už je to hratelnost s příkazovým řádkem, na který svým způsobem nedám dopustit, ať už jsou to některé zajímavé rébusy, ale taky úžasné zpracování v EGA grafice, umocňující neodolatelnost celkové atmosféry hry. Conquests of Camelot patří jednoznačně k jedněm z nejkrásnějších EGA her. 

Ale když jsem zmínil, že jde o mix, a toho nejlepšího v mnoha směrech, naznačil jsem tím, že ne ve všech. Má to i druhou stranu mince. Strhující výpravnost a putování po několika krajinách, od staré Anglie, až po Jeruzalém, je jednoznačné parádní. Nicméně z herního hlediska je to docela  rozmělněné, sázející spíše na obtížnost ojedinělých nástrah, než na vysoký počet kombinací s předměty a aktivními objekty na obrazovce. Hra vyloženě nepřetéká předměty a puzzly, ale když už na nějaký narazíte, je jakoby úmyslně tak zapeklitý, že to místy skoro nedává smysl. 

Ne, že by některé ty puzzly nebyly logické. Takový počáteční hrad byl například v tomto smyslu skvělý. Jen je v pozdějších fázích hry občas obtížné přijít na to, co po vás hra vlastně v daný moment přesně chce a marně přemýšlíte, jestli disponujete v inventáři předmětem, který napomůže řešení, nebo řešení bude spíše charakteru komunikačního a je třeba s někým někde o tom pohovořit. Anebo taky jestli jste třeba někde něco nenávratně neopomenuli. A někdy po vás hra rovnou chce, abyste kombinovali s manuálem, bez nějž to nejde dohrát. Na jednu stranu hra pěkně aktivně rozvíjí příběh, na druhou stranu vás rozsekají nějaké hádanky nebo nějaký dead end. Přitom těch kombinací s předměty tady opravdu není mnoho, až to místy skoro vypadá, že přes samotný děj tam autoři zapomněli nějaký ten puzzle občas vložit a místo toho hráče trápí nějakým zdlouhavým frustrujícím blouděním (zamrzlé jezero, poušť, katakomby).  

Aby bylo rytířskému eposu učiněno zadost, nechybí zde ani několik akčních pasáží. Zatímco některé adventurní nástrahy mě doslova doháněly k zoufalství, tak akční pasáže jsem překvapivě dal docela hravě. A to jsem si myslel, že právě ony budou největším kamenem úrazu. Jak lov divokých kanců, tak rytířský souboj, jsem po pár nacvičených pohybech šipkami a včasném stisknutí akční klávesy, dal po několika málo pokusech. Zajímavé je, že mi akční pasáže v této adventuře vůbec nevadily a naopak dokreslily atmosféru opravdového rytířského života ve středověku.  

Jak u některých chybných kroků při adventurním řešení hry, tak v akčních minihrách, lze také zemřít. Umírá se tady docela dost často a to nemusí leckomu sednout. Ale co, je to nebezpečná dobrodružná výprava? Je. Ale smrt není to nejhorší, to si dáte load. 

Horší je představa dead endu typu - někde jsem něco zapomněl a už se pro to v této fázi nepůjde vrátit. Bohužel Sierra je tím pověstná a tak tento typ nástrah naruší takový ten klid na práci a mnohokrát jsem se neubránil kontrole návodem, zda jsem doposud učinil vše správně, abych nemusel opakovat celou hru znovu. Hlavně doručování předmětů á la "o kohoutkovi a slepičce", kdy je třeba v Jeruzalémě jednomu obchodníkovi donést něco, získat za to něco, a to něco předat někomu dalšímu a to takhle asi 8x, mě docela znervóznily. Nutno dodat, že je hra nakonec aspoň v tomhle velmi mírná a pokud si v hradě nezapomenete s sebou vzít dostatek peněz na cestu, tak už moc podrazů v podobě tohoto typu dead endu ve hře vlastně není.

Jak už jsem výše naznačil, tak spousta rébusů je navázaných na informace z manuálu, které jsou zakomponovány do různých lore z různých krajin, kterými budete procházet. Je to vlastně jakási forma copy protection, známá v této podobě například z King's Questu 3 při vaření lektvarů. Přijít na to, že se daný puzzle odvíjí od znalosti textu z manuálu, je pro chronické nečtenáře manuálů, jako jsem já, opravdu výzva. Na druhou stranu nutnost sáhnout po poznámkách a tištěnych textech, obsahujících znalosti, které pro svou královskou pouť musíte bezpodmínečně znát, opět značně umocní atmosféru hry. 

Mimo to si ale pro hráče autoři připravili jednu šílenost a to je série několika hádanek, na které je v jedné fázi hry třeba správně odpovědět. Hádanek je spoustu a jen jedna jediná špatná odpověď vám naruší celou sérii odpovědí a jedete nanovo. S jinými hádankami, kdyby někdo chtěl spoléhat na to, že na tři z pěti už odpověděl a tak zbývá zapnout závity jen u dvou. Nikoliv, hra vám klidně naservíruje pět nových hádanek. Takže nezbývá než přemýšlet a zapisovat. Přiznám se, že nemám rád hádanky tohoto typu a na většinu z nich jsem byl líný přicházet sám:-)  

I přes drobné mouchy, což odráží možná až příliš mnoho kritiky v textu výše, je Conquests of Camelot doslova okouzlující adventurou. Grafiku jsem již ocenil jako jednu z nejhezčích EGA a je tomu přesně tak. Je tady spousta krásných a rozmanitých lokací. Už jen počáteční hrad je dech beroucí a trochu mi přišlo, že to nejlepší vlastně už autoři předvedli na samém počátku. Ne, že by další lokace ve hře nebyly krásné, ale na ten hrad, komnaty, zahradu, na to už asi nic nemělo. Možná i proto, že ten hrad svou atmosférou působí opravdu jako domov. I z dalších lokací je z grafiky patrné, že přesně vyzařuje tu dobu a prostředí, jak si asi představuji, že to tam tehdy vypadalo. Každá obrazovka hry působí dojmem, že jde o obrazovou malbu, zdůrazněnou rámem, který se stylově mění dle toho, kde se zrovna nacházíte.

Překvapila mě také na tu dobu kvalita hudby a frekvence jejího přehrávání. Dá se říci, že vás nějaká melodie se zvukomalebnými středověkými motivy doprovází téměř v každé obrazovce, v které se budete nacházet.

Tuto hru se opravdu vyplatí si zahrát, byť třeba tušíte, nebo víte, že byste na vše nepřišli a kdybyste si měli s ní lámat hlavu sami, nepřijdete na to ani za rok, dost možná taky nikdy. Vyplatí se to už jen pro její úžasnou atmosféru, grafiku,  hudbu a pěkně podaný příběh. Je to prostě zážitek, který člověka vtáhne a nepustí, i když si nad mnohými zdejšími útrapami často zanadává. A máte-li pocit, že jsem to hře většinu článku spíše natíral, než že bych ji chválil, je to možná proto, že slova chvály na ty skvělé věci jsem nerozvíjel až tak košatě, jako na ty, které se mi do hlavy zapsaly jako velmi obtížné:-) A jelikož si Conquests of Camelot nějaké své fanoušky získal, tak Sierra později přišla s druhou hrou s titulem Conquests s dalším středověkým eposem ze staré Anglie, tentokráte o Robinu Hoodovi. Ale o tom až příště.

Hodnocení: 80%

Ringo